Životice: Obraz (po)zapomenuté tragédie
Karin Lednická
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/487282/bmid_zivotice-obraz-po-zapomenute-traged-cRu-487282.jpg
4
1939
457
Životice: malá vesnice uprostřed Těšínského Slezska. Po Mnichovu zabrána Polskem, po 1. září 1939 se jako dobyté území stává součástí Říše. Během války zde tudíž panovaly zcela jiné poměry než v protektorátu. Probíhala tu největší germanizační akce v Evropě. Kdo se nepodvolil, byl vysídlen nebo skončil v lágru. Účast na veřejných popravách byla povinná. Stanný soud zasedal téměř nepřetržitě – často přímo v bloku smrti nedalekého koncentračního tábora Auschwitz (Osvětim). Starosta Životic zaujal jednoznačný postoj: pěstoval vřelé vztahy s nacistickými pohlaváry a s obyvateli obce začal mluvit německy. V atmosféře všudypřítomného strachu se Životičtí snažili vydržet do konce války. Nepodařilo se jim to. V noci ze 4. na 5. srpna 1944 zastřelili partyzáni v místním hostinci tři příslušníky gestapa. Následovalo tragické ráno 6. srpna, během kterého gestapo zavraždilo šestatřicet mužů ze Životic a okolí. Někteří z nich zemřeli před očima svých blízkých. Jiní opodál, protože je gestapáci nutili běžet. „Zastřelen na útěku“, stálo pak v hlášení. Podle velitele zásahu Guida Magwitze to měla být „krvavá msta za zavražděné kamarády“. Pojal ji vskutku důkladně, protože odvetné akce pokračovaly až do února 1945. Během nich zemřeli další lidé, desítky jich byly odvlečeny do koncentračních táborů. Vrátili se čtyři. Vzhledem k počtu obyvatel patří Životice k nejpostiženějším obcím na území České republiky. A přece jejich tragédie upadla v zapomnění. Karin Lednická ten příběh znovu přivádí k životu. Kombinuje přepis vyprávění pamětníků a dokumentární část, při níž čerpá z pečlivých rešerší. Text doprovází bohatá obrazová příloha, která podtrhuje autentičnost zaznamenaného.... celý text
Přidat komentář
Když si myslíte, že z té naší historie znáte ve svých letech opravdu hodně, protože přeci znáte příběh Lidic, Ležáků atd.. A pak se k vám dostane příběh Karin Lednické a vy zjistíte, že vlastně nevíte nic. Doporučuji!!!
Kniha je velmi zajímavá jak svým stylem, tak tématem. Životice od mého bydliště nejsou nijak vzdáleny a přesto jsem o nich nevěděla, max z doslechu starších...
Není to lehké čtení. Někomu může dělat problém i velké množství zmíněných postav. Rozhodně doporučuji přečíst v nějakém klidném rozpoložení, jinak se v knize možná ztratíte :)
Velmi čtivé a výborně zdokumentované. Autorka má skvělý styl, díky kterému se i takto těžká kniha četla samá. Občas se, právě díky podobným knihám, bojim sílících preferencí nacionalistických stran. Nebylo by na škodu připomenou si podrobné tendence z minulosti a být vděčný za život, který vedeme.
Měla jsem v rukou naprosto skvěle zpracovaný formát knihy. Samotný obsah byl pro mě velmi smutný. Nejprve popis samotných svědků události a pak doložený fakty autorky, mě nutil k živé představivosti a nejednou jsem musela přestat číst.
Tuto knihu bych klidně uváděla na seznamu doporučené četby základních či středních škol.
Četla jsem jako e-knihu,jsou v ní velmi citlivé popsány okolností dramatických událostí kolem jedné strašlivé ,krvavé tragédie,kterých se za války stal poměrně velký počet. Původně jsem se bála,že se do knihy vůbec nezačtu s pak jsem ji přečetla jak se říká "jedním dechem". Na tyto události spojené s naší historii, bychom zcela určitě neměli zapomínat.
Dokumentární román o jedné z mnoha tragédií ve válečném Československu. Tady navíc umocněno tím, že se odehrála v kraji s velmi problematickou minulostí. Lednická skvěle píše o tématu, které se dotýká jejího kraje, a přináší mnoho nových informací. Snad to pomůže tomu, aby tato událost a její oběti nebyly zapomenuty.
Měla jsem pocit, že paní Lednická své předešlé dílo už ničím nepředčí, ale i toto na poli české současné literatury vyčnívá. Krásné.
Kniha se mi líbila, ačkoliv čtení to nebylo lehké. Podle skutečných událostí. Děkuji autorovi, že nám prostřednictvím své knihy zprostředkoval tuto zapomenutou a velmi smutnou událost z doby před koncem 2. světové války
"...míra svévolnosti při realizaci odvetné akce gestapa zaskočila i místní nacistické pohlaváry..."
O této tragické události jsem věděla jen díky této knize, ale nějak jsem s přečtením stále váhala.
Tato hrůzostrašná výpověď z největší germanizační akce v Evropě svědčí o lidské demagogii, pomstychtivosti a fanatismu, který bohužel nemusí končit s 2.sv.válkou. Je třeba tyto činy stále připomínat, bránit se před jakoukoli totalitní mocí a také si trochu vážit doby, v jaké žijeme.
Je zde vidět poctivě odvedená práce autorky, kdy kombinuje přepis vyprávění pamětníků a dokumentární část čerpanou z pečlivých rešerší. Autentičnost podtrhnou i vybrané fotografie.
Doporučila bych i jako povinnou četbu.
Skutečný příběh napsaný velmi čtivé, doplněný o fakta a fotografie. Je to jedna z těch knížek, nad kterou musíte ještě dlouho přemýšlet.
Vše již tu bylo napsáno.
Hrůza,běs a hlavně tolik zbytečných úmrtí. Buďme rádi v jaké žijeme době a stále neremcejme. Ani netušíme,jak moc by to ti mrtví a pozůstalí s námi vyměnili.
Nádherně napsaná kniha, která popisuje historické události, o kterých se ani neví, a autorce patří vysoké uznání, určitě nebylo lehké dohledat všechny potřebné podklady. Je to sice velmi smutné čtení, ale měl by si to přečíst každý.
Za mě fenomenální kniha. Kéž by se podobně čtenářsky příznivého zpracovaní dostalo i dalším výrazným událostem československých dějin.
Výborně napsaný dokument, který ukazuje historii v celé její pravdivé syrovosti. Nic není černé nebo bílé. Nikdo není dobrý nebo jen zlý. Kniha ve mně vyvolávala asociace diskusí na různých sociálních sítích o válce, imigrantech... Jak bychom se ve vypjatých situacích chovali dnes my? Nemám iluze.
Kladně hodnotím detailní rozbor celé tragédie - jsem za to ráda, protože jsem o osudu Životic nikdy neslyšela. Za velké plus považuji přiložené fotografie.
Velmi mě zde rozčílila skutečnost o bezproblémovém dožití jednoho z hlavních aktérů - Guida Magwitze.
Budu se opakovat, ale i já musím ocenit a vyzdvihnout především autorčin velmi důkladný a jistě i časově náročný sběr dat. Opět se věnuje události, která není veřejnosti příliš známá a profláklá, v tomto ohledu mě napadá přirovnání k mé oblíbené Rutě Sepetys.
Oproti Šikmému kostelu je v Životicích přidáno mnohem více faktických informací, které celou životickou tragédii doplňují a dovysvětlují. I vzhledem k tomu bylo knize zapotřebí věnovat zvýšenou pozornost a soustředění. Zprvu jsem se lehce ztrácela ve jménech postav, jelikož jich není zrovna málo, ale fotografie mi to pomohly alespoň částečně odbourat.
Od paní Lednické se dozvídáme o historii, o které jsem neměla ani tušení. Už Šikmý kostel byl silný zážitek a tahle kniha mě dostala úplně. Je jiné, když jsou v příběhu skuteční lidé, někdy jsem pro slzy neviděla a měla chuť jí ani nedočíst. Určitě na ni nikdy nezapomenu.
Pěkně zpracovaná knížka, pro mě přínosná, protože jsem o událostech v Životicích nikdy neslyšela. Přidané fotografie jsem ocenila, více jsem se dokázala vžít do děje každé rodiny.
Mám ráda knížky, které mne nutí přemýšlet i poté, kdy je dočtu. Tragédie Životic a okolí je skvěle zpracovaná a obdivuji autorku, kolik práce musela vynaložit. A já mám nyní spoustu témat na přemýšlení. Kdo byl viník? Partyzáni, kteří přepadli hospodu? Ten, který vymyslel odvetnou akci? Ten, kdo využil situaci ke svým potřebám? Hitler? Válka jako taková? Když vezmeme akci partyzánů. Měli úkol rozvracet německou morálku a likvidovat jejich vedení. A stejně jako při atentátu na Heydricha nikdo netušil jaký rozsah budou mít následné akce. Zůstává otázka, šli by do akce, kdyby dopředu znali její důsledky? Stály ty nevinné životy za to? Kdo dnes může tohle hodnotit. Nebyli jsme a nebudeme nikdy v jejich konkrétní situaci. Touha po moci a odměně je v člověku odjakživa. Kdo si nikdy neřekl "já vám (ti) ukážu!" Snad jen že nejsme pod tlakem a masáží, jako byli lidé ve válce, máme nějaké hranice. Neomlouvám nikoho. Jen přemýšlím, co by kdyby... Kdo skutečně je schopný nevyužít možnost, která se nám naskýtá, abychom si nebo své rodině mohli přilepšit? Nemusíme být politici. A proto na si přejme, že najdeme v sobě již teď sílu, abychom dokázali odolat.
Teď nám zbývá jen soucítit s oběťmi, doufat, že k dalším podobným událostem nedojde. Určitě by se našly i další v naší historii. A domnívám se, že by neměly být zapomenuty. Protože jen tak snad se posuneme dál.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) nacismus Slezsko česko-polské vztahy partyzáni podle skutečných událostí nacistické zločiny Životice Životická tragédie (1944)
Autorovy další knížky
| 2020 |  Šikmý kostel |
| 2021 | Šikmý kostel 2 |
| 2022 | Životice: Obraz (po)zapomenuté tragédie |
| 2024 | Šikmý kostel 3 |
Kniha Životice: Obraz (po)zapomenuté tragédie je v
| Právě čtených | 36x |
| Přečtených | 2 750x |
| Čtenářské výzvě | 1 135x |
| Doporučených | 133x |
| Knihotéce | 579x |
| Chystám se číst | 855x |
| Chci si koupit | 215x |
| dalších seznamech | 14x |
Životice, dříve malá vesnička, dnes součást města Havířov v Moravskoslezském kraji, byly svědkem mnoha významných událostí. Následující knihy, které vám chci představit, a to "Životice: obraz (po)zapomenuté tragédie" a "Jizva", se věnují událostem, které se zde odehrály v průběhu dvacátého století.
Karin Lednická se ve svém díle opírá o pečlivý výzkum archivních materiálů, vzpomínek pamětníků a dobových fotografií, a čtenářům tak předkládá faktický obraz událostí, které se v Životicích během druhé světové války udály.
Na druhou stranu, Danuta Chlupová, spisovatelka s občanstvím jak polským, tak českým, se v knize zaměřuje spíše na románové zpracování této tragédie. V jejím příběhu se prolíná linie přítomnosti, kdy hlavní postava pátrá po rodinném tajemství své tchýně, a linie historická. Ačkoli je tedy hlavní dějová linka a postavy smyšlené, v příběhu se objevují zmínky o některých reálných postavách a událostech. Klíčové informace o životické tragédii obsahují obě knihy.