Němci

Němci https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/139642/bmid_nemci-EMX-139642.png 4 1539 1539

Píše se rok 1987 a ze západního Německa do Prahy dorazí poslední z balíčků, které rodině Mahlerových pravidelně přicházely od konce 40. let. Svému synovi Konradovi je posílala Klára Rissmannová. O babičce Kláře se však u Mahlerových nikdy nemluvilo, a proto po Konradově nečekané smrti zůstane řada nezodpovězených otázek. Pochopení rodinné minulosti a odhalení jejích traumat leží na Klářině vnučce, která se rozhodne babičku najít. Ve svém novém románu zavádí Jakuba Katalpa čtenáře do prostředí německé rodiny zasažené útrapami první a druhé světové války, do válečných Sudet a poválečné Prahy. Slibný svět hlavní hrdinky, z počátku přímočaře bezstarostný, začíná s přibývajícím časem dostávat trhliny, růžové brýle střídá deziluze a před čtenářem vyvstává otázka – opravdu je možné po tolika letech nalézt pravdu? Autorčin vytříbený jazyk silně kontrastuje se syrovostí, s níž jsou líčeny životní milníky jednotlivých postav, a umožňuje tak ještě zevrubněji prozkoumat téma ztráty a vykořenění, které v mnoha variacích dominuje celému románu.... celý text

Přidat komentář

666Jitka
předevčírem 5 z 5

Knihu mám doma již delší dobu a nyní uzrál čas k jejímu přečtení. Do příběhu jsem se opět ponořila velice rychle a zvědavě jsem hltala stránku po stránce. Autorčin syrový, věcný a osobitý styl psaní mi vskutku sedí. Neotřelý příběh čtenáře pohltí a donutí ho přemýšlet nad pohnutými dějinami 20.století také z jiné strany. Válka vždy přináší útrapy a neštěstí hlavně obyčejným lidem, kteří často nesouhlasí s tím, co se momentálně děje, ale snaží se pouze přežít. Zvláště pak mladí lidé se nechávají lehce strhnout a zfanatizovat, aniž by si uvědomovali důsledek, který je nasnadě. Několikrát jsem přemýšlela nad nespravedlivým osudem Němců žijících u nás, kteří museli odejít a stali se tak dalšími živými oběťmi války a Hitlerovy politiky. Mám však také na paměti vyprávění své babičky, jejíž rodina musela v roce 1938 opustit svůj domov. Vždy se najdou mocipáni, kteří mají pocit, že mají právo vyvolávat války a za svou "pravdu" páchnoucí hlavně touhou po větším majetku, moci a vlivu posílat na smrt miliony prostých lidí nebo jejich život alespoň "úspěšně" ponořit do zoufalství a jejich poklidné bytí zničit.

Rihatama
23.05.2024 4 z 5

Až po letech od vydání "německého" románu Katalpy jsem se dostala k jeho přečtení. Téma totiž láká i odrazuje zároveň. O druhé (či první) světové válce už byly popsány stohy či tuny papíru a v poslední době od autorů, kteří z definice nemohou stavět na zprostředkované zkušenosti. Denemarkovou lze přitom směle zařadit po boku Lustiga či Hrabala, zmínit nutno taky Lednickou nebo Mornštajnovou. Ale co další autorky či autoři?

Katalpa se rovněž autorsky zapsala do válečné literatury, i když se věnuje spíše židovské otázce, lidským osudům a mezilidským vztahům. Ústředním tématem Němců je opuštění dítěte svou matkou. V době pogromů, vyvražďování, pronásledování možná nejde o nic zásadně překvapivého, pro Katalpu nicméně nosný motiv pro vystavění příběhu rozkročeného přes tři generace a hranice států. Trochu zbytné jsou z mého pohledu různé postřehy doby (zjevení panny Marie v Lurdách, zkonstruování automatické pušky...), kterými jako by příběhu potřebovala dodat na autentičnosti a faktičnosti. Já bych uvítala hlubší soustředění na hlavní dějové linie, které Katalpa umístila do různých časových úseků.

Za zmínku stojí volba titulu. Autorka nabízí pestrou paletu Němců, což je ze sociologického hlediska přirozené, v kontextu válečných "aktivit" Německa však poměrně zásadní směrem k československým (a jiným) židům. Není a nebyl Němec jako Němec, což vyplouvá zřetelněji na povrchu v době vysidlování Němců z pohraničí. Za mě zajímavý literární počin s příběhem babičky a emancipované učitelky Kláry Rissmannové, který ač místy poněkud roztříštěný, místy zbytnělý a zbytečně komplikovaný, představuje zajímavou reflexi doby humanistického pekla v naší malé Evropě.


99jana99
21.05.2024

Kniha mě hodně bavila, jen jsem se občas ztrácela v množství jmen a osudů, některé mi ani nezapadly do příběhu.

dasa6360
20.05.2024 5 z 5

Katalpa má vskutku vytříbený styl a schopnost vykreslit syrové životy postav. Velmi oceňuji její umění propojit různé příběhové linie. Kniha se mi četla velmi dobře a navnadila mě ke čtení dalších autorčiných knih, takže podle mě splnila, co měla.

Liss93
22.04.2024 3 z 5

První knihou, kterou jsem od Jakuby Katalpy četla byl Zuzanin dech, který byl sice čtivý, ale co se postav týče, tak ty mě po skoro celou dobu četby štvaly. V rámci výzvy jsem dala šanci další knize od autorky. Tentokrát knize nechybí přímá řeč, ale jinak mám na knihu totožný názor jako na Zuzanin dech. Děj je čtivý, ale nemůžu vystát postavy. Všichni, kteří se v ději objeví jsou nesympatičtí, nejvíce Klára, která je sebestředná, zhýčkaná a chová se hůř jak náladové dítě. Ostatně ani další postavy se nechovají o moc lépe. Snad kromě Barbory mám výtky ke každému. Myslím, že Jakuba Katalpa není můj šálek čaje.

Zuzvil
11.04.2024 5 z 5

Jsem úplně uchvácena stylem psaní paní autorky, ty její extrémně krátké kapitoly a věty, které ale vyjádří vše potřebné mně doslova fascinují. Není tomu jinak ani v této knize. Její styl mi absolutně vyhovuje a těším se na její další tvorbu. Příběh samotný je jako taková chobotnice, spoustu příběhů=chapadel, které se nakonec propojí a spojí. Postavy (ty důležité) jsou velmi dobře zpracovány a popsány. K přečtení rozhodně doporučuji, je to potěcha číst.

THERISA
20.03.2024 3 z 5

Po Zuzanině dechu druhá šance, kterou jsem věnovala tvorbě autorky. A musím říct, že nezklamala a akorát potvrdila, co jsem naznala po přečtení Zuzanina dechu. Tvorba Jakuby Katalpa rozhodně není pro mě.
Záplava jmen, záplava vedlejších linek, zcela beze smyslu. Třetina té knihy by stačila na v zásadě úsporný příběh, kterému autorka velmi rozšafně věnovala více než 400 stran. Ani v závěru nepřijde žádné šokující odhalení, nechci naznačovat, že celá ta kniha je ztráta času, ale umím si představit, že to tak po přečtení může někomu připadat. Je to škoda, téma samo o sobě je zajímavé.

Eva03
18.03.2024 3 z 5

Tato kniha je bludiště. Příliš mnoho osudů a německých jmen, která se jen stěží dají zapamatovat. K některým se autorka vrací třeba po 50 stranách, takže je nutné dohledat kontext, o některých se zmíní jen letmo, aniž by patřily do rodinné ságy. Nepochopila jsem to. Kdyby byla kniha o tyto zbytečné vsuvky zkrácena a držela se jedné linky, byla by srozumitelnější. Je to škoda, téma je totiž výborné.

Barbievitko
13.02.2024 3 z 5

Čtivé, ale komplikované se zbytečnými odbočkami. Kniha o 420 stránkách, kde je na 150 vylíčen vztah “dědeček dědečka jejího dědečka, který má s dějem pramálo společného.

Pravdonoška
09.02.2024 5 z 5

Tahle kniha mě velmi bavila! Bavil mě jazyk, jenž je při psaní použit, příběh. Přečetla jsem to velmi rychle, i když už to je delší dobu, ráda se k ní jednou vrátím.

alkuluku_blog
05.02.2024 3 z 5

Jakuba Katalpa se pokusila rozehrát komplexní příběh, dalo by se snad říct i rodinnou ságu, ale podle mě to vůbec neukočírovala. Neustálé odbočování a představování něčích babiček mě unavovalo a připadalo mi zbytečné. Podobně jako "prostřihy" z náhodných událostí v životech známých i neznámých lidí - poprvé fajn, podruhé proč ne, pak člověk čeká, jestli se všechny nitky spojí... a ono vůbec.

Samotná pointa celého románu, odpověď na počáteční otázku, tj. proč by se matka vzdala svého dítěte, je čtenáři prostě sdělena, psychologická analýza postav veskrze žádná, emoce žádné, navazující otázky (proč tedy posílala jen sladkosti, bez vysvětlení?) nevysvětleny. Rámec příběhu (současná linka) také nenesl žádnou informační hodnotu. Celé to bylo jakési plytké.

+ DROBOULINKÝ SPOILER. Jak mohlo redakci uniknout, že jedna z postav v jediném odstavci současně "prošla válkou nezraněna" a přišla o nohu?!

LendaS
05.02.2024 2 z 5

Četla jsem autorčinu druhou knížku. Zatímco Zuzanin dech byla jedna z nejlepších, co jsem kdy četla, tato knížka se mi moc nelíbila. Ztrácela jsem se v postavách, přišlo mi to celé takové chaotické.

LůcaLou
12.01.2024 5 z 5

Tohle je přesně ta knížka, kterou chci číst. Jazyk, kompozice, promyšlenost příběhu... Skvělý.

KajkaRych
15.12.2023 5 z 5

Naprosto skvělá kniha. Četla jsem pomalu jedním dechem. Silný příběh, nádherně dokreslená atmosféra, více úhlů pohledu na danou dobu - zachyceno pocitově, kontrast. Mělo to všechno a těším se na další knížku od této autorky :).

Illaa
28.11.2023 2 z 5

Pro mě absolutně nezapamatovatelná kniha. Psáno hrozně obšírně, chvílemi jako výstřižky z novin. Vím, že tam byly určitě spojitosti, ale popisovat i nepodstatné osoby, které jen hlavní hrdinka míjela. Těch osudů tam bylo totiž nějak moc, ztrácela jsem se v tom. Mně to prostě bohužel nesedlo.

alabra
06.11.2023 5 z 5

Silný příběh, zajímavé téma, autorka ukazuje, že svět není černobílý, ale šedivý, na obou stranách stojí obyčejní lidé, nevymykající se většinou z podstaty lidskosti. Dokázala zachytit pocity lidí z obou stran.
Poslechnuto jako audiokniha, nastudování nepovažuji za nejšťastnější.

PavlaA
04.11.2023 5 z 5

Skvělé čtení

lilites
28.10.2023 3 z 5

Poslouchala jsem jako audioknihu.

Konrád Mahler zemřel a jeho děti ani moc netruchlí. Měli s otcem velice rozporuplný, složitý vztah. Tři synové a jedna dcera. Synové nestojí o šťourání se v minulosti a seznámení s německými příbuznými. Dcera má však názor jiný. Vzpomíná si na balíčky, které jim chodili poštou, když byli malí. Jejich otec se vždy velice rozčílil a začal nadávat. Byli to totiž balíčky od jeho pravé matky, která se ho vzdala, opustila ho jako miminko a to ji nikdy neodpustil..byla to pro něj ta nejhorší žena na světě...

Ale byla jeho matka opravdu taková? Proč ho opustila? A byla to skutečně její vůle?

Nahlížíme do rodinné historie plné lidí, příběhů a osudů od protektorátu až do dnešní doby, abychom rozmotali spletitý příběh Kláry Rissmannové - Konrádovy matky.

Za mě velmi dobře napsaný příběh, a je zajímavý detail, že kniha začíná i končí smrtí.

Je tam spoustu postav u kterých si říkáte, že s nimi děj nesouvisí, avšak nakonec zjistíte, že všechno souvisí se vším. Také mě zajímá ten trochu otevřený konec skrz nepřečtený dopis, co v něm asi bylo a proč byl poslán mi vrtá dosud hlavou..

Myrha
26.10.2023 1 z 5

Tak já zkrátka nevím. Bylo to jako jízda vlakem, vlakem plným lidí. Hlavní hrdinka jakoby se v něm ocitla náhodou, aniž by tušila, kam a proč jede natož, aby jí na tom záleželo. Jednotlivé postavy se kolem ní míhají, ona je pozoruje, popisuje banální situace, které nakonec nejsou nijak důležité.Ty důležité zůstávají nevyřčeny. Vlak se občas zastaví, na místě, kde se nic neděje, aby se znovu rozjel a zcela bez příčiny se řítil někam po zcela jiné koleji. Bez vysvětlení. Prostě jen tak...

Knihu jsem konzumovala v audio verzi, která je namluvena více herci. Což mě v první chvíli rušilo, ještě když kromě hlavní hrdinky většina mluví jen pár vět. Stále jsem přemýšlela proč tam někdo byl na 2 věty a kdože to vlastně byl. Až mi to došlo... Ono to dost vystihuje styl knihy a celou ji to podtrhuje. Takže nakonec super.

Kniha byla jiná, měla super nápad (líbil by se mi příběh složený ze střípků historek a postav, které se na konci složí v jeden celistvý obraz). Pak by mi seděl i strohý styl a naprosté odosobnění od příběhu. Ale to se nekonalo. Dílky zůstaly rozházené, poslepované k sobě násilně. Žádný vzkaz, žádná hloubka. Příběh to taky nebyl, protože to by vyžadovalo nějaký vývoj hlavní postavy, nějaký její názor, aby fungovala jako průvodce. Vůbec jsem nechápala proč by se někdo choval jako hlavní hrdinka, necítila jsem její strach, neprožívala s ní zklamání. Hlavní motiv odkrývání rodinného tajemství je také zahozen, kdy již ve třetině knihy je jasné, kdo je otec, člověk tedy doufá, že tam bude nějaké překvapivé proč, ale ani to se nekoná. Zasazení do dobových reálií působilo rušivě a nevěrohodnē.

A nebo jsem to jen nepochopila.

Přestože dávám jen 1 hvězdičku, tak tam bylo spousta dobrého, jen to nějak pro mě nezafungovalo dohromady.

ivusse
24.09.2023 5 z 5

Skvělé čtení.