U severní zdi

Musela jsem si dát odstup k psaní komentáře, abych knihu “vydýchala”. Čiré zlo, hrůza, bezmoc a beznaděj. V podstatě jsem ji proplakala. Kniha je zajímavě vystavěná, oceňuji konfrontaci minulosti a současnosti, absolutního zla a dětské nevinnosti, dřívějších a aktuálních životů bachařů a bachařek jako milých stařečků s rodinami. Osudy jednotlivých postav se zajímavě proplétají až do úplného rozuzlení. I když vlastně ne tak úplně úplného. Už jsem při návštěvě Prahy navštívila Ďáblický hřbitov, o pohřebišti II. a III. odboje jsem se dozvěděla z knihy. Představovala jsem si přitom všechny detaily z knihy. Jak píší ostatní, tohle by se mělo dostat ke všem, stejně jako knihy z koncentračních táborů. Abychom nikdy nezapomněli. Tahle kniha ve mně zůstane dlouho.

Kniha se výborně čte, ač téma padesátých let, žen a jejich dětí ve věznicích je ponuré, tak jak ta doba byla.
Autorka posbírala hodně materiálu a ač se nejedná o konkrétní lidi, události jsou velmi věrohodné, včetně přesahu do dnešních dní. jsou to příběhy politických vězenkyň, jejich dětí a pekla, které prožívali ve věznici na Pankráci.
Měli by ji povinně číst všichni, kteří říkají, že to za komunismu nebylo tak zlé. Vlastně všichni, abychom na tu dobu nezapomněli.

10.02.2026

Masakr !! Emocionální masakr !! Všichni by si měli přečíst tuto knihu, všichni ! A prosím nezapomeňme !! Klobouk dolů paní spisovatelce, tato kniha ve mě zůstane navždy. Skvěle načteno paní Hybnerovou. Víc napsat nejsem schopná, tečou mi slzy.

Tak tohle bylo opravdu strašné. Jedna z nejlepších a zároveň nejhorších knih, které jsem kdy četla- v mém případě poslouchala v audio verzi. Po každé části jsem to chtěla vzdát, protože určité věci se mi jakožto matce neposlouchaly vůbec dobře. Ale něco uvnitř mě stejně nakonec donutilo pokračovat až do konce.

Abych nepapouškoval komentáře, kde bylo již vše řečeno, dovolím si krajně subjektivní a psychologizující pohled. Ihned po zahájení četby mě obklopila atmosféra beznaděje, bezvýchodnosti a deprese. Ačkoliv to byl dozajista alespoň vedlejší autorčin záměr, nedovolil bych si obvinit ji z toho, že se v tom děsu vyžívá, protože v románu má všechno svůj řád, prostor, čas i strukturu. To vše plyne konzistentně s autorčiným záměrem. Místy jsem četl na etapy a některé pasáže rozdýchával obalen nánosem hnusu, jindy se až podivoval nad zvláštní směsí absurdních a bizarních pocitů. Nedá mi nevzpomenout na koncepty Stanislava Grofa, které dokonale popisují pocity věčného uvíznutí v pasti, svět drsných vězeňských režimů či peklo koncentráků. Ve druhé porodní fázi, kterou všichni musí projít, je již naplno rozjetý chemický alarm, na plod jsou vyvíjeny hrubé tlaky ze všech stran, a protože cesta ještě není otevřená, zažívá plod nesnesitelnou existenciální tíseň v modu bezvýchodnosti své situace. Celá fáze tohoto procesu (tzv. BPM II), se promítá a realizuje ve skutečném životě ve své extrémní formě právě v nelidských a totalitních režimech. Vynoří se tak signifikantní klinický obraz doby let padesátých, podmíněný přímo na biologické úrovni. Tolik Grof. Autorka s tímto typem bazálního nastavení brilantně pracuje, atmosféru vykresluje mistrovsky. Jen dodám, že můj kamarád, kdysi studující filozofii, mi jednou řekl: „Grof ale vysvětluje pocity z pocitů.“ Měl pravdu, a to, odkud se bere a proč vůbec existuje zlo, je prostě jedna velká záhada. Nám jako lidem nezbývá než činit pokusy uchopit palčivá témata jako je zlo páchané na druhých nějakým zástupným způsobem. Knihy, jako je tato, bytostně potřebujeme pro reflexi. Literární počiny, jako je tento, mající navíc bravurní kvalitu, osvěžují kolektivní paměť a zas a znova nastolují témata, která s námi na Zemi budou až do konce. Nevyřešena. Kniha byla jednou z mých nejnáročnějších čtenářských zkušeností vůbec. Zakládám ji do knihovny, a to definitivně - jednou stačilo, a napříště si budu z vrcholných příček v žebříčku nejlépe hodnocených knih na DK za poslední tři roky vybírat raději mezi pohádkou a satirou. Výborně napsáno a hodnotím 5*****

Smutné čtení, na kterém je nejsmutnější,že je to pravda. Otřesné příběhy lidské krutosti a komunistické zlovůle, která se vybíjí na bezbranných dětech a jejich matkách,které se provinili pro nás dnes absurdními zločiny proti Státu. Střípek naší historie, o kterém se nemluví a nepíše a pro svědomí národa by možná někdo chtěl na něj zapomenout. Je ale dobře,že kniha vznikla, musíme si stále připomínat, co síla moci ve špatných rukách může způsobit ...

Smekám. Nikdy bych nevěřila, kolik bolesti, utrpení, nenávisti, zrůdnosti a nespravedlnosti se může vejít do jediné knihy. Přečtěte si ji. Z úcty. S pokorou.

Strašně těžký čtení... Po každý kapitole si musíte nahlas zanadávat a rozdejchat to. Ale stejně chcete číst dál bez přestání.

Ty kráso, toto byla jízda, za mě plný počet, skvěle napsáno a ano, hrůzné, bolavé, těžko představitelné, k uzoufání, nespravedlivé, taková ale byla 50. léta, nezapomínejme. Hold všem obětem a autorce klobouk dolů!

Knihu jsem si vybrala do čtenářské výzvy,jako knihu kterou jste v minulosti nedočetli. Dočteno s velkým úsilím. Né,že by kniha nebyla dobrá,ale téma je hodně deprimující. Splněno a už nikdy více.

Ufff. Kniha nadmíru povedená a nadmíru strašná. Autorku mám oblíbenou už z jiných knih a zde se vážně překonala. Navíc obdivuji její žánrový záběr, nejede jen jedno téma.
Zde se snaží zobrazit období 50. let, ačkoliv v celé šíři se to všechno ani zobrazit nedá. Oceňuji to, že k samotným hrůzám věznění a přiblížení jednoho velkého bezpráví ještě vymyslela příběh, který se odehrává v budoucnu/"současnosti" a který je s minulostí spjat. Vše velmi dobře promyšleno a až do konce kniha láká k pokračování.
Svoloč, které byla moc a rozhodování o lidských osudech dána do rukou, by si zasloužila vykonání spravedlnosti měrou vrchovatou a ještě víc. Mnohým vše až neskutečně prošlo a i nadále se jim dařilo.
Přesně jak autorka píše - nevěřte lidem, že bývalo lépe. Vážně nebylo.
"A to jste Češi?" Hodně hyen z dob minulých ještě žije.

Inu co dodat? Připomínat, připomínat, připomínat. A klidně i touto formou.

Zpočátku mi krapet vadilo to "mysteriózní", a i to ne moc pravděpodobné jak Muži s dírou v srdci vycházely všechny jeho msty, ale vlastně mi to ve výsledku bylo jedno. Kniha tím možná získala na atraktivitě pro lidi, co mají rádi knihy s hororovými prvky a po historii by normálně nesáhli.

Já si to přečetla kvůli tomu, že jsem až posedlá 50. léty. Jména z doslovu jsou mi známá, stejně jako mnohá jiná.

Jediné, co mi tyto knihy nedaly a nikdy nedají, je odpověď, jak může tohle člověk člověku udělat. A jak s tím pak dokáže žít.

Knížka o tom, jak se chovali komunisté pár let po odchodu nacistů. Chovali se hůř. Nikdo dnes neví, kdo umřel a kdy. Za vlastizradu (např. pořádání tajných výstav obrazů studentů malířské školy na půdách paneláků, vlastizradu že chtěli jen odejít) dostávali tvrdší tresty než ti, kdo vraždili Židy a byli navrchu hierarchie.

Zámečník se stával v této době soudcem. Soudcem těch, co znali a věděli. Je to jedno z nejostudnějších období našich dějin. Období, ve kterém se prázdné bytosti bez morálky a citu skutečně mohly mít „dobře“.

Tuhle knížku jsem fakt obrečela. Bolí, mění a nutí znovu přemýšlet o tom, co jsme ochotni omlouvat, relativizovat a zapomínat.

Tohle byla rozhodně jedna z nejsilnějších knih, co jsem kdy četla. Několikrát jsem ji musela odložit a rozdýchat. Tolik bolesti, nespravedlnosti, zoufalství a bezbrannosti..

Klobouk dolů před autorkou. Mě neskutečně bolelo to jen číst. Jak těžké asi musí být napsat takový příběh. Ale jsem moc ráda, že tyhle knihy vznikají. Nikdy by se nemělo na tahle zvěrstva zapomínat.

Všechny ty příběhy žen a jejich dětí mi roztříštili srdce na milion kousků. Tak moc mi jich bylo líto. Několikrát jsem se bála dočíst konkrétní větu, protože jsem tušila, jak dopadne. A já to vědět nechtěla. Tolik nespravedlivé a zbytečné smrti. Tolik mateřského zoufalství a dětského pláče.

Určitě knihu nedoporučuju těm, kdo nezvládají v knihách umírání dětí. Tady je ho spousta. Ale zároveň knihu doporučuji všem, kdo mají pocit, že "Za komunistů bylo líp". Možná by to nebylo špatné ani jako povinná četba pro střední školy. Je to sice drsné čtení, ale mladší generace by třeba otevřely oči.

Moc mě bavilo, jakým stylem kniha byla napsaná. Postupné odkrývání minulosti Temného muže s dírou v srdci a propletení všech dalších případů z očíslovaných složek. Byla jsem napnutá do poslední stránky. A po dočtení jsem jen koukala do prázdna a snažila se to celé nějak vstřebat. Ovšem na to bude potřeba pár dní, tohle je přesně ta knížka, co z hlavy jen tak nedostanu.


"O lidské krutosti, malosti a zavřených očích i srdcích. Inspirováno skutečnými osudy těch, z nichž časy ještě nepříliš dávno minulé udělaly mučedníky, řezníky nebo hluché slepce. Národ sobě..."

Za knihu k recenzi děkuji nakladatelství Host Brno.

U severní zdi je kniha, kterou člověk dočte s hlubokou lítostí nad tím, co se tehdy dělo, a s tichým mrazem v zádech. Připomíná události, na které by se nikdy nemělo zapomenout. Nejde o dějovou dramatičnost, ale o sílu myšlenek, ticho a vnitřní bolest, která se nenápadně, ale vytrvale vkrádá do čtenáře. Autorka bez patosu a s velkou citlivostí otevírá bolestnou kapitolu historie a zanechává stopu, která v člověku zůstává ještě dlouho po dočtení. Je to kniha, která mlčí, ale právě tím říká nejvíc.

Velmi smutné téma minulého režimu, ale kniha je napsaná bravurně.

Uf..na první přečtenou knihu roku 2026 docela síla.
Velmi ale děkuji autorce, že se do tak šíleně těžkého tématu pustila a dokázala popsat ty hrůzy s citlivostí a empatií a zároveň předat pocity, kdy vám běhá mráz po zádech a jen se ptáte, kde se v lidech bere takové zlo. Každý by si toto měl přečíst. A ten, kdo tvrdí, že za komunismu bylo líp, by se k severní zdi měl jít i podívat.

Smutná kniha, která se odehrává ve velmi smutné a příšerné době, na kterou by se chtělo zapomenout, ale je to velmi těžké.

Výborná kniha, která se točí kolem následků temné kapitoly české historie - padesátých let a zvěrstev, která se tenkrát děla. Děj je zaměřený na několik postav, včetně muže, který si nese hluboké rány a nechce, aby se na ně zapomnělo, a ošetřovatelky v léčebně dlouhodobě nemocných, která se setkává s klienty skrývajícími svá vlastní tajemství a nesoucími tíhu vlastního svědomí. Kniha postupně odhaluje mnoho nikdy nepřizaných křivd. Konec s Ďáblickým hřbitovem byl výborně zvoleným zakončením.