Dědina

Dědina https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/366042/bmid_dedina-ls6-366042.jpg 4 2422 688

Lehce humorný příběh jedné současné vesnice. Hranice rozorané mezi poli i lidmi. Hospoda, malá prodejna, zabíjačky… a sám život. Nevěra a jeden nezdařený pohřeb. Nemoderní výchovné metody a rozšlápnuté kuře. Babka s dědkem srostlí jak dva stromy. Život, tady ještě stále spjatý s půdou, zvířaty a hospodařením. To všechno je Dědina, tragikomický příběh vyprávěný očima jejích obyvatel. Sedlák Josef se marně trápí, proč jeho syn Zbyňa odmítá převzít hospodářství, když je tolik co napravovat na polích zničených v družstvu. Vavirci počítají, kde by mohla ukápnout další koruna, dobrosrdečná prodavačka Maruna se snaží být s každým zadobře a řezník Láďa se dobývá pod cizí sukni a přitom řeší, jak uživit rodinu. A malá Petruna? Ta chvilku neposedí. Na pozadí lehce humorného vyprávění se před čtenářem odkrývá venkovské hemžení v nepřikrášlené nahotě. Přirozená fyzická blízkost hrdinů, jejich společná práce, jejich touha po lepším živobytí až vypočítavost jsou zdrojem věčných svárů i svázanosti a také marné snahy vyléčit minulé rány. Svižné vyprávění formanovského střihu, které však není cynické; nikoho nesoudí a co je podstatné — nenudí.... celý text

Žánr:
Romány , Literatura česká

Vydáno: , Host
více info...

Lenucha77
Lenucha77
08.03.2024 4 z 5

Nesnáším lakomé lidi, a tak pro mě byla především druhá část trochu v tomto ohledu utrpením. Chyběl mi příběh. Občas se vyprávění táhlo jak špacír dědinó :). Moc oceňuji originální ztvárnění. Asi poprvé váhám s hodnocením. 3,5 z 5.

marlowe
marlowe
02.03.2024 5 z 5

Netuším, jestli bych byl knížkou tak nadšený, kdybych ji jenom četl z papíru. Ale audiokniha (s více interprety) byla pro mne obrovským zážitkem – a už teď je mi jasné, že si ji v budoucnu znovu poslechnu (což u mne bude spíše výjimka, než pravidlo). Jedním slovem nádhera! Ta řeč, ty dialogy, ta dynamika vyprávění...!
Na rozdíl od mnohých komentujících si nemyslím, že by autorka ukazovala jen záporné rysy „vesničanů“ – naopak, tenhle výjimečný román je hlubokou sondou do lidských povah obecně, do jejich uvažování a prožívání reality, sice mnohdy ovlivněného člověčí malostí, ale i láskou k půdě a k práci, k tradici, vztahem k předkům atd. – a je úplně jedno, jestli všichni ti Václavové, Josefové a Maruny žijí ve města, anebo na vesnici. Takoví prostě jsme.
Doporučuji – zvláště v podobě knížky do ucha (Pavla Tomicová, Dita Kaplanová, Jiří Vyorálek, Jaromír Dulava, Johanna Tesařová, Robert Hájek, Ivana Uhlířová).


Ratatka
Ratatka
25.02.2024 3 z 5

Čtvrtá kniha od této autorky, kterou jsem četla, a pro mě nejslabší. Nářečí sice dodávalo na autentičnosti, ale hůř se mi četlo. Rovněž k žádné postavě jsem necítila sympatie, ba naopak a v neposlední řadě se mi děj tak nějak táhl. Nicméně se chystám na Pláňata a budu zvědavá na další tvorbu.

čtenářka76
čtenářka76
19.02.2024 5 z 5

Jsem ráda, že po přečtení knih Vrány a Zahrada mi přišla pod ruku Dědina u které jsem se mohla i usmát. Pěkná kniha o rodinách jedné dědiny.

Květ
Květ
18.02.2024 4 z 5

Co říct k Dědině? Asi, že je přehlídkou těch horších lidských povah, autorka se vyřádila. Je psána v nářečí, což podporuje autenticitu a ten, kdo vyrůstal na dědině, v jednotlivých postavách pozná svoje známé :) V hospodě a v "jednotě" se probere všechno, mladí jsou k ničemu, staří do všeho kecají, děcka zlobí, chlapi chlastají a ženské drbou... Kniha o ničem a o všem.

fénix56
fénix56
07.02.2024 4 z 5

Myslím si, že spisovatelka skvěle vystihla náturu vesničanů. Žiju na dědině, takže to dovedu posoudit. Je tu celé panoptikum postav, od dobromyslných postaviček (třeba děda z první kapitoly) až po buranské týpky, jako třeba Laďa. Všichni tam na sebe všechno vědí a nejen o přítomnosti, ale i o daleké minulosti. A neváhají to použít proti bližnímu svému. Ne že by na vesnici byli horší lidé než ve městě, jen se všichni navzájem znají a vidí si "až do talíře".

lulucinax
lulucinax
04.02.2024 4 z 5

Kniha popisuje, jak to chodí na takové vsi - dědině.
Trochu hůř se mi četla, protože autorka používá vesnickou mluvu, ale právě proto je vyprávění velmi věrohodné.
Já jsem sice holka z města, ale i tak jsem se do příběhu dokázala vžít. Pomluvy a závist jsou všude.
Ty babky, které ví všechno nejlíp, mě neskutečně štvaly. Místy se mi zdálo, že to bylo jen takové plácání, které mě nudilo, ale možná i to byl záměr :)
Přestože hodnotím knihu "jen" čtyřmi hvězdami a považuji ji za slabší, tak ji můžu vřele doporučit.

le21nka
le21nka
13.01.2024 3 z 5

Přestože je kniha psaná v nářečí, je velmi dobře čtivá.

kolacky
kolacky
30.12.2023 4 z 5

Aiden888 - naprostý souhlas... Profackovat všechny.
A v Maruně jsem pořád viděla/slyšela svoji tchýni. CO BY TOMU ŘEKLI LIDI... Ta kdyby měla místo, určitě by si pořídila i sváteční obývák.

Ale - skvěle napsané, skvěle odkoukané.

Kopretinka784
Kopretinka784
15.12.2023 3 z 5

Moje první kniha se slovníkem, který jsem nejen v dětsví slyšela kolem sebe. I dnes potkávám, ale spíše vyjímečně, lidi, kteří tak mluvijó. Pro mě krásné připomenutí života na dědině z dob nedávno minulých.

GeRaltzRiVie01
GeRaltzRiVie01
27.11.2023 3 z 5

Popis prostředí, řeč i vztahy autentické, ale tolik nenadchlo/nezabavilo.

Renatka11
Renatka11
31.10.2023 4 z 5

Tak reálné a tak povědomé! Dědina od Dvořákové jako by z oka vypadla té, kterou znám z dětství já. Přestože ta moje není na Vysočině ale v severních Čechách, bylo tam všechno - typický slovník, vesnické zabíjačky, pohřby i klepy, malý krámek Jednoty uprostřed vsi, ženské v zástěrách a chlapi v montérkách i hledání nových koťat v seně. Dokonce i ten talířek na obálce je stejný jako ten po babičce. Za mě opravdu povedená nostalgie.

momo.kg
momo.kg
24.10.2023 2 z 5

Ufff. Uz jsem od Dvorakove precetla vse, toto byla zatim posledni. Ale? Vsechny byly uzasne, jiji styl psani mi sedl. O Dedine se to bohuzel rict neda. Cetla jsem ji skoro 2 mesice.

Hana62
Hana62
22.10.2023 5 z 5

Moje první setkání se spisovatelkou. Určitě budu shánět další knihy. Nářečí neruší, postavy ze života. Na vesnici dnešních dní se už tolik nezasahuje do osudů ostatních. Žije se více za zavřenými dveřmi.

Ristridin
Ristridin
17.10.2023 4 z 5

Milé čtení o "problémech" obyčejných lidí žijících v kraji, se kterým je autorka spjata. První a čtvrtý (poslední) příběh byly slabší než delší dva prostřední. V druhém jsem úplně dokonale poznával osobu, kterou znám a která také žije na "dědině". Jazyk nepůsobil nepřirozeně a nějak na sílu. Líbí se mi, že nějaká taková oddechová kniha vznikla. Super je taky mapka obce na vnitřní straně obalu, kterou jsem stále studoval, protože postavy se v knize občas míhají rychle.

Marki019
Marki019
09.10.2023 3 z 5

Tak toto téma jsem od autorky nečekala. Už jsem od ní několik knih četla a tak jak je napsáno níže, úplně odlišné od ostatních jejich knih a témat. Kniha mi moc nesedla, trochu jsem se ztrácela kdo kam patří, ještě že je na vnitřní straně obalu mapka vesnice.

vklaskova
vklaskova
28.09.2023 5 z 5

Kniha je úplně odlišná od zbylých knih této autorky, které jsem zatím četla. Dosud jsem byla zvyklá, že se řešilo nějaké silné náboženské téma, anorexie a další problémy z autorčina života. Nyní jsem byla mile překvapena odlišným konceptem, který mě ale nijak nerušil. Prostý popis lidí žijících na vesnici někdy cca v 90. letech. Vždy očima jiného člověka. Mluva mi byla blízká, spoustu slov používá moje rodina dodnes. Co se příběhu týče - jsem moc ráda, že žiju v anonymitě velkoměsta, protože dovedu si představit, že takto to opravdu mohlo vypadat. Veškerý život podřízen tomu, co by mohli říct lidi z dědiny, z mého pohledu řešení malicherností a "problémů" tam, kde nejsou.
Moje vzdálenější rodina žije na Vysočině a myslím, že spousta napsaného může být pravda :-)

katerina.marko
katerina.marko
23.09.2023 3 z 5

Zajímavá kniha, ale asi to není úplně můj styl

Owain
Owain
12.09.2023 3 z 5

Krásné,a to nářečí,hned jsem si zvpomnela na babičku.

absa2611
absa2611
12.09.2023 5 z 5

V této knize se prakticky nic neděje. A zároveň se děje všechno. Takový je život na vesnici. A to se paní Dvořákové opravdu povedlo vystihnout.
Vrátilo mě to, místy "těžce nostalgicky", do vzpomínek na dětství, do víkendů a prázdnin u babičky a dědečka na venkově.
Přestože kniha popisuje současnou vesnici, mnoho se toho za těch několik desítek let od doby, kdy jsem byla také dítě, nezměnilo.
Teď už taky žiju na vesnici a jsem tu moc ráda a spokojená, ale protože pocházím z velkého města, zase tolik do myslí lidí, bydlících na vsi celý život, proniknout nemohu. Ale jsem si jistá, že autorce se to podařilo výtečně.
A jako bonus se mi líbilo i to nářečí, tak zvláštně namíchaná "Českomoravština". Když jsem občas zavítala na Vysočinu, vždy mě udivovalo, že tamní lidé mluví jako my, ale občas se jim do řeči připlete nějaký ten český výraz či koncovka. Skvělé! I to se autorce povedlo.
Kniha není pro každého, i já jsem se k přečtení odhodlávala několik let. Ale jsem ráda, že jsem ji konečně přečetla.