Listopád

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Zeptali jste se někdy sami sebe, jaký by asi byl váš život, kdyby to v listopadu 1989 dopadlo všechno úplně jinak? Jaké by asi byly naše osudy, kdyby komunismus neskončil a my bychom zůstali za železnou oponou oddělující nás od světa i jeden od druhého? Jedna z nejúspěšnějších českých spisovatelek Alena Mornštajnová opět překvapuje; její nový román je dramatickým příběhem obyčejné rodiny, kterou velké dějiny během jedné listopadové noci rozdělí a postaví proti sobě. Sledujeme příběh Marie Hajné, která je kvůli účasti na demonstracích zatčena a odsouzena ke dvaceti letům vězení. Ví, že už nejspíš nikdy neuvidí vyrůstat své děti, a při životě ji udržují jen dopisy. A taky naděje, že se nakonec přece jen shledají... Vedle toho se odvíjí příběh dívenky Magdaleny, která je odebrána rodičům a umístěna do „ozdravovny“, ve které se vychovávají nové komunistické kádry. Jejich osudy se jednoho dne protnou, ale zcela jinak, než si obě představovaly a přály....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/463130/big_listopad-Jkk-463130.jpg 4.23360
Nahrávám...

Komentáře (997)

Kniha Listopád

LeSk
18. května

Perfektní čtení, zaujal mě děj knihy hned od začátku. Nedalo se odtrhnout. Přečteno velmi rychle jedním dechem. Smutné, ale opravdu strhující. Doporučuji.

Han-nah
17. května

Knihy této autorky mám ráda, ale u této s hodnocením patřím asi mezi menšinu. Její styl je čtivý, námět zajímavý, obálka nádherná, ale, i když je to jen fikce, mohlo být toto téma propracovanější.
To "Kdyby". Vždy si říkám: "Ještě, že mi do myšlenek nikdo nevidí."
Minulost byla, nedá se změnit. V každé době je snaha ukázat historii v novém světle.
Dnes mi přišel email. Není to fikce ani historie, je to realita naší dnešní země. Tímto nikoho a nic nesoudím.
- Svobodná země si vyrobí energii pro své občany a přebytky prodá.
Kolonie musí poskytnout veškerou produkci a potom si ji teprve může zpě draze
koupit.
Přeji si pro všechny klid, zdraví, úsměv na tváři a pro nás čtenáře hodně krásných knih.


Gabusza
16. května

Tahle kniha mě vůbec nenadchla. Příběh byl sice silně emotivní, ale hrozně negativní, ponurý a depresivní.
Listopad 89 jsem zažila jako
14.letá holka, ale tenhle příběh ve mě nic nezanechal.
Co by se mohlo stát, kdyby dál pokračoval komunismus…divný příběh, moc se mi to nelíbilo, a to mám paní Alenu moc ráda.
Naštěstí se to nikdy nestalo a nestane :)

Madelisi
15. května

(+ SPOILER) Z počátku jsem měla problémy se smířit s tím, že vše vypadá jako Mornštajnová, ale jí vystavěný příběh není příběhem z historie. Přesto tak vypadal.
Fiktivní svět, ve kterém se listopad 1989 nevyvedl, tu běží dál vedle Západu, kde dochází k událostem, co známe. Osobně nejsem přesvědčená, že by došlo ke všem teroristickým útokům. Ve světě Mornštajnové se ignoruje role východního bloku na africké diktátory a na Blízkém východě, tedy na oblasti, které jsou zdrojem nestability současného světa.
Příběh o sobě je klasická Mornštajnová, zde pouze se dvěma postavami, zbytek jsou jen komparzisté. Zaujaly mě konsekvence s obrazem Panny Marie.
Vše skončilo tak, že bych potřebovala druhý díl, abych si potvrdila moji domněnku, že se kolo dějin vrátí do své trajektorie.

Kopretina
12. května

Asi do půli knihy jsem se nemohla začíst, připadalo mi to podobné knize 1984 nebo Příběh služebnice. Začalo mě to bavit později, s napětím jsem čekala, kam příběh bude směřovat. Povinná četba pro všechny, kteří s láskou vzpomínají na socialismus. Já bych to nevrátila ani za nic.

Rihatama
07. května

Nesnadno definovatelné zklamání. Především je nejnovější román Mornštajnové - přes veškeré obsažené utrpení, křivdy, rodinné tragédie nebo počet mrtvých - emocionálně vyprázdněný, nebo tak nějak vyčerpaný. Jako by Mornštajnová spisovatelsky vyhořela a já tak místy četla popisnou statistickou ročenku v textu místo v odrážkách. V půli knihy už jsem byla téměř rozhodnutá knihu opustit... ale doufala jsem, že se snad mýlím. A taky mě zajímalo, jak to s rodinou Hajných skončí... Jenže kniha postrádá nejen emociální náboj, ale i inovaci a překvapivý moment.

Mornštajnová v Listopádu prakticky pouze zrecyklovala nejznámější rysy tíživých dějinných momentů druhé světové války a osmašedesátého, přestože se jí zvoleným tématem naskytla jedinečná příležitost zapnout fantazii a vytvořit něco burcujícího (to totiž potřebujeme dnes více než kdy jindy), ale taky nového, jiného. Se zjednodušujícím klišé "dějiny se opakují" prostě recyklovala všechno, co už jednou sama napsala. Už teď téměř nevím, o čem kniha je, pokud jsem to vůbec věděla, a hlavně jaký je message. Protože dějiny se sice opakují, ale pouze ve svém vzorci, nikoli v použitých nástrojích. Vývoj prostě zastavit nelze. Platné jsou pouze staré známé pravdy o krutosti diktatur produkujících odlidštěnou společnost. Ale o tom byla napsána celá řada knih a podstatně lépe, obávám se. Jedna hvězda za vážnost tématu. Zapomenout své dějiny je to nejhorší, co si lidstvo může udělat. Jen tak lze nechat bez odpovědné reakce zas a znovu opakované pokusy o reinstalaci starých pořádků.

jasminecka
05. května

Z tehle knihy mrazi. Konecne jsem pochopila, jak se asi zilo nasim babickam a rodicum...

Hobo
02. května

Jsem z toho příběhu poněkud na rozpacích. Námět zajímavý, ale zpracování mi připadá poněkud ploché. Je poměrně jednoduché vzít mišmaš představ o 50. letech, Koreji, SSSR ap. a splácat dohromady příběh, byť čtivý. Ale měl by obsahovat víc než jen konjunkturální příběh. Ono to s tím socialismem/totalitarismem/tyranií také není tak jednoduché, jak dnes vidět, a tak by to chtělo mnohorozměrný obraz, jdoucí více do hloubky. Celkově jsem zklamán. Podobně mě zklamalo "Dítě č. 44".
Nenapadá mě jiný motiv, co chtěl dílem "básník říci" než "hleďte, jak se máme dnes dobře". A to je pro ponaučení hodně málo. A hodně lokajské...

1 ...