Vrány

(SPOILER) Tak to bylo něco. Od začátku vypadala jako 'příběh jedné rodinky' a celkově jsem od toho tolik nečekala, ale právě to psaní, které se mi zdálo jako jednoduché je strašně autentické a já jsem cítila úplně všechno z toho. Vlastně je to smutný tim, jak moc je to reálný. Úplně mě ještě do toho dostalo chování otce k Báře, to už pro mě byl teda vrchol a trochu jssm rozdejchávala, že ten jeden člověk z rodiny, co na ní aspoň chvíli byl hodnej se vyklube do tohohle, magor...taky teda podezření matky, že na Báru učitel něco zkouší, a přitom halo mámo, týpek leží vedle tebe.

Ahjo, každýmu ze starší generace prosím přečíst, možná bychom konečně pochopili, jak traumatický tohle chování vůči dětem je.

Už od začátku si nešlo nevšimnout oslovení Katuška vs. Baruna. A pak to už jen gradovalo. Velmi silné čtení. Lepší být vránou než snášet rány a ponížení.

Chudák holka. U nás se taky křičelo když něco nebylo podle maminčiných představ. A ta věta: Zase se válíš ... Ach jo.

Ráda čtu o životních dramatech, ale tohle byl moc i na mě...tolik bolesti a nespravedlnosti. Jazykově pěkně napsané, poměrně jednoduše, tím víc jsou ale uvěřitelné myšlenky 12 leté holky. Téma je to těžké, navíc vše vyplývá až postupně. Hodně se mě dotýkalo, jak si dítě svůj sebeobraz tvoří skrz své nejbližší a někdy si tohle nastavení pak neseme až do dospělosti. Je to kniha, kterou dočtete, zaklapnete a máte pocit těžkosti, jakoby na vás někdo hodil deku. Nejde to vyhnat z hlavy a po hodně si říkáte, jestli ten konec nebyl vlastně happy end... Moc bych si přála, aby ve 21. století nebylo pro takovou výchovu v naší společnosti už místo.

(SPOILER) Tuhle knížku jsem si vybrala jen proto, že ji mám v maturitní četbě, a o to víc jsem byla překvapená.

Je psaná tak jednoduše, ne nijak moc zajímavě, ale její myšlenka v člověku zůstane ještě dlouho. Celou dobu kniha tak pozvolna plynula, i celý příběh se nesl v myšlence “vlastně se nic neděje” a pak vyeskaloval tak, že jsem vůbec nechápala, co se stalo.

Ale to je přesně to. Sama si kladu občas otázky, do jaké míry chci něco řešit, nebo se na to vykašlat. Na jedné straně stojí chudák Bára v rodině naprostých psychopatů, na druhé straně Bára v děcáku a její táta možná ve vězení. Chápu, že učitelé fakt nevěděli, jestli to teda řešit nebo ne. Jenže tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne. Lidská psychika je strašně nevyzpytatelná a člověku se může stát něco 100x a zvládne to, ale po 101x už to prostě nedá.

A taky nutno podotknout, že autorka bravurně zvládla psychologii postav.

Ach jo, tolik bolesti, nepochopení, trápení musí prožívat ty nejmenší a nejzranitelnější z nás. Je mi z tohu úzko. Rodina kde je matka rapl a otec slaboch a násilník k tomu. Pořád jsem doufala.....Téma dětí mě vždycky bolí a dlouho ve mě rezonuje.

Tenhle krátký příběh mě tak pohltil, že jsem ho přelouskala za dvě hodiny a pak další hodiny jen seděla a zírala do prázdna...
Krátké,silné,emotivní, depresivní...

Hlavní hrdinka Bára to nemá doma jednoduché. Nikdo ji neposlouchá, nikdo se jí nevěnuje jen křik, hádky a facky.
Její matku bych poslala na terapii a otce do vězení! Otřesné.
Starší sestra byla jen protežovaný, sobecký spratek.
No prostě pár stran a kniha vás pěkně semele.

Autorka bravůrně napsala a předala příběh, který je reálný a který prožívá nespočet dětí. Bolest, strach, nepochopení. Tleskám a knihu moc doporučuji!

Příběh, který zpočátku vypadla jen jako rychlá četba o jedné rodince postupně vykrystalizoval a úplně mě dostal. Pořád na to musím myslet

Hodně depresivní, čtivá.

Je to bolestné, je to smutné, je to trýznivé a bohužel je to realita některých domácností. Tento krátký příběh, jemuž předchází nádherné ilustrace, vás zasáhne a bude ve vás rezonovat velmi dlouho.
Lidé citlivější povahy by měli četbu zvážit, je to opravdu velmi silné čtení.

Popelka? Nastěnka? Jak ale tohle může skončit? Dokonalá studie jedné „normální“ rodinky. Autorka je zdravotník, filozof, publicista? Tipoval bych ji na svědomitého, citlivého, a zcela kompetentního ukázkového dětského školního psychologa.
100 % (už 4268 hodnocení s průměrem 89 %).

30.09.2025

Audioknížka byla skvěle načtená (Andrea Černá a Veronika Khek Kubařová) a já zase jen zhruba tušila, do čeho jdu. A byla jsem hodně mile překvapená!

S dvanáctiletou Bárou jsem měla dost společného. Vzpomínala jsem na svoje dětství a dospívání, kdy mi nikdo ze starších moc nerozuměl (nezajímalo mě klasické učení a nedej bože domácnost! - zajímalo mě umění a tvorba). ALE! To, co prožívala Bára ve svém příběhu mě chytlo za srdce a rozložilo. Bylo mi líto, jak se k ní rodiče (i ségra) chovají. Bylo mi zle z její mámy a z toho jejího "Baruno". Měla jsem chuť na ně poslat sociálku a vzít si chudáka Barču k sobě.

Styl vyprávění mě bavil moc. Nejsem toho názoru, že by vyprávění z pohledu 12 letého dítěte muselo být nezajímavé a hloupé. Naopak. Autorka to v tomhle příběhu zvládla skvěle a neumím si představit, že by to bylo jinak. V audiu se střídají dva hlasy (máma a dcera), což celému vyprávění dává ještě větší hloubku a přišlo mi, že ty dvě sleduju u sebe doma.

Knížku bych snesla klidně delší - na druhou stranu se mi líbí, že v ní alespoň nebyla hluchá místa a autorka nám dala to, co chtěla předat - nic víc, nic míň.

Otevřené konce miluju, takže i tady jsem si přišla na své. Čtenář ví, co se stane, ale v jeho hlavě se může dít cokoli. Já v posledních minutách tušila, kam to směřuje, ale doufala jsem, že neeee, že to by bylo moc krutý přece. I díky tomu, jak to dopadlo, budu nad osudem Báry přemýšlet ještě dlouho.

Děkuju autorce za zážitek. Fakt. Takový knížky by se u nás měly psát. Víc.

Skvělá knížka. Člověku je úzko, když si představí, jakou nelásku od nejbližších musí mnohé děti zažívat.

Skvělá kniha. Jednohubka, která se sama čte na jeden zátah (i nádech), ačkoli jsem mnohé musela rozdýchat.. Téma, které se dotýká tolika dětí, je zde vykresleno z pohledu dcery a matky. Nepodmíněná láska vs. ta podmiňovaná, sourozenecké přetěžování, absence jakékoli sebereflexe ze strany matky či emoční nestabilita otce. Kombinace, která činí z nukleární rodiny (rodina je základ státu, že ano) sebedestruktivní minové pole. Dlouho ve mně kniha (v tomto případě redakčně velmi dobře ukotvená novela) nevyburcovala tolik emocí vůči literárním postavám.

Z knihy mi bylo hodně úzko. Bohužel hlavně proto, že se mi z ní vracely špatné vzpomínky z mého dětství. Přečteno za jeden večer.

Poslouchala jsem ji v audio verzi. Paradoxem je, ze tuto knihu koupila moje matka.. doufám, že se v tom poznala, akorát u nás to otec vzdal a třískala mě většinu dětství ona, dokud jsem neměla sílu se jí ubránit.

Jako matku mě tahle témata vždy zásahnou a já potom reflektuju a přemýšlím,zda nezpůsobuji něco,co zde Barčiny rodiče...protože nechci,aby se někdy moje děti citily tak jako ona. Petra Dvořáková umí zásahnout a to se mi na její tvorbě líbí.

Kniha, která ve mě bouřila emoce:'( matka která evidentně má problémy sama se sebou, vhodná adeptka na intenzivní psychoterapie. Otec, který si s tím neví rady, raději nic neřešit a oba se vybíjí na dceři. Je mi smutno z takového příběhu a líto nadaného děvčete. Nejhorší je představa, že ty věci se prostě bohužel dějí. Dítě bohužel může mít každý.....Škoda, že neexistují zkoušky způsobilosti vychovávat děti. Takhle se pak nese trauma na další generace.

Matka neumi resit vlastni problemy a vyleva si je na dceri...az se ucho utrhne. Chudak Barca :(