Šepot z lesa

Než se pustím do komentáře k samotné knize, musím se vypsat z toho, jak jsem se ke Kateřině Surmanové vlastně dostal, vzhledem k tomu, že jsem se až do loňského roku (snad jen výjimkou Karin Lednické) úspěšně vyhýbal českým i slovenským autorkám. V závěru roku 2024 mě má přítelkyně Breberuše přivedla na Databázi knih, následně mě seznámila s tvorbou Aleny Mornštajnové, a najednou mi knihy českých autorek začaly až znepokojivou rychlostí plnit knihovnu. Dalším zlomovým momentem bylo to, že mě Maud22 přivedla ke knihám nakladatelství Golden Dog (jen Líska a Bolestíny mě přivedly ke čtveřici dalších autorek, které už patří neotřesitelně k mým oblíbeným), díky Veronice Fiedlerové jsem se dostal k antologii Dlouhé stíny potažmo k Petře Klabouchové a jak jsem následně zjistil, když vyhledávám dílo Petry Klabouchové, musím nutně narazit i na Kateřinu Surmanovou. Tak, to bylo celé domino, které mě dovedlo až sem.
Šepot z lesa je zvláštním příběhem. Při jeho čtení jsem si nejednou vzpomněl na Kingovo To i na Stranger Things (ale To jasně převažovalo), a aniž bych se chtěl Stephena Kinga nějak dotknout, musím napsat, že mě příběh Kateřiny Surmanové bavil, děsil i deprimoval podstatně více. A ta atmosféra... Pokud jste stejně naladěnými čtenáři jako já, takže si umíte užívat to jemné mrazení z kvalitně napsaného hororu, tady si přijdete na své. Fakt se mi líbil ten obrovský kontrast pohodového soužití (dokud fungovalo) hlavního hrdiny s místními podhoraly a děsivostí lesní hrozby, opravdu jsem si to užíval.
A krom výše uvedeného mě velmi příjemně překvapilo, že žena píše o ženách i nelichotivě; tady jsem se dočetl, že ženy nejsou jen naprosto dokonalými bytostmi, jak je mi to v současnosti neustále prezentováno, ale že dokáží být taky pěknými bestiemi; toto poznání ve mně konečně zastavilo mé myšlenky na to, abych nalehl na nějakou čepel, protože jsem jen odporným mužem.
Ale vážně; tímto svazkem jsem se pročetl rychleji, než jsem původně očekával, protože se podle mého názoru jedná o čtivou, atmosférickou, děsivou záležitost, od které jsem vždycky odcházel jen s krajní nechutí. Vřele doporučuji všem nebojsům.

25.05.2026

Pocit že počúvam nebodaj horor mi kazil veselý až žoviálny prednes Vasila Fridricha. S hlavnou postavou Vás to krásne prepojí, ten hlas je v poho. Ale výsledok je že v polovici knihy som mal dojem že počúvam niečo ako dovolenkovú oddychovku. Možno Kariku s pomalým tempom a podrobnejším bohatším dejom a viac postavami. Atmosféru strachu či mystična to vo mne teda nevzbudilo. Zatiaľ odkladám ako nedopočúvané a nehodnotím hviezdami. (Som už začal počúvať popri hraní hier inú knihu :) a stratil som záujem zistiť kam to vedie ako to skončí. Dám si to niekedy neskôr znova.

Šepot z lesa od Kateřiny Surmanové pro mě nepředstavoval jen lákadlo
vonící po Orlických horách, zapadlých vesničkách, legendách, slovanském folkloru
a lesních hlubinách. Rovněž zhmotňoval buclatou a novou zkušenost s českou autorkou.

Vzhledem k názvu by byla škoda si tento mysteriózní thriller říznutý hororovými prvky splést s deníkem schizofrenika a ještě větší plýtvání potenciálem by bylo se do díla začíst výhradně kvůli póze na zadní straně přebalu slibující "S.Kingovský a J.Karikovský" vývar...
Děj a jádro zápletky si s chozením okolo horké kaše hlavu neláme a tak hned do základu hází jeden návrat ke kořenům, sadu dětství s otazníky, jeden útěk od zhrouceného soukromého života a jednu nevýjimečnou ves, kde se každý snaží vědět o všem. Gordickému uzlu vztahů, šeptaček, nočních můr, vzpomínek, babrání se v kronikách a mystických výjevů už pak nic nestojí v cestě, nabalovat na sebe další smyčky, špínu, dehet a plevel...

Ze začátku jsem měl problém přivyknout paranormálním notám díla, ale postupem času se do mě začaly vpíjet, tak jako lidská lhostejnost, úskočnost, a hrabivost do kořenů lesa. K. Surmanová píše jedním slovem skvěle a její čeština se řadí k těm nejvybroušenějším a nejbohatším, k jakým jsem za poslední roky v "dnešní tvorbě" přičichl. Informace jsou dávkovány postupně a velmi rozvážně, což čtenářstvu zabraňuje si výsledný obrázek poskládat předčasně samostatně.
Repertoár hlavních postav by nějakou jednolitost nacházel velmi těžko a minimálně jedna člověku k srdci rozhodně přiroste.
(Za mě je to multidimenzionální ezo bohyně Květa a radiospecialista plus nadšenec do konspirací Brom.)

I přes značný rozsah díla a pořádný záběr v nakousnutých tématech jsem po dočtení cítil jakousi prázdnotu. Jako kdyby všechno nebylo vysvětleno, nit příběhu byla odseknuta předčasně, nárazově a ukvapeně... Tuna pohnutek, důvodů a doslovů ve finále ještě chybí odvyprávět/rozvést a tuna lynčujících tupých hlav v čele se zhrzenou, vylhanou paničkou potřebuje kladivem do držky...

*Výborné 4/5 -> Nebýt zmíněného konce, dávám bez cirátů plný počet.*

Výjimečný debut! Skvělá práce s jazykem, životné postavy, uvěřitelné tajemno a opravdu mrazivé scény. Zakomponování slovanské mytologie a folkloru je umné a netradiční, zvlášť, když se autorka nebojí líznout lehce hranu fantasy, ale tak akorát. A taky se nebojí být drsná na postavy, až to člověka rozčílí. Nečekané. Ale funkční. Jediné, co tomu jde vytknout, je docela přestřelená délka a z toho plynoucí roztahanost. Něco redakčního krácení by tomu určitě prospělo, ale i tak báječná věc ke které se chci ještě po letech někdy vrátit. Hlavně kvůli tomu jazyku a pěkně uchopenému folk horroru.

Poslouchala jsem jako audioknihu v podání Vasila Fridricha. Možná i tím mi tam skáče ta spojitost s knížkami od Kariky, které se v podání p. Fridricha poslouchají taky suprově. Je pravda, že místy byl příběh takový rozvleklejší, takže bych asi hodnotila o fous jinak, kdybych se musela prokousávat tištěným textem. Celkově ale ve mně kniha zanechala dost dobrý dojem a na příběh asi jen tak nezapomenu. Škoda, že pár linek nebylo dotažených do konce a některé věci se nedočkaly vysvětlení.

To bylo tááááááááák roooooztaaaaahaaaanééééé. Jen tak tak jsem to dočetl

Musím se přiznat, že po knize od českého autora jsem snad od maturity ani nesáhla, ale tahle kniha mě lákala už od chvíle, kdy vyšla. Anotace slibuje mysteriózní horor, ale upřímně slovo horor bych asi úplně nepoužila. Musím však knize přiznat, že byla opravdu velmi čtivá a autorka si umí pohrát s vykreslováním postav a hlavně atmosféry. Během čtení mi místy přebíral mráz po zádech.

Zasazení starých zvyků a obyčejů do dnešní doby se mi líbilo, protože v dnešní době se na většinu zvyků již zapomenulo. Navíc autorka zahrnula do knihy i historii země, což knize dodává na skutečnosti. Jediné co mi úplně nesedlo byla právě hororová část, která se naprosto odpojila od zbytku knihy. Téměř celou dobu je tam nadpřirozeno spíše letmo naznačeno a pak v jednu chvíli se Petr ocitá za hranicí reality. Popravdě jsem to nečekala a byl to pro mě trochu šok, a popravdě zrovna tuhle část bych klidně i vynechala. Taky Petr byl místy zvláštní a občas i trochu na pěst, ale co už.

Celkově musím knihu a hlavně autorku pochválit. Byla jsem mile překvapena.

Jakožto milovník knížek od Jozefa Kariky sem si tuto knihu moc užila, protože je to podobný styl. Kniha má napětí, zápletky, záhady. Konec člověk opravdu nečeká. Knížku sem si užila

Moje první kniha od autorky a zároveň první misteriozní thriler,který jsem četla. Bylo to zvláštní, napínavé, chvilku rozvláčné a pak konec jak na toboganu. Možná zkusím ještě další její knihu. Tohle se četlo dobře

01.04.2026

Napsat "Šestý smysl" odehrávající se v Orlických horách je rozhodnutí nevděčné. Tuzemskými reáliemi si spisovatel koleduje, že se na něm české "čtoucí" bestie smlsnou. To co působí v Americe nebo kdokoliv mimo Velkou Moravu přirozeně, tady tak nějak nefunguje. Je to i tento případ, ale upřímně, i když pár věcí skřípe a budí pousmání (hlavní hrdina není rozhodně nejostřejší tužkou v penále, natož Bruce Willis), čekal jsem to horší. Smutná je totální nepřítomnost editora. Knížka by byla mnohem lepší, kdyby byla zbavena velikého množství "balastu". Od půlky máte zkrátka intenzivní pocit, že zde je těch "písmenek" hrozně moc. Vzývaný konec pak není ani zdaleka tak uspokojivý, aby nepříjemný pocit nějak zásadně umírnil. Po dlouhé době jsem byl v rozpacích z provedení audioknihy. Předešlé romány načtené Jiřím Vyorálkem prostě fungovaly tak nějak lépe a intenzivněji. Žoviální nasazení Vasila Fridricha se k hororu (byť českému) moc nehodí a jen zdůrazňuje jeho užvaněnost.

Moje první kniha od autorky - i když mysteriozně duchařské příběhy nejsou mojím šálkem kávy, tak nelze upřít vynikající vypravěčský talent autorky - kdo má rád knihy St. Kinga, tak doporučuji.

Pecka! Nešlo odložit! Supr horůrek.
Spoiler: Celou dobu jsem podezřívala tu jeho hysterickou ctitelku nebo myslivce..no,vida..těším se na další Kateřiny kousek. Moc dobře jí to psaní jde!

„Když nahlédneš do propasti, i ona nahlédne do tebe.“
Uffff… tohle jsem fakt nečekala.
Napětí od první do poslední stránky.
Nejvíc mě bavilo, že vůbec netušíte, kam příběh směřuje. A když už si myslíte, že víte… přijde konec a vy si řeknete:
„Počkej. Cože?“

Ano.
Ten závěr jsem musela číst dvakrát.

Miluju ten žánrový mix:

detektivka
horor
mytologie
psychologie duše

Chvílemi mi to připomínalo temnou atmosféru knih od Kinga.
Jedno je jisté.
Další knihy si rozhodně přečtu. A vy byste měli taky!

Zbytečně dlouhý. Od půlky jsem se nutila ke čtení.

Uff, škoda, že som nevedela o autorkinej inšpirácii Stephenom Kingom. Veľmi rýchlo by som si totiž rozmyslela, či si vybrať túto knihu na počúvanie (čítanie by som určite nezvládla).:D Vy sa ale nenechajte odradiť, obzvlášť keď ľúúúbite naťahovanie ala sopeľ na rukáve. :D

Aj v prípade audia mi kniha dala zabrať a v polovici som si dala na týždeň pauzu. Nevedela som sa sústrediť a všetko ma začalo nudiť. Zvažovala som, či sa k nej vôbec vrátiť, či ma vlastne zaujíma, ako to celé dopadne a či si ešte budem pamätať kto je kto, ale.. upútala ma myšlienka zla v nečlovečej podobe, miznúce deti a bože môj ten rozkošný pesooo, ako spoločník hlavnej postavy, ktorý si ho osvojil, ma bavil hádam najviac. :D Pomohla mi víkendová kreatívna chvíľa v oprašovaní cestovateľského denníka, počas ktorej sa mi vždy najlepšie počúva audiokniha.

Užívajúc si samotu, pokoj a realizáciu papierových zážitkov som dorazila druhú polovicu a musím uznať, že nápad príbehu vôbec nebol zlý, len mi v ňom nesedelo pár vecí a zmenených charakterov. Opäť teda chvááála audioknihám, vďaka ktorým spoznávam viac autorov, viac knižných žánrov uvedomujúc si, že napináky fakt nie sú pre mňa (filmové naopak áno!), ale z času načas ma ich záhadné tiene opäť prevalcujú. :D Nepoučiteľná nafurt. :D

Šepot z lesa je podľa mňa povinnou jazdou pre všetkých fanúšikov Kinga, lebo triller akoby mu z pera vypadol. Klasicky som hromžila, aké je to zdĺhavé, rozťahané a vláčne, pritom autorka ma krásnu zásobu slov svojho rodného jazyka a opisy všetkého jej idú na výbornú (všetko cítite, všetkých poznáte, viete ako chutí to, či ono..). To, že ma časom opustí sústredenie a začnem rozmýšľať, aký lak na nechty si zvolím tento týždeň, je môj boj, ale tak, ako v prípade Kinga, aj tu nás čaká koniec, ktorý sa zbúcha na posledných stranách a v tej nečakanej rýchlosti vám ešte napláca na zadek. :D

Priznám sa k jednej veci, ktorú som nikdy nebrala vážne, a o ktorej budem vždy pochybovať a skúsenosť s ňou mi to iba potvrdila – keď som to v polovici knihy vzdala, napadlo mi, že sa ChatGPT spýtam, či pozná koniec a nech mi ho prezradí. AI bola, ako vždy, milá a nápomocná, stále žasnem nad jej úprimnou vtieravosťou a ochotou opísať všetko do najväčších detailov, ale.. jej koniec knihy bol zhodný iba na 50%, čo je dosť málo na to, aby som mohla tvrdiť, že viem, ako to celé dopadlo. Ako neveriaci Tomáš som teda rada, že som „Šepot“ dopočúvala, poznám skutočný koniec a AI nech sa strčí do prdele s tou svojou chrumkavosťou a zradnou studňou plnou poloprávd. :D

ChatGPT nie je súčasťou môjho života, ale chápem nadšenie ľudí, ktorým pomáha v inej sfére. Ja si ešte stále rada potrápim svoje mozgové bunky, ale obavy, že v najbližších rokoch bude záhubou pre viacere umelecké aj neumelecké oblasti sú za rohom. :/

Ešte jedno veľké plus dávam za slovanskú mytológiu, ktorá prehĺbila význam zla a dodala mu tak skutočný nádych tajomna, vďaka ktorému môžeme knihu považovať za skutočný mystický triller a verím, že niektorí si ho užili alebo ešte len užijú na plný počet bobov.

Kalibr, 2022 - miesto: Orlické podhorie

Za mě jedno velké VAU.
Nejen že jsem se od knihy nemohla odtrhnout. Ale po dočtení zůstává plno otázek. Asi bych potřebovala druhý díl. Takže ano, doporučuji všemi 10 a i kdyby bylo pár stran zbytečně natažených, nepřestávejte číst. Stojí to za to.

(SPOILER) A to vážně?
Bude spoiler.
Nepřijde mi v pořádku aby kniha byla natahována a popisoval se i nákup v obchodě. A na konci byl vlastně konec v jedné kapitole. Konec je zkrátka neadekvátní gradaci knihy!

Mám tolik otázek! Nebylo vůbec nic vysvětleno. Proč?
Jsem ohromně zklamaná. Konec je vyloženě výsměch čtenáři.

Čtení této knihy bych rozdělila na tři části. Zaprvé, nedokážu se začíst. Zadruhé, nemůžu přestat číst. Zatřetí, už bude konec? Závěr byl na mě až příliš natahovaný, ale jako celek hodnotím knihu kladně. Skvělý námět, perfektně vybudovaná atmosféra a zajímavé postavy.

(SPOILER) měla jsem několik důvodů, proč knihu číst. 1) pohybuje se tam, kde jsem doma 2) byla mi doporučena. Tak jsem si ji půjčila jako audioknihu načtenou panem Fridrichem, a super. Na začátku to byla normální storka... pak se to přiostřilo a začala jsem se bát, pak jsem se bála, že to, co si myslím, se fakt stane, a stalo. a pak jsem došla nakonec a... jen rada: neposlouchejte to v noci, když chodíte sami parkem :-D