Neděle odpoledne
Viktorie Hanišová
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/499022/bmid_nedele-odpoledne-Sgy-499022.jpeg
4
982
982
Každá rodina má své tradice. Některá má navíc i tajemství. Život malého Tea ubíhá v pomalém, ubíjejícím rytmu. Odtažitá a samotářská matka ho vzdělává doma a namísto procházek ho vodí do komunitního náboženského centra. Pod stromečkem Teo vždycky najde jen další díl Káji Maříka. A otec každé nedělní odpoledne někam zmizí. Dospívání však nelze zastavit, a tak i Teova smutná rutina s nástupem do školy a novým kamarádem dostává první trhliny. A s ní i celá rodinná situace, obestřená mlčením, tajemstvím a smutkem. Čím více Teo stárne, tím víc se odtahuje od své rodiny. Ale i jeho vlastní samostatný život je nakonec všechno, jen ne spokojený: je v něm prázdné místo, které potřebuje zaplnit. Neděle odpoledne je příběhem o trápeních a tragédiích jedné rodiny, vyprávěným ze tří perspektiv. Co se synovi může zdát jako vyšinuté, z matčina nebo otcova hlediska najednou dává smysl. Je to kniha o vzájemném míjení i sbližování.... celý text
Přidat komentář
(SPOILER)
Viktorie Hanisova je jedna z mych nejoblibenejsich autorek vubec. Ziskala si me Rekonstrukci, kterou jsem cetla se zatajenym dechem. Nedeli odpoledne jsem si tak nemohla nechat ujit.
Asi malokomu bude hlavni postava sympaticka. Sledujeme vyvoj maleho chlapce v muze. Neni divu, jak dopadl, doma zrovna hostinne prostredi nemel. Proc se dozvime az na uplnem konci. Jak tizive muze byt rodinne prostredi a jak ho utek z reality v podobe kamarada svede az na spatnou cestu. Nastesti se Teodor vzpamatuje.
Prave proto, ze zadna postava nebyla sympaticka (zamer takoveho dila, jinak to ani nejde), cteni me nelakalo. Vzdy jsem sedla ke knize s tim, ze me zajima, jak to dopadne, ale samotnou cetbu si prilis neuzivam. Mam s tim problem vzdy, kdyz se s hlavnim hrdinou neztotoznim. Na konci jsem uz ale trnula, proc tata vzdy v nedeli odpoledne mizi a je to rodinne tajemstvi.
Knihu doporucuji, ale pokud s Viktorii Hanisovou teprve zacinate, doporucila bych jine jeji dilo.
Neděle odpoledne je mé druhé knižní setkání s autorkou. No a já jsem opět velmi ohromená jaký příběh nám v této knize paní Hanišová naservírovala.
Neděle odpoledne je kniha o traumatech z dětství, o neschopnosti komunikovat se svými blízkými, o tragédii, která postihla jednu rodinu a tajemství, které jí už dlouho tíží.
Na každého člena tohle všechno dopadlo a každý s tím bojuje po svém.
Při čtení mě mnohokrát napadlo, že celá rodina by potřebovala psychologa (matka mnohem víc léčbu na psychiatrii).
Kdyby vyhledali odbornou pomoc a komunikovali spolu určitě by vše zvládali lépe.
Malého Teodora mi bylo velmi líto. V dospělosti se pak jeho chování dalo zčásti očekávat. Možná i pochopit?
Trochu mě mrzí, že v půlce knihy se příběh začne trochu natahovat. Z pohledu matky pak tak nějak ztratí náboj.
I tak ale hodnotím velmi pozitivně.
(SPOILER)
Viktorie Hanišová je Paní spisovatelka. Jak už je typické, tak kniha obsahuje tolik námětů a rovin, nad kterými se člověk musí zamyslet.
Chápu, že úvodní typ psaní mnohým čtenářům nevyhovoval, mně byl Teodor svým myšlením a zmíněnou mluvou značně protivný. Zároveň si myslím, že je to dobře zvolená cesta k vystižení osobnosti Teodora a jeho pohledu na svět. Život pro něj nebyla žádná poetika, tak proč používat přikrášlené výrazy.
Velice zajímavá byla psychologicky ta část, kdy se Teo přidá ke šmejdům a začne se mu po finanční stránce dařit. Člověk má radost, že alespoň jeden aspekt jeho života už není úplně na nic a něco je v jeho životě konečně dobré, ale, proboha, za jakou cenu? Málem mi to zlomilo mozek.
Smutný odraz naší společnosti je zachycen v části Matka. Marička „jen“ potřebovala pomocnou ruku, ale jinakost nás dráždí, tak si do ní raději společně půjdeme kopnout. Naprosto pak chápu její oddanost Prorokovi. A potřeba věřit je tak snadno zneužitelná.
Kniha ve mně zanechala vlastně velice pozitivní pocit v tom smyslu, že si uvědomuji, jak sakra dobře se mám a ne každému je to společností, výchovou či tragédií dopřáno.
Opět originál, opět čtení, které zaujme svým překvapivým rozuzlením, prostě skvělá paní Hanišová.
Tahle knížka se mi moc těžko hodnotí. Z každé její stránky na mě dýchá taková deprese, že je mi z toho až úzko. Napsané je to moc dobře, ale mám z toho celkově takový "hnusný" pocit.
Smutná, tíživá kniha. Na jedno nedělní odpoledne obsahuje příliš mnoho těžkých témat a dusivé atmosféry.
I tak doporučuji.
Neděle odpoledne je depresivní čtení, tragický příběh jedné rodiny plný tajemství a nulové komunikace mezi jejími členy. Jak je možné navzájem zničit život nejen sobě, ale hlavně dětem. Od autorky bych rozhodně doporučila jiné romány.
Chcete uhlazené a romantické čtení? Rozhodně zapomeňte na nedělní odpoledne. Nevadí vám používání vulgarit (opodstatněných), zvládnete duševní marast způsobený hlavním postavám už od raného dětství? Čtěte a nenechte se odradit počátečními pochybami. Co z toho budete mít kromě bolavé duše? Možná uvědomění, jak důležité je včas odhalit pravdu, i když se bojíte, že můžete přijít o všechno. Děti jsou bezbranné, ale tátové a mámy někdy taky… Díky za závěrečné slzy.
Nádherná kniha o traumatech z dětství. O tom, jak nás utváří co o nás kdo řekne, aniž bychom si to uvědomovali. Jak jsme v dětství manipulovatelní, jak je naše duše křehká a jak je důležité znát příběhy druhých.
Zas mě nalákalo vysoké hodnocení čtenářů (85%) a zas jsem bohužel zklamaná. A divím se, že jsem knížku nakonec dočetla. Někdo jí tady dokonce nazývá nádhernou. Je to příběh plný ošklivostí a deprese, autorka umí psát, ale nic nádherného v tom nevidím a závěr je hodně nepravděpodobný. Který otec by tohle dělal tolik let?
Kniha tíživá, jako nedělní odpoledne. Já mám Viktorii Hanišovou ráda a ani v této knize mě nezklamala.
3 kapitoly - syn, máma a táta. Syn je nejdelší, vlezl mi pod kůži. Proměna malýho kluka v dospěláka je zastřená v úzkostným a depresivním podání. Teo s matkou chodí do jakési náboženské komunity, trpí úzkostmi (on nebo matka?) potkává kamaráda Vychcana a neustále se ptá, proč otec každou neděli odpoledne odchazí.
Může se zdát, že kapitola o matce trochu ztrácí tempo, ale spíš naopak. A ta o otci je pomyslnou třešinkou celýho příběhu. Zjistíme, kam a proč otec v ty neděle teda s neústupnou pravidelností jezdí?
Za mě teskná, melancholická a výborná záležitost.
Kniha patří mezi ty, které vás jednoznačně budou vytáčet. Ale našla jsem tam i nějaké vtipné pasáže, respektive spíš černý humor. Ono záleží jakou máte náladu.
Zkrátka rodinné drama s tajemstvím.
Sledujeme život malého chlapce Tea, ze kterého se v průběhu děje stane dospělý muž. Jeho otec každou neděli odpoledne někam chodí a on ani vy netušíte do samého konce kam a hlavně proč? (A to proč jsem jsem si říkala i na konci :D)
Jeho kamarád "Vychcan" má tu přezdívku právoplatně a i když Teovi trochu pomohl, možná by bylo lepší ho nepotkat.
Zajímavá kniha. Děj trochu u druhého úhlu pohledu (matky) ztratí tempo, aby jej pak nabral v o to větší intenzitě. Opravdu poměrně velký čtenářský zážitek plný morálních dilemat, problémů zahalený oblastí psychologie (či spíš psychiatrie?).
#prvniprectenaknihavkvetnu
Čekala jsem, že kniha bude stejně dobrá jako Houbařka, ale bohužel nebyla. Začátek dobrý, námět taky, ale nějak se to vleklo a úplně mě to nebavilo. Až konec knihy, kde se vše vyjasní co a jak se stalo, byl dobrý.
Způsob psaní Viktorie Hanišové mě moc nevyhovuje. Velmi si cením námětu knihy, který si autorka zvolila. První část má velmi hrubý argot a rozumím tomu, že chce spisovatelka přiblížit mluvu občanů, kteří se ocitnou na dně. Druhá část knihy je naprosto čtivá. Vede k přemýšlení. Je potřeba o věcech, které se staly mluvit.
Kniha je vyprávěná pohledem Tea a jeho rodičů. V první části sledujeme Tea od jeho dětství - dětskýma očima sledujeme, jak chodí na vyšetření na psychiatrii, jak z něj matka dělá domškoláka za každou cenu... Tuhle část jsem hltala. Postupem času však, asi od Teových osmnáctin, mi to celé přišlo takové ploché, šup šup, ať už jsme dál... Chápu konec této části, ale asi k němu mohlo dojít i o pár let dříve. Kapitoly matky a otce pak jsou vysvětlením všeho, co padlo předtím. Otevírá se nám život matky, která se chová tak, jak by se matka chovat neměla, a to z extrému do extrému... A pohled otce už jen domaluje poslední tahy. Až na tu kostrbatou část z Teovy dospělosti, je to povedená kniha.
(SPOILER) První dvě třetiny knihy jsou hodně dobré. Perspektivy rodičů, které se objeví v poslední části, jsou příjemným oživením, autorka ale zároveň uklouzla k příliš polopatickému vysvětlování a na konci z té počáteční podivnosti moc nezbyde (byť uznávám, že je to přirozený vývoj vyprávění).
Málem mě odradil zvláštní začátek, ale jsem ráda, že jsem vydržela. Nádherná kniha.
Štítky knihy
sekty česká literatura rodina tajemství psychologické romány české romány
Autorovy další knížky
| 2018 |  Houbařka |
| 2015 | Anežka |
| 2019 |  Rekonstrukce |
| 2020 | Dlouhá trať |
| 2022 | Neděle odpoledne |
Tvorbu Viktorie Hanišové mnozí z vás dobře znají. Než jsem se pustila do románu Neděle odpoledne, seznámila jsem se s povídkovou knihou Dlouhá trať. Ale nějak jsme si nesedly.
Neděle odpoledne byla oproti předchozí zkušenosti úplně jiný kafe. Pokud se mi podařilo vyšetřit více času na čtení, zabředla jsem do textu a nemohla se odtrhnout.
Po celou dobu četby mě cosi nepříjemně svíralo v hrudníku. Tenhle tíživý pocit jsem naposledy měla při čtení knihy Srpny od Jakuba Stanjury.
Příběh si prožijete pohledem tří postav Tea, jeho matky a otce. Bolí každý z nich.
Soucítila jsem, nenáviděla, odsuzovala, snažila se pochopit, odpustit, vcítit se...a zároveň s tím jsem si říkala, jak málo se mnohdy snažíme nahlédnout pod pokličku. Proniknout k samotnému jádru věci. Podívat se na věc očima druhých...
Doporučuji!