Jeřabinový dům

Poslouchala jsem jako audioknihu. Z nějakého důvodu mě kniha i zpětně dráždí (ale tato energie mě nutila ji doposlouchat). Každopádně to je jako učebnice vyhýbavého chování. Nikdo si nic přímo neřekne, nikdo nic neudělá.. zejména hlavní postava, která očekává přístup, který sama nemá. Popisy krajiny mě nepřišly tak významné, aby knihu zachránily.

Knihu jsem si vybrala, protože se odehrává v mých oblíbených Rychlebských horách a při čtení jsem měla pocit, jako bych tam byla taky. Celá kniha na mě ale působila hodně depresivním dojmem, protože všechny hlavní postavy byly se svým životem neustále nespokojené a autorka to dokázala opravdu výborně popsat.

Příběh jehož jednotlivé střípky zažily mnohé z nás.

Kniha se moc hezky četla, jeden rok propletených životů, konec mi přišel jako připravený na volné pokračování.
Těším se na další knihu autorky.

Civilní, jak tu někdo zmínil. Lucie mi trochu vadila pasivitou, Janiny mi bylo spíš líto, Sofie mi byla sympatická. A Rychleby jsou zapomenuté kouzlo!

Příjemně čtivá vztahovka z malého města. O rodinných tajemstvích, představách o životě i o tom, jak nám osud s nimi může pěkně zamíchat.
Lucii celkem chápu, tzamotala se do vztahu s ženáčem a pak se potácí od ničeho k ničemu. Neví, co dál. Janina naopak ví, co chce. Ale je to opravdu to, co kdysi chtěla? Tohle zamyšlení mě bavilo.

Příjemné, milé a poklidné čtení, i když o komplikovaných rodinných a partnerských vztazích. Doporučuji.

Myšlenkové pochody Lucie moc nechápu. Neví, co chce, rozplizle se potácí životem. Celý román se nese v duchu mátožné letargie, která spolehlivě uhasí každý zárodek radosti. A to jak postav, tak čtenáře.

Naprosto můj šálek kávy! Jak tématem, tak zpracováním, v poslední době mě tyto "civilní" příběhy o mezilidských vztazích a každodennosti života velmi baví. Jen k tomu, abych dala plný počet, mi tam něco neidentifikovatelného chybí.

Dlouho jsem přemýšlela, zda dát plný počet hvězdiček nebo ne. Skoro bych dala, ráda čtu příběhy o domech a životech v nich. A i když tam vystupuje moje oblíbená kočka, zde kocour, něco mi tam trochu scházelo. Hlavní postava Lucie se celou dobu plácá v jednom vztahu a nakonec si nechá utéct i ten další, slibně se rozvíjející. Zato je silně propojená se svojí tetou, a tak zůstává s ní. Dobře je popsáno téma mateřství, jak u Lucie, tak u Janiny. Vojta je potom postava, kterou bych nejradši zabila.
Celkově ze všeho padá na vás tíseň a vlastně o nikom se hlouběji nic moc nedozvíte. Přesto se to dobře četlo, vyzdvihuji hezky popsané prostředí a ráda vyzkouším i další knihu autorky.

Miluju Rychleby, tudíž Jeřabinový dům byla jasná volba :) Překvapilo mně, že kniha nepopisuje tento kraj až tak moc, spíš jde o zmínky jen tu a tam. Hlavně jde o příběhy zdejších lidí, a musím říci, že mě moc potěšilo, že se příběh vyvíjel tak nějak netuctově, neočekávaně - celou dobu mě to drželo v napětí, jak to asi dopadne :) A strašně moc by mě zajímalo, jestli Jeřabinový dům existuje!!! :D Mám ráda Karin Lednickou, která píše o Slezsku, Jiřího Hájíčka, který zasazuje příběhy do jižních Čech, a teď už i Marii Hajdovou, která nás s sebou bere do Jeseníků :)

Kniha se četla velmi příjemně, motivovala mě ke hledání Rychlebských hor, Bílé Vody atp. na googlu. Nevím kdy přesně autorka knihu psala...ale přišel mi úsměvný rozdíl mezi jí popisovanou porodnicí a realitou porodního odd.agel v Jeseníku. Chápu, že chtěla zdůraznit odlehlost , zapadákov a vůbec vzdálenost míst od Prahy....ale tu otřískanou Karosu, popraskané zdi a prošlapaná lina v porodnici jsem jaksi nemohla uvěřit, to zní spíš "jak si pražák představuje odlehlý kraj" Jinak příjemné a celkem realistické čtení. Osobní poznámka: pana Vojtěcha bych nechtěla potkat ani jako řidiče, ani jako souseda, ani jako zetě a nedej bože jako manžela.... mě byl odporný i tak na dálku :)

Melancholický, jemný, vespod laskavý příběh či spíš propletenec několika osudů. Uvítala bych snad jen trochu menší podíl prostých popisů a trochu větší hloubku či naléhavost vyprávění. Slyšela jsem jako audioknihu, dle mě skvěle načtenou. Rychlebské hory jako bonus, moc knih o tomhle kusu Čech neznám. Líbilo.

Zajímavý, dobře napsaný debut knihy. Děj se odehrává hlavně v Rychlebských horách, na Jesenicku, Javornicku, ale je tu zmínka i o Praze. Četlo se mi velice dobře a knížku jsem přečetla se zájmem rychle. Zaujaly mě hlavně životní osudy žen, rodinné vazby, povahy lidí. Krásně je popisovaná příroda, roční období. Život v této části naší republiky určitě není jednoduchý. Dovedu si představit, že bych tam přijela na kratší pobyt, dovolenou, ale trvale bych tam asi nechtěla zůstat žít. Knihu doporučuji přečíst. Je to takové odpočinkové čtení.

Nebavilo, nenadchlo

Zdatný románový debut lokalizovaný do podmanivé periferie naší republiky – na Javornicko a Jesenicko, kde se svébytně mísí opuštěnost, zpustošelost a desperátské odhodlání. A podobné to je vlastně i uvnitř hlavní hrdinky a některých dalších postav.

Dílu by samozřejmě šlo vytknout poněkud zploštělý sloh, typický tak pro devadesát procent současné české prozaické produkce, a občasná stylistická škobrtnutí (část z nich jsou zřejmě transfery z běžné mluvy popisovaného regionu, z něhož pochází i autorka sama, tedy jakési „sudetské moravštiny“, myslím ovšem, že se tyto obraty nemusely – minimálně ne v takové míře – dostat do hlavního textu, tj. mimo přímé řeči, není-li to zjevně s určitým systémovým zámyslem užívaný prostředek, což není...), ale nesporně i nerealističnost příběhu, kdy se postupně ukazuje, že tu je osudově propleten bezmála každý s každým a vývoj událostí a situace jsou tomu autorkou uzpůsobovány (ale i to je ve vztahových románech a filmech běžné a důvody toho chápu, jen to prostě působí až příliš vyfabulovaně). No a pak ten rozpačitý, jakoby narychlo dotažený (či předělaný?) závěr.

Četba to ovšem byla vlastně strhující a silně mě oslovila – vedle již zmíněného zasazení do kraje na úpatí Rychlebských hor a Jeseníků – především tematizace těhotenství, ztráty ještě nenarozeného dítěte a v obecnější rovině pak i zplození a vychování potomka jakožto jediné cestě k naplnění rodinného štěstí a životního poslání (primárně tedy, ale nejen) ženy. Všechno jsou to otázky, které ve mně v posledních letech silně rezonovaly, a jejich reflexi v knize, kde zaznívá ve vnitřních monolozích nebo vyslovených rozhovorech různých postav, pokládám za velmi zdařilou. V tom vidím největší přínos a přednost celého díla. Nejsem příliš znalý daného žánru, ale domnívám se, že hloubkou a obratností zpracování těchto otázek Hajdové román vyčnívá.

Jeden rok v životě jedné mladé ženy, protkaný hlubokými změnami a reflexemi jak v jejím osobním životě, tak v životě kolem ní a jejích blízkých. Pozvolna plynoucí a velmi věrohodný příběh, který se mění jak roční období. Lehce melancholická atmosféra pobízí k vlastním reflexím a otázkám o současném světě, životním stylu, rodinných vztazích, mateřství... bez příkras a zbytečně načančaných happyendů. Pěkné !

Moc hezká česká próza. Rodiče, děti, zranění duší, smutky i naděje. Děkuji

Dávám pět hvězdiček. Moc se mi to líbilo. Knih na podobné téma jsem četla už několik, vždy to nějak zarezonuje s vlastním životem. Tuto řadím mezi ty zdařilejší. Krásně napsáno.