Životice: Obraz (po)zapomenuté tragédie

Koľko takýchto tragédií sa odohralo, dnes už zabudnutých, či uchovávaných už len niekde na pokraji zabudnutia v mysliach tých, ktorým to preživší stihli povyprávať. O koľkých sa už nikdy nedozvieme. Koľko utrpenia odfúkol vietor dejín a koľké obete už navždy márne čakajú na spravodlivosť. Alebo len na to, aby ich osud niekto takto pripomenul.

Kniha s takovým obsahem se velmi těžko hodnotí. Ale pokud můžu hodnotit styl psaní, tak ten je velmi poutavý díky "příběhu" a i dovysvětlená fakta jsou psaná srozumitelně. Díky za knihu, která zaznamenává a připomíná to, co se událo....

Musím říct, že mi dělá obrovskou radost, že se renomovaná spisovatelka rozhodne vydobýt více respektu místní a léta zamlčované tragédii a vše velmi pečlivě sepíše v podobě dokumentárního románu. Nebýt jí, spoustu obyvatel této země by vůbec netušilo, že se podobná zvěrstva udála. Moc děkuji, vůbec jsem knihu nedokázala odložit. Obdiv pozůstalým, že se odvážili o svých bolestech svěřit, srdce pláče nad životy nevinných obětí, které můžete poznat díky jejich rodinným fotografiím... Úžasná práce.

Tato autorka mě již velmi zaujala Šikmým Kostelem, kde je zmíněna tragédie Životic. Proto jsem se pro objasnění rozhodla přečíst tuto knihu. Autorce moc děkuji, že zpracovala zapomenutou tragédii, která mě stejně jako Šikmý kostel poučila o neznámé historii části Slezska. Je to smutné čtení, velmi mě zasáhlo. Není třeba se rozepisovat, doporučuji přečíst.

Přečteno díky čtenářské výzvě a vůbec nelituji. Bez ní bych po takové knize nejspíš nesáhl. O to silnější je to připomínka jedné z mnoha skutečných válečných tragédií. Kniha se čte velmi svižně a dá se říct, že ji téměř nelze odložit.

Je to tak smutné ...
Kolik lidských příběhů, kolik osobních, ale i národních a obecně lidských tragédií bylo zapomenuto. Když za nic jiného, tak paní Lednické patří dík za to, že nám je přibližuje!

No tak tohle je velmi čtivá kniha. Byť se jedná o faktografickou literaturu, tak na začátku každé kapitoly je vlastně takový děj, který obyvatelé zrovna prožívají, a který je následně podložen dalšími fakty a skutečnostmi. Díky tomu je čtenář vlastně přímým účastníkem oněch událostí, a nejen vzdáleným čitatelem uvedených skutečností. Vlastně jsem se do jednotlivých postav dokázal i vžít a o to bylo následně smutnější číst, jak to s tou kterou dopadlo. Bravurní práce!

Přečetla jsem jedním dechem. Zajímavá byla i forma vyprávění, kterou autorka zvolila. Dotkla se mě po všech stránkách. Jen se ptám, proč se o tomto neučí ve školách? O tom by měli učitelé vyprávět, skutečnosti, které v učebnicích nejsou k mání, děsivé skutečnosti o tom, co všechno je schopen udělat člověk člověku.

Chtěl bych umět takhle psát

Není to ani beletrie a není to ani čistá kniha faktu. Je to něco mezitím. Osobně bych uvítal více jedno a nebo druhé. Jinak kniha je zajímavě zpracovaná.

Zajímavý kus historie, který by neměl být zapomenut.

Kdo se nepoučí z chyb minulých je hlupákem.

Raději buďme moudřejší masakrů z pomsty, národnosti, nepohodlnosti a jiných důvodů měli jen jeden důvod společný: vlastní nemoc v tom, že si nevěřím a odmítám na sobě pracovat. Raději zlikvidovat ty, co mě zastiňují s jakoukoliv výmluvou, že je to tak správně.

Paní Lednická nevymýšlí příběhy, ona je vypráví. Mě tahle kniha zase trochu otevřela oči. Je to kus historie, která se do dějepisu nedostala. Pokud zde někdo píše, že se mu kniha nelíbila, pak možná čekal nějakou beletrii s umělou zápletkou, ale asi ji nenašel. Naopak, kniha je plná historických faktů a osudů lidí, kteří se v tomto příběhu ocitli. A jak už je zvykem, někteří se zachovali hrdinsky, jiní jako zbabělci a ti ostatní jsou jen bezohlední oportunisté.

Nechci být zlá, krátce řeknu NELÍBILO. Asi zajímavé období, ale špatně zvolená forma.

To jsem si teda dala nedělní zamyšlení, díky paní Lednická

15.10.2025

Dobře napsáno, dáno do souvislostí. Přečetla jsem jedním dechem a protože nebydlím daleko, projeli a prošli jsme všechna místa, stáli u jednotlivých pomníčků. Jak může zrůdná mašinérie ve spolupráci se svinskými charaktery zničit tolik životů..

25.09.2025

(SPOILER) Karin Lednická je pro mě naprosto výjimečná autorka, takové knihy, jaké píše ona, nikdo jiný neumí. Stejně jako u trilogie Šikmý kostel jsem hltala každou stránku a znovu žasla nad tím, kolik času a energie věnovala autorka přípravě tématu. Výsledkem je dílo, které skvěle kombinuje příběh a literaturu faktu, čtenáře vtáhne a zároveň obohatí.

Kniha se mi krásně propojila s autorčinou beletristickou trilogií a najednou jsem chápala souvislosti mnohem hlouběji. Popis dnů před tragédií mě zasáhnul, ta nevyhnutelnost toho, co mělo přijít, až mrazila. Samotné čtení o dni tragédie a brutalita a lhostejnost, s jakou gestapo obcházelo jednotlivé domy, bylo pro mě velmi tíživé.

Silný dojem na mě udělal i obrazový materiál, fotografie z rodinných alb a archivů dodávají knize na působivosti a autentičnosti, jaksi vás donutí si uvědomit, že za každým jménem stál skutečný člověk, po němž zůstalo doma navěky prázdné místo. Příběh rodiny Warcopových mi zůstane v hlavě asi už napořád, nejspíš kvůli dvouměsíčnímu miminku, které přišlo o tatínka, a takřka náhodnému charakteru této vraždy. Srdce mi samozřejmě krvácí i pro všechny ostatní oběti, které zasluhují věčnou památku.

Tato kniha je děsivá, ale potřebná. Připomíná, jak křehký je život a jak snadno se může vytratit lidskost. A že bychom měli udělat vše pro to, aby se taková tragédie už nikdy neopakovala.

O této tragédii, ač rozměru až biblického, se za socíku mlčelo. O to děsivěji to působí dnes.
A pak posloucháte toho imigranta z Japonska a máte strach, že by se to mohlo opakovat.

10.09.2025

Nevzpomínám si, že by do nás životickou tragédii na základní škole nějak hustili, pravděpodobně proto, že jsem z jiného konce republiky. Tak nebo tak, výsledkem je, že jsem se něco bližšího dozvěděl až z téhle knihy paní Lednické. A myslím, že mi to z hlavy hned tak nezmizí.
Není to tak "románové" jako Šikmý kostel, mně ale ta dokumentární forma docela seděla. Doporučuji.

Dokument o události českých dějin, o níž jsem neměla ani potuchy. Tento titul pojala Lednická opravdu ryze historicky, žádný smyšlený vedlejší příběh. Dohledala zřejmě veškeré dostupné dokumenty a vyslechla všechny žijící účastníky či potomky, které bylo možné sehnat, a sestavila tak co možná nejpřesnější obraz toho, co se událo. Práce to musela být neskutečná. Na čtení to pro mne nebylo tak záživné jako ta beletrie a v některých postavách jsem se trochu ztrácela, protože logicky nebyly popsány tak, aby k nim člověk plně přilnul, ale rozhodně to bylo zajímavé. A zároveň děsivé. Každopádně je moc dobře, že se někdo historií takto podrobně zabývá a stará se nejen o to, aby nebyla zapomenuta, ale i o to, aby se dostaly do širšího povědomí skutečnosti, o nichž se nemluvilo.