Prameny Vltavy přehled

včera

„Když hříchy otců dopadnou na bedra synů, co ponesou ve svém osudu synové těch synů?"

Šumava a její temná tajemství. Když je nalezena mladá dívka, zmrzlá, oblečená v pruhovaném pyžamu a s židovskou hvězdou, život obyvatel malé vesničky je najednou vzhůru nohama.

Příběh o tom, jak v nás dávné křivdy přetrvávají někdy i skrz celé generace, příběh o lásce, pomstě, důvěře ve špatného člověka a také o síle médií.

Opět neskutečné, co paní autorka dokáže do své knihy dostat. Kolik zoufalství, zmaru, beznaděje a napětí. Vnukne vám nějakou představu jen proto, abyste v zápětí zjistili, že je vše úplně jinak.

Já její styl psaní miluju. Miluju příběhy, které vypráví, i když jsou opravdu náročné na vstřebání a několikrát i slzička ukápla. A tak se pozná podle mého skvělá kniha, vzbudí ve vás emoce. A je vlastně jedno jestli smích, pláč či vztek, ale takovou knihu si budete pamatovat ještě dlouho po dočtení a to je na tom to skvělé :-)

U Severní zdi u mě stále vede, jako naprosto nezapomenutelná kniha, ale Prameny Vltavy jí šlapou na paty.

„Válka nikdy nekončí, to jen na chvíli nejsou slyšet výstřely."

předevčírem

Neveselé čtení. Nevěř nikomu, ani sobě. Jednou se dáš špatným směrem a už není cesty zpět. Zlo se dědí. Ani jiskra naděje.
Příběh byl poněkud překombinovaný, trochu mi dělal problém velký počet postav z různých časových období, takže asi ve dvou třetinách knihy jsem se vrátila zpět a rychle proběhla text znovu, což mi hodně pomohlo.
Je to třetí kniha, kterou jsem od autorky četla; Petra Klabouchová tu opravdu není od toho, aby nám dávala naději.