Zvedá se vítr přehled

06.09.2024

V roce 1997 jižní Moravu sužují katastrofické povodně. V tomto kritickém okamžiku najdou čtyři děti v Hodoníně zavražděnou dívku, které začnou říkat Sněhurka. A Filip, jeden z dětí, v sobě najde schopnost mluvit s duchy. Rozhodnou se tedy Sněhurčina vraha vypátrat. Myslí si, že tím dopřejí její duši klidu. Jenže Sněhurka s Filipem zůstává i nadále. Když se na Hodonín žene další katastrofa, tentokrát tornádo, Filip se mu chce znovu se svou partou postavit.
Smrt je ale nenasytná šelma.

Autorka má neskutečný dar. Její slovní zásoba a používání lidového nářečí je skvost. Úplně vás vtáhne do oblasti Moravy. Což strašně oceňuji. Takhle pracovat s jazykem umí snad jen ona.

Nicméně. Po přečtení Šepotu z lesa jsem měla mnohem větší očekávání. Ten mně totiž dostal na 100%. Tady to zase až taková sláva nebyla.
Možná je to tím, že kniha mně připadala spíše jako dvě povídky, které byly uměle spojeny hlavním hrdinou. Možná tím, že zkrátka ten rozsah knihy byl mnohem menší než u Šepotu a postavy tudíž neměli tolik prostoru ukázat svůj potenciál. Nebo zkrátka tím, že se příběh odehrával ve městě, které na mne nedýchlo tu správnou mysteriózní atmosféru.

Ani žádné lekavé efekty kniha neměla. Vůbec jsem se nebála. A já se těšila, že mně bude po zádech opět běhat mráz.

Nápad vzít reálné události a vložit do nich trochu mysteriózna byl nicméně super. Je jen málo knih, které by tak perfektně spojili fikci a reálné události. Snažila jsem se vygooglit některé postavy nebo právě vraždu Sněhurky. Koukala jsem na fotky z roku 1997. Dozvěděla jsem se díky knize spousta nových historických faktů. Takže jsem zase aspoň malinko chytřejší.

Více se mi líbila první polovina knihy. Ta mně moc bavila. Druhá už mně přišla příliš naaranžována, aby se pomyslný kruh uzavřel. Někdy to bylo až moc.

Čtivost se knize ale nedá upřít. Originální je i střídání deníkových zápisů s příběhem. Tohle mne moc bavilo.

Hodnotím ,5/5 (tedy 70%).

Už se těším až přečtu i autorčinu knihu Tři Sekery, na kterou se moc těším.