sar.janurova komentáře u knih

Skvěle zpracovaná kniha, která se čte sama! Je vidět, že autorka si k tématu udělala velmi kvalitní rešerši a že věděla, o čem psala. Ač byl příběh velmi těžký a já absolutně nechápu, jak je možné, že se o něčem takovém neučí jako o Lidicích a Ležácích, kniha byla napsaná velmi krásně. Líbilo se mi a velmi oceňuji, že autorka použila k vysvětlení dané situace příběhy postav, co se asi tak mohlo stát, než se došlo k vysvětlování a historickým faktům.

18 01.07.2022

Zuzanin dech je další knihou autorky, ve které se věnuje válečnému tématu. Oproti knize Němci je však Zuzanin dech větší sondou do psychiky a osobnosti hlavních postav. Dětství hlavních postav je idylické a krásné, avšak s nástupem dospívání se postavení chlapců vůči Zuzaně mění... Zuzana si vybere jednoho, druhý však její výběr není schopen zkousnout a proto se rozhodne udělat v dospělosti všechno pro to, aby to těm dvěma oplatil.
Jazyk autorky je květnatý a souvětí jsou psaná tak, aby v nich nebylo nic navíc. Kapitoly v jednotlivých částech (dětství, dospívání, dospělost) jsou krátké, ale na obsahu nic neztrácí. Absence přímé řeči knize neubližuje. Celý příběh si k sobě čtenáře připoutá a nepustí ho až do přečtení celé knihy.

17 05.03.2023

Dlouho jsem čtení této knihy odkládala, protože se kolem ní dělal obrovský rozruch. A teď, po dočtení, musím před paní Mornštajnovou složit poklonu, protože takové dílo jsem od českého autora ještě nikdy nečetla a dlouhou dobu asi ani číst nebudu. To, jak se prolínala minulost s přítomností a to, jak se do sebe prolínaly příběhy hlavních postav, bylo naprosto úžasné (i přesto, o jakém hrůzném tématu tato kniha je). Knihu jsem přečetla za dva dny jedním dechem, prakticky jsem se od jejího příběhu nemohla odtrhnout. Vždy, když mi byla nějaká postava nepříjemná, jsem o pár kapitol dále našla vysvětlení, které bylo potřeba k pochopení, proč taková byla...

14 04.05.2019

Velmi povedená česká detektivka, která prostředí Šumavy vykresluje temným a úzkostlivým pohledem. Ze začátku jsem měla problémy se změnami časového období nebo se změnou hlavního protagonisty, který zrovna odkrýval svůj příběh, ale velmi rychle jsem se tomu přizpůsobila. Byly zde velmi zajímavě vykreslené reálie minulosti, které mi opět daly vhled na něco, o čem jsem neměla tušení. Konečná zápletka byla možná trochu překombinovaná a nejspíš bych z ní osobně trochu ubrala, ale nakonec to celkově dávalo smysl a já tím byla fascinovaná, protože takový konec jsem opravdu nečekala.

13 28.12.2022

Zkrátka a jednoduše moje nejoblíbenější knížka z dětství. A dodneška ji miluji. Mohla bych tuhle knížku číst klidně i milionkrát za sebou a budu ji pořád milovat.

Čekala jsem na mamku, než jí skončí směna, když na mě u nich v práci v knihobudce vykoukla tahle knížka... Tak nějak si mě přitáhla k sobě a ač nejsem úplně velká fanynka hororu i thrillerů, řekla jsem si, že to vypadá opravdu zajímavě a dám jí proto šanci. Popravdě řečeno, musím uznat, že mě tato autorčina prvotina velmi zaujala. Vytvořila si suprový styl psaní, podle kterého ji čtenář jednoznačně pozná, který je neotřelý a nepodobá se žádnému jinému českému autorovi. Celé téma je dobře pojaté, dát dohromady řopíky v Orlických horách s pohanskou mytologií je prostě velmi zajímavý a nakonec i kvalitní počin. Už jenom tím si mě celá kniha hodně získala... Popisy pohanských tradic a všeho kolem toho mě fakt bavilo a donutilo mě si to dohledávat dál mimo čtení. Kateřině se její první kniha opravdu vydařila.

11 26.12.2023

Stařec a moře. Kniha, kterou člověk bez problémů přečte během dvou hodin. Moc se mi příběh rybáře Santiaga líbil. To, jak promlouval ke všemu, co viděl kolem sebe, bylo něco neskutečného. I ta jeho odvaha a touha postavit se všemu je prostě nepřekonatelná. Tohle nebylo poprvé ani naposledy, co jsem tuto knihu přečetla. Zamilovala jsem si ji. A díky ní se mi pohled na povinnou četbu úplně změnil.

11 04.05.2019

Mám ráda knihy o příbězích zvířat, takže jsem si nemohla nechat ujít ani příběh Gumpa. Příběh je to fajn, ale myslím si, že až zbytečně moc tlačí na čtenářovy emoce... Film jsem viděla jako první a ten se mi moc líbil, měl od každého něco. Kniha byla oproti tomu relativně rychle sfouknutá a na těch cca 100 stránkách se toho moc neudálo (dalších 30 stran jsou jenom přílohy, což mi přijde trochu moc, vzhledem k povaze knihy). Jediným plusem, který celkové hodnocení knize vylepšuje, je fakt, že má opravdu krásné ilustrace.

10 26.12.2023

Román Bílá Voda se mi opravdu moc líbil. Jednalo se totiž o úplně jinačí styl knihy, než který čtu běžně - velmi se mi líbilo mixování minulosti s budoucností nejenom pomocí retrospektivního vyprávění postav, ale také pomocí zápisů ze schůzí či výňatky ze zpráv či deníků. Díky tomu jsem nemohla přestat číst, protože jsem nutně potřebovala vědět, co se stane v další kapitole.
Trochu mě však mrzelo, že úplně nešlo rozponat, co je ještě založeno na reáliích a co už je autorčinou fantazií. O Akci Ř jsem sice dodnes neměla ani ponětí, ale i tak mě mrzí, že kniha se z větší části zakládá na fikci. Autorka sice na začátku knihy zmiňovala, že nechtěla knihu o historické události jako takové, nýbrž že se má jednat o román, nicméně si myslím, že když se jednalo o tak dlouho připravovanou knihu (podklady autorka dávala dohromady 10 let), mohlo v ní být té reálnosti o něco více.
Jinak je ale kniha velmi zdařilým počinem, jen mě trochu rozčilovalo nadměrné používání spojovníků, které byly ve spoustě případů naprosto zbytečné a být tam nemusely - v hlavě mi totiž při čtení vytvářely zbytečné pauzy.

9 10.07.2022

(SPOILER) Za mě je tato kniha po přečtení jedno velké a nevysvětlitelné WOW. Dodnes nikdo neví, co se doopravdy stalo, takže celá tato expedice je jedním velkým otazníkem.
Předem musím říct, že se mi líbí, jakým stylem je kniha pojatá. První polovina knihy mluví o celé této tragédii celkově - díky tomu si člověk, který se s tímto případem nikdy nesetkal, dokáže naprosto přesně uvědomit, co byla celá Djatlovova expedice zač a co se vlastně stalo.
Od druhé poloviny knihy už mi ale přišlo, že autor omílá jedno a to samé pořád dokola - hlavně v části s teoriemi, co se vlastně celé expedici mohlo stát, kdy vypisoval pro a proti dané teorie (nepřišlo mi například podstatné pořád vypisovat, že byly dívky panny - stačilo by to zmínit jednou, případně u teorií, které poukazovaly na to, že jim mohl ublížit někdo jiný).
Občas mi přišlo až unavující, že autor dopodrobna popisuje věci, které například s případem neměly velkou souvislost - k čemu nám je přesný popis nákladního auta, kterým se přepravili z bodu A do bodu B? Pomůže nám síla jeho motoru nějak objasnit, co se tam stalo? Nebo proč musíme u letadel, která pomáhala s pátráním, vědět, jakou měly váhu bez naloženého nákladu a váhu s maximálním zatížením? Pro mě byly některé tyto informace pod čarou nudné, proto jsem se spoustu z nich rozhodla přeskočit, protože pro mě neměly žádnou hodnotu. Tím ale nechci říkat, že jsou obtěžující, někomu tyto informace mohou přijít zajímavé a proto je tedy jednodušší je přeskočit, než je do knihy nedat vůbec.
Trochu nepodstatné mi také přišlo míchání jiného případu na stejném místě k této expedici a nazvat oběť jako "desátým mrtvým". Tyto dva případy spolu kromě toho, že se odehrály na stejném místě a oběť zřejmě expedice jako taková zajímala, nemají nic společného. Oběti se nijak neznaly a neměly na sebe žádnou návaznost.
I přesto dávám knize velmi slušné hodnocení, minimálně za tu první polovinu a nějaké části druhé poloviny si ho zaslouží.

9 01.11.2020

1984 byla má první kniha od George Orwella. Myslím, že pro toho, kdo se s jeho stylem psaní ještě nesetkal, je výběr této knihy jako první od něj hodně těžká. Já sama jsem ji četla jako první z jeho knih a trvalo mi skoro tři měsíce, než jsem se jí prolouskala až na konec. Denně jsem přečetla maximálně 20 nebo 30 stran, poté jsem si musela dát pauzu, protože jsem to prostě nezvládala. I přesto ve mně ale zanechala obrovský prožitek. To, co v ní Orwell líčil, bylo něco naprosto nepředstavitelného, ale v dnešní době ještě v některých státech uznávaného. Jsem ráda, že ji v povinné četbě máme a že jsem se k ní dostala, ale zřejmě to bude trvat docela dlouhou dobu, než se k ní kdy ještě odvážím vrátit.

9 04.05.2019

Tak tohle bylo opravdu skvělé počtení. Od autorky jsem již četla Prameny Vltavy, které také moc doporučuji, ale musím říct, že kniha U severní zdi tu výše zmiňovanou předčila. Velmi kvalitně napsaná kniha plná surovosti, ztráty a zlosti jednoho člověka vůči druhému. Některé pasáže se četly opravdu těžce, několikrát jsem měla slzy v očích a nevěřícně kroutila hlavou nad tím, jak některé ženy dokázaly být vůči těm druhým tak moc kruté... Celý ten příběh, který se kolem těchto skutečných událostí zpoza zdí pankrácké věznice kolem dokola točí, je vystavěný opravdu precizně a skvěle mi do toho všeho zapadá. Je až neuvěřitelné, že se o událostech tohoto období téměř nemluví a nejsou nikde připomínány. Rozhodně mám v plánu na Ďáblický hřbitov zajít se podívat na místo, které mělo být navždy zapomenuto...
Jinak také musím uznat, že autorka i po sepsání a vydání knihy umí o celém tématu moc zajímavě a pěkně povídat, pokaždé, když narazím na nějaký rozhovor s ní, se dozvím něco dalšího, co se do knihy nevešlo nebo bylo pro klid v duši nás všech raději vynecháno... Moc doporučuji si některé rozhovory pustit.

8 13.07.2023

Jedno velké co by, kdyby... Musím říct, že po dočtení této knihy jsem byla v rozporu sama se sebou ohledně toho, co si o knize myslet a jak ji hodnotit. Po jejím dočtení totiž nenásledoval takový ten wow efekt, který se dostavil například u autorčiny Hany. Vlastně jsem si uvědomila, že mi ta kniha nic moc nedala... Předpokládala jsem, že autorka využije možnosti si alternativní realitu přizpůsobit sobě a přijde s novými nápady, jak by to tady po nepovedeném převratu v roce '89 mohlo vypadat. Ale přišlo zklamání, protože autorka s ničím zajímavým vlastně nepřišla a popisovala tak nějak suše to, co je nám vlastně známé a i po letech od (ne)převratu bylo všechno ve starých kolejích. Pokud se však oprostím od těchto okolností, musím říct, že postavy byly vyvedené docela dobře a nejvíc mě bavily a zaujaly pasáže z prostředí ozdravovny...

8 13.07.2023

Pohodlně se usaďte a nechte se ponořit do úžasného a skvěle napsaného příběhu o odvaze a touze nenechat si událostmi vzít život, který chcete žít tak, jak vy chcete... Hlavní hrdince Lee život a jeho osudy sice hází klacky pod nohy z levé i pravé strany, ona se ale nevzdává. Připravte se na spoustu postav a neustále se měnící časovou osu jednotlivých kapitol. Zpočátku se v ději možná budete trochu ztrácet a prvních 100 stran si budete rvát vlasy z hlavy, ale věřte mi, že až se všechny životní příběhy všech postav začnou mezi sebou v určitou dobu prolínat, nebudete se moct od knihy a její surovosti odtrhnout.

8 13.07.2023

Má druhá kniha od autorky a musím říct, že stejně tak, jako mě překvapila její prvotina, mě překvapila i tahle její následující knížka... Celý příběh autorka zasadila do událostí, které má spousta lidí ještě živě v paměti. Dokázala velmi precizně popsat pocity i celé situace, které kolem povodní i covidu panovaly, takže to ještě o něco více umocňovalo pocity z knihy. Moc se mi líbilo, že nebyl jen jeden vypravěč, ale rovnou tři - dávalo mi to smysl a dávalo to knize takový zvláštní a velmi příjemný švih. Propojení s první knihou některými postavami mi sice přišlo trochu na sílu, ale vlastně proč ne... Vzhledem k tomu, že se jedná o na sebe volně navazující knihy. Opět musím vychválit její osobitý styl psaní, díky kterému je nezaměnitelná.

7 26.12.2023

(SPOILER) Osvětimská ukolébavka vypovídá příběh Helene Hannemanové a její rodiny. Helene za běhu druhé světové války odmítla opustit svých pět dětí a manžela, který byl romského původu. Stejně tak jako na něj, tak i na děti, neboť jsou napůl romského původu také, se vztahoval rozkaz, který opravňoval německou policii vzít její rodinné příslušníky do vazby a následně je převézt do Osvětimi. I přesto, že je Helene Němka a tento rozkaz se na ni nevztahuje, se rozhoduje, že do Osvětimi odcestuje se svou rodinou V Osvětimi poté zažívá oddělení od manžela a snahu postarat se v krutých podmínkách o děti jak nejlépe umí, což se jí dobře daří až ve chvíli, kdy vedení tábora zjistí, že je Němka a zdravotní sestra. Dostává se tak do kontaktu s doktorem Mengelem, který i přes svou krutou práci Helene umožňuje se postarat o kvalitní život nejenom pro své děti, ale i pro děti jiných žen v táboře.
Kniha je inspirována skutečným příběhem smíšené rodiny, která doplatila na krutý osud. Avšak si myslím, že autorem byl příběh trochu nešťastně uchopený a jeho potenciál byl oslaben. Úplně mi neseděl styl psaní z pohledu první osoby, knize by více prospělo ji napsat z pohledu třetí osoby. Co mě však hodně zklamalo byl fakt, že autor si knihu přikrášlil ke svému obrazu. Myslím si, že opravdu nebylo v závěru potřeba napsat, že si Helene deník reálně nevedla a že syna, kterého donutila na posledních stránkách utéct a zachránit se, v realitě utéct nedonutila s celou svou rodinou v táboře zemřel. Pod románem podle skutečného příběhu si představím příběh, který je vystavený na faktech. Takovéto přikrášlení však příběh dle mého staví pouze do pozice inspirovaného příběhu. Původně jsem knize chtěla dát jen 3 hvězdičky, ale po zjištění, že je na konci knihy materiál pro volnou diskuzi mi přišlo, že autor knihu zamýšlel nejspíš pro mladší čtenáře školou povinné, kteří se s takovýmto druhem literatury teprve seznamují. Proto knize dávám 4 hvězdičky, i když je ta čtvrtá hvězdička velmi slabá.

7 28.04.2023

Kniha se mi jako taková líbila, jazyk a styl psaní autorky mi perfektně sedli. Příběh byl velmi zajímavý a také velmi zajímavě pojatý, oproti příběhům z koncentračních táborů je to úplně něco jiného. Ovšem mě trochu zklamal ten obrovský výčet vedlejších postav, který mi spíš přišel jako vycpávka knihy, než jako něco, co by její děj mělo rozvinout, protože se většina těchto postav objevila jenom jednou na pár řádcích. Bylo to na mě až moc jmen a já byla zoufalá z toho, že si je do další části knihy nebudu pamatovat, dokud jsem nezjistila, že mi ta jména k ničemu v dalších částích nebudou. Stejně tak tomu bylo i se spoustou vedlejších dějových linek, začala jsem se v nich lehce ztrácet. I přesto si myslím, že se jedná o vcelku dobrý knižní počin.

7 01.07.2022

Nádherný a milý příběh o lásce ke knihám a o tom, že i když si člověk myslí, jak špatný život má, knihy mu dokážou pomoci pohled na jeho život změnit. Zkrátka bych napsala, že je to taková pohádka pro dospělé, která je napsaná tak krásným stylem, že je to jako kdyby člověk prožíval takový den úplně běžně. Z žádné knihy přečtené v poslední době jsem si neodnesla tolik moudra a lásky, jako z této.

6 01.07.2022

Tak tohle byla opět jízda. Mám pocit, že Kafka na pobřeží nějakým způsobem předběhla v mých oblíbených i Norské dřevo. Četla jsem ji sice skoro tři měsíce, ale nijak toho nelituji. Člověk začne nad knihou usilovně přemýšlet, aniž by vlastně musel. Ten styl psaní ho k tomu prostě donutí. Všechny postavy jsem naprosto milovala, hlavně zkomoleniny pana Nakaty se mi líbily - překladatel si na celém textu dal opravdu záležet. Na druhou stranu byly některé scény popisovány až moc explicitně. I přesto ale budu z knihy ještě dlouho unesená.

6 01.01.2020

Knihu jsem si přečetla na doporučení našeho profesora literatury. Doporučoval ji se slovy - dej pozor, po přečtení jsem upadl do lehké deprese. No, myslím, že tenkrát trochu přeháněl. Nepochopila jsem, co mu na té knize přišlo tak depresivní. Co ale můžu říct je to, že Murakamiho jazyk a styl psaní je něco úžasného. Přečetla jsem to všechno jedním dechem a utvrdilo mě to, v tom, že tohle není zdaleka poslední kniha, kterou si od autora chci přečíst. Všechno to popisované ve mně zanechávalo takový zvláštní dojem, že to ani nelze popsat slovy. Vztah mezi Tóruem a Naoko je prostě něco neskutečného a zároveň smutného, že to nejednoho člověka určitě rozesmutní.

6 04.05.2019