Listopád
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/463130/bmid_listopad-zqU-463130.png
4
5061
1334
Zeptali jste se někdy sami sebe, jaký by asi byl váš život, kdyby to v listopadu 1989 dopadlo všechno úplně jinak? Jaké by asi byly naše osudy, kdyby komunismus neskončil a my bychom zůstali za železnou oponou oddělující nás od světa i jeden od druhého? Jedna z nejúspěšnějších českých spisovatelek Alena Mornštajnová opět překvapuje; její nový román je dramatickým příběhem obyčejné rodiny, kterou velké dějiny během jedné listopadové noci rozdělí a postaví proti sobě. Sledujeme příběh Marie Hajné, která je kvůli účasti na demonstracích zatčena a odsouzena ke dvaceti letům vězení. Ví, že už nejspíš nikdy neuvidí vyrůstat své děti, a při životě ji udržují jen dopisy. A taky naděje, že se nakonec přece jen shledají... Vedle toho se odvíjí příběh dívenky Magdaleny, která je odebrána rodičům a umístěna do „ozdravovny“, ve které se vychovávají nové komunistické kádry. Jejich osudy se jednoho dne protnou, ale zcela jinak, než si obě představovaly a přály.... celý text
Přidat komentář
Skvělá kniha , vděčnost za to, že je to jenom fikce , a že můžeme žít ve svobodném světě
A vlastně proč ne právě takhle ... Dobré pro zamyšlení o době, která nebyla hezká, ač se tak někteří stále tváří a s nostalgií vzpomínají. Nevzomínejte, přemýšlejte.
Do všech příběhů ve všech knihách Aleny Mornštajnové jsem se vždycky vcítila, a ani tento román nebyl výjimkou. Román Listopád je velmi smutná kniha, kde jedinou útěchou je, že se takový příběh v nedaleké minulosti nikdy nemohl stát. Listopád rozhodně stojí za přečtení.
Námět díla je zajímavý a kniha velmi čtivá. Očekávala jsem však propracovanější myšlenky, eskalaci příběhu, větší hloubku, autorčino zpracováno je v tomto ohledu spíše ploché a jednoduše plynulé.
Spojení přehnané představivosti o 50. letech minulého století, Sovětském svazu a Severní Korei dohromady vyústilo až v prapodivný mišmaš a snahu o českou verzi díla 1984.
Kniha se mi hrozně líbila. Úplně si dokážu představit, že by to takhle opravdu mohlo být. Při čtení mi běhal mráz po zádech, jak osudy jednotlivců dokáže ovládat moc, proti které nejde moc bojovat.
Krásná kniha se zajímavým (smutným) tématem, nad kterým jsem nikdy neuvažovala.
Párkrát jsem si poplakala.
Knihu všem s radostí doporučím.
Zajímavý námět, co by se stalo po roce 1989, kdyby vše dopadlo jinak. Příběh dost děsivý. Knihy od autorky jsou sice čtivé, ale jde z nich obává, smutek a člověk se nechce smířit s tím, že někde může takový život být.
Kniha měla opět silný příběh, děsivé... Nicméně byla taková ucajdaná a nedařilo se mi pořádně se začíst.
Do knížky jsem se nějak nezačetla, ale jako četbu v rozhlase jsem to dala se zaujetím. Coby - kdyby....... A že by, pokud by to tehdy v listopadu jaksi nedopadlo, mohlo následovat to, co autorka v příběhu předkládá, o tom není pochyb....
Audio ČRo: Kupodivu kniha, u které už u mě Mornštajnová naráží. Asi je tady problém v té budoucnosti, která šla udělat tak, že ani nešlo o budoucnost. Jenže pak by to byla jen další sentimentální retroslátanina, kterých do roka vyjde padesát.
Výborně odvyprávěný velmi drsný příběh. A sakra uvěřitelný. To mi na tom přišlo to nejlepší a současně pěkně děsivé. Máme neskutečné štěstí, že to je jen fikce a tehdy to dopadlo, jak to dopadlo.
ČRo za 1.
Bohužel mě kniha nijak výrazně neoslovila. Námět je rozhodně zajímavý, ale to zpracování příliš rozředěné, jako kdyby bez života (ale třeba to byl záměr vzhledem k tématu). Byla to moje první kniha od této autorky, tak jí ještě někdy zkusím dát šanci s nějakou jinou knihou, ale tohle prostě nebyl můj šálek :)
To byla síla, ještě mi tečou slzy...
Bohužel, jak píše autorka, my jsme měli štěstí, ale někde se toto stále odehrává...
Skvělá kniha od skvělé autorky! Četla jsem ji už dříve, jen jsem si ji znovu připomněla díky Českému rozhlasu. Skvěle napsané, skvěle pojato jako audio kniha.
A ten konec? Pokaždé čekám v lepší konec... Doporučuji všem!
Velmi silný příběh, z kterého mrazí.
Právem zasluhuje pět hvězdiček. Přečtení velmi doporučuji.
Knihu, kterou napsala tato paní spisovatelka, nemohu hodnotit jinak, než pěti hvězdami. Pro mne jsou její knihy vždy jedinečný zážitek a tomu tak bylo i v tomto případě. Děkuji a budu se těšit na další příběh z jejího pera.
Řekla bych že to je nic moc kniha, málo akce, hodně “omáčky kolem, ale nenechám se odradit a zkusím i další díla paní Mornštajnové.
posloucháno jako audiokniha. Patřím k té skupince lidí, kterým se kniha moc líbila. Námět skvělý, myslím si, že v současné době se život ve svobodné demokratické zemi bere jako samozřejmost a pro mladou generaci jsou popisované praktiky v knize zcela nepochopitelné. Jak jsem ráda, že listopad dopadl tak, jak dopadl!
Štítky knihy
dopisy česká literatura političtí vězni rok 1989 cenzura železná opona komunistický režim pečovatelský dům
Kniha Listopád je v
| Právě čtených | 115x |
| Přečtených | 7 162x |
| Čtenářské výzvě | 2 542x |
| Doporučených | 331x |
| Knihotéce | 1 147x |
| Chystám se číst | 1 193x |
| Chci si koupit | 337x |
| dalších seznamech | 31x |
Je to úplně něco jiného než od Aleny M. známe, je to utopie, jak by Českoslovenkso dopadlo kdyby Sametová revoluce nedopadla, tak jak dopadla, kdyby tu pořád zůstal komunismus, jak by se nám žilo, co by s námi režim udělal.
Obsah - prolínají se tu dva popisy příběhu, jeden Marie zvané Maji, která se dostala za účast na listopadových demostracích do vězení na 15 let. Máme tu i druhý příběh Magdaleny zvané Magdy, dívky která vyrůstá v Ozdravovně 17.listopadu 1989 pro děti, které nemají rodiče a režim ji zajistí kvalitní výchovu a vzdělání, z těchto pasáží mrazí snad ještě víc než z vězěnských, co umí diktatura udělat s dětskou duší, jak si umí vychovat své nasledovníky bez protestování, samozřejmě se tyto dva osudy časem protnou. Nazvala bych to takovým českým Příběhem služebnice, dostáváme se dějově skoro do dnešní doby, která není, jak ji známe, mobilní telefony mají jen vyvolení, internet je taky pro pár vládních elitářů, vláda tvrdě drží lidi od všch novodobých technologií, aby se nedostali k žádným informacím a nemohli je zpracovat dle svého chápání, vše je servírováno, jak diktatura potřebuje. Lidé žijí v panelových domech, o nic se pořádně nepečuje, nestará, čtou Rudé právo, jde z toho na člověka plíživá tíseň, strach a šedivost.
Jsou tam shodné atributy s dobou covidovou např. zákaz vycházení, zastrašování lidí, omezování. Zkrátka je to život, který bychom nechtěli žít, ale stačilo málo a mohli jsme ho žít, asi tak žijí lidé třeba v Severní Koreji, z jejíž historie autorka také čerpala.