Vrány

13.11.2023

Recenze na mou dvacátou devátou štafetu
Knížka je hodně emotivní a zanechává ve mně zvláštní pocity. Mamku od hlavní hrdinky tohodle příběhu bych nechala jít se léčit, jelikož ty její způsoby výchovy nejsou normální.
Příběh vypráví o dívce Báře která má starší sestru Katku a matka upřednostňuje Katku a Bára je většinou mlácená a seřvaná. Bára ráda maluje a všimne si toho i její učitel výtvarky. Bára vyhrála ve výtvarné soutěži, ale stejně jí nikdo nijak nepopřál k úspěchu. Bára panu učiteli věnovala obrázek vrány a nabídl jí, že by mohla chodit na ZUŠ kde učí jeho matka výtvarnice. Bára to doma nemá lehké stále je bitá a seřvaná a Katuška je úplné zlatíčko. Myslíte si, že se v rodině ty vztahy zlepší? Pokud Vás to zajímá, tak neváhejte si příběh přečíst
Za štafetu děkuji @ctenarka.miska že jsem měla možnost si knížku přečíst a uvědomila jsem si, že někteří rodiče vychovávají své děti špatně a já děkuji svým rodičům, že mě a ségrušku vychovali dobře a paní autorce @petra_dvorakova_koukalova že napsala tak dojemný a napínavý příběh a nakladatelství @hostbrno že knížku vydalo

(SPOILER) V dnešní době, kdy ve většině rodin, zejména těch dobře situovaných, panuje kult dítěte, děti jsou na prvním místě, rodiče k nim vzhlíží, plní každé jejich přání, tolerují a omlouvají jejich často arogantní chování a rozvážejí je po kroužcích a do školy, aby jim MHD neublížilo, neváhá Petra Dvořáková „nastavit zrcadlo“ rodině, kde panují poměry zcela jiné. Ale nečekejte rodinu neúplnou, sociálně slabou, nebo dokonce „nepřizpůsobivou“. Zvenčí je to taková normální rodina, s pracujícími rodiči a dvěma dcerami v citlivém pubertálním věku, které se obě dobře učí, ale jinak jsou velmi rozdílné. Bára je výtvarně nadaná a domácnost ji moc nezajímá, což je vzhledem k jejímu věku pochopitelné, její sestra ráda pomáhá matce, aby ji pochválila.
Jen nesmíme nečekaně otevřít dveře a podívat se na jejich život zblízka , ten vidí jen vrány z větví stromu za oknem.
Strhující čtení, které nás nenechá v klidu, pociťujeme zoufalství nad Bářiným údělem, uvědomujeme si bezvýchodnost situace, ve které se ocitá a neumíme jí pomoci, stejně jako to neumí v knize nikdo.

05.11.2023

Útlá knížka, smutný příběh, nechápu chování matky a sestry... Depresivní

02.11.2023

Vrány jsou taková jednohubka, ze které vám bude hodně špatně...

01.11.2023

Útlá kniha, velká deprese. Báry mi bylo strašně moc líto, pořád jsem doufala ve šťastnější řešení, že se prostě něco musí zlomit. Konec mě šokoval.
Pro mě absolutně nepochopitelne chování rodičů.

31.10.2023

Nešťastné čtení o nešťastné problematice týraných dětí. Bára se neustále snažila vyhovět své matce, ta s ní nikdy nebyla spokojená a své problémy si ventilovala právě na mladší z dcer...Do toho ještě chování dalších členů rodiny, sestra poněkud toxická, otec ji většinou na jakýsi popud matky zbil a když pak zůstali spolu doma „mazlil se s ní jako s maminkou", což mě také dostalo. Upřímně jsem čekala, že se v příběhu najde vysvětlení, proč chovala matka k Barči takovou až nenávist. O to je smutnější, že žádný rozumný důvod neměla...I přesto, že je knížka tenká, má důležité poslání a věřím, že nikoho nenechá chladným.

Tak tohle bylo hodně silný kafe. Jako máma 1,5 ročního chlapečka mě to velmi zasáhlo. Některé pasáže se mi těžko četly. Nechápu čeho jsou některé matky vůbec schopny. Jak hrozně se dokáží při takové výchově chovat sourozenci a co dokáže otec. Z tohoto příběhu se budu dlouho vzpamatovávat a nejhorší je, že se to opravdu děje.

18.10.2023

Kniha přečtená během pár hodin. Z tohoto příběhu mi leze mráz po zádech... hlavně z představy (nebo uvědomění?), že se toto opravdu v některých rodinách děje.
Další skvělá kniha od Petry Dvořákové.

17.10.2023

Smutný příběh plný nepochopení ze strany matky.

Uf, stále jsem v šoku. Těžké čtení, těžký příběh. Mám jen jedinou otázku:
Maminko Lundáková, ještě stále řešíte, co tomu řeknou lidé?

Od knihy jsem měla velká očekávání, nedokázala jsem ji ale dočíst. Katka se svojí matkou byly natolik nesympatické a malou Báru tak terorizovaly, že jsem nemohla dál číst a asi na padesáté straně odložila, protože mi to rvalo srdce. U Hany i u Zuzanina dechu jsem vydržela, tady to nešlo. A radši nechci vědět, kolik takových smutných dospívajících Barunek je mezi námi...

08.10.2023

Do knihy jsem se hned začetla a nešlo ji odložit. Barunky mi bylo moc líto. Na konci knihy došlo na slzy.

06.10.2023

(SPOILER) pracuju s dětmi v podobné situaci jako je ta Bářina, ale stejně jsem po dočtení cítila potřebu debriefu nebo supervizní hodiny, abych to celé zpracovala. ano, tohle se děje, děje se to v mnoha rodinách. děje se to právě teď...

studie narcistní matky mi přišla chirurgicky přesná. jde přesně o ten typ matky, který se v případě, že se dcera přijde svěřit s tím, že jí otec sex. zneužívá, urazí, že otec dává přednost dceři, a dceru obviní z toho že otce svádí a/nebo že si to celé vymyslela.

u otce jsem trochu tápala, příčinu jeho patologického chování jsem z knihy nechytla. kombinace naprostého nezájmu o dění v rodině (možná vnitřní emigrace), násilnictví, kdy Báru na matčin popud trestá opravdu tvrdě, a deviantních sklonů pro mě byla matoucí. zároveň ale ukazuje, že i rodič, který sexuálně zneužívá vlastní dítě, může být někdy z obou rodičů ten (o maličko) citově přístupnější.

no a malé Báry mi bylo nesmírně líto. když ji Frodo s maminkou naložili po výtvarce do auta, moc jsem doufala, že jí vezou někam do bezpečí. ale to se nestalo. bohužel.

autorka na Báře ukazuje, jak se týrané děti snaží do poslední chvíle být hodné, rodičům vyhovět, a hlavně berou vinu za všechen chaos, násilí a bezpráví na sebe. scéna, kde se pevně drží matky a slibuje, že už jí nebude provokovat (přitom jde o problém matky, že jí dcerka triggeruje a že se nedokáže ovládat), je srdceryvná. a scéna v kabinetě s manipulativním výslechem výchovné poradkyně, je mrazivě děsivá i tím, že takto může vyšetřování týraného dítěte taky vypadat (i ze strany institucí).

v realitě by se Bára před transformací do vrány možná ještě začla sebepoškozovat, což by jednak posílilo její pocit hanby za to jaká je, jednak triggerovalo matku tím, že by pošpinila lůžkoviny, nebo svými jizvami schválně přitáhla nežádoucí pozornost okolí. co by si o nich mysleli lidi?

za mě nejlepší kniha P.D., ale byla bych ji raději nedočítala před spaním.

PS: ještě se chci vyhradit vůči výroku v jednom z komentářů: není to tak, že by se z dětí jako Bára automaticky stávali tyrani, kteří předávají rodinné nemocno a zlo další generaci. stát se to může, ale to narcistní žezlo přebírají spíše Katušky - "zlaté děti". děti jako Bára (pokud se jim nedostane pomoci) končívají v závislostech, sebezničujícím chování a taky jak oběti zneužívajích vztahů.

05.10.2023

Ufff, tak tohle byla síla. Malá kniha plná velkých emocí. Ještě dlouho jí budu zpracovávat.

02.10.2023

Mrazivé, komorní, depresivní. Labilní puntičkářská matka, slaboch otec a bezbranné dítě. Spousta emocí v útlé knize.

27.09.2023

Hltala jsem stránky jednu po druhé a Báry mi bylo tak moc líto. Jako rodič si nedovedu představit se takto ke svému dítěti chovat, je to srdcervoucí. Těžké téma psáno tak ladně a smysluplně.

27.09.2023

(SPOILER) Ke knihám této spisovatelky jsem se dostala díky čtenářské výzvě.
Barunky mi bylo líto, ať udělala co udělala, všechno bylo špatně.
Psychicky labilní matka ji prostě neměla ráda.
Otec, aby měl klid od manželky, ji mlátil na povel. Ještě že " mazlení" mu nevyšlo!
Sestra ji taky dvakrát nemusela a byla maminčin mazánek.
Prostě rodinné zázemí co opravdu chceš...
Konec mě šokoval, ale zoufalí lidé dělaji zoufalé věci.

20.09.2023

(SPOILER) Jak moc Vás ovlivňuje IG a zdejší recenze? Já náhodou narazila na polský profil, kde mě zaujala kniha Wrony. A ono ejhle - česká spisovatelka, tu knihu jsem musela mít! Ba co víc, Petra Dvořáková s relativně útlou knížkou Vrány, se mi neodmyslitelně vpila do srdce. Oči mám bolavé ještě dnes! Tak emotivní dílo, citlivé téma syndromu týraného, zanedbávaného a zneužívaného dítěte, se mnou otřáslo. Jsem matka dítěte, které se narodilo dvakrát. Každý z nás si neseme bolesti z minulosti, ale jak se k nim postavíme, je už na nás.

Může narcis vychovávat dítě? Děti přece zrcadlí, mohou si toto břímě přenést. Nebo ne? Petra představila dílo, které nese hodně k zamyšlení. Narcis devastuje životy lidí. Často si ani neuvědomujeme, že jednáme s narcisem. Podlamuje nám sebevědomí a chyby? Ty u sebe přece nikdy nevidí...

Tady je hlavní hrdinkou dvanáctiletá Bára, v pozadí se sestrou Katuškou. Stylisticky psáno řečí pubošky. Uf, jak začít. Bára projevuje výtvarný talent, kterému však doma nerozumí. Maminka? Zaslouží si vůbec takové oslovení člověk, kterého chcete fackovat na každé stránce? A táta? Škoda slov. Tolik tiché bolesti a emocí, kde život v toxické rodině, a psychické násilí je denním chlebem. Den co den. Takové utrpení... Děti přece vzhlíží k rodičům, kteří mají být dobrým vzorem, učit je i chránit. Být bezpečným přístavem... Tady střídáme pohledy Báry a její matky, která jako rodič absolutně selhala a o to víc mě děsí, kolik takových rodin existuje. Malá dívenka tak začne komunikovat s vrány přes okno...
Emoční smršť beznaděje, nefunkčnosti rodiny, matky, a hlavně Báry, která je v začarovaném kruhu, není pro každého čtenáře. Rozhodně ale po přečtení zůstane dlouho v každém z nás.

Obdivuji autorku, jak se k tak silnému tématu postavila. Jak se žije s narcisem v jedné domácnosti, existuje-li nějaká cesta ven a co si odnese Bára do budoucna... Některé otázky si zodpovíte sami po přečtení, jiné myšlenky naskočí. A po psychologické stránce? Čtěte, jen doporučuji s krabičkou kapesníků, fakt místy se mi dostavila depka s husinou po celém těle. Bravo!

18.09.2023

Nebyl jsem schopen dočíst ani tak útlou knihu, psáno dětinsky což je asi účel, ale po 30 stranách jsem to vzdal. Čekal jsem něco jiného, zlákalo mě vysoké hodnocení.
Když tak pročítám komentáře, tak se ke knize možná vrátím a zkusím dočíst, když už je tak útlá, téma mě docela zajímá, ale prostě asi kvůli stylu psaní jsem se nemohl začíst.