Dědina
Petra Dvořáková
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/366042/bmid_dedina-ls6-366042.jpg
4
2459
2459
Lehce humorný příběh jedné současné vesnice. Hranice rozorané mezi poli i lidmi. Hospoda, malá prodejna, zabíjačky… a sám život. Nevěra a jeden nezdařený pohřeb. Nemoderní výchovné metody a rozšlápnuté kuře. Babka s dědkem srostlí jak dva stromy. Život, tady ještě stále spjatý s půdou, zvířaty a hospodařením. To všechno je Dědina, tragikomický příběh vyprávěný očima jejích obyvatel. Sedlák Josef se marně trápí, proč jeho syn Zbyňa odmítá převzít hospodářství, když je tolik co napravovat na polích zničených v družstvu. Vavirci počítají, kde by mohla ukápnout další koruna, dobrosrdečná prodavačka Maruna se snaží být s každým zadobře a řezník Láďa se dobývá pod cizí sukni a přitom řeší, jak uživit rodinu. A malá Petruna? Ta chvilku neposedí. Na pozadí lehce humorného vyprávění se před čtenářem odkrývá venkovské hemžení v nepřikrášlené nahotě. Přirozená fyzická blízkost hrdinů, jejich společná práce, jejich touha po lepším živobytí až vypočítavost jsou zdrojem věčných svárů i svázanosti a také marné snahy vyléčit minulé rány. Svižné vyprávění formanovského střihu, které však není cynické; nikoho nesoudí a co je podstatné — nenudí.... celý text
Přidat komentář
Výborná kniha! Poklona autorce a všem korektorům atd. za zvládnutí tohoto jazyka. Díky němu byla kniha neuvěřitelně čtivá a pestrá, člověk měl radost jen z těch slov, které vidí na papíře. Příběh jako takový mě také bavil, jen mě mrzelo, že některé dějové linky nebyly úplně dotažené, potřebovala bych ještě tak dalších 300 stránek, abych se toho dostatečně nabažila.
Tak to bylo přesné. Jasné, že jsou charaktery a postavy koncentrované, ale vidláctví z toho přímo čpí. Ta hloupost, závist, nenávist, předsudky, strach co si řeknou lidi, pomluvy, stereotypy....Opravdu slušně vykresleno.
Ač bydlím na vesnici celý svůj život, tak buď mě taková dědina minula nebo se tak žije jinde či se tak žilo dříve. S některými typy postav se člověk samozřejmě setkává, nebo o nich slyšel, ale aby tak byla seskládaná celá dědina, no nevím. Bohužel mi prostě kniha úplně k vesnickému srdci nepřirostla.
Opravdu skvělé a i přes lehký tón knihy občas až mrazivě věrné dotknutí se současného venkova. Venkova, který je daleko od většího města, takže není satelitním městečkem, ale pořád se v něm hlásí o slovo sedlácká poctivost ale i tvrdost a neústupnost, která bojuje s pozůstatky komunismu, ale i s životním stylem mladých. Díky tomu, že jsem ze stejné oblasti jako autorka, mi byla kniha velmi blízká, ať už díky jazykovým prostředkům, reáliím, ale především díky tomu, jsem v mnoha situacích poznávala zažité situace nebo chování konkrétních lidí, které sama znám. Vlastně se jedná o chování a postoje, které jsem považovala za patologické či naprosto mimózní, ale díky Dědině jsem si uvědomila, že je vlastně v lidech z našeho kraje strukturálně zakořeněné a podmíněné. A sama jsem zvědavá, zda odejde s poválečnou generací.
Velký palec nahoru za odvahu napsat celou knihu v místním nářečí.
Cesta do hlubin duše obyvatel dědiny. Díky autorce za některé myšlenkové procesy a pohled na život z jiné stránky, než jej vidí člověk ve městě. Už trochu chápu, proč někteří volí tak, jak volí :-)
Ano..A takový je život na vesnici..
Knížka psaná nářečím se mi líbila..Mohlo tam být více humorných scén..
Knížka mě zaujala hned na první pohled. Hned po otevření jsem se začetla, nářečí kterým je kniha napsána, mě opravdu bavilo. Vyprávění je ze života, o normálních obyčejných lidech ze vsi a to se mi líbilo. Všem vřele doporučuji k přečtení.
Prostě skvělé! Drobnokresba vesnických charakterů, Všichni dobří rodáci moderní doby. Kniha, ke které se budu ráda vracet. A krásná do ruky!
Kniha s příběhy života lidí ze současné vesnice se mi moc líbila a určitě stojí za přečtení. Navíc použití nářečí bylo velice příjemné zpestření četby.
Knížka je skvěle napsaná. Líbilo se mi jak nářečí,tak vykreslení lidí na dědině. Knížka je psaná pohledu více lidí většinou jsou z jedné rodiny. Pera Dvořáková mě dokázala ke knize připoutat. Připadala jsem si jako bych v té dědině byla s nimi. I když je mi smutno , že jsou takový lidé mezi námi. Ale bohužel je to velmi věrohodné .
Myslela jsem, že knihu nedočtu. Musela jsem se opravdu nutit do čtení. Pro mě kniha o ničem. Už nikdy více.
Výborný styl,knihu doporučuji,čte se jedním dechem.Bravurně napsán styl nářečí,který je mi blízky.Doporučuji
Čtivá knížka s výborně použitým nářečím. Autorka má dědinu pod kůží. Doporučuji každému, kdo na dědině někdy žil a má chuť se tam znovu podívat prostřednictvím knihy.
Skvělá kniha ze života. Humorný příběh to je, ale po přečtení z něj moc do smíchu není. Člověk se až děsí představy, co s lidským charakterem udělá touha po dvou stovkách...
Neurazí, nenadchne... Běžný život na dědině, i se všemi problémy. Trochu mě mrzí, že kniha nebyla psaná jako jeden navazující příběh. Ale styl, kterým byla psána se mi líbil.
Místy se mi kniha četla lehce, místy mne to nebavilo. Ale ten poslední příběh vyprávěný starou paní mne opravdu dostal, pobavil a dojal. Pravdivé a trefné!
Život na dědině není žádný med. Petra Dvořáková ho líčí napříč generacemi přes konzervativní i pokrokovější obyvatele. Opravdu šťastný v této vsi není snad nikdo. Autorka se postavám nevysmívá, i když si o to svým jednáním často říkají. Dědina je díky nářečí hodně autentická, všechny čtyři části dobře rozehrané, ale místo pointy přijde spíše jen vědomí věčného koloběhu, z něhož není lehké odbočit.
Po dlouhé době kniha, která mě chytla a pobavila, použité nářečí bylo také správnou volbou. Mně se líbila.
Mě to nebavilo. Nutno říci, že je to napsáno čtivě, ale mě tahle klackovitost strašně vadí - Jaruna, Petruna, a moje stará, a že má buben - toto se se mnou absolutně minulo. Knihu věnuji své babičce a jsem si téměř jistá, že to je ten správný čtenář této knihy :-).
Štítky knihy
česká literatura venkov rodina pokrytectví morálka venkovské romány vztahy sousedské vztahy český venkov sedláci
Dědina
Také su z dědiny. Prostředí venkova bylo popsáno dokonale. Výborná kniha.