Sítě

od:


KoupitKoupit eknihu

Tři příběhy o tom, jak nízké sebevědomí ovlivňuje náš život Jste ohroženi jen do té míry, do jaké sami sobě nevěříte. Kde je nízké sebevědomí, stojí nablízku i manipulátor. A hledá, jak by vás využil ve svůj prospěch. Tři současné ženy, tři příběhy, které se zdaleka netýkají jen jich. Kristýna se svým malým synem konečně zakotví ve vztahu s charismatickým a movitým Jáchymem. Jediným jejich problémem je, že Kristýna si „trochu nevěří“. Začíná tedy navštěvovat psychoterapii, která ji však velmi rychle přivádí k dramatickému poznání i změně života. Karolína čeká čtvrté dítě a definitivně si přiznává, že opakuje nenáviděné chyby své matky. Touha vymanit se z vlivu nábožensky fanatického manžela, který striktně odmítá antikoncepci, ji přiměje oslovit starého kněze Ambrože. Dokáže ale vystoupit z bludného kruhu? Stačilo by mít jen o trochu větší prsa a život by byl mnohem lepší. Nadinu touhu po dokonalosti neumenšuje ani fakt, že jako zdravotní sestra se denně setkává s opravdovým utrpením a smrtí. Postupně se stává cynickou obchodnicí s důvěrou a před čtenářem se na pozadí příběhu rozkrývá i zákulisí kontroverzního obchodu s ukládáním pupečníkové krve. Není lhostejné, zda budete vně, nebo uvnitř sítí. Rybolov začíná!...celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/27_/278849/site-UIS-278849.jpg 4.1309
Žánr:
Romány, Literatura česká
Vydáno:, Host
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (104)

Přidat komentář
Lotka
dnes

Kniha se skládá ze tří jednotlivých částí a každá má něco do sebe. Velmi působivé, hluboké a skvěle napsané.

lagina
14. listopadu

Velmi působivé. Běhal mi mráz po zádech, po zavření knihy jsem o tom přemýšlela. Poslední příběh se mě dotýkal nejvíc. Jsem zdravotní sestra a přemýšlím o všem co se tam píše... Bylo to temné, drsné, hluboké. Autorku určitě ještě budu vyhledávat. DOPORUČUJI :-)

fruitbueno
09. listopadu

Neskutečné překvapení. Kniha je zpracovaná naprosto ojediněle, nikdy dříve jsem nic podobného nečetla. Formálně i obsahově je text dokonale vyvážený a opravdu zaujme i čtenáře sebevědomého. Autorce se podařilo zachytit tři jedinečné osudy žen, které pohání či nepohání nějaké vnitřní soukromé trauma. Mráz po zádech obcházel hlavně u třetího příběhu. Opravdu výborné čtení.

rozvera
01. listopadu

Všechny tři příběhy jsou výborně napsané, u dvou manželských je k zamyšlení, zda jsou protagonistky příběhů tak poddajné, že teprve po vyhrocených situacích se dokáží vzpamatovat ze svého ponížení a z psychologických sítí se osvobodit. Třetí povídka je nejmrazivější, tím, jak "šmejdi"dokáží využít bez skrupulí největší lidskou obavu a to o zdraví dítěte.

orson
24. října

Manželka si tuhle knihu půjčila v knihovně a já se do ní náhodou začetl a už jsem se nemohl odtrhnout. Skvěle napsané! Trochu jsem si říkal, že ty hrdinky jsou tak "hloupé", že vůbec nepřemýšlejí... ale pak jsem si uvědomil, že mám ve svém okolí hned několik podobných případů a rozhodně o nich nemůžu říct, že jsou hloupé.. je to prostě život, priority a zvyky.

Evida
18. října

Tři příběhy, tři ženy, tři bojovnice se svým životem. Velmi čtivě psáno, kniha nutí čtenáře k zamyšlení, chvílemi mi bylo až úzko z toho, co všechno se může odehrávat kolem nás. Doporučuji přečíst a popřemýšlet.

cobroid
11. října

Asi 15 let jsem nečetl žádnou knihu ze soudobého světa a života. Tohle je ale pecka. Po dlouhých letech ve světě sci-fi a fantasy nádherná lávka do přítomnosti. Četl jsem bez dechu od začátku až do konce. Od příběhu nejde odejít......

Marčullkas
06. září

Skvělé, skvělé, skvělé!
Všechny tři příběhy mě chytly do sítě a nepustily!!

Gooverka
31. srpna

Petra Dvořáková ve všech třech povídkách dokázala, že opravdu psát umí, a to navíc o tématech, se kterými se alespoň já nesetkávám často. Tři ženy, tři příběhy, ale jedno mají společné, nízkou sebedůvěru. Ač jsem se se žádnou z nich nedokázala plně ztotožnit, pochopila jsem jejich jednání a fandila jim. Hlavně při první povídce mě dost mrazilo a bylo mi i trochu fyzicky špatně.

horkosladka
20. srpna

Tři příběhy o ženách, které jejich nízká sebedůvěra vede k tomu, že se nechají ovládat svým okolím. Nejvíc mě mrazilo z prvního příběhu Kristýny, která se nechala manipulovat psychopatem. Kolik takových lidí žije vedle nás a my si myslíme, že jsou to normální lidé, abychom po delší době zjistili, že jsme se stali jen nástroji k jejich sobeckým pohnutkám. Druhý příběh o náboženském fanatismu taky ze života. Jak nejlépe ovládat člověka? Vyvolávat v něm pocit viny. Třetí příběh velmi naturalisticky popisuje realitu ve zdravotnictví a kam člověka mohou vést přehnané nároky na sebe a touha po moci. Čtivě napsané, k zamyšlení. Kniha ve vás zanechá silný dojem.

Jizi
30. července

Těžko uvěřit, že všechny tři příběhy napsal stejný člověk. Tak nevyváženou sbírku jsem snad ještě nečetla.
Příběh první, příběh nejslabší. Postavy černobílé a tak klišovité, že snad ani klišovitější už být nemohly. Dialogy šustí papírem, kulisy jsou otřepané, metafory rádobypoetické a hlubokomyslné, nicméně celé to působí jako výplod zdatnější gymnazistky. (Slabší dvě hvězdy)
Druhý příběh už je o poznání lepší - nevím, jestli to bylo prostředím, které mi je naprosto cizí, ale vyprávění mělo o poznání lepší spád, bylo sevřenější, postavy už nebyly jen ano nebo ne a já začala být ráda, že mám tak zásadní problém s odkládáním rozečtených knih, protože o tuhle povídku bych nerada přišla. (Tři hvězdy bez debat)
Poslední povídka je vysloveně skvělá. Hrdinka, kterou semele systém a její vlastní představy o ideálu a způsobech, jak ho dosáhnout, je ve všech směrech lidská a tím i snadno přístupná a tím, jak autorka popisuje prostředí zdravotnictví, mě naprosto dostala. (Za plných pět)
Všechny tři příběhy jsou prokládány odstavečky, které mají v prvních dvou povídkách sloužit jako vodítko či výklad (toho, jak to chodí u psychologa v případě prvním a situace, kdy dospělý člověk projde náhlou konverzí k nějaké víře v případě druhém), ve třetím jsou to pak (skutečné?) výňatky z odborných textů doplňujících jednotlivé jevy v povídce zakomponované. Asi měly podpořit děj a dodat mu nějaký přesah, což se jim tak docela nedaří - spíš zbytečně narušují plynulý tok textu a vzbuzují dojem, že příběhy jsou jen cvičením na dané téma. (Takže hvězda dolů)

Zoy
01. července

Kniha byla úžasná, přečetla jsem ji jedním dechem. 3 osudy žen, 3 sondy do životů jiných lidí. Věřím, že kniha může pomoci jiným ženám, které řeší ve svém životě obdobné problémy, či úplně jiné. Doporučuji přečíst

los
23. června

věřím, že mnohým budou tyto příběhy nejen potěšením z četby, ale především výbornou terapií

cérka
18. června

Dočetla jsem včera večer a pořád mám ještě husí kůži.
Tři povídky, tři ženy, tři osudy.
Už při čtení první povídky jsem byla tak napjatá a zaujatá dějem, že jsem si musela přečíst konec a pak teprve v klidu a s normálním srdečním tepem dočíst zbytek. U druhé jsem nemohla odejít dokud nedočtu a kvůli třetí nešla brzy spát.
Jen konce příběhů, minimálně u první a druhé povídky mi přišly k neuvěření. Snad si každý příběh zasloužil vlastní knihu, "pořádné" dotažení, dopsaní příběhu, protož charaktery postav a jejich problémy jsou vykresleny dokonale.
Každopádně i díky této knize mám českou literární tvorbu čím dál raději.

InstanTia
17. června

Rozhodně to mělo své kouzlo, to knize nemohu odepřít. Líbily se mi obohacující informace z prostředí psychologa, kněze a zdravotní sestry, které byly hezky bez obalu a upřímně podané.

Ale přesto raději zůstanu u klasických knih, protože povídky a ani tento žánr opravdu nejsou můj styl... Vlastně mě překvapuje, že jsem něco takového vůbec četla. Avšak nelituji. Čtivost a poučnost jsou nejsilnějšími stránkami této knihy. Bohužel mě ale samotné příběhy už tolik nezaujaly a v každém jsem si našla aspoň jednoho člověka, který mě neuvěřitelně vytáčel. I když to asi byl účel.

Kif
08. června

Povídkové knihy asi ani po tomhle kousku nebudu vyhledávat nijak častěji. Přesto jsem ale ráda, že jsem si k tomuhle cestu našla. A už během čtení jsem zvažovala, komu tohle doporučím dál, aby to třeba někomu mohlo otevřít oči.
Všechny tři osudy mě dost zasáhly. První určitě nejsilněji, prožívala jsem to neskutečně. Druhý mě šíleně vytáčel, s náboženstvím mám své vnitřní boje a tohle tomu vůbec nepomohlo, právě naopak. Každopádně s těmito dvěma hrdinkami jsem dokázala nějak soucítit, fandit jim, doufat, že se z toho vyhrabou. Cítila jsem se bezmocně, chtěla jsem do příběhu vstoupit a nějak jim pomoci. V případě třetího příběhu...jo, to se toho mísilo víc. Hrdinku jsem opravdu nesnesla a neměla jsem pro ni ani špetku pochopení. Snažila jsem se tam najít tu "hodnou holku", jak samu sebe popisovala, ale nikde jsem nenašla ani zbytek téhle její mladší verze. Nedokážu pochopit, jak touha po takových povrchnostech může dovést člověka do takové situace.
Kniha každopádně ukrývá nejedno důležité sdělení a každý čtenář si z toho může vytáhnout to, co je nejdůležitější pro něj. A takové knihy velmi cením.
Českou tvorbu mám každopádně čím dál raději!

jaelina
11. května

Jo jde vidět, že autorka prostředí církve zná. Myslím, že ta Karolína je příběh mnoha katolických matek akorát mnohé to berou spíš jako její matka. Znám taky takových pár a hlavně takových otců Vojtěchů, kteří zcela dokonale lidi z církve vyhání, protože člověk pak volí mezi destrukcí a zdravým rozumem a aby si zachránil kůži musí jít.

L.Helena
07. května

Dávám pět hvězdiček, protože všechny tři povídky se mi líbily a dobře se četly. I když k prvním dvěma bych měla drobnou výhradu: Byl vždy dobře vykreslen problém hrdinky, od nenápadného počátku, pak se postupně zhoršoval, až vygradoval do neúnosné situace. A najednou zlom, v závěru jako mávnutím kouzelného proutku se vše vyřešilo (spoiler: v případě první hrdinky náhlým prozřením po rozhovoru s terapeutkou a kamarádkou, u druhé to byla manželova nevěra...).
Ale i tak, příjemné čtení...

Ronie Gray
02. května

Kniha mě zklamala. První příběh působil dost nereálně, zápletka v druhém až směšně. Třetí mi přišel nejrealističtější.

Sisssi
24. dubna

Anotace i obálka vypadaly slibně, ale kniha bohužel nevybočuje z řady průměrných ženských dílek. Předvídatelné, autorka si mohla daleko více vyhrát. Přesto třetí povídka potěšila. Připomněla mi Řezáčovo Černé světlo.

zlinissi
09. dubna

Povídky nejsou mým oblíbeným žánrem, ale u této knihy mi žánr nečinil vůbec problém. Každá jiná, poutavě napsaná, první trošku pomalejší rozjezd, ale gradovala a další dvě měly spád už od začátku. Moc se mi líbil výběr rozličných témat. Co mě nejvíc dostávalo po stylistické stránce, byly "poznámky pod čarou" vždy k danému tématu, které perfektně dokreslovaly a reflektovaly danou situaci.
Jediné, co mi osobně nesedlo, bylo zobecňování a zbytečně tvrdé odsuzování zdravotníků.

Zuzvil
03. dubna

4, 5 hvězdičky. Jo, jo, jo, česká autorka a skvělá věc. Čím dál víc se mi líbí díla českých autorů. První příběh - wow, podle mě realita, která se běžně děje, druhý příběh mě asi dostal nejvíc, jsem ateista, ale úplně živě si můžu představit právě situaci Karolíny :-( Vykreslení postav bylo povedené, spád děje také, kladně hodnotím také různé formy v jednotlivých příbězích - ich forma, er forma, forma e-mailové korespondence. Knížku můžu vřele doporučit.

alabra
29. března

Povídkové knihy nevyhledávám, přesto jsem si přečetla Sítě, rozdílná témata propojená společnými faktory - nízkým sebevědomím žen, manipulací s lidmi, reakcí okolí na ubližování. Líbil se mi první příběh, možná proto, že hrdinka se nakonec vzchopila a něco pro sebe udělala. Ostatní nebyl můj šálek čaje.

petra7942
21. března

Jak snadné je se zaplést do sítě vlastního (ne)sebevědomí...myslím,že spousta žen se alespoň v jednom z příběhů poznala...opravdu ze života....

Milena1967
24. února

Nádhera, nádhera...super knížka, četla se jedním dechem. Současně s ní jsem četla Jedovatá slova od Patricie Evans,/ verbálně urážlivé vztahy/, která svým způsobem koresponduje s první povídkou/ i když zde byl Jáchym vysloveně psychopat/.
Druhá povídka- někdy je člověk papežštější než sám papež. Jako věřící člověk naprosto chápu postoj Karolíny k fanatismu, zvláště pak, když se neshoduje s křesťanským způsobem života jako takým. Jinak řečeno - bude z člověka lepší křesťan, když bude v kostele div ne bydlet, ale bude se chovat jako s odpuštěním hovado?

Babo
21. února

Neváhala jsem ani na chvíli a dávám 5* ,
uvědomuju si , jak málo čtu české spisovatele a tato kniha mi říká,že nedělám dobře.
Všechny tři povídky se mi líbily . měly spád a rozhodně u mě vyvolávaly emoce. Sice ne zrovna pozitivní ,ale jakákoliv emoce je dobrá .
Asi nemá smysl se nějak rozepisovat,protože v komentářích přede mnou je řečeno vše .
Určitě si přečtu i další knihy autorky.

janasim
05. února

Výborná kniha,která vám nedá oddychu. S těmito hrdinkami nedokážete nežít jejich životy a toužíte vědět víc a to co bylo dál. Tři skvěle napsané příběhy,snad jen ten poslední mi chvílemi vadil,nevím,jestli se teď na zdravotnictvi nebudu dívat trochu jinak...

Chesterton
28.12.2017

ROZHODNĚ NIKOLI NAIVNĚ SLEPICOIDNÍ :((
DominaCZ je pro mne trochu nevyzrálá až "nepročtená" (pokud si vypůjčím slovník svého muže, který tvrdí, že ke kvalitnímu vínu se musí člověk PROPÍT:))
O slovníku jaký používá k hodnocení bych se ani nezmiňovala:(

Jinak se přikláním k rozporuplným a rozpačitým pocitům z knihy. Příběhy jsou asi příliš ovlivněny autorčinou životní zkušeností, kvůli které se jí však nesmírně obdivuji. Kdo ví, co musela v životě překonat, pochopí.

Dáma s hrnstjm
06.11.2017

Čtení o malé sebedůvěře a velké manipulaci. První příběh byl zdlouhavý, téma mi moc nesedlo a než se děj posunul do (pro mě) přijatelné roviny, celkem jsem se nudila. Druhý příběh mě bavil nejvíc - je napsán velmi svěží formou a téma mě zajímalo. No a třetí příběh... tam jsem se dozvěděla o zdravotnictví přesně to, co jsem vůbec nechtěla vědět.

Chytuš
11.10.2017

Tři ženy, tři příběhy. Všechny tři se mi líbily, i když každý z nich byl jiný. Skvělý byl i celý styl knížky, kdy první příběh Kristýny je vyprávěný v er-formě (kromě vsuvek psychologa, který o Kristýně vypráví v ich-formě). Styl vyprávění je takový uhlazený, úplně jsem nesmělou Kristýnu viděla. Příběh Karolíny je zase pojatý formou e-mailů mezi ní a duchovním, kterého si sama vybrala k jakési zpovědi (vím, zní to dost nerealisticky, ale podané je to velmi hezky a uvěřitelně). Obě dvě měly to "štěstí", že natrefily na naprosto příšerné typy partnerů a oběma jsem držela palce, aby se z těch jejich sítí vymotaly (jestli se jim to povedlo, nebo ne, neprozradím)...
Co mě ale naprosto dokonale posadilo na zadek, byl příběh Nadi, vyprávěný v ich-formě, psaný poměrně hrubě. Nejde jen o hovorovou češtinu a vulgarismy, ale celé Nadino pojetí světa je prostě hnus. Celou dobu se mi ježily všechny chloupky na těle a střídaly se u mě pocity od mírného zděšení až po hluboké znechucení. Bohužel mi něco celou dobu našeptávalo, že takhle to opravdu klidně může být, takhle opravdu někdo může přemýšlet a takhle to ve zdravotnictví chodí... A je mi z toho ještě teď nanic...

"... Slyšela jste někdy příběh o tom, jak kdosi našel maličké orlí mládě, přinesl ho domů a vychoval v kleci? Teprve v dospělosti ho vypustil do volné přírody, protože orel potřebuje svobodu. Orel se zkusil proletět, ale potom se vrátil do klece. Tu totiž znal od mládí, a přestože ho tísnila, vracel se do ní , protože jen tam se cítil bezpečně. V kleci nebyl ohrožován divokou přírodou. Vlastě vůbec netušil, že málokdo je silnější než on. Tak trochu mi Karolíno, připomínáte toho orla - vyrostla jste v kleci, a přestože jste chvíli žila na svobodě, zase se do klece vracíte. Ne, nelekejte se, neobviňuji Vás! Jen Vám chci tímto příměrem ukázat, jak snadno mívá člověk sklon potlačit všechno, co v něm je, jen proto, že si je vnitřně nejistý a bojí se sám o sebe opřít. Opřít se o svá vlastní křídla a létat si krajinou svobodně, volně a beze strachu. Protože by tam někde mohla číhat šelma, která cení zuby. ..." (str. 218)