Dědina
Petra Dvořáková
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/366042/bmid_dedina-ls6-366042.jpg
4
2554
2554
Lehce humorný příběh jedné současné vesnice. Hranice rozorané mezi poli i lidmi. Hospoda, malá prodejna, zabíjačky… a sám život. Nevěra a jeden nezdařený pohřeb. Nemoderní výchovné metody a rozšlápnuté kuře. Babka s dědkem srostlí jak dva stromy. Život, tady ještě stále spjatý s půdou, zvířaty a hospodařením. To všechno je Dědina, tragikomický příběh vyprávěný očima jejích obyvatel. Sedlák Josef se marně trápí, proč jeho syn Zbyňa odmítá převzít hospodářství, když je tolik co napravovat na polích zničených v družstvu. Vavirci počítají, kde by mohla ukápnout další koruna, dobrosrdečná prodavačka Maruna se snaží být s každým zadobře a řezník Láďa se dobývá pod cizí sukni a přitom řeší, jak uživit rodinu. A malá Petruna? Ta chvilku neposedí. Na pozadí lehce humorného vyprávění se před čtenářem odkrývá venkovské hemžení v nepřikrášlené nahotě. Přirozená fyzická blízkost hrdinů, jejich společná práce, jejich touha po lepším živobytí až vypočítavost jsou zdrojem věčných svárů i svázanosti a také marné snahy vyléčit minulé rány. Svižné vyprávění formanovského střihu, které však není cynické; nikoho nesoudí a co je podstatné — nenudí.... celý text
Přidat komentář
Velice čtivá sonda do venkovského života, Petra Dvořáková skutečně umí poutavě psát lehce uvěřitelné příběhy ze života. A ještě že jsem Dědinu nečetla před jedenácti lety kdy jsem se nadšeně stěhovala z Prahy na vesnici...
Knížku jsem četla po besedě s autorkou a díky ní jsem odhalila skrytou mapu na obalu knihy. Miluju! Díky ní jsem se lépe orientovala v divokých vztazích vesnice. Autorka se inspirovala vesnicí, ve které vyrůstala, kniha je dokonce psána nářečím, což mě neskutečně bavilo. Malé i velké starosti, postavičky, které najdete i v té vaší dědině. Klepy, nevěry, závist, majetky, staré křivdy, zloději, staří sedláci. Budete se fakt bavit!!!
Naprosto geniální. Sice pocházím z jižní Moravy, ale během celého čtení jsem měla pocit, že autorka píše o lidech kolem mě. O jejich myšlenkových pochodech, vzorcích chování, předsudcích a bludného kruhu vzniklého v dávné minulosti, ze kterého je těžké se vymanit a v rámci rebelie se vzepřít. Je až fascinující, jak se bravurně podařilo autorce vykreslit mentalitu a atmosféru rodinnými klany protkané české vesnice, její hořkosladkou příchuť a unylou atmosféru. Ano, takoví jsme my...
Četlo se to dobře, povahy a myšlenkové pochody obyvatel dědiny byly věrohodně popsány..ale úplně to není můj šálek kávy..
Pěkně napsané. Kniha přesně kopíruje chování českého národa, kdy si nedej Bože soused pořídí třeba nové auto. Závist, pomluvy, strkání nosu do cizích záležitostí.
Autorka skvěle vystihla chování a atmosféru typické české dědiny a nářečí tomu dodalo šmrnc.
Hezká, ale zároveň smutná kniha.
Tohle je tak realistický, až mě to uvnitř bolí. Výborně napsáno. Ty pomluvy všude. Až se mně zase někdo bude ptát, proč se nechci vrátit na ves, hodím po něm tuhle knihu.
Za mě skvělé čtení. Prostě takhle přesně ten život na vesnici vnímám. Je těžký, jde hodně o soudržnost, ale na nikom nezůstane nit suchá. K tomu celá kniha napsaná nářečím, aby to mělo tu autentičnost ještě větší. Děkuji já mám takový styl psaní a příběhů ze života nejradši.
Parádní čtení! Měla jsem pocit, jako bych na té vesnici sama byla a nezúčastněně sledovala děj. Věrné vykreslení nejen prostředí, ale hlavně postav, nekončící koloběh nicotných řevnivostí, závisti, snahy být nejlepší v omezeném slova smyslu. Nářečí umocňuje autenticitu. A nejen nářečí. Styl, dialogy, reakce.
To všechno je nezapomenutelný výlet "na dědinu".
Tohle byla zároveň moc hezká i moc smutná kniha.
Hezká protože ukazovala to správné, co se dá z vesnického způsobu života vzít - soběstačnost, neuvěřitelnou pracovitost, improvizaci, soudržnost rodiny, pohostinství...
Smutnou protože ukazovala všechno špatné - závist, pomluvy, neupřímnost, pokrytectví, špatné zacházení s dětmi, chamtivost, vypočítavost...
V některých částech byla kniha fascinující popisem postav, jejich přesvědčením o správnosti vlastního názoru a nesprávnosti ostatních (včetně nezbytné poznámky "ale mě je to jedno, je to jejich život", která ale vždycky nutně přišla až po kritice).
Doporučuji přečíst, je to dobrá sonda minimálně do části duše nás všech.
Moc se mi líbil jazyk v knize. Nářečí je mi blízké, I když jako v knize jsme doma nemluvili, ale přesto mi některá slova nebyla úplně cizi. Styl psaní byl lehce stravitelný, příjemně děj plynul. Krásné vykreslení venkovského prostředí se vším všudy, s drbny a mnoha dalšími postavami, kde člověk ihned dosadí svého souseda. Taková letní oddechovka.
Knihy Petry Dvořákové mám ráda pro svá témata, která řeší důležitá společenská a sociální témata. V Dědině mi však toto chybělo. Velké plus však dávám za jazyk, kterým je kniha napsána.
Kniha mne neoslovila, strašně špatně se četla, je psaná nespisovnou češtinou a nářečím. Příběh také žádný, jde vlastně pouze o pohled do života obyčejných lidí na vesnici, takový tragikomický. Ale možná je moje negativní hodnocení dané mou vlastní neochotou opustit svou sociální bublinu
Tak ruku nahoru, kdo v někom z hrdinů knihy poznal někoho ze svého okolí? A nemusíte mluvit zrovna nářečím a bydlet na vsi. Kniha o malosti českého člověka přesvědčeného o vlastní dokonalosti a o nedokonalosti ostatních je zajímavou sondou do české nátury. Líbilo se mi to moc!
Dědina....první stránky se mi četly dost těžkopádně...brzy jsem si na místní mluvu zvykla a přišlo mi to naprosto přirozené. Bylo to zvláštní, všechny postavy mi lezly na nervy, primitivní, sobecké uvažování, závist, kam se podíváš. Přesto jsem je nějakým způsobem dokázala pochopit. Velmi ambivalentní pocity. Je to třetí knížka od Petry Dvořákové a já musím říct, že opravdu smekám. Začínám mít pocit, že dokáže napsat naprosto o čemkoliv.
Začátek o malé Petrušce ještě šel, ale následující dlouhatánská zpověď a deník sprostého řezníka to zabily.
Poté co jsem přečetla Vrány, jsem měla asi nějaké očekávání. Ale toto ne, to nemělo děj, kniha se táhla, byla neuvěřitelně nudně negativní. Prostě nedořčené vesnické klepy. Opravdu nedoporučuju
Tož dobré to bylo čtení.....
Děj se odehrává v dědině na Vysočině, kde se autorka narodila. Protože pocházím z ještě východnější oblasti ČR, nebylo potřebovat využívat uvedený slovníček.
Samotný obsah mě dostal. Skvělé popsané jak vnější projevy hrdinů knihy, tak zejména i ty jejich vnitřní pochody a myšlenky odehrávající se v hlavě. A perfektně jsem v tom poznal podobné myšlenky a chování mé, mých rodičů, prarodičů, sousedů a všech typů pohybujících se v naší dědině na Valašsku.
Pro mě odpočinkové a příjemné čtení. První kniha od autorky v rámci výzvy a určitě sáhnu po další.
Moje spokojenost s knihou narůstala s přečtenými stránkami. Začátek byl na můj vkus příliš vulgární. Otázka je, jestli jsem si v dalším textu zvykla, nebo nesympatických slov ubylo. Specifické, drsné, ale velmi lidské prostředí vesnice. Základním kamenem je a byla rodina. Náročný život se spoustou práce. Práce, kterou žádný počítač, ani pos... umělá inteligence neudělá.
Štítky knihy
česká literatura venkov rodina pokrytectví morálka venkovské romány vztahy sousedské vztahy český venkov sedláci
Skrýt reklamy
Dědina
Geniální. A chce se mi napsat, kdo nezažil, asi nebude mít tak barvité dojmy. Stroj času. Já jsem tu knihu i cítila! No, možná toto není výhra:-) Kniha je sice humorná, ale příběhy jsou hodně osobní a a v hloubce je tam cítit bolavé srdíčko pod ušmudlanou košilí.