Dědina
Petra Dvořáková
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/366042/bmid_dedina-ls6-366042.jpg
4
2459
2459
Lehce humorný příběh jedné současné vesnice. Hranice rozorané mezi poli i lidmi. Hospoda, malá prodejna, zabíjačky… a sám život. Nevěra a jeden nezdařený pohřeb. Nemoderní výchovné metody a rozšlápnuté kuře. Babka s dědkem srostlí jak dva stromy. Život, tady ještě stále spjatý s půdou, zvířaty a hospodařením. To všechno je Dědina, tragikomický příběh vyprávěný očima jejích obyvatel. Sedlák Josef se marně trápí, proč jeho syn Zbyňa odmítá převzít hospodářství, když je tolik co napravovat na polích zničených v družstvu. Vavirci počítají, kde by mohla ukápnout další koruna, dobrosrdečná prodavačka Maruna se snaží být s každým zadobře a řezník Láďa se dobývá pod cizí sukni a přitom řeší, jak uživit rodinu. A malá Petruna? Ta chvilku neposedí. Na pozadí lehce humorného vyprávění se před čtenářem odkrývá venkovské hemžení v nepřikrášlené nahotě. Přirozená fyzická blízkost hrdinů, jejich společná práce, jejich touha po lepším živobytí až vypočítavost jsou zdrojem věčných svárů i svázanosti a také marné snahy vyléčit minulé rány. Svižné vyprávění formanovského střihu, které však není cynické; nikoho nesoudí a co je podstatné — nenudí.... celý text
Přidat komentář
Pěkné, lehce humorné, čtivé. S lecčím jsem souhlasila, připadalo mi to jako z naší vesnice, něco mi naopak připadalo už příliš (grilovaný pes...). Zhodnotila bych to jako pěknou oddychovku s exkurzí do duše malé české dědiny.
Pri cteni tretiho pribehu jsem knihu odlozila. Fakt me to nebavilo :-(
Nudny (bez jakehokoli vtipu) popis beznych lidskych osudu, nic nerikajiho prostredi, obyvatele vykresleni jako bezvyznamne nicky. A pritom i na vesnici se da krasne zit, nejen takto prezivat.
Nene, tohle neni muj salek kavy.
Nostalgie, drby, špetka humoru a snad všechny polohy mezilidských vztahů - to vše v té knížce bylo. Dobře se četla, přestože je napsaná svérázným vesnickým nářečím.
Akorát opět musím poukázat na nedbalou práci zodpovědných redaktorů: již v červnu nastávající matka věděla, že dítě se narodí koncem dubna. Tak nevím... Buď to byla slonice, anebo si teprve plánovala, že za měsíc otěhotní :-(
Takové správné vesnické.. Za jednota, závist, drby.. Jo, takhle přesně si to představuji :) jen mi tam chybělo víc humorných okamžiků, jinak skvělý počin.
Knížka byla velmi citová a pěkně napsaná. Člověka to rychle vytáhlo do děje. A hodně jsem v tom viděla pár věcí a chování lidí co z nám z meho okolí. Milé čtení.
to není beletrie, ale literatura faktu - stačí změnit jména a je to kronika naší vesnice, i když na opačném konci republiky, do puntíku - je skutečně možné, abychom žili tak univerzální osudy?
oceňuji, že autorka tematizuje
1) českou společnost v POrevoluční době - už mne dost prudí všichni domácí autoři, kteří těží granty a ceny za kolektivní plivání na vše před sametem; spisovatel má především kriticky a jinak než stádně a šablonovitě nahlížet přítomnost
2) vesnické prostředí - více takové literatury
Knížka se mi moc líbila, při čtení jsem se ve vzpomínkách vracela do dětství, kdy jsme každý volný víkend trávili u babičky a dědy na bývalém gruntu na vesnici. Tenkrát jsem ani tak moc nevnímala vztahy mezi lidmi, to až později a navíc žiju v malém městečku, což je víceméně taky taková dědina. Ani nespočítám, kolikrát jsem slyšela větu: Co temu řeknó lidi... Tohleto "vidění si do talíře" dodnes nemám ráda. Na druhou stranu je pravda, že i tak k sobě mají lidi blíž a vzájemně si pomáhají. I když třeba s postranními úmysly.
Vytkla bych jenom spoustu postav, ve kterých jsem se občas ztrácela, někdy mi trvalo než jsem pochopila, která osoba je vlastně vypravěč.
Jako líčení života na dědině to je výborně vystiženo. Zaznamenáno. Odposloucháno. Autorkou odžito. :-) Jsem rejpalka - Josef v hospodě odpoví někomu, že je dobré počasí a žně začnou už brzo, v půlce července. Je těsně před letními prázdninami. Poté se z hospody staví na chvilku u mladých a dozví se o třetím těhotenství snachy, která na dotaz, kdy se to narodí, odpoví "koncem dubna". :-) To jedině bych přepočítala, jinak všechno sedí - myšlenkové pochody, strachy, co na to či ono řeknou lidi, generační sounáležitosti, smrsknuté leckdy jen do pocitu povinnosti pomoct rodičům, prarodičům. Věrně popsané prostředí, činnosti v hospodářství, vztahy, názory, námitky, domněnky... Autentické jak nejvíc to jde.
Velmi povedená kniha: realistická, normální, uvěřitelná. Přesné charakteristiky, výborné postřehy a perfektně vykreslená mentalita vesnice a rodinných a sousedských vztahů. Jestliže za mistra "vesnického" románu považuji J. Hajíčka a za mistryni "rodinného" románu zase P. Soukupovou, tak Petra Dvořáková se touto knihou směle zařadila mezi ně.
Výborně použito nářečí, věrohodnost postav, v duchu vidím dědinu i její obyvatelé tak živě, že jsem až nejistá, jestli jsem tam někdy nebyla a s těmi lidmi se neznám.
Díky paní Dvořákové asi ano.......
Velmi dobré a čtivé, zejména pak první polovina. Žádná velká dramata, jen drobné střípky z jedné malé vesnice. Jen škoda, že jednotlivé části spolu nebyly více propojené, to by celému dílu dodalo dokonalosti.
Bravurně vylíčený život na vesnici. Jazyk ještě dodává na autentičnosti.
Pravdivost oné mozaiky příběhů pro mne měla takovou hořkou pachuť. Zejména jednání postarších žen (jak v knize, tak ve skutečnosti) mě pokaždé lehce zamrzí, nechápu ho. Na druhou stranu vím, že ve skrytu duše mají vždy jen ty nejlepší úmysly. "Hlavně, aby dobře bylo."
Chápu, že spousta lidí si knihu užije - najde tam totiž něco ze sebe, problémy, co řeší téměř každý, trochu pochroumané rodinné vztahy, bitvy o pár stovek i čerstvý rohlíky, prostě vesnický "obyčejný" život ... Vesnice life je v Česku velké a oblíbené téma. Jazykově skvělé, kniha má velkou hodnotu co se týče nářečí a jeho vykreslení. Jinak není vyloženě nudná, ale nemá žádnou zápletku, taky jsem se dost často ztrácela v postavách. Proto si Petru Dvořákovou příště odpustím, na rozdíl od Jiřího Hájíčka, jehož vesnické knihy opravdu miluju.
Tak bohužel tohle není čtení pro mě. Vzala jsem si Dědinu na víkend k rodičům s tím, že tam si to čtení pěkně užiju. Jazykově je to super a mně hodně blízké, ale častokrát jsem se přistihla, že myslím při čtení na něco úplně jiného. Tohle by podle mě fungovalo skvěle jako film. Já mám v české literatuře přece jen radši nějaké to dramatično...
Vždycky se choulím pocitem trapnosti za autory, když shlédnu nějakou upoutávku na film či seriál, který se snaží vylíčit pohledem pražského intelektuála, jak mi prosťáčci na té dědině žijeme. Petře Dvořákové jsem díky jejím skvělým předchozím dílům držela palce, aby to nezkazila a ona mne nezklamala. Syrová i bolavá minulost zasahující do osudů současnosti, neklouže po povrchu, ale jde na dřeň. Výborně napsané, skvěle vyjádřené charaktery,dobře se čte.
"Tady na dědině člověk musí umět vodpustit. I těm závistivejm. To nestačí jednou za život. To musíte každej den znova, jinak byste tady nemohli žít."
Upřímně, já jsem zase tolik nadšená z této knihy nebyla a to su z dědiny. Jednou přečíst a stačilo.
Úžasné od obálky až po poslední stránku. Pravdivě a někdy komicky (chválím! příjemná změna) vylíčeny osudy lidí na dědinách, kterých je u nás tolik. Autorka umí mistrovsky vystihnout každodenní realitu nejrůznějších typů lidí, jde až do morku kosti. Trochu jsem měla problém s tím, že v knize nevyprávěla snad ani jedna postava, která by neměla vesnickou mentalitu a nevnesla tak do knihy výraznější jiný náhled na věc. Ani jedna postava mi tak nepřirostla k srdci, což ale nic nemění na tom, že lidé zkrátka jsou takoví, jako byli vykresleni v knize...
Jsem z vesnice, v knize bych patřila do té prostřední generace a poznala jsem v tom, že takové rodiny tady přesně jsou, takové povahy a vlastnosti jsou si tak podobné s těmi lidmi, které znám já, že musím gratulovat k pravdivosti reality určité skupiny vesničanů. Jen bych vytkla skutečnost, že v knize vypadá, že jsou na vesnici všichni stejní, ale jsme tam i tací, kteří žijí úplně jinak než hrdinové z Dědiny. Zcela jiná kniha než Sítě, ale velmi chválím autorku za obě díla.
Štítky knihy
česká literatura venkov rodina pokrytectví morálka venkovské romány vztahy sousedské vztahy český venkov sedláci
Dědina
Tak pravdive az z toho cloveka ktery zije na dedine cely zivot mrazi....doporucuju