Dědina
Petra Dvořáková
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/366042/bmid_dedina-ls6-366042.jpg
4
2452
694
Lehce humorný příběh jedné současné vesnice. Hranice rozorané mezi poli i lidmi. Hospoda, malá prodejna, zabíjačky… a sám život. Nevěra a jeden nezdařený pohřeb. Nemoderní výchovné metody a rozšlápnuté kuře. Babka s dědkem srostlí jak dva stromy. Život, tady ještě stále spjatý s půdou, zvířaty a hospodařením. To všechno je Dědina, tragikomický příběh vyprávěný očima jejích obyvatel. Sedlák Josef se marně trápí, proč jeho syn Zbyňa odmítá převzít hospodářství, když je tolik co napravovat na polích zničených v družstvu. Vavirci počítají, kde by mohla ukápnout další koruna, dobrosrdečná prodavačka Maruna se snaží být s každým zadobře a řezník Láďa se dobývá pod cizí sukni a přitom řeší, jak uživit rodinu. A malá Petruna? Ta chvilku neposedí. Na pozadí lehce humorného vyprávění se před čtenářem odkrývá venkovské hemžení v nepřikrášlené nahotě. Přirozená fyzická blízkost hrdinů, jejich společná práce, jejich touha po lepším živobytí až vypočítavost jsou zdrojem věčných svárů i svázanosti a také marné snahy vyléčit minulé rány. Svižné vyprávění formanovského střihu, které však není cynické; nikoho nesoudí a co je podstatné — nenudí.... celý text
Přidat komentář
Jsem holka z vesnice, v dospělosti jsem si zkusila i život ve městě a už nikdy. Četlo se to lehce, reálný základ by se tam našel, v každý vsi najdete stejný postavičky, ale mě to takhle vcelku přišlo vlastně hrozně dogmatický, smutný a to vesnice není. Ano, je plná drbů, propletenců rodin, starousedlíků i naplavenin, stavění a slepici sem tam taky potkáte, ale člověk má tak nějak silnější pocit těch kořenů, pospolitosti a radosti z náhodných setkání a pozdravů a úsměvů i mezi cizími lidmi. Tak to mi v té knížce nějak chybělo...
Knížka mě moc bavila. Pod jednotlivými postavami jsem si dokázala vždy vybavit někoho konkrétního. Je to hodně dobře popsaný život obyčejných vesnických lidí...
Lehce humorný. Hm. Kde prosím?
Připadala jsem si jako u nás na vsi před 15 lety. A před 30. A před 2. Prostě život na vsi a generační rozdíly kdekoliv v republice. Pořád to stejný. Opravdu stojí někomu za to psát o tom knihu?
Dlouho jsem v knihovně na knížku čekala. A vyplatilo se. Je zde zachycený život na jedné vesnici, a to bez přikrášlování. Rozebírají se zde složité vztahy mezi sousedy, ale i v jednotlivých rodinách.
Nelaskavost, nejpříhodnější slovo, které mě napadá na téhle cestě do hlubin duše našeho vesnického člověka. Ořvané děti, závist, upachtěnost, nespravedlnost, sobectví, alkohol, hrubost, podvody. Tenkou nitkou propojené příběhy, opravdové, přesně odpozorované a odposlouchané, jenže se mi v tom zakaleném rybníku naturalismu utopila pátá hvězda - dobra a naděje.
Audiokniha, skvěle mi četli: Pavla Tomicová, Dita Kaplanová, Jiří Vyorálek, Jaromír Dulava, Johanna Tesařová, Robert Hájek, Ivana Uhlířová.
85 % (1781 hodnotících s průměrem 78 %).
Za mě super :) První příběh je takovým oddechovým vykreslením nespokojené báby, ale postupně to graduje a další kapitoly na pozadí každodenních problémů poodkrývají hlubší životní příběhy. Kniha se tak svojí syrovostí plíživě vrývá pod kůži. Ve vyobrazení charakteru obyvatel dědiny mi scházel protipól všudypřítomného přinasrání a životní frustrace, který by dodal aspoň trošku naděje a optimismu.
(SPOILER) Nejlepší byl řezník Vavirek, škoda, že se k němu už autorka nevrátila. Moc mě bavilo to nářečí, připomnělo mi to moji babičku a prázdniny na vesnici…Jen moje babička nebyla tak protivná jako báby z Dědiny ;-)
[AUDIOKNIHA] Fuu.. Dlouho jsem nic tak neprijemneho v ruce nemela. Ne. Opravdu se nesmeji nad tim, jak jsou na sebe postavy zle. A jak protivnymi charaktery jsou. Ne. Nesouhlasim, ze autorka zachytila skutecnost. Nedostala se pod tento jejich drsny povrch. Zapomnela na srdecnost. Serie povidek, ktere maji zachytit deni na vsi (jinymi slovy se tam nic nedeje).
"Naši mě učili dvě věci - dobře si všechno spočítat a to, že spravedlnost musí bejt."
"S lidma je to jako s polama: Kde nejsou meze, tam je možný všecko."
Pocházím z Vysočiny, takže mi je jazyk použitý v knize vcelku blízký, ale jest asi mojí chybou, že jsem si za dobu, co pravidelně čtu, zvykla na vytříbenou češtinu, již autoři používali převážně v předminulém století. Při čtení jsem tedy musela občas chvíli trpět, ale za ty chvilkové mžitky před očima to rozhodně stálo.
Vesnice (ano, u nás dědina) je místo pro příběhy jako stvořené a není divu, že autorka této výhody plně využila. Výsledkem je čtivá kniha o třech kapitolách rozdělených do více podkapitol, v níž čtenáře po chvíli čtení už nic nemůže překvapit. Přesto se těší na další a další strany, aby zjistil, jaké fiasko se zase odehraje a kdo bude tentokráte hlavním viníkem.
Krásná exkurze do jedné malé, blíže nejmenované dědiny, kde autorka krásně vykreslila charakteristiku postav, ve které mnozí mohli poznat ať už sami sebe, tak svoje sousedy. Zpočátku jsem měla trošku problém se zorientovat v postavách kdo je kdo a kdo ke komu patří. Co byla však bomba bylo nářečí, ve kterém autorka knížku pojala. Zvostal, pout, furt pryč, musijou... Tak strašně moc mi to připomnělo moji babičku a její krásné nářečí, které jsme každé léto se sestřenkou tak rády používaly!
Dědina je napsána tak poutavým vyprávěním uvěřitelných příběhů a surových myšlenek, že mi ani nevadilo, jak se příběhy jen letmo navzájem dotkly a vlastně z celku nevyšlo nic kloudného. Oddechovka ke kávě.
Autorka perfektně vystihla různé charaktery venkovských lidí. Vyrostla jsem sice na vesnici v Čechách, ale s příbuznými na Moravě, rozdíl je jen v nářečí, které mě perfektně přemístilo a vtáhlo do děje. Petra Dvořáková má velký vypravěčský dar, bylo mi líto, když jsem knihu dočetla. Doma už čeká další kniha od této skvělé české autorky, těším se na nový čtenářský zážitek.
Audiokniha: čtou Pavla Tomicová, Jaromír Dulava, Jiří Vyorálek, Dita Kaplanová a další. Kolektivně bravurně, po moravsku bodře, špicově, geniálně.
,,Závist je nejstrašnější lidská vlastnost. Kořen všeho zlýho. A když si člověk myslí, že konečně zmizla, může si bejt jistej, že se jen přestěhovala vo kousek dál."
Bez skrupulí je nám naservírována Petrou Dvořákovou přesná sociologicko psychologická studie současné vesnice. Snad.
Syrové, drsné, místy vulgární, místy až odporné, přesto v podstatě lidské chování jejích obyvatel u mě způsobovaly značné rozpaky. Pro mě mnohdy k nepochopení možná i proto, že život na vesnici mám možnost sledovat jen z povzdálí.
Tak šíleně uvěřitelné, až z toho mrazí.
Smutné.
Pakliže je Dědina prototypem české a moravské vesnice, pak Bůh s námi a zlé pryč.
Můj respekt ke každodenní dřině, spjaté s láskou k půdě, rodinné tradici. Zvyk je železná košile, která mnohdy hodně svírá.
Čtyři příběhy, u kterých bych já ocenila větší propojení.
Bravurně zpracovaná audiokniha, díky nářečí úplná špica.
P.S.: Moravo, Moravo, Moravěnko milá! Co z tebe pochází chasa ušlechtilá.
Já si však, při vší úctě, ponechám raději svůj pragocentrismus.
Dědinu jsem poslouchala jako audioknihu a moc mně bavila.Vsem doporučuju za mně 5 hvězdiček.
Člověk žijící na vesnici přesně ví. Jsou to příběhy, které jsou uvěřitelné, přesně takové se mohly stát. Kniha se mi opravdu líbila, výborně se četla. Jen bych ocenila větší propojení jednotlivých příběhů.
Nářečí mi vůbec nedělalo problém, úplně sem tu dědinu viděla před sebó :-) , to je asi v každé vesnici sténý. :-))
Štítky knihy
česká literatura venkov rodina pokrytectví morálka venkovské romány vztahy sousedské vztahy český venkov sedláci
DědinaKniha Dědina je v
| Právě čtených | 31x |
| Přečtených | 3 494x |
| Čtenářské výzvě | 1 000x |
| Doporučených | 131x |
| Knihotéce | 489x |
| Chystám se číst | 711x |
| Chci si koupit | 156x |
| dalších seznamech | 13x |
Jazyk je určitě velké plus, moc mě to bavilo, přestože k nářečí vztah nemám. Taky mě moc bavili generační spory, jak to z každého pohledu vypadá jinak. Ty vztahy, peníze, žárlivost, propletence. Bylo to zajímavé, ale nesedlo mi to úplně. Znovu bych to číst nechtěla a asi ani jinou knihu od této spisovatelky.