Sítě

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Tři příběhy o tom, jak nízké sebevědomí ovlivňuje náš život. Jste ohroženi jen do té míry, do jaké sami sobě nevěříte. Kde je nízké sebevědomí, stojí nablízku i manipulátor. A hledá, jak by vás využil ve svůj prospěch. Tři současné ženy, tři příběhy, které se zdaleka netýkají jen jich. Kristýna se svým malým synem konečně zakotví ve vztahu s charismatickým a movitým Jáchymem. Jediným jejich problémem je, že Kristýna si „trochu nevěří“. Začíná tedy navštěvovat psychoterapii, která ji však velmi rychle přivádí k dramatickému poznání i změně života. Karolína čeká čtvrté dítě a definitivně si přiznává, že opakuje nenáviděné chyby své matky. Touha vymanit se z vlivu nábožensky fanatického manžela, který striktně odmítá antikoncepci, ji přiměje oslovit starého kněze Ambrože. Dokáže ale vystoupit z bludného kruhu? Stačilo by mít jen o trochu větší prsa a život by byl mnohem lepší. Nadinu touhu po dokonalosti neumenšuje ani fakt, že jako zdravotní sestra se denně setkává s opravdovým utrpením a smrtí. Postupně se stává cynickou obchodnicí s důvěrou a před čtenářem se na pozadí příběhu rozkrývá i zákulisí kontroverzního obchodu s ukládáním pupečníkové krve. Není lhostejné, zda budete vně, nebo uvnitř sítí. Rybolov začíná!...celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/27_/278849/big_site-UIS-278849.jpg 4.2814
Nahrávám...

Komentáře (239)

Kniha Sítě

Ei.leen
včera

Moje první knížka od Petry Dvořákové, určitě chci přečíst i další, abych zjistila, jestli se zařadí mezi mé oblíbené spisovatelky, zatím má k tomu nakročeno, knížka se mi líbila moc. První povídka byla fajn, ale jakožto člověk, který se pohybuje v oboru psychologie, jsem poměrně rychle prokoukla, o co jde, nebylo to pro mě velké překvapení. Druhá povídka se mi líbila nejvíc. Jakožto člověk, který se nikdy nepohyboval mezi věřícími, jsem příběh doslova hltala. Poslední povídka byla taky dobrá, líbil se mi styl, jakým byla napsaná, drsně a bez emocí, dobře to vykreslilo charakter hlavní postavy.

whiolet
06. ledna

Hned první povídka mě naprosto dostala. Syndrom pomalého uvaření žáby je skvělý příklad toho, jak si s vami psychopat hraje a vám to ani nedochází.
Oproti tomu zbylé dvě povídky mě zase tolik nezaujaly.


laura
05.12.2021

Řekněme, že existují lidé, kteří se velmi liší od běžné populace. Říká se jim lidé bez duše. Nemají svědomí. Nemají emoce. Nic neprožívají...

Námět dobrý. Ze života. Ale tak nějak od začátku hodně průhledný. Ničím mě to nepřekvapilo, jen mi to připomnělo člověka, kterého jsem znala - a přece jsem netušila, s kým mám tu čest celé dlouhé roky. Takže ano, je to možné. Děje se to. A vy nevěříte. Nechcete věřit. Bolí vás to. Trpíte.

Tihle lidé ale dokážou vytvořit dokonalou iluzi. Umějí vyvolat pocit, že vám velmi rozumí. Vypadá to, že jsou empatičtí - ale není to empatie. Je to jenom hra. Je to součást jejich plánu. Říká se jim psychopaté...

Rušily mě vstupy psychologa, jako by najednou někdo vytrhl z příběhu několik stránek a nahradil je jinými.

Druhý příběh formou emailů - to byl boj. Boj, abych dočetla. Chvílema jsem se přistihla, že ani nevnímám, že mě to nudí. Nicméně námět byl výborný. Jen to zpracování mi nesedlo. A pointa ničím nepřekvapila. Tohle tu bylo už mockrát, všichni to víme, a víme taky, jak to dopadá... Autorka mohla zvolit překvapivější závěr, nicméně to neudělala.

Třetí povídka se mi líbila nejvíc, i když způsob, jakým byla napsána, ve mě evokoval sprint. Rychle to odvyprávět, ať už to mám za sebou. Žádné emoce, žádné city. Jen holá fakta.

Z téhle povídky emoce kupodivu tryskaly. Škoda toho zrychleného tempa, toho jakoby deníkového záznamu, úsečných, téměř staccatových vět. Tahle povídka se mi přes to všechno líbila ze všech nejvíc. Snad i proto, že konec jsem neodhadla. Čekala jsem všechno, jen ne to, jak to nakonec dopadlo...

Po Vránách a Chirurgovi zklamání. U téhle knihy mi zkrátka nesedlo zpracování -způsob, jakým byly povídky podány.

LenaBil
04.11.2021

Touto knihou se autorka definitivně zařadila mezi mé oblíbené. Neměla jsem nejdřív velká očekávání, ale byla jsem mile překvapená, jak mi kniha dokázala vlézt pod kůži a zaujmout, nutit k přemýšlení. Nejvíc u Petry Dvořákové oceňuji to, že každá její kniha je úplně jiná, jinak zpracovaná, tématiku má komplexně prostudovanou. To u jiných autorek postrádám, i když mě třeba příběh zaujme, je tam prostě vždy zřetelný rukopis a opakující se linka.

klarkys
31.10.2021

(+ SPOILER) První příběh mohl mít klidně míň stran, moc mě nebavila Kristýnina naivita a nechápala jsem, proč zrovna ona má tak malé sebevědomí. Líbil se mi její blízký vztah s otcem.
Karolínin příběh mě dostal, nemůžu na něj přestat myslet. Je to dokonalá ukázka toho, jak moc odlišné mohou být projevy víry- ač byli všichni aktéři věřící, každý se ukázal v úplně jiném světle. Myslím, že Karolína si duchovního vůdce nemohla vybrat líp, z e-mailů otce Ambrože úplně dýchalo dobro, láska k Bohu a snaha pomoci i přesto, že všechno se mu jako knězi určitě nečetlo dobře. Konec mě potěšil.
A třetí příběh? Perfektně napsaný. Zajímavý. A smutný. Nadi mi bylo asi ze všech tří žen nejvíc líto….

pakoshka
29.10.2021

Tři povídky, a i když ke každé mám nějaké to svoje chytračení (první byla šíleně průhledná, druhá mě srala koncem, že se vše vlastně vyřešilo 'samo', u té třetí taky bylo jasné, kam to směřuje...), tak mě kniha moc bavila. Taky co se týče literárního stylu, tak šla každá trochu jinam, což kvituji, i když se strohým vyprávěním v úsečných větách u poslední povídky jsem měla trošku boj. Petra Dvořáková má skvělej dar vykreslit povahu svých postav, Sítě čtu jako čtvrtou autorčinu knihu a rozhodně budu pokračovat.

Knihomolka506
28.10.2021

Tři ženy , tři životní osudy, jedna kniha Příběh, kde je vidět jak je práce psychoterapeuta náročná a jakým způsobem funguje . Kristýna, Karolína, Naďa: každá se svým způsobem viní z něčeho, co v žádném případě není její vina. Ale každá se vlivem okolí a událostí vrací do svých minulosti a hledá příčiny a viníky. Ano opět v sobě. Tahle kniha se mi nečetla úplně nejlíp, upřímně člověku, který v důsledku zlých událostí z minulosti a stresujících okamžiků z budoucnosti má nízké sebevědomí se tyhle žánry knih nečtou vůbec dobře. Jsem ráda, že ji mám za sebou, ale samozřejmě tím nechci autorce nic vyčítat. Píše velmi dobře a já se těším na její další knihy. Ale ne už o sníženém sebevědomí.

Berulidemknihy
03.10.2021

(+ SPOILER) Kniha mě rozhodně nenechala chladnou. Každá povídka měla něco do sebe. Každá byla jiná. Jinak smutná. Jinak (ne)sebevědomá. Nedokážu asi plně říci, která se mi líbila nejmíň největší sympatie však sdílím s povídkou- Kdyby byl jen můj. Ukazuje krásně kam víra může zajít a jak nás může postupně zničit.
Přemýšlím, která z povídek vlastně končí dobře.

1) Tak tohle jsem já
První povídka mě na jednu stranu strašně štvala naivitou Kristýny. Ač mě naivita sebevíc štvala, vím, že bych dlouhou dobu reagovala stejně :D. Chvílemi jsem se nedokázala kvůli samotné naivitě začíst. Možná to byl jen můj problém.
Ještě mě štvala na mě krátká ,,sezení" s psychologem. Vzhledem k tomu, že já u něj strávím minimálně hodinu. Toto mi přišlo jako pětiminutové setkání, což je samozřejmě nereálné. Chápu však, že autorka nemohla psát dlouhé ódy z psychologických sezení. Zvláště když jde o povídku.

2) Ještě jednou letět
Tato povídka mě zasáhla nejvíc. Karolíny příběh byl silný. Nedokážu říci, jak bych se v této situaci zachovala. Radši nad tím ani nechci přemýšlet při vší upřímnosti. Konverzace s Ambrožem byla krásná a přišla mi velmi reálná. Povídku samu o sobě hodnotím jako nejčtivější a nejlepší:)

3) Kdyby byl jen můj
Nepřijetí sebe sama.
Myslím, že toto byl Nadin největší problém. Šlo o velmi hořký a upřímný příběh, kam až nás malé sebevědomí může zavést. Chvílemi jsem si u povídky lámala hlavu s tím, že mě nebavila. Ke konci se však začala stupňovat. Poslední strany mě zasáhly nejvíce. Nejvíc mi v hlavě utkvěla věta ,,Bez prsu se nedá žít." Tahle věta krásně ukazuje obrovskost problému. Mrazilo mě na zádech.

Děkuji autorce za toto úžasné dílo:)

1 ...