Dědina

A tough read for a non-native speaker, but well worth it. The last story could have been written by William Faulkner.

Čtení knihy jsem si užívala a myšlenkami sem se vrátila do mé rodné dědiny. Autorka vykreslila přesně život na venkově a mentalitu místních lidí. Jediné, co mi vadilo, až moc postav a že jsem často nevěděla, kdo je zrovna vypravěčem. Tak jak tak, kniha zůstává v mé knihovně. Oceňuji i hezkou obálku.

Nó já jsem z té knihy rozpačitá, ač jsem ocenila nářečí, vypravěčský talent autorky, skvělé vykreslení postav i reálného života na vesnici, přesto jsem nebyla do knihy tak nějak správně zakousnutá, prostě se nedařilo. Do konce jsem chvilema přeskakovala, což normálně nedělám. I když na druhou stranu jsem dlouho chtěla číst knihu, kde příběh jen tak plyne, bez zvláštních dramat :-) Toto ale asi nebyl můj šálek kávy a nemůžu dát pět*

Autorčin pohled na život ve vesnici jejího mládí. Úvod byl skvělý - chudák babička se snaží věci, podle mne zbytečně optimalizovat. Potom následuje průřez postavičkami s problematickými vztahy mezi nimi. Zdůrazňovány jsou negativní vlastnosti, pozitivních jsem tam moc nenašel. To mi chybí.

Luňajdo,tys to nepochopila,tohle není o inteligenci,ale o pudech,o těch přirozeně lidských a i o tom,jaké zvyky kdysi panovaly.To já jsem si pošmáknul.Nejvíc radosti mně udělala ta poslední epizodka,škoda,že tak krátká.Petra Dvořáková je zřejmě veselá kopa a tak to má být.

(audiokniha) První část mě vůbec nezaujala, ale jméno autorky mě donutilo u poslechu ještě vydržet a dobře jsem udělal.
Skvěle vykreslené charaktery postav napříč širokým věkovým spektrem.
Jen jsem se trochu ztrácel v postavách a lituji, že jsem si mapu postav udělal asi až v polovině knihy.

Neřekl bych, že postavy byly veskrze negativní. Autorka nám jen mistrně zprostředkovala jejich niterné myšlenky. Nejsme ale všichni ve svých myšlenkách taky tak trochu sobci a závistivci, kteří svému okolí ale i sobě nalhávají, že to tak není? Naštěstí ale v reálném životě do cizích myslí nevidíme.

Smekám nad výborným načtením poměrně těžkého textu v nářečí. Všichni zúčastnění herci se s tím poprali na výbornou. Skoro by až člověk řekl, že je to jejich rodný jazyk, a o to byl zážitek autentičtější.
Je veliká škoda, že většina nářečí, je předurčena k zániku.

Představte si, že přijedete na dědinu busem, vystoupíte, sednete si na lavičku a pozorujete, co se kolem vás děje. Tak přesně o tom je Dědina.

Má první kniha od Petry Dvořákové. Jazykově je kniha mistrovským dílem. Opravdu obdivuji, jak to autorka zvládla. Místy jsem měla pocit, že poslouchám někoho ze své rodiny a nejvíc mě bavil mladý Zbyněk. Dějově to bylo jako na houpačce. Počáteční nadšení vystřídalo dumání, jestli se v knížce bude něco dít, zda přijde nějaká zápletka (jako že se na jednu celkem rýsovalo). Časem jsem si uvědomila, že jde skutečně jen o náhled do úseku života jednotlivých rodin. Nebudu lhát, občas jsem měla chuť to vzdát s tím, že tahle kniha asi není nic pro mě. Ale vydržela jsem. A jsem ráda. Dědina totiž není o velkých dramatech. Anebo možná je, ale ne takových, jaká očekáváme. I v "obyčejných" rodinách se řeší spory, lže se, zahýbá, krade, podvádí. Zdálo se mi, že konec má gradující tendenci a zanechal mě v myšlenkách, co je vlastně v životě důležité.

Nedivím se, že Patra Dvořáková patří mezi naše nejprodávanější autorky. Dědina byl odvážný exkurz mmo klasické žánry a až po jejím dočtení oceňuji celkovou vizi, kterou autorka měla. To zpracování je opravdu mimořádné a klobouk dolů. Jsem ale ráda, že jsem si knihu pořídila v audioverzi, protože ta byla načtená fantasticky. Jinak by asi hrozilo, že bych příběh nedokončila, a to by byla škoda. Další zastávka: Chirurg

Veľmi vydarena humorna kniha s jednej dedinky na Vysočine, celá písaná v ich nárečí.


Najskôr sa zoznamime v rôznych situaciach s obyvateľmi, ktorý nam ďalej rozpravaju svoj každodenný život v dedine.

Kniha sa mi veľmi páčila a teda hoci som dievča z mesta, uplne si viem predstaviť tie stare babky a deduškov, ktorý za mládí pakali na poliach, živili rodiny a v momente kedy sa svet zmodernizoval lamentuju nad novou dobou, nad ľuďmi čo v tejto dobe maju dom a užívajú si čistý vzduch a klidek namieto toho aby drely od rabo do večera.

Vsetky starosti a radosti obyvateľov sa mi čítali velmi dobre, občas mi aj slzicka ušla ale teda viac menej som sa rehotala.

Takže knihu veľmi odporúčam ako skvelú oddychovku

Po dvou třetinách jsem zjistila, že nemám žádnou chuť si knížku dočíst a doteď mě to nemrzí. Jazykově brilantní. Jsem ráda, že jsem po tomhle na autorku nezanevřela, Zahrada je naopak geniální a důležité dílo.

Jakožto zpanštělou městskou paničku mě tenhle výlet na dědinu v podobě skvěle udělané audioknihy bavil.
Přesně takhle si tamní životní styl a mezilidské vztahy představuju. Místní obyvatele stvořila autorka velice plasticky a uvěřitelně, zároveň se skláním před jazykovou stránkou.
Na jednu stranu oceňuji všední námět, na druhou si říkám, jestli to nebylo obyčejné až moc. Jednotlivé charaktery jsou vykreslené skvěle, ale možná by knize slušel i poutavější děj / silnější příběh a pointa. Na konci jsem byla trochu překvapená, že už je konec.
Asi ale chápu, proč to je právě tak, jak to je. Je to taková procházka vesnicí, ve které máme možnost se s některými obyvateli seznámit trochu blíže, zatímco jiné jen letmo potkáme někde v hospodě nebo v konzumu. U některých z jejich příběhů se dozvíme, jak skončily, u jiných ne. Přesně jak to v životě bývá.

Audiokniha je moc povedená a ocenila jsem ji i vzhledem k tomu, že text psaný v nářečí by se mi možná nečetl úplně příjemně.

Fanynkou Petry Dvořákové zůstávám i nadále, ačkoliv se k Dědině neplánuju v budoucnu znovu vracet. Vrány a Chirurg pro mě hrají úplně jinou ligu.

12.08.2025

Ze začátku jsem byla docela nadšená, postupně nadšení ubývalo a na konci jsem byla ráda, že už mám přečteno. Bylo to vlastně tak trochu stále na "jedno brdo", žádná vyloženě zajímavá postava, prostě takové "jedna paní povídala". A také mi to tak trochu vyznělo, že snad každý vesničan musí být prosťáček či hlupák. Ale určitě si přečtu i další autorčiny knihy.

Parádně vykreslené postavy, libílo se mi uspořádání knížky. Bydlet v takové dědině bych teda nechtěla, byla to přehlídka všeho negativního.

(SPOILER) Tak to bylo výborné! Moje první knížka od Petry Dvořákové a určitě ne poslední.

Exkurz do myšlení lidí bydlících na dědině (kdesi na Vysočině). Archetypy tchyní, snach, drben, sedláků i chalupníků, dříčů i flákačů, opilců, nevěrníků, prostě postavičky, které najdete v každé správné vesnici. Selské lpění na půdě a majetku (neprodám), mezigenerační neshody (jenom ja to delam nejlip), vypočítavost a hlavně závist a hlavně co by na to řekli lidi.

Nářečí mne hodně bavilo a dotvářelo tu správnou vesnickou atmosféru. Je to směsice nářečí, které znám z domu, a toho nářečí, kterým mluví manželova strana.

Knihy Petry Dvořákové jsou pro mě jistotou a zárukou kvality a nezklamala mě ani tentokrát. Taky jste se někdy zabývali podobnou myšlenkou, že by bylo dobré zbavit se života v uspěchaném, hlučném a anonymním městě a vyměnit jej za poklidný, romantický život na vesnici, kde čas s milými sousedy plyne pomalu a tiše? Pokud ano, objevil jsem pro vás velmi účinný lék. Je jím tato kniha, tedy Dědina. Spolehlivě vám otevře oči a přenese do tvrdé reality, kde na vrcholu hodnot jsou peníze a hromadění majetku. Ani jedno si však nejste schopni užít, protože utrácení je něco, co se neodpouští. Je třeba ještě více šetřit. Čím více majetku totiž máte, tím dříve se rozhádáte se sousedy, s rodinou, tím více vás všichni pomlouvají a stáváte se středem nenávistných pohledů a řečí. I po desítkách let je třeba ujasňovat si, kdo má původ sedlácký a kdo byl pouhým domkářem. Autorka vykreslila postavy a jejich charaktery tak přesvědčivě, že máte pocit, že i vy žijete mezi nimi a stáváte se součástí děje. Přestože to čtení vlastně vůbec není pěkné, kniha je prostě skvělá a nářečí jí pouze dodává na autentičnosti. Jednoznačně ji doporučuji a to všem, neboť jsem přesvědčen, že má každému co říct a každý má možnost si z ní něco odnést. Mi sice trvalo dlouho, než jsem se k ní dopracoval, ale zcela určitě jsem ji nečetl naposledy.

Velmi pěkně vykreslené postavy a postavičky současné vesnice . Dříči i flákači , starousedlíci i náplavy , lidé hodní i zlí . Ke knížce se určitě ještě vrátím .

Na Dědinu jsem narazila na besedě s paní Dvořákovou, a když jsem knihu viděla, představila jsem si takovou tu klasickou vesnici, kterou si pamatuju z dětství.

Nespletla jsem se. Dědina je pohled do života zvyků a myšlení lidí na vesnici, kteří smýšlí tak, jak to bylo dříve zvykem. Máme tu sedláky, chalupníky, tchyně, snachy, jejich běžné problémy a hlavně.. všichni tu mají svůj názor a pohled na věc. No a jak to na takových dědinách bývá zvykem, občas se o něj neváhají podělit.

Knihou nás provedou osudy čtyř rodin, kteří na dědině žijí. Prožijeme s nimi vždy nějakou zlomovou část jejich života a zjistíme, jak o takové situaci přemýšlí, a jak je to ovlivnilo.

Knihu dělá velmi čtivou nářečí, kterým je psaná. Všem situacím dodává na autentičnosti a vy se při čtení cítíte, že jste součástí příběhu.

Dědinu považuju za příjemnou oddechovou knížku, ve které se přenesete do života na vesnici se všemi jeho klady i zápory.

4/5

Tato kniha ve mně bohužel nevyvolala žádné velké nadšení.
Pozitivně hodnotím jazyk, jakým je psaná. Také neupírám autorce schopnost vykreslit jednotlivé postavy tak věrohodně, že máte pocit, že na stránkách mluví opravdu šedesátiletá prodavačka nebo starý sedlák Josef. Ale celé to panoptikum postaviček mi přijde jako starý zažitý stereotyp, ze kterého vychází obyvatelé vesnice jako primitivní individua.
Nebyla jsem schopna se zorientovat v čase. Na jednu stranu mobily, internet a očividně doba po převratu, ale na druhou stranu lidé vykreslení jako by právě vyskočili z padesátých let. Poměrně brzy jsem se začala ztrácet v postavách.

Kniha nemá žádný příběh, prostě jenom chvilku žijete s jednoduchými lidmi jejich životy. Ano, jsou tam různé úhly pohledu na jednání stejných lidí, ale tady to pro mě nemělo ten aha efekt, nic mi to nedalo. Motiv sedláků a jejich návratu k hospodaření a mezigenerační spory vzniklé proto, že mladým se nechce na poli dřít, jsou vděčné téma a já ho mám ráda. Ale tady to prostě nebylo na mě dost silné.

Je to takové nemastné, neslané, ani špatné, ani dobré. Jsou to životy lidí z dědiny se všemi problémy, starostmi a ostatním. Chyběl mi tam nějaký výraznější provazující prvek nebo postava, která by mi více sedla. Nebýt jednoho čtenářského klubu tak bych si knihu ani nepořizoval a nečetl. Není to bohužel nic pro mne a to mi ani nářečí nevadilo.

Tohle mě hodně bavilo. Tak skvěle vystižené povahy - sedláci a chalupníci, rodiče a děti, tchyně a snachy - závist a klepy. Kdo z nás to nezažil !