Lenucha77 komentáře u knih

Neznám mnoho knih ani autorů, o kterých bych s klidným svědomím mohla říct, že si je přečtu znovu. Paní Mornštajnová je neuvěřitelná, jak nám tady sází jeden příběh ta druhým, má neskutečné historické znalosti, životní zkušenosti, nadhled a vypravěčský um.... Když tyto věci zamícháme a propojujíme, nemůže z toho vzniknout nic jiného, než parádní dílo, hodné přečtení hned několikanásobného. Tady navíc zjišťujeme, že vyslovené slovo jako takové může hodně ublížit, nejde vzít zpátky, tak jako okamžik rozhodnutí. Nebudu vyzrazovat, co mě dostalo až úplně v závěru, to bylo nefér k těm, co knížku ještě nečetli. Opět děkuji autorce, rozhodně knížka dostane důstojné místo v knihovně.... (Jdu se shánět pomalounku po knize Listopád.)

25 10.05.2022

Moje první kniha od autorky a určitě ne poslední. V českých literárních vodách mám stále co objevovat! Říkala jsem si - to budeme sbírat celou knížku houby, nebo co? V podstatě ano, o to víc mě těší, že mohu říct- jednoduše skvěle napsaná knížka, postupně se otevíral problém, který Sára prozila, a díky kterému přebývala několik let bez rodiny v polorozpadlém domku na Šumavě. Výborné vykreslení postav, prostředí přírody a lesů, které zbožňuji, houby 100x jinak... A zlehka otevřený konec - ten mi vůbec nevadí, nabízí více možností čtenářově fantazii a to mě hodně baví.

24 10.02.2023

Všechno již bylo řečeno, bravo!!. (I když po přečtení jsem musela přeladit na úsměvné vyprávění H.Pawlowské, abych se trochu sebrala. Síla!)

22 05.04.2022

Říkáte, že kniha byla předvídatelná,
říkáte, že byla psaná moc jednoduše,
říkáte, že byste radši románovou kroniku...
Tak já vám něco povím: dobré to bylo. (I když pro Les v domě škoda, že jsem četla Vrány od Dvořákové. Ty jsou totiž super.)
Cácora byla taková, jaká nutně musela být, divím se, že vůbec měla vůli k životu. Možná působila na některé čtenáře nesympaticky, ale nevím, jak by se měla podle nich chovat, když prožila to, co prožila?
Za mě ukvapený konec, velké wow se nedostavilo - možná mi chyběla větší hloubka - emoce.
Také nedokážu bohužel kvůli rozjeté kauze říct, jestli byl děj předvídatelný, nebo od kdy se přesně rozkryly karty... to opravdu čtenářskému zážitku uškodilo.
Oceňuji citlivost, jakou se téma uchopilo.
Jinak - určitě zůstane Les v domě v mojí knihovně vedle ostatních děl paní Mornštajnové.

19 09.07.2023

Tenoučkou knížku jsem si dala během jednoho dne, po dočtení jsem se přistihla, že na ni prostě jenom ohromeně zírám a nejsem schopná se ani pohnout. Ten závěr neskutečný, smekám. Takto mě dlouho žádná knížka nepřekvapila. Děkuji, paní Dvořákové tleskám.

17 28.01.2023

Přečteno za jeden večer. Autorka nám svojí brilantní hrou s češtinou přibližuje život Jarka, bývalého kněze,který bojuje se svým vnitřním rozpoložením, s vírou, nevírou, Bohem. Zahrada, kterou zvelebuje, je mu útěchou.... A pak, v polovině knížky se stane něco, co ho donutí prozřít. (Já na ten okamžik čekala, trochu tušila a byla to síla)...Zajímavé téma zpracované sutorkou z pohledu muže. Myslím, že se jí tato kniha velmi dobře povedla.

17 27.12.2022

Před chvílí jsem dočetla, hodnotím jako výborné dílo, za kterým musí být neskutečně hodin práce, stejně jako na prvním díle, jen si myslím, že pamětníky, nebo spíš jejich potomky, co slýchávali, jaké to bylo na přelomu století, se do jedničky muselo ještě hůř hledat a pátrat, studovat materiály, archiv ... Smekám. A pak, jak paní Lednická dokázala všechno skloubit s životními příběhy, to vypracování - to je neuvěřitelné. Znovu se přesvědčuji, že české autorky čtu poslední dobou nejraději, za mě převyšují (no, ne zase všechny ;)). Ale moje volba nové knížky se čím dál častěji stáčí do českých vod.

17 19.06.2022

Již pátá přečtená kniha od autorky, zatím se mi líbila asi nejvíc. Udělala jsem možná chybu, že jsem začala číst od poslední vydané Drak spí a nečetla chronologicky.... tím jsem se ochudila o návazném sledování životní cesty policisty Josefa Bergamana. Jinak autorka je prostě talentovaná spisovatelka, jen člověk nesmí číst třeba tři její knihy po sobě, což jsem udělala já a pak už mi trochu děje jednotlivých knih splývaly. Takže rada: prokládejte vždy jiným žánrem či autorem.

16 03.09.2022

Včera večer jsem Hotýlek dočetla - a dobrý!!! Já se přiznám, knihu Slepá mapa jsem si koupila od paní Mornštajnové jako její pro mne úplně první knihu, nahlédla jsem do ní a odložila. Nic se k mému zděšení nekonalo, chladný odstup, neseděla mi... Ležela v knihovně. A pakvzhruba po roce to začalo a už jsem nemohla přestat číst. Takže i Hotýlek krása, smekám. Prostě její podpis.

16 05.04.2022

Užívala jsem si každou větu této bravurně napsané knihy. Smekám před autorkou, právem si zaslouží označení český King. Neviděla jsem žádná hluchá místa, po celý příběh květnatá čeština. Napětím jsem mnohdy nemohla přestat číst. Po dlouhé době můžu říct, že je právem dílo označováno jako bestseller. Takto si ho představuji.

15 15.10.2023

Doteď jsem byla naprosto fascinovaná vším, co AM napsala. Přesně proto jsem neváhala nad koupí knihy Listopád, sázka na jistotu.... No, tak ne! A ptám se - proč? To skutečně je nutné od začátku do konce knihy zasévat beznaděj, marnost, smutek? Čím víc zděšení a hrůzy, tím se to líp prodává? Jinak si tento počin nedokážu vysvětlit. Vždyť dramatičnost příběhu jde přece vyzvednout i jinak, než se potacet v plytkosti nedokresleni postav, na každé stránce popisovat hrůzy onoho období... jasně, při druhé světové válce to je na místě, ale bohužel AM zřejmě miluje ostnaté dráty a plesnivé stěny vězení, neutěšený stav hrdinů natolik, že si musela vymyslet historii, která se ani nestala, aby mohla hrůzami bezútěšnosti zamořit knížku od první do poslední strany, bez jakékoliv vyhlídky na cokoliv dobrého. Bez špetky humoru. Její vypravěčský um tady vůbec nepřilnul se žánrem sci-fi. Absolutní sáhnutí vedle, možná s poselstvím nastolit u většiny čtenářů deprese a pocity zmaru. Proč?

15 05.07.2022

Detektivky pana Březiny mě neskutečně baví.

12 01.05.2023

Otevřené konce mi nevadí, avšak tady bych trošililinku většího náznaku konce uvítala. Jinak - ona asi příroda ví, proč někdy některým rádoby matkám brání v početí ...

11 17.04.2023

Tohle byl slovní balet, užívala jsem si autorčin styl natolik, že bych jí uvěřila v příběhu cokoliv. Krásně vykresluje Šumavu, jde cítit, že je to její srdeční záležitost - nic nepřikrášluje, hory jsou drsný kraj, přitom omamně krásný.
Zaujalo mě, jak podala situaci z pohledu jednotlivých postav, jak je dokázala vysvléct, převrátit jak ponožku - v jednu chvíli jste dotyčného nenáviděli a v druhé byste mu skoro odpustili vraždu. A to i opačně. Rozhodně je kniha parádní práce a dobré čtení!

10 30.06.2023

Mé první setkání s autorem a v žádném případě ne poslední. Tomáš Volf, hlavní hrdina - sympaťák na první dobrou, konečně vyšetřovatel z masa a kostí, s city i pochybami, po těch překombinovaných Keplerovkách naprosto výborná detektivka :).

10 02.04.2023

Velmi dobře se kniha četla, ale jak jsem četla víc a dál, přišel mi celý příběh trochu mimo. Trochu těžko uvěřitelný- vždyť těhotenství už se dalo regulovat, pokud nebyl člověk úplný ehmmm.... Vím to od své babičky. A nešlo o 18.století. Hlavní hrdinka Anna byla tak úžasná, že jsem se chvílemi lekla, že čtu Annu proletářku. Možná, kdybych knihu potkala, až mi bude 65+, více bych ocenila.

10 30.12.2022

Moje první přečtená knížka od této autorky a jsem spokojená. Nic mi tam nechybělo ani nepřebývalo, trochu se mi motal konec, ale to bylo způsobeno zřejmě mojí nedostatečnou pozorností - musela jsem se někdy vracet. Nicméně - paní Klevisová si ocenění nejlepší detektivky dle mého zaslouží a určitě brzy sáhnu po další její knize.

10 03.07.2022

V podstatě se podepisuji pod hodnocení LuckaLO. Bohužel, po Šepotu z lesa velké očekávání, což se nesplnilo. Měla jsem problémy dočíst, navzdory květnaté češtině, která byla zbytečně místy vyšponovaná a jakoby na sílu. Hvězdičku přidávám za propojení linky postavy Petra a Imbuse ze Šepotu, což mě probralo z letargie a napovědělo, že není všechno snad ztracené...

9 01.01.2024

Kniha předčila moje očekávání, líbila se mi (krom obálky-zaslouzila by si určitě lepší) od začátku do konce. Dle mého skvělý debut, těším se na další (doufám) tvorbu této autorky.

9 09.06.2023

Pokud bych měla vypíchnout nějaké pozitivum, po přečtení Jizvy zhruba vím, co se událo v Životicích 1944. Nic víc mi kniha bohužel nepřinesla. Spěchala jsem se čtením uspěchaně napsaného románu, abych to tak nějak dala. Nabízí se jistě srovnání s Alenou Mornštajnovou nebo Šikmým kostelem od Lednické. A za sebe musím říct, že naprosto nesrovnatelné. Trochu se bojím říct, že odfláknuté.

9 13.03.2023