Rekonstrukce

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Přežít ještě neznamená žít „Narodila jsem se, když mi bylo devět let, deset měsíců a sedm dní,“ začíná své vyprávění Eliška, hrdinka románu Rekonstrukce. Eliška nyní přebývá v tichém domě své zapšklé tety a její život nikoho nezajímá. Nebo to tak alespoň vypadá, soudě podle opatrných reakcí všech okolo. Eliška se zrodila z vraždy. Matka zabila jejího mladšího bratra a následně i sama sebe. Do té doby přitom vedli průměrný život, v němž nic nenasvědčovalo nadcházející tragické události. Nenašel se ani žádný dopis na rozloučenou, svědkové posledního dne zamlklé matky s dítětem si pořádně ničeho nevšimli. Eliška proto vyrůstá s desetiletou prázdnotou místo dětství, kterou se v dospělosti rozhodne objasnit. Proč to matka udělala? A proč ji nevzala s sebou… V pořadí třetí román úspěšné prozaičky Viktorie Hanišové je o přitažlivosti prázdných míst, o podmanivosti pádu do temnoty. Občas stačí málo, třeba snaha najít životní rovnováhu — a člověk se znenadání kýve nad propastí....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/397708/big_rekonstrukce-mAu-397708.png 3.91344
Nahrávám...

Komentáře (361)

Kniha Rekonstrukce

Sasha001
16. ledna

Poslední kniha roku 2022 a zároveň první dočtená v novém roce. Jde o mou třetí přečtenou knihu od Viktorie Hanišové a stejně jako ty minulé knihy, mě i tato velmi zaujala.
Jde o ponurý příběh, který vám nedovolí knihu jen tak odložit.

fénix56
06. ledna

Tak řečeno slovy Denisky z Aristokratek, bylo to "psycho". Příběh zajímavě začínal, chápala jsem snahu Elišky přijít věcem na kloub. Prostřední část byla plná tápání, zbytečných pokusů, odboček, které nikam nevedly a místy mne moc nebavila. Měla jsem obavy, že vše skončí bez konce, což nemám ráda. Nechci psát spoilery, snad jen tolik, že podle mně tam konec byl a nebyl dobrý...


Vrbická1999
06. ledna

Konečně jsem se dostala také k této knize od Viktorie Hanišové. Četla jsem již Houbařku a Dlouhou trať a obě mě moc bavili. U Rekonstrukce tomu není jinak. Hanišová si vás svým psaním ,,zaháčkuje'' a už nepustí. Od knihy jsem se nemohla odtrhnout. Hlavní hrdinku jsem svým způsobem chápala i nenáviděla. Chvilkami mi ji bylo líto.
Kniha nádherně ukazuje, jak těžko se vymaňuje z událostí, které se nám staly. A také to nejdůležitější, že rodiče jsou pro dítě ta největší jistota na světě a pokud v tomto vztahu dojde ke zradě (ať už ze strany rodiče nebo dítěte), je to rána na celý život, která se jen tak lehce nezahojí.

zuzulique
02. ledna

Posledná Hanišová, ktorú som ešte nečítala, ma nesmierne bavila. Dlho som sa jej vyhýbala, lebo zlé internetové jazyky tvrdili, že je to jej najslabšia kniha, s čím absolútne nesúhlasím. Opäť kvalitná oddychovka, ktorej nechýba napätie, pohltila ma po pár stranách a vírila mi v hlave ešte dlho.
Príbeh Elišky, ktorá sa rýpe v minulosti svojej rodiny a hľadá odpovede na nezodpovedané otázky súvisiace s odsúdeniahodným činom vlastnej matky možno čitateľa v závere neuspokojí, niekoho možno aj na naštve, ale aj o tomto je dobrá literatúra.

evaval
29.12.2022

Zajímavé čtení a pátrání po minulosti, chvílemi bych hlavní hrdince doporučila jít dál. Nesnažit se najít pravdu a pochopit, co se stalo. Nechat některé věcí spát. Škoda konce, čekala jsem, že se dozvím víc, ale tak to v životě chodí, zkrátka někdy nepřijde to, co bychom očekávali nebo chtěli. Čte se velmi dobře.

martini.ce
14.12.2022

Zvláštní kniha s krutým příběhem. Místy mě pátrání bavilo, někdy jsem Elišce přála, ať to už pustí z hlavy a "jen" žije. Přijde mi, že i po konci zůstává ve vzduchu plno otázek.

Vivetkav
08.12.2022

No teda, řekla bych... Mazec .. ale dalo se to čekat .. nicméně silné kafe .. pro slabší povahy nedoporučuji..příběhy jak matky zavraždily své děti byl hodně drsný.. ale jinak kniha se mi líbila..

Martica
12.11.2022

(+ SPOILER) Nějak osciluji mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami, nakonec dávám jen tři. Viktorie Hanišová umí víc, než předvedla tentokrát. Bylo by docela zajímavé sledovat postupný rozklad Eliščiny osobnosti, jak ji víc a víc stravovalo trauma prožité v dětství a nepřicházející odpovědi na její otázky. Taky příběh její spolubydlící Romany a přítele Davida byl krásně zakomponovaný. Ale proč děj tolik natahovat a rozbíjet nepodstatnými epizodami (exotický milenec na Erasmu, ateliérové dny, sraz se spolužáky ze základky, troska bývalé spolužačky Lišky...) a zdlouhavým vyprávěním o studiu? Celému tomu rozpitvávání studia architektury jsem nějak nemohla přijít na kloub. To aby byla hlavní postava uvěřitelnější? Nebo to měla být nějaká paralela rekonstrukce činu Eliščiny matky vs. rekonstrukce starých budov, kterým se chtěla Eliška v budoucnu věnovat? Že než by vybudovala něco nového a krásného, tak raději neustále rekonstruuje něco starého a prohnilého? Asi jo. A nebo se v tom už sama moc pitvám. Takže knihu hodnotím podobně jako Listopád od Mornštajnové: krásný jazyk, umně vyprávěno, ale příběh s nevyužitým potenciálem.

1 ...