Zahrada

Velmi silné téma, zpracované tak, že z toho bolí u srdce.
Přestože čtenář tuší, že cesta hlavního hrdiny nebude jednoduchá, samotná realita a způsob, jakým nás autorka nechává nahlédnout do nitra, myšlenkových pochodů a bolestné rozpolcenosti muže, kterému se právě doslova zhroutil život, to jde vážně síla. Nepřiklání se přitom ani na jednu, ani na druhou stranu, jen ukazuje, že svět není černo-bílý, ale že má pořádnou škálu šedých odstínů. Jak snadné je odsoudit a zároveň jak snadné je pochopit ty, kteří soudí.
Mnohokrát probírané téma, zda je člověk zodpovědný za jednání, které nepramení z jeho svobodné vůle. Zakořeněné předsudky se těžko překonávají, zvlášť, když budete mezi potenciálně ohroženými. Konec příběhu je sice lehce optimistický, ale obávám se, že Jardu moc štěstí v životě nečeká. Jen ta zahrada mu zbývá...

Ožehavé téma, poslední dobou po zásluze pod lupou novinářů a vyšetřovatelů, podala autorka ve stylu: hlavní postava je venku z krize a spolu se čtenářem čeká, kdy přijde další rána. Pro mě je Jaroslav antihrdina - chápu, ale nefandím. Krátké, působivé, čtivé, podané s citlivým pohledem na, do...
Radši konec, musel bych spoilerovat.
90 % (zatím 2281 hodnotících s průměrem 86 %).

Nemohla jsem se od čtení odtrhnout. Opět krásně psané a čtivé, opět zajímavé nelehké téma. Klobouk dolů. Děkuji a těším se na další knihu

Kniha, která mě překvapila celkově svým dějem, vůbec jsem vlastně netušila o čem je.
Jsou v ní hluboké emoce, i příběhy lidí, zklamání lidmi okolo, i hledání sama sebe v tomto komplikovaném světě.

Zahrada je místem, kde nalezne svůj azyl ten, kdo nenašel pochopení těch, kdo mu měli být nejblíže. I když patřil k těm, kdo zakotvili svůj život v Bohu, ve chvílích nepochopení, prožívá zklamání a tíži úkolu, a proto jej opouští a odchází do samoty. Knížka má zvláštní obálku, trnovou korunu. Dát se do služby lidem, není jednoduhé. A tak člověk, který přijal toto poslání, to nemá lehké. Vyčerpanost a rezignace může působit své... Jak často se můžeme mýlit ve svých soudech o druhých, to nám má ukázat i tento životní příběh člověka, který to ani v dětství neměl lehké..
Jana"12 - 16. 10. 2022

Téma, které se běžně do hloubky nezkoumá. Téma, které se dotkne každého. Nejednoduché, tabuizované, odsuzované. Do poloviny knihy mě vlastně nenapadlo, kam by mohl příběh směřovat. Moje sympatie s hlavním hrdinou, který se vzepřel všemu, co do té doby znal a žil, aby se našel. Jenže ono "našel se" je dost děsivá záležitost. Bavilo mě zabrousit do mysli člověka, který si toto uvědomí a bavilo mě pozorovat, co to se mnou dělá, zda jsem schopna hrdinu nesoudit. Častokrát jsem knihu zavřela, abych si dala prostor k přemýšlení a ke vstřebání myšlenek, často mi bylo nepříjemně na duši i na těle.
Po přečtení Návratu mě zajímalo, jak přemýšlí klérus, co cítí, přece jsou to stále lidé se všemi klady i zápory. V Návratu mi hlubší sonda do jejich duše chyběla. Tady se mi jí dostalo vrchovatě, i když je to pouze jeden příběh z mnoha. Velmi doporučuji!

Opět Petra Dvořáková sáhla po tématu, které mapuje život ,,neběžného,, jedince a jeho únik od sebe sama, od reality, od lidí do ,,zahrady,, jež jediná mu zbyla a jediná se stane útočištěm. Opět téma nelehké, dobře zpracované a dokonce s nadějí v buxusu.

Naposloucháno. Obdivuji tuto sondu do života člověka, kterému se život moc nedaří... Co může a co nemůže sám ovlivnit? Jaké postoje zaujme?

(SPOILER) Krása. Od Petry Dvořákové jsem zatím četla pouze Návrat, zatim ji objevuji. Knihu jsem si půjčila na základě dobrých recenzí zde - a už od první stránky bylo vidět, že pochvalné kritiky nelžou. Příběh mi velmi připoměl Do tmy Anny Bolavé. Jen jsem MOC ráda, že narozdíl od této autorky nemá Petra Dvořáková zálibu v tragických koncích. ;) Opravdu moc jsem držela Jarkovi palce, aby ten tlak ustál. HODNĚ DOBŘE NAPSANÁ KNIHA SE SILNÝM PŘÍBĚHEM

(SPOILER) Zahrada je pro mě přesně ten typ knihy, která člověka zastaví. Ne kvůli šokujícím scénám nebo dramatickým zvratům, protože Dvořáková nic takového nepotřebuje. Na relativně malém prostoru dokáže vyvolat tíseň jen tím, co naznačí, a tím, co nechá doznít v hlavě čtenáře. Působí úsporně a místy až suše, ale v tomto minimalismu je obsaženo překvapivé množství emocí.

Autorka se pouští do velmi citlivého tématu, kde se střetává strach jedné strany s bolestivou realitou té druhé. Vytváří situaci, která je nepříjemná pro všechny zúčastněné i pro samotného čtenáře. Nahlédnout do hlavy člověka, který bojuje sám se sebou, s předsudky okolí a s vlastním stínem, je často tíživé. Nejde o laciný soucit ani o snadné odsuzování. Dvořáková předkládá nekomfortní test empatie. Přistihla jsem se, že hlavnímu hrdinovi zároveň fandím i se ho štítím, a tato vnitřní rozpolcenost mě provázela celou knihou.

Velmi silně na mě zapůsobil i samotný prostor, ve kterém se příběh odehrává. Zahrada a dům, kde hrdina žije, vytvářejí klaustrofobickou atmosféru a odrážejí jeho psychický stav. Cítit v nich pach vlhkosti a bezvýchodnosti. Symbolika, náboženské motivy a otázky spojené s vírou dodávají příběhu další rovinu, aniž by ho zahltily moralizováním.

První polovina knihy působí klidněji a jako by se teprve nadechovala. Později však vyústí ve velmi naléhavou a emočně koncentrovanou výpověď. Finále na mě přesto působilo poněkud uspěchaně. Jako by se na něj už nevešlo tolik prostoru, kolik by potřebovalo. I přes to všechno však zanechává silný otisk a vyvolává otázky, které se po dočtení vracejí ještě dlouho.

Zahrada je knížka, která dokáže člověka zneklidnit na mnoha úrovních. Možná není zcela dokonalá a některé části působí méně rozpracovaně. Přesto jde o příběh, který se čte velmi snadno a který víc než o samotném ději vypovídá o nás jako čtenářích. O tom, kam sahá naše schopnost chápat a kam dosahují naše předsudky.

Pro mě osobně to bylo náročné, nepříjemné a zároveň podnětné čtení. A jsem ráda, že jsem se do něj pustila.

Opět krátká knížka, která v sobě nese ale mnoho myšlenek... Moc jsem si o knížce nehledala a tak jsem nevěděla, v čem je tady zádrhel. Z toho, že dostal do vínku danajský dar, jsem z nějakého důvodu usoudila na trauma z dětství nebo něco podobného, takže se přiznám, že jsem byla mírně zaskočená. Také kombinace s bývalým povoláním mi přišla trošku moc klišé, ale vlastně to dávalo smysl, aniž by se tím autorka obracela právě k tomu. Jsem každopádně ráda za knihu, která zpracovává toto téma z tohoto pohledu...

Příběh se dobře četl a opět je to hluboká sonda do nitra člověka a jeho chování. Mně se knihy Petry Dvořákové líbí, i když témata o lidském chování jsou někdy děsivá.

(SPOILER) Kniha se čte dobře, ale Jaroslav na mě už od začátku působí jako neschopný, negativní ňouma co neví co se životem. Nebyl mi vůbec sympatický. Hlavně když si pak uvědomil, že je pedofil měl se jít léčit.

Jsou knihy, které podrobně převyprávím i po letech a tohle je jedna z nich. Zajímavý příběh plný emocí, doporučuji všem.

Při čtení jsem si připadala jako voayer, jako voayer, který sleduje pětatřicetiletého Jaroslava Havláta, který býval knězem.
Rozhodl se vrátit domů, do domu pro prarodičích, kde se snaží navrátit krásu a život zanedbané zahradě. Jaroslav se hledá, hledá rovnováhu, chce začít nový život. Když se stará o zahradu, stará se a pečuje i o sebe. Kultivací přírody totiž člověk kultivuje sám sebe.
Zpočátku se zdá, že se mu to daří. Seznámí se se skvělými sousedy a jejich dětmi, které si oblíbí a oni jeho. I se mu rýsuje nová pracovní nabídka. Ale... Pořád jsem čekala, že se něco stane, bylo to takové ticho před bouří, vše bylo až moc idylické.
Téma, které Petra Dvořáková v knize Zahrada otevírá, je pro většinu lidí nelehké pochopit. Jsem ráda za takové knihy, protože ukazují, že tací lidé jako je Jaroslav to nemají jednoduché. Bylo mi ho v několika chvílích líto.

(SPOILER) Tak to bylo zase téma. Příběh začal tak nějak normálně. Návrat ztracené zklamané duše do míst svého dětství, smutných vzpomínek. Zahrada, která evokovala klid a pohodu, pomalé seznámení se sousedy s malými dětmi. Říkala jsem si, konečně kniha, která bude zřejmě poklidně plynout, bez zvláštních dramat. Jak jsem se mýlila.
Některé momenty my již před odhalením hrdinou samotným napovídaly, že půjde o sexuální úchylku.
Autorka opravdu k tématu přistoupila citlivě, snažila se o pohled do hlavy takového člověka. Co hrdina prožíval ve mě vyvolávalo směsici lítosti a pochopení, jen mi přijde trochu málo pravděpodobné, že by k prozření došlo takhle pozdě. S tím, jaký hon vyvolali sousedé jsem úplně nesouhlasila, ale člověk neví, jak by se v jejich kůži zachoval. Je to opravdu kontroverzní téma, jako některá ostatní témata, která umí rezonovat společností.
Tato úchylka je z pochopitelných důvodů nejméně akceptovatelná.
Nicméně konec vyzněl positivně, že se našel někdo kdo má pochopení a ví své.
Medicína má v tomto případě také své místo, dokáže ovlivnit. Pro člověka, který se takto narodí, je samotný fakt dost těžký a když ještě zažívá drsné jednání okolí, nedivím se, že se někdy rozhodne k k činu ze zoufalství.
Děkuji autorce za toto téma, do kterého se asi jen tak někdo nepustí.

Myslím, že jde o velmi závažné a nelehké téma. Pro hlavního hrdinu to muselo být peklo, i když občas svým nelogickým chováním jen přitápěl pod kotel. Ze svého okolí znám v hodně bodech podobný příběh a určitě není o co stát. Knížka je dost krátká (dalo by se to rozpracovat víc), ale o to intenzívnější a snadnější na přečtení.

Náročné téma, které dnešní společností silně rezonuje, zpracováno do možná až příliš krátkého příběhu. Pro “odpočinkového” čtenáře se tak ale stává dostupnějším. Autorka zdařile navozuje pocity osamělosti, bezpráví či zoufalství, jejich příčiny by však stálo za to podrobněji rozebrat. Konec, ač bez zbytečného “vše se v dobro obrací”, dává naději, odpočinutí , což velmi cením.

Obdivujem autorov, ktorí sa neboja spracovania morálne ťažších tém, a dokážu ich opracovať na jemno.
Kniha vo mne zanechala celkom hlboký dojem. S Jarkom som súcitila, ale zároveň som nechápala niektoré súvislosti a celkovú problematiku. Je to ceľmi citlivá téma, človek sa cíti rozpoltený. Na jednej strane pre okolie nebezpečná mentálna porucha, na druhej strane človek bez úmyslu ublížiť. Odpoveďlde, ako by sa kto mal zachovať v ktorej situácii si musí každý čitateľ spraviť sám, na to kniha neodpovedá. Je to ale príbeh na zamyslenie, surový a čistý
Výborný hlas Ondřeje Nováka - hlavne to jeho "Strejdó..." mi utkvelo v pamäti :) - mala som audioknihu