Dědina
Petra Dvořáková
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/366042/bmid_dedina-ls6-366042.jpg
4
2452
694
Lehce humorný příběh jedné současné vesnice. Hranice rozorané mezi poli i lidmi. Hospoda, malá prodejna, zabíjačky… a sám život. Nevěra a jeden nezdařený pohřeb. Nemoderní výchovné metody a rozšlápnuté kuře. Babka s dědkem srostlí jak dva stromy. Život, tady ještě stále spjatý s půdou, zvířaty a hospodařením. To všechno je Dědina, tragikomický příběh vyprávěný očima jejích obyvatel. Sedlák Josef se marně trápí, proč jeho syn Zbyňa odmítá převzít hospodářství, když je tolik co napravovat na polích zničených v družstvu. Vavirci počítají, kde by mohla ukápnout další koruna, dobrosrdečná prodavačka Maruna se snaží být s každým zadobře a řezník Láďa se dobývá pod cizí sukni a přitom řeší, jak uživit rodinu. A malá Petruna? Ta chvilku neposedí. Na pozadí lehce humorného vyprávění se před čtenářem odkrývá venkovské hemžení v nepřikrášlené nahotě. Přirozená fyzická blízkost hrdinů, jejich společná práce, jejich touha po lepším živobytí až vypočítavost jsou zdrojem věčných svárů i svázanosti a také marné snahy vyléčit minulé rány. Svižné vyprávění formanovského střihu, které však není cynické; nikoho nesoudí a co je podstatné — nenudí.... celý text
Přidat komentář
Maruna, Heluna a mnoho dalších postav z moravské vísky a nářečím vyprávěné jejich příběhy. Musím uznat, že se to dalo zvládnout, dokonce to bylo čtivé a žádná vesnická romance - realita dnešní doby a vztahů (nejen v tomto prostředí). Ale také to byla taková smršť, snad že těch postav bylo tolik a já se trochu ztrácela v tom, kdo s kým a proti komu. Čekala jsem, že se příběhy (kapitoly) nějak více propojí. Chválím autorku za ty různé věkové skupiny, dobře popsané vnitřní úvahy a klady i zápory jejich myšlení i chování k ostatním. Je to smutné, je to uvěřitelné, bohužel. (Na rubu přebalu je mapa dědiny - aspoň malá pomůcka při orientaci - stejně jsem v tom měla guláš :)
Tak my si tady žijem... Nejen na dědině. Kniha ze života "obyčejných" lidí. Oceňuji nářečí, jeho opravdovost.
Skvělý text, skvělý jazyk a skvěle vykreslené vztahy na vesnici, kde si všichni vidí do talíře.
Představa, že se bude jednat o oddechovku s nostalgickým nádechem, vzala během čtení za své. Potvrdilo se mi, že Petru Dvořákovou není radno podceňovat. Skvělá práce s jazykem, dialogy psané v nářečí dodávají textu hodnověrnost, stejně tak, jako naprosto uvěřitelné psychologické profily jednotlivých postav. Tohle má autorka skutečně zmáklé. Vytkla bych jenom to, že ve velkém množství postav jsem se ztrácela, často jsem si nebyla jistá, kdo zrovna text vypráví. Ale jinak kniha rozhodně stojí za přečtení, téma současné vesnice je opravdu zajímavé, přece jenom městský život se i v současnosti dost od toho na vesnici liší, už jenom díky tomu, že ve městě si lidé tolik nevidí pod „pokličku“ a mohou se schovat do závoje anonymity. To na vesnici nejde a mnohem výrazněji se řeší staré křivdy, závist, láska i nenávist… Podobné texty píše i Jiří Hájíček, ale podle mého názoru je téma současné české vesnice stále málo zpracované. (4/5)
Skvěle napsaná kniha, která mě přenesla do jakékoliv české vesnice. Ani bych neřekla, že je to humorné, spíš reálné :) Usmívat jsem se mohla jen díky tomu, že jsem se v teplákách narodila, ale už je jen nosím... Nejvíc se mi líbil příběh Maruny a Josefa, ocenila jsem, jak autorka vykreslila postavy a dokázala vybalancovat jejich lidskost a zároveň maloměšťáctví.
Od knihy jsem moc nečekala, o to víc mě mile překvapila.Vrátila jsem se o několik let zpět, do doby, kdy jsem žila na vesnici.Hodně reálně zobrazené myšlení a názory vesnických obyvatel (především starší generace).Opravdu mohu doporučit.
Na osudech lidí v knize Dědina není nic hřejivého, vlastně je to jedna tragédie za druhou, ale takový už život je. Přesto jsem při čtení měla hřejivý pocit štěstí - z jazyka, kterým je to napsané, z charakterů, které jsou do příběhu vybrané i běžných situací a vzorců chování, které patří na každou dědinu. Jako bych byla zase malá a ocitla se u babičky v kuchyni...
vynikající... velmi syrové, věrné a uvěřitelné... a pro fajnšmekry jazyk Vysočiny, což ve mně vzbudilo vzpomínky na dětství...
Kdo nepochází z vesnice možná tak vysoké hodnocení nepochopí. Některé postavy z knihy dostaly v mé fantazii velmi konkrétní podobu a čtení bylo pro mě nostalgickou záležitostí.
Velmi otevřený pohled do současného venkova, který si pomalu plyne svým vlastním životem. Petra Dvořáková nehodnotí, nesoudí, nezesměšňuje, pouze zachycuje a to velmi věrně (i sousedi vedle naší chalupy mají zajíce v králíkárních). Celou atmosféru knížky vystihla nejlíp sama autorka: "Chodit v teplákách je něco jiného než se do nich narodit…”
Dala jsem čtyři hvězdy, ale vlastně jen kvůli tomu, že při čtení téhle knihy jsem se úplně sentimentálně vzpomněla na svoje dětství na jedné takové podobné dědině. Vzpomínky z dětství a zároveň hluboké porozumění lidem, kteří takhle žili spjati s půdou ovlivnili můj úsudek. Velice se mi líbila i jazyková stránka, protože jsme doma tak mluvili a ráda jsem si zavzpomínala. No, každopádně se tahle kniha bude líbit hlavně lidem, kteří si takové prostředí pamatují třeba z dětství, nebo je jim nějakým způsobem blízké.
Štítky knihy
česká literatura venkov rodina pokrytectví morálka venkovské romány vztahy sousedské vztahy český venkov sedláci
DědinaKniha Dědina je v
| Právě čtených | 31x |
| Přečtených | 3 494x |
| Čtenářské výzvě | 1 000x |
| Doporučených | 131x |
| Knihotéce | 489x |
| Chystám se číst | 711x |
| Chci si koupit | 156x |
| dalších seznamech | 13x |
Tak tohle mi opravdu sedlo, jak prdel na nočník. Opravdové příběhy, nad kterými se pousmějeme, protože nám jednoduše v mnohém musí připomenout náš osobní životní příběh, který je poznamenaný životem našich rodičů, prarodičů a kraje, kde jsme vyrostli. Jazykově je to velká lahůdka, která se svého věhlasu určitě zaslouženě dočká. Za mě teda opravdu moc fajnový literární počin a stávám se fanynkou Petry Dvořákové, které jsem dosud nevěnovala pozornost. Pochvalu si jistě zaslouží i líbivý obal knihy, který zaujme a přiláká pohled čtenáře.