Dědina
Petra Dvořáková
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/366042/bmid_dedina-ls6-366042.jpg
4
2452
694
Lehce humorný příběh jedné současné vesnice. Hranice rozorané mezi poli i lidmi. Hospoda, malá prodejna, zabíjačky… a sám život. Nevěra a jeden nezdařený pohřeb. Nemoderní výchovné metody a rozšlápnuté kuře. Babka s dědkem srostlí jak dva stromy. Život, tady ještě stále spjatý s půdou, zvířaty a hospodařením. To všechno je Dědina, tragikomický příběh vyprávěný očima jejích obyvatel. Sedlák Josef se marně trápí, proč jeho syn Zbyňa odmítá převzít hospodářství, když je tolik co napravovat na polích zničených v družstvu. Vavirci počítají, kde by mohla ukápnout další koruna, dobrosrdečná prodavačka Maruna se snaží být s každým zadobře a řezník Láďa se dobývá pod cizí sukni a přitom řeší, jak uživit rodinu. A malá Petruna? Ta chvilku neposedí. Na pozadí lehce humorného vyprávění se před čtenářem odkrývá venkovské hemžení v nepřikrášlené nahotě. Přirozená fyzická blízkost hrdinů, jejich společná práce, jejich touha po lepším živobytí až vypočítavost jsou zdrojem věčných svárů i svázanosti a také marné snahy vyléčit minulé rány. Svižné vyprávění formanovského střihu, které však není cynické; nikoho nesoudí a co je podstatné — nenudí.... celý text
Přidat komentář
Jako lingvisticky zaměřený člověk oceňuji především autorčinu práci s nářečím, pomocí kterého skvěle charakterizovala jednotlivé postavy generačně i sociálně. Jazyk jsem si prostě užívala. Co se týče obsahu, bylo to někdy až úmorné čtení, zvlášť nejdelší kapitola (o rodině prodavačky Maruny), která se dost vlekla. Při jejím čtení jsem v některých chvílích měla pocit, že čtu vlastně jen samé vesnické drby, které mě vůbec nezajímají.
Celkově to je hodně negativně zaměřený text, do této nejmenované "dědiny" na Vysočině se koncentrovaly všechny nešvary, které na venkově bezesporu najdeme (závist, pomlouvání, hamižnost...), přičemž pozitivní vlastnosti a vztahy byly v podstatě opomenuty. Jednotlivosti jsou rozhodně skvěle odpozorované a působí realisticky, jako celek to je trochu přehnané, ale asi to byl autorčin záměr, protože jinak by ty špatnosti tak nevynikly.
Každpádně zajímavý počin a jsem zvědavá na další knihy P. Dvořákové.
Vyposlechnuto jako audioknihu, sice skvěle načtenou, ale jinak pro mě absolutní fiasko.
Nic nového, co bych o životě na vesnici neznala. Nuda, závist, děti a snaha odprostit se od práce na půdě a hospodářství.
Skvělé! Bravurně popsané prostředí a vztahy mezi lidmi, je to hodně o naší krajině, o českosti, i když je to značně idylické, protože když dneska přijedete na "dědinu", zas taková romantika to není. Vypadá to tam spíš jako ve Výměně manželek, to víme, ale to se zas netýká téhle knihy, která není reportážním románem. I tak je to místy pravdivé, nejvíc ze všeho je to ale vlastně docela milé a navzdory místu, kam je děj zasazen i svěží.
První kniha od této autorky a zase něco nového, skvělé počtení- a pravdivé……. Provdala jsem se z velkého města za synka ( báječného) ze statku a přesně takhle to je ….. stále….
Několikrát jsem se i musela smát, známé hlášky typu ,, nestůj u toho okna, budou si myslet, že nemáme co na práci,,
Vřele doporučuji
Z Dědiny jsem nadšená. Jazyk vyprávění mě vůbec nerušil, prostě do příběhů patří. Žabomyší války mezi sousedy, nepovedená manželství, drby, tajnůstkaření. Taková správná česká vztahová bramboračka. Jediné, co mi dalo sem tam zabrat bylo uvědomit si, kdo zrovna vypráví a v jakém vztahu je k ostatním postavám.
Pro mě je tahle kniha sympatičtější a bližší než třeba Chirurg.
Asi jsem od knihy čekala víc. Také jsem spíše z vesnice, takže téma je mi blízké. Užití nářečí bylo pěkné. Jen mi vadil ten třetí nejdelší příběh. Občas mi to připadalo jen jako nudný popis života na dědině, viděno z několika pohledů jednotlivých členů rodiny. Kdyby části byly kratší, asi by bylo čtení zajímavější. Takhle jsem se občas ztrácela i v postavách.
Od knihy jsem nic nečekala a tak jsem byla vcelku mile překvapená. Nejvíc mě bavila první a druhá část. Příjemné a spíše oddechové čtení.
To se mi hodně líbilo, ačkoliv jsem měla zpočátku problém si zvyknout na to nářečí. Jako holce z dediny a narecim psanou knihu mi tedy nešlo narozum, proč kralikum říka autorka zajíci a ještě, že se pěstují. Pěstuje se flora, ne fauna.
Jednotlivé příběhy nejsou provázány a ani ukončeny.....takové odpočinkové čtení s vesnickým nářečím, které mě bavilo.....
Kniha je atraktivní pro všechny, kdo mají zkušenost s dřívejším životem na vesnici. Zdůrazňuji minulý čas, v současnosti na vesnici podle mého názoru už tolik pravých vidláků není :-)
Sama jsem strávila část dětství u babičky a dědy na vesnici. Pole, slepice, husy, prase, zabijačky. Moji prarodiče byli sice jednodušší (ve smyslu nevzdělaní, dodržující tradiční role i způsob života), ale velmi milí, srdeční a k nám vnoučatům neskutečně hodní. I když jsme něco provedli, nezlobili se dlouho. Hrozně ráda na to vzpomínám. V knize jsou vykresleny spíš ty negativní vesnické postavy, se kterými jsem se já nesetkala, ale je mi jasné, že závist a drby na vesnici kvetou, protože si tam lidi vidí až do talíře a ne každý je takový jako já, které je úplně jedno, co ostatní dělají, pokud mě to nějak negativně neovlivňuje :-)
Hodně se mi líbilo, jak autorka popisuje události z pohledu více účastníků. Krásně tím ukazuje, že každý vnímá realitu po svém a není záhodno dělat unáhlené soudy.
Jakožto vidlák z vesnice jsem se nedozvěděla v podstatně nic nového, ale cítila jsem se jako doma. Po přečtení autorčiných Vran jsem čekala ale něco hlubšího. Tohle bylo takový milý povídání o životě na vesnici. Měšťák si z toho jistě vezme více.
Tohle je jedna z nejlepších novodobých českých knih. První knihu od autorky, kterou jsem četla byl Chirurg, který má lepší hodnocení, než Dědina. Chirurg je hodně beletristický a dá se říct, že osloví vlastně téměř každého čtenáře. Přesto je za mě Dědina dílo na mnohem kvalitnější úrovni. Naprosto bravurně popsané charaktery a smýšlení předchozích generací našich rodičů, prarodičů "poznamenaných" svými kořeny z venkovského prostředí. Miluju folklor, sama jsem z vesnice a velký kus pravda v knize vidím. Kniha ale nebude pro toho, kdo takovému tématu nemá žádný vztah.
Měla jsem pocit jako když se dívám na nějaký dobrý český film z vesnice. Kvalitní čtení, lehce humorné, které opět potvrzuje, že česká literatura je v rozkvětu. Nápad napsat knihu v nářečí mi přišel naprosto originální a přirozený. Chystám se na další knížky od této autorky.
Petra Dvořáková prostě umí vystihnout kouzlo každodennosti a vystihnout charakter postavy na pár řádcích. U Dědiny si mě navíc ještě získala tím, že díky tomu, že jsem část dětství strávila na podobné moravské vesnické vesnici, měla jsem pocit, že cestuju v čase.
Opravdu povedené! Možná někomu může vadit, že kniha nemá tak úplně děj, respektive příběh, spíš je to takové jednotlivé reportáže, které ve výsledku poskládají obraz každodenního života na vsi.
O hvězdičku navíc dávám ještě za moravské nářečí, které je autentické a nepůsobí posměšně nebo jako karikatura.
Tak tohle mě tedy nebavilo, nudilo mě to a jsem z knihy znechucená. Postavy nesympatické, občas jsem se v nich ztrácela a nevěděla jsem hned kdo zrovna příběh vypráví. Těšila jsem se na humorné vyprávění z vesnice, ale bylo to spíš depresivní čtení. Rozhodně jsem se čtením knihy nepobavila a vlastně mi kniha ani nic nedala. Vypadá to, že na vesnici žijí jen závistiví lidé, co hrabou jen pro sebe. No nevím, znám spíš pravý opak, lidi, kteří by se pro ostatní rozdali, co si vzájemně pomáhají a nic za to nečekají. Na téhle vesnici bych rozhodně žít nechtěla.
(SPOILER)
Taková oddechovka. Nad dějem se nemusí vůbec přemýšlet, nenáročné čtení.
Pocházím z vesnice, takže jsem se dokázala do jednotlivých příběhů trochu vžít a pochopit je, chvílemi jsem poznávala své příbuzné a známé z vesnice. Například v pasáži, kdy “mladí” pořídili bábičce rychlovarnou konvici, tu ona však nechala v krabici a schovala, protože stejně raději vařila vodu na kamnech, když na to tak byla zvyklá :-)
Avšak tolik zloby, závisti a nenávisti, co v sobě postavy v knize měly, to mě až překvapilo. Nemyslím si, že se lidé z vesnice mezi sebou až tolik nesnášejí a pomlouvají, dost lidí zde psalo o “vesnických vidlácích” a že by na vesnici rozhodně žít nechtěli, když si tohle přečetli. Na můj vkus vyzněla kniha až moc pesimisticky a objevilo se zde hodně předsudků. Všichni z vesnice nejsou takoví a hlavně všichni nejsou takoví jako před 50 lety…
Celkově hodnotím knihu jako průměr, neurazí, ale nenadchne. Děj v podstatě žádný, jsou to vlastně jenom útržky z životů jednotlivých lidí z dědiny, které nijak významněji propletené nejsou.
Hovorový jazyk mi byl blízký, nářečí starších postav už tolik ne, chvílemi už mě to při čtení rozčilovalo. Ale k tématu knihy se to hodilo. Nedoporučuji milovníkům spisovné češtiny, toto by asi jen tak nepřekousli :-)
Chystám se od autorky číst ještě knihu Vrány, třeba mě nadchne víc.
Od autorky jsem už četla Vrány a ty se mi teda líbily víc. Tohle nebylo špatné, v něčem jsem i poznala své prarodiče, rodiče a okolí. Až mi z toho bylo trochu blivno.
Výsledný dojem: všichni jdou po penězích!
Po delší době jsem sáhla po české autorce a musím říct, že je to balzám na duši.
Prostě ta naše česká nátura se nezapře.
Jsem z vesnice, takže touto knihou jsem se vrátila v čase tak o třicet let.
Moc povedené, opravdu moc.
Štítky knihy
česká literatura venkov rodina pokrytectví morálka venkovské romány vztahy sousedské vztahy český venkov sedláci
DědinaKniha Dědina je v
| Právě čtených | 31x |
| Přečtených | 3 494x |
| Čtenářské výzvě | 1 000x |
| Doporučených | 131x |
| Knihotéce | 489x |
| Chystám se číst | 711x |
| Chci si koupit | 156x |
| dalších seznamech | 13x |
Přesná. Perfektní. Nebudeme si nalhávat, že takhle nežijeme :)