Neděle odpoledne
Viktorie Hanišová
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/499022/bmid_nedele-odpoledne-Sgy-499022.jpeg
4
1140
1140
Každá rodina má své tradice. Některá má navíc i tajemství. Život malého Tea ubíhá v pomalém, ubíjejícím rytmu. Odtažitá a samotářská matka ho vzdělává doma a namísto procházek ho vodí do komunitního náboženského centra. Pod stromečkem Teo vždycky najde jen další díl Káji Maříka. A otec každé nedělní odpoledne někam zmizí. Dospívání však nelze zastavit, a tak i Teova smutná rutina s nástupem do školy a novým kamarádem dostává první trhliny. A s ní i celá rodinná situace, obestřená mlčením, tajemstvím a smutkem. Čím více Teo stárne, tím víc se odtahuje od své rodiny. Ale i jeho vlastní samostatný život je nakonec všechno, jen ne spokojený: je v něm prázdné místo, které potřebuje zaplnit. Neděle odpoledne je příběhem o trápeních a tragédiích jedné rodiny, vyprávěným ze tří perspektiv. Co se synovi může zdát jako vyšinuté, z matčina nebo otcova hlediska najednou dává smysl. Je to kniha o vzájemném míjení i sbližování.... celý text
Přidat komentář
Mazec. Kniha pro mne postupně nabírala takové grády, že jsem ji pak už nemohla odložit. Husté to bylo. Někdy teda hodně. Někdy mi bylo až zle. Člověk nejdřív vůbec nechápe, s vyprávěním matky pak jakoby může mít pochopení. Je mi neuvěřitelně líto dětí, které se ocitnou v pozici toho divného, kterého vůbec nikdo nebere, přitom jeho duše je úplně čistá a otevřena přátelství. Uf.
Proč se lidé nedokáží oprostit od chyb svých rodičů ve výchově a dopouštějí se těch samých chyb na svých dětech? Proč mají naše děti trpět za to, že se rodiče nedokáží poučit z minulosti? Proč máme nosit cejch nedokonalého člověka jen proto, že naši rodiče selhali?
Viktorie Hanišová je další v řadě českých spisovatelek, která ve svých knihách dovede jít až na dřeň problémů.
Hanišová píše sugestivně, dokáže čtenáře vtáhnout do na první pohled obyčejného příběhu, který mu ale představí jako to největší dobrodružství. Téma je šílené - tak trochu hnusné, není jednoduché číst o tom, jak lidi, kteří by neměli mít děti, děti mají a nezvládají to. Ale člověku hodně dojde, mnohé přehodnotí a knihu slupne jako malinu.
Ufff, těžké a temné čtení. Kniha rozdělená do tři částí, každá je věnována jednomu členu rodiny, což jsem před čtením nevěděla a když jsem četla příběh syna, říkala jsem si, kam až to může jít. Při čtení prvního příběhu mi bylo častokrát fyzicky zle. A hned druhý příběh rozkryje zvláštní chování matky - najednou to všechno dává smysl. Příběh otce jsem zhltla na jeden zátah. Zajímavé téma.
Nedělní odpoledne není jednoduché čtení,tři úhly pohledu na nefunkční rodinu odhalí prapůvod všeho.
Kniha je čtivá, pořád mě to pohánělo dopředu, abych už znala to rodinné tajemství. Ale hodně věcí mě rozčilovalo a často jsem byla v pokušení přeskočit pár stránek, abych už byla na konci. Těšila jsem se na tátův pohled na věc, protože se mi táta zdál nejnormálnější ze všech postav. Ale žádné velké WOW se nekonalo. Jsem ráda, že jsem knihu přečetla, ale vracet se k ní nechci.
VH opět nezklamala. Do děje se sice ze začátku můžete hůře dostat, někteří ani pak nedají octa s macarkou a voe na každém řádku, ale myslím že, to k tomu patří a bez toho by to nebylo možná ani ono. Děj je vypravován nejdříve z pohledu syna, pak přijde matka a nakonec dostane sice nejkratší ale nejdůležitější kousek otec. Synovo vyprávění je nejdelší, sledujeme ho také od raného dětství až do dospělosti. Matčin pohled nám zase odhalí celé pozadí a soukolí (které se zadrhlo) v rodině a otec nám doodhalí definitivní a poslední střípky do skládačky. Nevím zda to přijde jen mě, ale je možné že by konec dával i naději, že bude dobré? Za mě dobře napsané, zajímavý příběh. Ulevilo se mi, že se nestalo to co je čekala. Ale i tak síla. Doporučuji.
Knihy od paní Hanišové jsou za mě jedny z nejlepších. Samotný příběh je vždy utlačen psychickou stránkou hlavních hrdinů - Mnozí poté mohou hodnotit příběh jako "nezajímavý".
Je až neskutečné, jak paní Hanišová dokáže samotnou depresi, úzkost a celkové psychické rozpoložení vložit do řádků knih tak, že čtenář cítí sám neskutečnou tíhu bytí - za hlavního hrdinu.
Mně se kniha po formální stránce líbila moc. Zajímavé neotřelé téma, kvalitní text. Jinak to bylo ale docela depresivní čtení, které mi po psychické stránce vůbec nedělalo dobře.
Mně se kniha nelíbila. Dějově za mě nejhorší z knih, co jsem četla. První část byla na můj vkus docela sprostá. Nečetlo se až tak špatně, ale tohle můj šálek kávy rozhodně nebyl.
Skvělý psychologický román, ač značně depresivní. Knížku jsem v podstatě nemohla odložit. Je složená z vyprávění tří členů rodiny, syna, poté matky a otce. Z každé stránky čiší úzkost z nefunkčnosti celé rodiny, ze špatných vztahů, z nešťastného bytí každého z nich... Smutné čtení, které mě zasáhlo. Můžu doporučit.
Sice dosti depresivní, ale velice čtivě napsaný příběh jedné rodiny. Sledujeme děj očima Tea, jeho matky a jeho otce. A ze všech stránek je cítit naprostá úzkost, smutek a postupně graduje rodinné tajemství a všech je mi tak nejak líto.
Moje první kniha od autorky; moc se mi líbil styl psaní, jazykově i kompozičně. Téma depresivní, ale já mám tyhle knihy popisující rodinné tragédie ráda. Jen tady mi chyběla aspoň nějaká špetka naděje nebo troška optimismu, proto jsem váhala mezi 4 a 5 hvězdami
Titul knihy navozuje dojem poklidného času stráveného s rodinou a příjemnou aktivitou nebo nicneděláním. Ne tak u Hanišových. Tady je neděle odpoledne a vše, co se s ní souvisí, příčinou rozpadu vztahů i osobností. Hanišová s Bolavou by si mohly podat ruce. Jejich příběhy jsou temné, naplněné bolestí, strachem, násilím i smrtí. A přece se od knihy nelze odtrhnout. V mém případě ne kvůli vyžití se v temnotách duše hlavních postav, ale kvůli naději, že z nich vybřednou, že pochopí nesmyslnost cesty stávající. Hanišová však svým postavám ponechává jen pramalou volbu, naději a šanci. A přece se tam objevují. Díky za to, protože bych se mohla zacyklit v bezúčelné bezútěšnosti. Taky nemůžu Hanišové upřít neodbytný pocit reálnosti. Vždyť tahle planeta je plná pošuků, šmejdů a zoufalců. A pokud jich neznáte dost, buďte za to vděční.
Hanišová se osvědčila coby zlá sudička. To, z jakých povah a osudů poskládala Teovu rodinu, chce hodně špatnou zkušenost nebo hodně temnou představivost. I když nikdo z nich není nakonec ve své podstatě zlý. S kamarády to Teo, který si své stigma nese svým neradostným životem, nemá o nic lepší, zvlášť když má jen jednoho, Vychcana. A to je vážně nedobrá povaha. Je to vlastně dost dobrá motivační kniha, která se vztyčeným prstem varuje před slabostí, nečinností, zaslepeností, vč. té náboženské, a taky opičí láskou. Strávila jsem velmi podivná Nedělní odpoledne, z nichž jsem se vracela do normálního života naplněného prací, obyčejnými starostmi, ale i radostí a smíchem. Mám opravdu skvělý život, musím občas sama sobě připomenout.
Viktorie Hanišová sa v románe Neděle odpoledne opäť presadila ako autorka s citom pre psychologické hĺbky a schopnosťou vtiahnuť čitateľa do príbehu. Tentokrát sa zameriava na život malého Tea, ktorého detstvo je ovplyvnené podivínskou a samotárskou matkou a izolovaným životom.
Oceňujem, ako autorka výborne vykresľuje dusnú atmosféru, v ktorej Teo vyrastá. Podivné rituály, náboženské fanatizmy a izolácia od vonkajšieho sveta vytvárajú silný a nezabudnuteľný dojem.
Postavy sú komplexné a mnohovrstevné. Najmä vzťah medzi Teom a jeho matkou je vykreslený s veľkou citlivosťou a presvedčivosťou. Trochu som mala problém s Teom, ktorý je síce sympatický chlapec, no miestami pôsobí pasívne a ťažko sa s ním stotožňuje. Román nenápadne poukazuje na problémy súčasnej spoločnosti, ako je náboženský fanatizmus, izolácia a nedostatok empatie.
Celkovo hodnotím román Neděle odpoledne ako silný a emotívny román, ktorý nenechá svojho čitateľa ľahostajným. Hanišová tu opäť potvrdzuje svoj talent a schopnosť písať o zložitých témach s ľahkosťou a citlivosťou. Aj keď nie všetky aspekty knihy sú dokonalé, určite stojí za to si ju prečítať.
Smutný ,,drsný,, román rozdělený do tří částí ... Kniha s mírnou detektivní zápletkou... Kniha se četla dobře... Kniha mě vrátila i trochu do mého dětství a donutí člověka k zamyšlení - což je dobře ! Neděle odpoledne stojí za přečtení a zůstává u mě doma v knihovně ...
Opět tajemný, psychologický román z péra osvědčené české autorky. Román o vztazích, neschopnosti komunikovat, která vede až dramatickým a depresivním odhalením a která způsobí v rodině neštěstí. Román se studeně smutným tématem a s nadějným koncem. Pokud se naruší jedna strana trojúhelníku, zbortí se.
Míjení.
Toto slovo znělo snad ve všech recenzích, a ja ho musim napsat taky. Bohuzel mi to místy připomínalo muj vlastní domov, kde si každý nese silene těžký batoh plny zlých zážitků, strachů, zkusenosti a úzkosti, který ne a ne otevřít, přestože je zátěž rozežírá zevnitř. Ze začátku se to nezdálo, ale v druhé polovině se příběh pospojoval a autorka dokonale vykreslila psychologii postav. Sice se spojil, ale má tíseň se prohlubovala.
Autorovy další knížky
| 2018 |  Houbařka |
| 2015 | Anežka |
| 2019 |  Rekonstrukce |
| 2022 | Neděle odpoledne |
| 2020 | Dlouhá trať |
Tato kniha se mi opravdu dostala pod kůži. A to jsem si zpočátku říkala, že je to psané tak nějak zvláštně, snově, ale nakonec mě děj naprosto pohltil. Teodorovo vyprávění bylo velice sugestivní a bylo mi ho líto, dokud byl dítě. Pak dělal samá špatná rozhodnutí a životem propolouval ne zrovna zdárně.
Celá kniha je o tom, že všechny špatné věci mají svůj původ, svou příčinu a bohužel i následek. Když se něco pokazí v dětství, neseme si to s sebou celý život. Rodiče nám dokáží v mnohém pěkně zatopit. Teodor vlastně neměl žádný pozitivní vzor, žádnou motivaci směrovat svůj život lepším směrem.
A jeho rodiče, zejména matka potřebovali sami odbornou pomoc. Matka se ze zoufalství upnula na sektu, byla duševně narušená a její láska k Teovi byla spíše taková "zbytková". A otec byl možná trochu slaboch, ale vlastně jsem ho chápala. V podstatě v té knize nejde nikomu nic vyčítat, protože si každý prošel svým osobním peklem a neuměl jednat jinak.
Ale děti by za to platit neměly.
Takže - skvělý silný příběh, kde nenajdeme žádná líbivá pozlátka, prostě tvrdý a neveselý život sám, rodinné drama.
Autorka tato témata zvládá bravurně, soudím tak i z jejích předchozích knih, které jsem již četla.