Němci
Jakuba Katalpa (p)
Píše se rok 1987 a ze západního Německa do Prahy dorazí poslední z balíčků, které rodině Mahlerových pravidelně přicházely od konce 40. let. Svému synovi Konradovi je posílala Klára Rissmannová. O babičce Kláře se však u Mahlerových nikdy nemluvilo, a proto po Konradově nečekané smrti zůstane řada nezodpovězených otázek. Pochopení rodinné minulosti a odhalení jejích traumat leží na Klářině vnučce, která se rozhodne babičku najít. Ve svém novém románu zavádí Jakuba Katalpa čtenáře do prostředí německé rodiny zasažené útrapami první a druhé světové války, do válečných Sudet a poválečné Prahy. Slibný svět hlavní hrdinky, z počátku přímočaře bezstarostný, začíná s přibývajícím časem dostávat trhliny, růžové brýle střídá deziluze a před čtenářem vyvstává otázka – opravdu je možné po tolika letech nalézt pravdu? Autorčin vytříbený jazyk silně kontrastuje se syrovostí, s níž jsou líčeny životní milníky jednotlivých postav, a umožňuje tak ještě zevrubněji prozkoumat téma ztráty a vykořenění, které v mnoha variacích dominuje celému románu.... celý text
Přidat komentář
Příběh, který se nevyhýbá těžkým tématům a drsným pravdám. Není to lehké čtení, ale rozhodně stojí za to. Styl psaní mě chytil a držel až do konce. Něco, co ve vás zůstane a nutí přemýšlet.
Za mě palec nahoru.
(SPOILER) kniha je napisana pomerne spletito s mnozstvom postav a cudzich mien... jemne ma iritovalo mnozstvo otazok, ktore mi pri citani vyskakovali v hlave, pretoze konanie postav nebolo hned priamo v deji vysvetlene a chybali mi interne myslienky postav pre pochopenie ich cinnov... hlavne vztah Klary a Weissmana ... vysvetlenia som sa dockala nastastie na konci knihy... napriek dobrym vytkam je kniha velmi putava.. za nemravnejsie pasaze sa ja naopak prihovaram.. vdaka nim bola knizka "BOLD".
Od autorky jsem jako první četla Zuzanin dech, který mě nadchnul,takže další kniha od stejné autorky byla jasná volba. Kromě toho má kniha moc hezký obal, miluju želé medvídky! Tentokrát mi trvalo o něco déle se začíst a trochu jsem nechápala, proč do děje vstupují další a další postavy, ale ono to nakonec do sebe všechno krásně zapadne a čtenář pochopí, že všechno souvisí se vším. Oblíbila jsem si Kláru i nerudného podivína Fuchse. Kniha nabízí zajímavý pohled na vnímání druhé světové válka ze strany obyčejných Němců. Za mě velké nadšení, dávám do doporučených.
Doporučení na knížku jsem dostal od mého profesora při své poslední zkoušce z literatury na VŠ. Po přečtení musím uznat, že se jednalo o bezvadný tip.
Jak přiblížit současné společnosti česko-německé vztahy a jejich náhlý konec ve 40. letech 20. století, když se pro nás dnes jedná jen o těžko představitelné spojení, které se snažil minulý režim (poměrně úspěšně) tabuizovat?
Cesta vede právě skrze osobní příběhy, krerých je kniha Němci plná, přestože v popředí vystupuje příběhová linka mladé německé říšské občanky. Ta se stěhuje do specifického kraje Sudet během druhé světové války. Popis atmosféry českého pohraničí se autorce také velmi podařil, a já tak musím vyzdvihnout i tuto kvalitu.
Přestože to nerad dělám, neubráním se a musím na závěr srovnávat s Tučkovou. Katalpa na rozdíl od knihy Vyhnání Gerty Schnirch vlastně vůbec ve svém díle nepopisuje odsun německého obyvatelsva v letech 45-47. Spíše se zaměřuje na důsledky, jež měla tato tragédie na psychologii postav, a to v dlohododobém vícegeneračním horizontu (což se jí podle mě daří o stupínek lépe než Tučkové). Četl jsem tu, že některé čtenáře právě začátek a konec knihy odehrávající se po roce 89 vůbec nebavil. Já naopak toto zarámování vítám, protože ukazuje, jakým způsobem může i utajovaná historie ovlivňovat současnost. 5/5
Já tohle asi nedočtu. Téma mě zajímá, přečetla jsem pár knížek německých autorů, které byly skvělé… ale tohle ne.
Rozvláčné, přitom plytké, emočně ploché. A nejvíc mi vadí neustálé „šukání“ a vyměšování. Nejsem nijak prudérní, ale kdybych si chtěla číst o takových věcech, sáhnu po jiné literatuře, tady to ruší.
Posloucháno jako audiokniha, moc pěkná dramatizace, určitě přispěla k mému nadšení. Příběh mě strhnul - nikdy jsem moc nepřemýšlela o tom, že třeba i obyčejní Němci z Říše, doma či v protektorátu neměli za války nebo po ní jednoduchý život, a v tomto příběhu je to zajímavě a uvěřitelně vykresleno. Hlavní hrdinka Klára měla mé sympatie, sama stála před spoustou nelehkých rozhodnutí; někdy jednala zvláštně, ale nevím, co bych dělala na jejím místě. Hodnotím plným počtem a doporučuji.
Současná linka mě nebavila, ale chápu jako úvod a závěr. Naštěstí jí bylo málo. Historická linka čtivě napsaná, mělo to spád, vývoj, děj.
Doporučuji
Tušila jsem, že tato kniha bude skvělá. Byla. Tak, jak mě dostal Zuzanin dech, dostali mě i Němci. Jednoduše napsané, občas jako by jen mimochodem zmiňované události, úryvky životů, osudy lidí... Krásné čtení.
Osobitým a neotřelým způsobem zpracovaný příběh německých obyvatel jedné zapadlé sudetské vesnice, odehrávající se převážně během válečných let. Příběh, který by mohl snadno sklouznout k banalitám a schematičnosti, ale kterému dává autorka díky novému pohledu a jedinečnému způsobu vyprávění úplně nový rozměr. Strohý, místy až na dřeň osekaný jazyk, kde není ani slovo navíc, krátké odstavce i kapitoly, a přitom skvěle vykreslené charaktery, vztahy, doba i prostředí. Autorka v téhle podivné válce duší nestranní ani jedné straně, nenavádí vás k tomu, kdo je tu kladný a kdo záporný hrdina. Jako by věděla, že soudit rychle je snadné, ale že okolnosti jsou často natolik složité, že soudit prostě nelze.
V mém případě, po Zuzanině dechu, druhá autorčina kniha a opět jsem byla uchvácena a stržena skvěle vyprávěným příběhem. Těším se na další!
Po Šikmém kostelu a Sudetském domu jsem sáhnul po téhle knížce, která slibovala podobnou atmosféru. Sice mě kniha nevtáhla tak moc, jako obě dvě zmiňované trilogie, ale rozhodně jsem se bavil a dostal jsem tu podobnou atmosféru, kterou jsem vyžadoval. Rozhodně kniha stojí za přečtení.
To bylo počteníčko, bylo mi líto, že jsem na konci. Po Zuzanině dechu druhá a stejně skvělá knížka autorky. Čtení je to neveselé, ale vystihuje realitu života ve složité době a také známý fakt, že všechno může být úplně jinak, než se na první pohled zdá. Určitě doporučuji.
Nedělám si knižní statistiky, ale i bez nich vím, že knih napsaných českými autory čtu každý rok o něco více. A nelituji ani náhodou, je tolik talentovaných autorek a autorů, které jsem za poslední dva, tři roky objevila. A tak se, u několika z nich, teprve letos dostávám k jejich starším knihám. Příkladem je mimořádně talentovaná Jakuba Katalpa, pro mě objev minulého roku, její Zuzanin dech byla jedna z nejlepších knih, co jsem minulý rok přečetla. A Němci jsou další sugestivní čtení z českého pohraničí. S hrdinkou Klárou Kolmannovou prožijete v kaleidoskopicky vyprávěném sugestivním příběhu v podstatě celý život. Není to líbivé vyprávění, je často dosti syrové, drsné, umocněné absolutně strohým, bezemočním stylem, ale přesto budete maximálně vtaženi do příběhu a já nemohla přestat číst. Nevím, jak to Jakuba Katalpa dělá, její styl je originální, trochu mi připomněl výtečnou knihu Země od Marka Epsteina. Je to složitější čtení, nenavazuje jednoduše na sebe, příběh se větví, postavy přibývají, některé se jen mihnou, jiné mají svůj vlastní příběh. Ale celek je překvapivě kompaktní a výpověď velmi potřebná. Nemohu se dočkat letošní novinky Úlice a v zásobě mám ještě knihu Doupě ( na obálce s fialovou barvou:-)). Tu si také nenechám ujít. Výborná kniha, hodnotím maximem.
Už opravdu dlouho se mi nestalo, abych po dočtení knihy měla problém jednoznačně pojmenovat, jestli se mi líbila a nebo ne. Je to moje první setkání s autorkou, na styl psaní jsem si zvykla poměrně rychle a četla se mi dobře, ale vlastně mi tam chyběl nějaký souvislejší příběh. Ohromné množství postav, v ději samotném neustálé odbočování k těmto postavám. Někdy přesně až detailně popsané situace, které bych ani číst nepotřebovala a potom poměrně závažné a pro děj významné věci, které ale uvedené vlastně nejsou a čtenář si je musí domyslet. A k tomu postavy, kdy mi z těch hlavních nebyla sympatická snad žádná z nich. Rozhodně si od autorky ráda přečtu i další knihu, tuto musím asi ještě nějak více strávit.
Nevím, co mém o této knížce napsat, nenecházím slov. Snad jen to, že bez váhání jsem ji zařadila do mých TOP 05 2024.
Hodně postav mi nevadilo, děj mě bavil a nenudil.
Styl psaní mi přišel osvěžující, téma syrové neotřelé a zajímavé, super.
Jsem spokojená a těším se na další knihu od autorky.
Také jsem se bohužel ztrácela v postavách, ale příběh byl zajimavý. No a ten konec, nevím...
Jakým stylem Katalpa píše jsem věděla už ze skvělé knihy Zuzanin dech. A ten její styl prostě funguje. Krátké věty, strohé dialogy, k tomu silný příběh o hledání v rodinné minulosti. Lehce ztracena jsem se cítila ve třetí části knihy, kde se objevilo větší množství postav, což mě trochu rozhodilo, než mi došlo, že jde o dobové střípky z tehdejšího dění v Německu a slouží jen k dokreslení atmosféry doby (dobrý nápad!). Tato kniha není z těch, o kterých za pár dní nevíte, o čem byla. Je skvělá, stojí za přečtení.
Štítky knihy
nacismus odsun, vysídlení Němců mateřská láska Češi a Němci ságy Protektorát Čechy a Morava Třetí říše (Nacistické Německo), 1933-1945 Magnesia LiteraAutorovy další knížky
| 2020 |  Zuzanin dech |
| 2017 |  Doupě |
| 2014 | Němci |
| 2006 |  Je hlína k snědku? |
| 2008 | Hořké moře |
SPOILER: Upřímně řečeno se mi tento román Jakuby Katalpy zamlouval daleko více než pro mě přespříliš brutální Úlice. Ač jsme jako čtenáři poslední roky látkou ze Sudet trochu zavaleni, tento příběh se mi líbil a četla jsem ho s velikou chutí. Do očí mě trkla podobnost některých výjevů s románem Úlice - nemoc močového ústrojí jednoho z hrdinů a pohřbívání nenarozených plodů na zahradu, to už Katalpa zmiňovala i románu novějším. Ráda si ale přečtu další romány se sudetskou tematikou, tahle část naší země mě ohromně zajímá...