Prameny Vltavy

Od knihy jsem měla podle komentářů úplně jiná očekávání, musím však přiznat, že jsem se do čtení musela nutit, děj byl pro mě příliš spletitý, velké množství postav a drsný styl psaní mi nevyhovovaly. Bavilo mě posledních 40 stran, to příběh nabral spád.

Toto bol veľmi dobrý a veľmi zamotaný príbeh s tak nečakaným koncom , že som normálne nechápala.

Ideme vo viacerych časových linkách, ktoré sú našťastie perfektne oddelené a riešime viacero postav.

Začíname otrasným nalezom mladého dievčata, umrznutom v snehu a s hviezdou na pyžame. Kto to mohol byť?

Policajt, ktorý toto rieši, je výborný, no jeden krížik si musi pripísať za nie príliš dobre vyriešený prípad a bohužiaľ tu sa riadil tým istým.

No čo keď srdce a oči riadia inak a zákon inak, takže tu je otázka zatkol naozaj toho správneho? A prečo ho v budúcnosti odsúdia za vraždu? Čo sa stalo za to časové obdobie od skutku po skutok?

Celá tato kniha je obalená tajomstvom, ktoré pomaličky rozpletame a ako som písala v úvode, rozuzlenie je dych beruce a krásne prepoji minulost s minulosťou, prítomnosťou aj budúcnosťou.

Šumavske lesy sú skvelou témou na knihy a tato sa veľmi vydarila

„Prameny Vltavy“ je další důkaz toho, že Petra Klabouchová prostě neumí psát povrchně. Cokoliv z jejího pera člověka zasáhne, rozvíří v něm emoce a nenechá ho klidného. Je to autorka, která jde vždycky do hloubky – do temnoty lidské duše, do bolesti i do napětí, které doslova drásá nervy.

Tuhle knížku jsem měla na seznamu už dlouho, ale odkládala jsem ji. Po přečtení Ignis Fatuus jsem věděla, že na Klabouchovou musí být člověk naladěný, připravený. Její knihy se nedají číst jen tak mimochodem nebo mezi řádky – potřebují plnou pozornost. A to platí i pro Prameny Vltavy.

Autorka mistrně pracuje s časem i perspektivou. Skáče mezi různými dějovými liniemi, postavami a časovými rovinami, a čtenář musí být opravdu bdělý, aby se mu ten spletitý obraz pomalu začal skládat dohromady. Ale když se to stane, je to fascinující. Ten moment, kdy všechno začne dávat smysl, je přesně ten, kvůli kterému stojí za to číst dál.

Příběh má detektivní rámec, ale je mnohem víc než „jen“ detektivka. Je to psychologická sonda do lidské zraněnosti, do temných zákoutí vztahů, viny, tajemství a minulosti, která nikdy úplně nezmizí. A přesně to je na Klabouchové tak silné – že pod zápletkou vždycky probleskuje něco hlubšího, existenciálního.

Četla jsem a pořád jsem si říkala: „To bude jinak. Tohle nemůže skončit tak, jak si myslím.“ A samozřejmě – bylo to jinak. Autorka mě znovu přelstila.

Skvělé, skvělé, skvělé...doporučuji.

Prameny Vltavy mě od první stránky naprosto vtáhly. Příběh má silnou atmosféru, která dýchá šumavskou přírodou i tíhou minulosti. Autorka píše poutavě, s citem pro detail i emoce, a dokáže propojit napětí s hlubším zamyšlením. Postavy působí uvěřitelně a celé vyznění knihy ve mně zůstalo ještě dlouho po dočtení. A konec? Ten mě opravdu překvapil. Vůbec jsem ho nečekala, ale skvěle celý příběh uzavřel. Krásně napsaný, silný a mrazivý román, který rozhodně stojí za přečtení.

Asi se tady úplně neshodnu s ostatními komentáři, ale mě knížka tolik nebavila. Měla jsem vysoká očekávání - zimní Šumava, umrzlá dívka s židovskou hvězdou, česká autorka, záhada podzemního pracovního tábora, vysoká hodnocení pějící ódy. A i přesto mě tam něco nekliklo a já se u čtení celkem nudila.

"Obě dvě je objímá mlha lesů. Už je skoro tma. Ještě chvíli tam budou stát a modlit se. Za jejich mrtvé i za ty, co nikdy nepoznaly. Za celej tenhle prokletej kraj. Zůstaly tady na všechno to zlý samy. Tak to tu holt chodí. Mužský zařvou, uchlastaj se k smrti, zdrhnou, složí se. Každá tady nakonec zůstane sama. Stará Velková, její Jiřina, Mařena ze stánku, Helena z pajzlu, Kadlecová, Hubená Éliška, Kuncová, Laušmanka i stará Maryšková. Prej Králové Šumavy. Tak říkají těm, co vocaď utekli a pomáhali utíkat. Jenže zdrhnout nebo umřít je hrozně jednoduchý. Těžký to má ten, kdo tady po nich zůstane. Kdo si vyžere až do dna všechnu bolest a táhne ten svůj vozejk tímhle smradlavým bahnem dál, pořád dál. Protože tady není těžký umřít, ale žít. Tak jako ony Všechny. Skutečné Královny Šumavy."

Na tuto část dějin by se opravdu nemělo zapomínat. Silný, smutný příběh.

Skvělé, napínavé a obohacující!

Temná historie Šumavy mě v poslední době hodně zajímá. Proto jsem si nenechala ujít ani Prameny Vltavy. Části, opírající se o historii podzemní továrny a utajovaného koncentračního tábora, byly zajímavé. Čiší z nich syrovost a zvrácenost té doby. Stejně tak snaha místních na tyto časy zapomenout. Bohužel současná linka s vyšetřováním vraždy byla taková "nemastná neslaná". Celkově mi v knize chybělo napětí. Rozuzlení zápletky mi přišlo až příliš překombinované a hlavní motiv slabý, málo uvěřitelný.

(SPOILER) Kniha, která je nenápadná svou obálkou, skrývá ale znepokojující příběh, resp. více příběhových linek. Trošku mi vadilo to skákání v čase a opakující se popisy ranního rituálu, ale chápu, že to pro děj bylo nutné. Přišlo mi zajímavé, že jak pohnutkou "četníka", tak i "zloděje" byla, alespoň zpočátku, snaha zaujmout a postarat se o blízkou osobu. Čím více jsem se nořila do děje, tím víc jsem byla znechucena konáním jednotlivých osob a nutilo mě to přemýšlet nad otázkou z obálky knihy: odkud se bere zlo? V rychlém sledu jsem za sebou četla Ignis fatuus a pak Prameny Vltavy a obě knihy považuji za velmi zajímavé a budící otázky, emoce a myšlenky o světě, ve kterém jsme žili a žijeme...

Neskutečně mě zaujal příběh koncentračního tábora i osudy místních obyvatel, linka odehrávající se v současnosti mě ale příliš nechytila a navíc mi přišla příliš přitažená za vlasy. Autorku mám ráda, píše skvěle, ale příběh mě prostě narozdíl od řady jiných moc nenadchnul.

Klabouchovou bych mohla číst pořád. Její styl vyprávění mi prostě sedí. Obcese, staré křivdy, nevinné oběti, situace, které se nevysvětlí na první dobrou, překvapivé rozuzlení...
Severní zeď, Ignis fatuus a teď i Prameny - všechny zaujmou čestné místo v mé knihovně, hned potom, co se mi rozpůjčované vrátí...
Navíc Šumava - moje srdcovka.

Kniha,kterou neodložíte, a to nejen ze zvědavosti co bude dál, ale i proto, že byste se v postavách ztratili ....
Víc než knižní zápletka asi zaujme popis doby minulé a vše kolem utajovaných praktikách v utajovaných objektech.

Depresivní čtení. Napsáno cynicky hrubě. Postavy silně amorální až psychopatické.
Nicméně jsem během čtení o odložení knihy neuvažovala, zvědavost mě u ní udržela. Oceňuji náhled do nepříliš známé historie této oblasti Šumavy. Také určité slovní obraty a mnohá přirovnání (př. "Vyčůraná jak dírka do sněhu" "Její dech by vyhladil dinosaury") mě moc bavily.
Zápletka, jak tu níže mnozí psali, překombinovaná. Styl psaní matoucí. Nevadilo mi střídání časů ani množství postav, ale chybné vystavění děje. Čtenář nemůže vraha odhalit ne proto, že by autorka zápletku tak mistrně vystavěla, ale proto, že čtenáře oklame tím nejlacinějším způsobem - tu samou situaci jednou popíše tak a podruhé onak. Pak se v tom vyznejte.

Asi jsem byla na knihu až moc natěšená a ono to úplně nevyšlo. Mám ráda retrospektivní vyprávění, ale tady těch linek bylo prostě moc. Z počátku jsem se dost zamotávala, pak to zase dávalo smysl, ale ten konec byl moc překombinovaný.
Plus dávám za téma a popisy lidí, prostředí ....
Ještě dám autorce šanci.

Tak tohle se opravdu povedlo! Mrazivé, zarážející, místy trochu zmatené, ale když najdete správnou nit ke sledu jednotlivých dějových linií, budete rádi, že jste to nevzdali. Autorka skvěle pobízí čtenáře trochu jiným směrem a v závěru se vám to rozuzlení i bude líbit.
No ano, žádná romantika na Šumavě to není, ale o to přece jde.

Dojmy jsou hodně rozporuplné, ale ty horší asi převládají. Vůbec jsem se nedokázala do příběhu začíst, ztrácela jsem se v postavách i časových rovinách. Celé mi to prostě přišlo takové zmatené a nesedlo mi to.

05.09.2025

Další česká depka. Ale opět skvělá. Tyhle knihy jsou děsivé, ale zároveň mě něčím fascinují. Jen si teď musím přečíst něco oddechového :-) Ale můžu jen doporučit.

Obávám se, že nejsem cílová skupina této autorky. Závěrečná pointa je sama o sobě dobrá, ale cesta k ní je tak zmatená a nepřehledná, že místo WOW! si čtenář řekne akorát hmm, tak jo.
Na autorce oceňuji znalosti a ochotu vytáhnout na světlo věci, které nejsou jednoduché a plno lidí by na ně rádo zapomnělo. Pokud by se ale rozhodla pro jeden žánr a toho se držela, chaoticky nepřeskakovala z jedné doby do druhé a od jednoho člověka k druhému, bylo by čitelnější.

Obehrané téma, chaotické, zbytečně depresivní a sebemrskačské.