Jako zabít ptáčka přehled

04.05.2025

100% - "Snažím se, seč jsem, milovat všechny lidi... někdy to znamená velké přemáhání - když o tobě řekne někdo něco, co považuje za nadávku, děvenko, to není urážka. To jen dokazuje, jaký je ten člověk ubožák, to tě nemůže ranit." (Atikus Finch)
Opravdu málokdy dávám maximální hodnocení, ale pravdou je, že takhle čistou a pravdivou knížku jsem už dlouho neměla v ruce. Je v ní tolik moudra, upřímnosti a poctivosti, zjevně i díky stylu vyprávění, který autorka zvolila, tedy že jsou všechny události popisovány ústy malé ale vnímavé školačky Čipery Finchové, dcery čestného právníka Atika Finche, který sice jako otec samoživitel nemá na ni a jejího staršího bratra Jema zas tak moc času, ale to, jakým způsobem jim předává své životní postoje, je snad až moc idealistické. Však je také literárním vzorem pro celé generace amerických právníků, kteří chtějí svoji práci vykonávat se ctí.
V dětských hrách Čipery, Jema a jejich kamaráda Dilla je určitá starosvětská nevinnost 30. let 20. století, kdy v USA vrcholí hospodářská krize a už i tam se s obavami vyslovuje jméno Hitler. Úsměvné postavičky jižanského maloměsta, které ještě nezapomnělo na válku Severu proti Jihu, často pobaví, dokud z nich nezačne mrazit v okamžiku, kdy dojde na proces s černochem Tomem Robinsonem, neprávem obviněným ze znásilnění bílé dívky (která se tímto obviněním snaží zamaskovat to, že ho sama sváděla), kdy je i přes vynikající Finchovu obhajobu předem jasné, jak to v této příkladné demokracii dopadne. Atikus je ale o svém postoji natolik přesvědčen, že slepě přehlédne i nebezpečí, které od pobouřených spoluobčanů hrozí jeho vlastním dětem. Jak sám říká: "Statečnost začíná tehdy, když víš, že jsi poražen, ještě než se do něčeho dáš, a přesto se do toho dáš a dovedeš to až do konce, ať se děje, co se děje. Málokdy zvítězíš, ale někdy se ti to podaří." A také: "Abych já mohl žít s ostatními lidmi, musím se napřed vyrovnat sám se sebou. Jediná věc, která se neřídí pravidlem většiny, je lidské svědomí."
A je to přesně tak, že se v téhle knížce najde každý čtenář, který někdy pocítil, že stojí mimo většinový názor (a nemusí být ani černochem, vůči němuž automaticky směřují předsudky, nebo podivínským sousedem zavřeným doma jako Artur „Buba“ Radley). Bylo by zkrátka fajn, kdybychom dokázali odlišit, kdo představuje opravdové zlo a kdo je jen malým ptáčkem, který nikomu neškodí, jen hezky zpívá. Koneckonců „s nejrůznějšími lidmi mnohem lépe vyjdeš, když si osvojíš jednoduchý trik. Jakživa nikoho opravdu nepochopíš, dokud (…) si nevlezeš do jeho kůže a nechodíš v ní.“
Po dočtení jsem zkoukla i černobílý film s výborným Gregorym Peckem v roli Atika Finche – tam ale dost zamrzelo, že se z toho stalo spíš soudní drama (a ten dětský pohled tam pak vyzníval občas dost mimo) – důležité dějové linky z knihy jako např. požár u sousedky Maudie, návštěva dětí v kostele jejich černošské hospodyně Kalpurnie nebo předčítání umírající morfinistce se do filmu vůbec nedostaly.