milito999 komentáře u knih

Vykreslení surového života ve Slezsku takového, jaký skutečně byl. A hlavně popis regionu, kterého se naše literatura jinak nedotkla. Dnes už si jen těžce dokážeme představit, jak naši předkové žili a jak my se máme v porovnání s minulým stoletím, které vlastně bylo relativně nedávno.
Těším se na druhý díl a hlavně na to, až se do Karvinska vydám k šikmému kostelu nasát tamní atmosféru.

27 13.02.2023

Včera v noci jsem dočetla druhý díl trilogie Šikmý kostel a jsem stále plná emocí. Posledních 200 stran jsem nemohla odložit.

Říkám si, jaké hrůzy lidé museli přetrpět. Neumím si představit, že mi odvedou dítě a dají ho do cizí země na převýchovu, manžela zastřelí před domem a vy nemůžete udělat naprosto nic. A ženy byly neuvěřitelně silné! Asi nejsilnější momenty byly právě na posledních stránkách. Trochu vidím paralely v současné době a je mi úzko.

Karin Lednická napsala strhující a velmi náročný příběh a představuje nám kraj Karviné z jiného úhlu, na který by se jinak zapomnělo.

27 13.02.2023

Nejlepší kniha Aleny Mornstajnove. Mám od ní přečtené vše ale tady jsem na konci neudržela slzy. Silný příběh. Více slov není potřeba.

22 01.08.2023

Již druhá kniha od spisovatelky Aleny Mornštajnové, kterou jsem přečetla - Tiché roky.

Knihu jsem přečetla jedním dechem. Nestává se mi často, že bych se začetla tak, že zapomenu i na čas, kdy už bych měla jít spát a tato kniha na mě měla přesně tento efekt.

Po knize Listopád se jedná opět o velmi silný příběh. Kniha vypráví o životě zakřiknuté dívky Bohdany, která pátrá po tom, proč je její tatínek takový mrzout, proč se museli přestěhovat z Prahy a možná i po tom, proč je ona sama “jiná” a od dětství nemluví.

19 13.02.2023

Silná kniha. Přečteno za pár hodin. Nemohla jsem se odtrhnout. Nejprve jsem měla pocit, že se v ději ztrácím, než mi začalo postupně docházet, co se v knize odehrává nejprve na pozadí a pomalu, ale jistě prosakuje do popředí děje.
Smutný příběh. Plný chvil, kdy jsem se jednoduše ptala proč?

Nespravedlnost, lži, neštěstí, osočení z nepravdy, zneužívání. Jsou věci, které prostě děti nemají zažít.

18 26.07.2023

Tuto knihu jsem si nechala na konec, abych prvotinu autorky mohla hodnotit zpáteční optikou.
Kniha sleduje jednu rodinu, tři ženy a jejich příběhy během 20. století. První Anna zažívá první světovou válku, její dcera Alžběta následně prožije jak druhou světovou válku, tak komunisty. A její dcera Anežka má osud skutečně nejhorší.

Knihu jsem přečetla za tři dny. Nečetla se mi tak lehce jako novější knihy autorky ale i tak se jedná opět k velmi silný příběh. Plný tajemství.

SPOILER

Nedovedu si představit situaci, v jaké se ocitla Anežka. Nejprve udá svého prvního manžela, aby záhy zjistila, že je těhotná. To už ale manžela zastřelili na schodech jejich domu. Na druhého manžela musí donášet, protože komunisté na ni mají páku vzhledem k tomu, co kdysi udělala a ona se hrozí, aby to nevyplulo na povrch.

15 30.07.2023

Tak jsem si dle hodnocení přátel říkala, jak mě tato kniha nebude tolik bavit či že není tak dobrá jako jiné romány Aleny Mornstajnove, ale přečetla jsem ji za dva večery a opravdu překvapila!
Hodně zajímavých dějových zvratů, chvílemi i deprese, že svět je proti nám a nic se neděje tak, jak bychom si přáli.
Ve výsledku ale skvěle napsaná kniha.

15 13.02.2023

Jedna z nejsilnějších knih, kterou jsem kdy četla. Musela jsem si ji ale dávkovat postupně, vzhledem k náročnosti tématu. Děkuji moc autorce, že o tomhle tématu píše. O tehlech zrudnostech by se mělo vědět a nemělo by se zapomínat!
Tato kniha a kniha Hana od paní Mornstajnove by se měly zařadit mezi povinnou četbu.

Kniha je fantasticky zakončena tím, že autorka píše, jak se k tématu dostala a že knihu se bála napsat. Ještě že ale vznikla! Vzdává hold všem ženám, které bojovaly!

14 21.04.2024

(SPOILER) Tuto knihu řadím na svůj žebříček nejlepších českých děl poslední dekády hodně vysoko. Čtivý a silný příběh! Osudy žen v minulém století - Irma, Edita a Kristýna.

Tajemství, která se už nikdo nedozví - v této knize ale mají svá opodstatnění.

Edita je zvláštní postava...nejprve na začátku vášnivá, zamilovaná žena plná lásky, naděje a vlastně i otevřená manželství a mateřství. Pak se ale změní vlivem okolností a lži svého milence. Ztratí iluze a lásku již není schopna dát ani svým dětem.

Příběh Irmy je smutný ale vlastně z beznaděje se stává naděje a štěstí v podobě dětí.

A Kristýna měla úžasnou "maminku" ale nikdy nebude vědět celou pravdu.

Silný příběh, tak silný, že ve mně bude dlouho rezonovat a já tuhle knihu budu všude doporučovat.

13 21.05.2024

Tahle kniha se nečte lehce, přesto jsem ráda, že ji autorka napsala, aby se nezapomnělo, co za zrůdnosti se děly v 50. letech.
Vězení, mlácení, týrání těhotných a následně vraždy miminek..... Je mi z toho ouzko. Chce se mi chvílema brečet ale nepřestanu číst....

13 16.04.2024

Petra Dvořáková prostě psát umí. Dokazuje to s každou další knihou. K této jsem se dostala až po přečtení Vran, Zahrady a Pláňat.

Jsem ráda, že tady máme autorku, která jako většina českých autorů nepíše na téma komunimus nebo obě světové války. Navíc téma z lékařského prostředí, které je pro mě dost neznámé - asi jsem sama ještě nic z tohoto prostředí nečetla, takže jsem byla ráda za tuhle změnu.

Kniha mě bavila a chytla. Přečteno za dva dny a nemohu jinak než opět plný počet. Hlavní postava padá z problémů do problémů. Jeho žena je dost děsná semetrika - s tou bych žít nechtěla. Doma je dusno, že i děti tam nechtějí trávit čas. Hynek radši tráví čas v práci či u své milenky....Vše se pak točí o doktorově minulosti s alkoholem a co s ním alkohol dělá v přítomnosti po sedmi střízlivých let. Hynek jako hlavní postava je dost nesympatický, ale snaží se nějakým způsobem. Jsou chvíle kdy to zas vzdává a padá dolů....

Skvělé téma, skvělá kniha, skvělá autorka!

13 16.12.2023

Naprosto upřímná zpověď, která si na nic nehraje. Pan Mareš vypráví, jak to chodí u vražd, ale i tom, že věří v nápravu a dokonce s jedním odsouzeným šel po jeho propuštění na pivo.

13 28.11.2023

Přizná se zcela otevřeně, že do této knihy se mi nechtělo..... a teď nad ní pořád musím přemýšlet! Uf, smutný a tragicky příběh, který je napsaný tak skvěle, že pořád čtěte dál.
Kniha Vrány od Petry Dvořákové. Knihu jsem přečetla včera večer na jeden zátah. Vlastně bych ji doporučila každému rodiči. Trochu jsem tam viděla své vlastní dětství (ale opravdu jen v něčem) a příběh mě přenesl zpátky do devadesátých let. Do doby, kdy mi bylo 12.

Lituji všechny děti, kterým se stávají křivdy a které nevědí, jak se cítíš i nalozit. Aneb rodiče by nikdy neměli upřednostňovat jen jedno dítě, ale měli by ho vždy vyslechnout zároveň by se nemělo vše řešit jen křikem a výpraskem - a že se to často děje jen o tom nevíme.

Zajímavé bylo sledovat dva vypravěče - tedy matku a dceru a jejich pohled na situaci.

12 10.02.2023

"Musíš víc číst. Tím si procvičíš hlavu tak, že ti do ní poleze všechno."

Právě jsem dočetla Knihonoše. Knihu, která pohladí po duši každého milovníka knih. I relativně jednoduchý a krátký děj, může mít neuvěřitelné kouzlo. 

12 10.02.2023

Knihu jsem začala číst a během jednoho letu jsem ji za pár hodin přečetla, jak jsem se nemohla odtrhnout.
Nádherne napsaná kniha. Plná spalující touhy, chvílemi až bláznovstvím po touze k druhému člověku, všudypřítomné zoufalství a vývoj hlavního hrdiny a jeho pocitu. Moc se mi líbily básničky v knize a odkazy na jiné umělce.
Těším se na další knihy od autorky.

11 02.04.2024

Velmi silný příběh. Již druhá kniha od této autorky, kterou jsem přečetla během jednoho večera. Knihy Petry Dvořákové se čtou samy. Každá umí překvapit a to tak, že nad tématem dokážu ještě několik dní přemýšlet a příběhy ve mně rezonují.

A o čem je tato? Dvě velká tabuizovaná témata - odsouzení druhých za to, i když člověk nic neudělá a to, když v sobě nejdeme něco, co nechceme a snažíme se to v sobě udusit.

11 10.02.2023

Nečekala jsem, že kniha bude tak zábavná, čtivá a zároveň plná pokory.

Nejprve se seznamujeme s Tomovým dětstvím, jeho třemi staršími bratry, kteří ho dost ovlivnili a zážitky z dětství jako takové. Poté jsou bravurně popsány první herecké krůčky z filmu Pidilidi nebo Anna a král než dojde na první díl Harryho Pottera. A dál už neprozradím.

Kniha mě opravdu chytla a nejde mi ji odložit. Často mám během čtení nekontrolovatelné záchvaty smíchu. Tom je rozený vypravěč, avšak s velkou dávkou slušnosti a laskavosti i po tom, co se z něj stala dětská hvězda.
Doporučuji ráda všem. Nejen fanouškům Harryho Pottera.

10 03.01.2023

(SPOILER) Přiznám se, že jsem po přečtení nalomená - začátek byl úžasný a kniha mě chytla. Potřebovala jsem vědět, jak to dopadne a hlavou se mi honilo, proč se to všechno v knize stalo a třeba to nakonec bylo jinak a matka to neudělala.... Najednou v půlce přišel zlom, jak tu mnoho čtenářů píše a přijde mi, že se to nějak celé zvrtlo. Konec zvláštní a vlastně ho asi nechápu. Na tuhle knihu jsem se opravdu moc těšila a teď nějak nevím, co říct. Přišlo mi to jako směsice povídkové knihy paní Hanišové o sebevraždách a evidentně i hodně čerpala z knihy pana Mareše o vyšetřování vražd.

Oceňuji výběr tématu vzpomínek a jak si s námi může mysl hrát.

Ale jak to vlastně dopadlo a co mělo být řečeno koncem nechápu...

8 05.05.2024

Mám ráda knihy, které ve mně rezonují ještě nějakou dobu po přečtení, kdy na knihu musím myslet a přemýšlet pořád dokola o konci.
Přitom tahle začíná tak nevinně vyprávěním malého kluka, který toho moc ze života nemá, je jen zavřený doma a přemýšlí, jaké by to bylo mít kamarády a žít normální život. Pak se ale začne rozjíždět příběh a přidávají se vypravěči - matka a otec. Příběh pak dostává zcela nový spád. Kluk dospěje, pak dostáváme pohled a historii života matky a nakonec otce a nečekané rozuzlení a jak to všechno vlastně bylo.

Co dělal otec každou neděli odpoledne? A proč odcházel? To se dozvíte až na posledních stranách a stojí to za to!

8 13.11.2023

(SPOILER) Knihy Viktorie Hanišové se čtou sami. Připomínala mi Les v domě od Aleny Mornštajnové, ale přece se kniha v mnoha ohledech lišila. Nejhorší na celé knize je fakt, že se tohle skutečně v nějaké rodině děje, že někdo zažívá v rodině zneužívání a vlastní rodina mu nevěří... člověk se pak cítí jako v pasti.

Hlavní hrdinka Sisi se vypořádává s traumatem a odvržením rodiny tím, že chodí denně v tátových pohorkách na houby - tedy dělá aktivitu, ke které jí on sám od dětství vedl.

7 03.12.2023