Dědina
Petra Dvořáková
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/366042/bmid_dedina-ls6-366042.jpg
4
2455
694
Lehce humorný příběh jedné současné vesnice. Hranice rozorané mezi poli i lidmi. Hospoda, malá prodejna, zabíjačky… a sám život. Nevěra a jeden nezdařený pohřeb. Nemoderní výchovné metody a rozšlápnuté kuře. Babka s dědkem srostlí jak dva stromy. Život, tady ještě stále spjatý s půdou, zvířaty a hospodařením. To všechno je Dědina, tragikomický příběh vyprávěný očima jejích obyvatel. Sedlák Josef se marně trápí, proč jeho syn Zbyňa odmítá převzít hospodářství, když je tolik co napravovat na polích zničených v družstvu. Vavirci počítají, kde by mohla ukápnout další koruna, dobrosrdečná prodavačka Maruna se snaží být s každým zadobře a řezník Láďa se dobývá pod cizí sukni a přitom řeší, jak uživit rodinu. A malá Petruna? Ta chvilku neposedí. Na pozadí lehce humorného vyprávění se před čtenářem odkrývá venkovské hemžení v nepřikrášlené nahotě. Přirozená fyzická blízkost hrdinů, jejich společná práce, jejich touha po lepším živobytí až vypočítavost jsou zdrojem věčných svárů i svázanosti a také marné snahy vyléčit minulé rány. Svižné vyprávění formanovského střihu, které však není cynické; nikoho nesoudí a co je podstatné — nenudí.... celý text
Přidat komentář
Knizka vypravi o beznych zivotech lidi na vesnici. Nic extra se tam nedeje, ale ja byla z knizky uplne nadsena :) Dychlo na me detstvi u babicky a neskutecna nostalgie. Neuveritelne, co takove zdanlive “obycejne” psani muze v cloveku vyvolat. Bavila jsem se moc!
Knihu jsem sice dočetla,ale několikrát jsem měla chuť ji zaklapnout a nedočíst, nic mi nedala, nic z ní nezbylo,prostě mi vůbec nesedla, zatím se mi to stalo poprvé, nářečí mi nevadilo,ale nebavila mě.
Žila jsem na vesnici a je to až děsivé, jak se autorky vyprávění schoduje s opravdovými charaktery lidí na vesnici. Typicky jednoduchost, omezené myšlení, homofobie, neustálé pomluvy a drbání, lidé , kteří by si pro korunu nechali vrtat koleno, hloupí, zlí, chamtiví... Je to vlastně docela bizár. Jsem ráda, že nemusím v takovéto komunitě žít.
Je neuvěřitelné, jak dokonale Petra Dvořáková doslova vhlédla do života malé vesnice, jak věrohodně se dokázala do něj vcítit. Sama z jedné takové malé dědiny pocházím a do další jsem se po letech ve velkém městě vrátila. I můj děda byl kulak, i moje rodina zažila krušné doby po kolektivizaci. O to víc si troufám pochopit myšlenkové pochody leckteré postavy knihy, aniž bych s ní souhlasila nebo ne...Z té naší rodné dědiny jsem nakonec unikla, ta moje současná je o dost jiná a přece tolik podobná ...
Nemyslím si, že by Petra Dvořáková chtěla kteroukoli z postav soudit nebo kritizovat, naopak, její Dědina je plná pochopení a lidskosti. Ti lidé v ní mají své kořeny a historii, rodinné (mnohdy neblahé) zkušenosti a dodnes nelehký život. A přesto zůstávají, i když se občas pomlouvají, hádají a závidí si. Jsou tam doma a mají ke svému domovu a ke své půdě (i můj děda a otec jí říkali "zem") vztah, kterému nové generace moc nerozumí. I proto cítí zklamání, které je o to větší, když jejich vlastní krev selže a proviní se proti jejich neporušitelným hodnotám...
Moc jsem se pobavila hned zkraje nad duševními mukami Ladina, místního řezníka, který se roztomile trápí vlastní opileckou nevěrou, protože co bude, když na to jeho Marcela příde a co když už to ví, bylo mi smutno z neštěstí Maškových a poznávala jsem i to, jak si na takové dědině lidi nakonec přes všechno navzájem pomůžou ...Líbil se mi jazyk, kterým je knížka napsaná i interpretace Pavly Tomicové, Jiřího Vyorálka, Jaromíra Dulavy, Roberta Hájka, Dity Kaplanové a dalších, která k výbornému zážitku z audioknihy jen přispěla.
Plný počet a doporučuji.
Petra Dvořáková opět dokázala stvořit něco jedinečného. Příběh vyprávěný z pohledů mnoha obyvatel dědiny vás pošle přímo do samotného děje. Autorka se nebála použít místní nářečí a dopadlo to skvěle. Opravdu právě tento český jazyk z Vysočiny dodává knize tu jiskru, bez které by to bylo pouze průměrné. Atmosféra byla hmatatelná a pomluvy se šířily vzduchem, přesně jak to na vesnici bývá. Lidé se zde snaží vycházet, ale každý je s někým v nepohodě. Vztahy se naprosto proplétají a všichni se navzájem znají. Děj je příliš prostý, až je z něj cítit, jak ten život prostě jen plyne. Možná bych však ocenila aspoň jednu optimistickou postavu, která by nebyla stále jen nevrlá. Občas jsem se také ztrácela mezi jednotlivými přechody pohledů nebo i jmény.
„Dodneška Josef vzpomíná, jak mu řikali: ,Čim to ta tvá stará barví, že máte tak žlutý buchty?’ A Josef se jim jen smál. Kdepak, ti neznali nic jinyho než ty jejich paneláky a vajička z razitkem ze samovobsluhy. Dyť ten žlódek v nich je kolikrát uplně bílej. Vodpovidal jim: ,To víte, domácí vajička.’ Ale voni mu nevěřili.“
Vrány mě nadchly. Tato kniha se četla i přes nářečí dobře, ale chybělo mi tam nějaké Wau! Proto o půlbodu méně.
Takový hořký humor, i přes použity dialekt se knížka dobře čte, četl jsem už "Chirurga" a určitě se těším na další knížky autorky. Z toho je cítit život, prostě tak, jak plyne, možná žádná pozitiva, ale to je asi o úhlu pohledu.
Tak trochu smutný humor. Kniha mě zaujala, i přes nářečí se četla dobře, pustím se i do dalších knih této autorky.
(SPOILER)
Hneď na úvod podotýkam, že som mala vypočutu audioknihu.
Dala som sa na nu iba kvôli výzve a tiež , že bola zdarma na stiahnutie.Urcite by som ju inak nepočúvala, o čítaní nehovoriac.Dedinu mám stále rada, nakoľko odtiaľ pochádzam, ale táto sa mi vôbec nepáčila . Všetky postavy boli tak nejak negatívne vykreslené,nemôžem si pomôcť.Jedine, čo sa mi v nej páčilo bolo opisanie dedinskej zabíjačky.Myslim, či moravská alebo slovenska dedina naturou sú si podobné, ale určite by si bola Dvořakovej Dedina zaslúžila aspoň jednu jedinú optimisticky naladenu osobnosť.Chvilami sami zdalo, že na tej jej dedine žijú sami "morousove".No čo vám poviem, asi to mala byť humorno realistická kniha, ale pre mňa veru nebola.Davam teda jednu* za tú zabíjačku a tiež, že si ju dám do výzvy.A s Dvořakovou si dám utrum.Aspon zatiaľ!
Pohodové a krásné vyprávění o životě obyčejných lidí v obyčejné moravské vesnici, o jejich radostech a starostech, o vztazích na dědině, kde kromě dobrých vztahů bujela také závist a pomluvy. Povahy jednotlivých postav byly pěkně vykreslené, kniha byla občas vtipná, občas spíš smutná. A použité nářečí dodalo příběhu originalitu.
Ach, to byla kniha! Návrat zpátky domů díky nářečí mně velmi dobře známému a lidé, kteří žijí v každičké dědině.
Autorka krásně vykreslila neustálou ublíženost, pomluvy, vypočítavost, občas až úplnou absenci citu hlavních hrdinů. Strach o to, "co by na to řekli lidi" a argument "to je přece normální a dělalo se to tak odnepaměti" jsou v životech některých (fiktivních i skutečných) lidí obtisknuty tak hluboko, až sami nevidí jejich absurditu.
Některé scény byly pro mě těžko stravitelné, až nechutné. Sem tam mě dojala určitá provázanost jednotlivých osudů a občasná soudržnost obyvatelů dědiny, i přes to všechno.
Věřím, že neexistuje podobná kniha a jsem přesvědčena, že každý čtenář v řádcích najde určitou nostalgii nebo to, co v něm zarezonuje, co ho zabolí.
Od autorky jsem četla knihu Vrány, jež je pro mě jednou z nejsilnějších knih vůbec. Dědina má hodnocení o něco horší, proto jsem k ní nepřistupovala s takovým očekáváním - ale byla výborná!
V první řadě musím vyzdvihnout skvělé načtení knihy, které společně s využitím nářečí perfektně dokresluje atmosféru. Stejně jako ve Vranách, i zde je kladen důraz na myšlenkové pochody postav. A myslím si, že autorka vystihla obyvatele malé dědiny naprosto perfektně. Nečekejte promyšlený děj, barvité popisy vesnické přírody, romantické linky ani nic podobného. Jedná se o sondu do mysli vesnických obyvatel, pro které je nade vše důležité, aby nebyli pomluveni ostatními sousedy.
Většinu postav (asi vlastně všechny) jsem strašně neměla ráda, kroutila jsem hlavou nad jejich přemýšlením a životními hodnotami. Což je vlastně jedna z věcí, která mě na knize hrozně bavila :D Všechny postavy v podstatě jednaly tak, aby se nedostaly do řečí, nehledě na to, že ublíží svým blízkým. Máte pocit, že každá z postav je na facku, ale autorka dokáže do každého příběhu velice dobře skrýt zlomeček nějakého citu, emoce či vysvětlení toho, proč se daná postava takhle chová. Jako čtenář pak oscilujete mezi nenávistí k postavám a snahou je aspoň částečně pochopit. Naprostá absence empatie a soucitu vás provází celou knihou a opět je na vás, zda jste schopni si v příběhu nalézt i něco pozitivního.
Mně se to líbilo, žádnou knihu s takovýmto obsazením naprosto nesympatických postav jsem doposud nečetla a myslím, že je autorka vystihla naprosto přesně.
„Tady na dědině člověk musí umět vodpustit. I těm závistivejm. To nestačí jednou za život. To musite každej den znova, jinak byste tady nemohli žít.“
Za mě naprosto perfektní zobrazení vesnického života.Kdo čeká nějakou velkou švandu, ať zbystří.Bude mu občas tuhnout úsměv.
Úžasná tragikomická knížka. Místním nářečím, které se mi velmi líbilo, autorka dokonale vykreslila obyvatele vesnice a jejich myšlení: mám část rodiny na vesnici, takže podle mě to trefila naprosto přesně:)
Klidně bych četla dál.
No ty jo! Nečekala jsem, že mě ta knížka bude tak bavit. Tak skvěle popsány myšlenkové pochody jednotlivých postav...úsměvné a tak pravdivé. Neskutečně mě to bavilo.
Moc hezká kniha. Bála jsem se, že mne bude rušit jazyk - ale nebylo to tak, osudy lidí přesně dokresloval.
Kniha mě moc nebavila, neměla vlastně žádný děj... Líbilo se mi nářečí, které bylo v knize použité, ale jinak... Škoda, protože většinou mi styl psaní autorky sedí.
Štítky knihy
česká literatura venkov rodina pokrytectví morálka venkovské romány vztahy sousedské vztahy český venkov sedláci
DědinaKniha Dědina je v
| Právě čtených | 30x |
| Přečtených | 3 499x |
| Čtenářské výzvě | 1 001x |
| Doporučených | 131x |
| Knihotéce | 490x |
| Chystám se číst | 712x |
| Chci si koupit | 156x |
| dalších seznamech | 13x |
V knize je použito nářečí z Vysočiny, zajímavé osvěžení. Jde o vyprávění několika obyvatel jedné vesnice. Rodinné vztahy, křivdy, lásky i nevěry, zklamání i drobné radosti. Není to žádný velký příběh, jen obyčejný život obyčejných lidí.