Janadvorackova komentáře u knih

Všimla jsem si, kolik zdejších čtenářů má "Hanu" mezi přečtenými knihami. A podle námětu jsem věděla, že mě bude zajímat, že mě nemine.
Překvapila mě taková smutná otevřenost, citová hloubka a zákoutí Haniny mysli. Události jsou poskládané tak dobře, že nikde nic nevyčnívá a všechno do sebe zapadne. A i když je vám jasné, proč se Hana chová tak, jak se chová, protože jinak nemůže, stejně je vám z toho smutno.

Nedokážu si představit pohled na svět lidí, kteří "se vrátili." Čekal na ně stejný svět, nebo byl zcela jiný? Lišili se oni tím, jak cize vypadali v očích druhých? Nebo se změnilo vše kolem a oni se jen nedokázali přizpůsobit? A šlo to vůbec?
Už třeba jen ten rituál s krajíčky chleba... Z takových věcí čišel chlad a minulost, která se netáhla daleko za těmi, kdo ji prostě prožili, ale šla s nimi bok po boku až do smrti.

100 17.02.2019

"Mrtvoly jsou sinalé a zelené a krev mají černou a sraženou."
"Všimnu si motýla, jak sedí na čelisti nějaké lebky."
Detaily.
Umírající koně, zvuk jejich utrpení horší než křik člověka.
Klopýtání ve tmě, za tmy, do tmy - opatrně a tiše.
Krýt se za náhrobky, třeba zalézt do hrobu, z rakve vyhodit nebožtíka a dřevo použít na ochranu. Zahrabat se do hlíny a nevystrčit nos.
Plynové útoky a spousta zelenáčů, kteří jednoduše nevědí... nic.
Nepoznají nebezpečí, když se na ně řítí, protože nebezpečí má v zákopech hromadu tváří a rozezná jen ten, kdo se to naučí. A naučí se to za cenu, kterou by nikdo neměl zaplatit.
Dovolená neznamená odpočinek, když lidé kolem poučují o tom, co sami nezažili. Nejde jim ani vynadat, protože to nemá cenu.
Míra utrpení jedné matky nepůsobí tak silně, jak by měla, když o život přišly tisíce něčích synů.

Ve škole jsem to nečetla. Kdysi nám učitelka sama určovala, ze které knihy přinést referát a já dostala příšernost, která mě nebavila. Nic dobrodružného, nic o životě a ze života, ale nevím, jestli bych tehdy tuhle knihu ocenila.
Na druhou stranu nebyla jsem o nic starší, než ti kluci v příběhu.
Jenomže na rozdíl od nich jsem nezažila nic.

Audio knihu načetl Jaroslav Plesl a udělal to tak sugestivně, že jsem včera večer při poslechu ani zhasnout nemohla.

85 12.02.2019

Den, kdy se rozhodnete zemřít, může přinést kde co.
Asi tak.
Nořina knihovna obsahuje spoooustu knih. Každý z nekonečného mnosžství příběhů ji může zavést do jakéhokoli období jejího života, aby pochopila, co v tom svém původním udělala blbě, jinak, případně vůbec neudělala.

Je to zajímavý výčet možností, obsahem vlastně pro každého čtenáře :).
Jo, líbilo se mi to.

Knižní svět se nestává realitou, ten už jí dávno je. Jenom to má zatím takové nějaké pozlátko - jako chatrný látkový přebal Listiny základních práv a svobod. Ale ten se trhá poměrně lehce.

Příběh je takový obyčejný, ale atmosféru to má strhující. Já bych v tom nežila dlouho...

S minulým režimem srovnávat nemůžu, žila jsem v něm jen deset let a tehdy jsem měla opravdu jiné starosti. Každopádně rodičům to doporučím. A mládež dnešní - náctiletá - by to měla dostávat k snídani. Aby se naučili přemýšlet a zajímat se o minulost, kterou považují za nudnou.
Když to budou se svobodou moc přehánět, svým dětem předají jen povrchnost. A to je snad ještě smutnější, než 1984.

71 31.07.2017

Jo, na vaření dortu si vzpomenu pokaždé, když nám do práce dovezou jídlo. Kolikrát by to ani pes nežral. O vybíravosti koček mluvit nemusím. Nakonec ani nás k tomu nikdo nenutí, což mi tato nesmrtelná pohádka vždy připomene a raději si donesu kapsičku z domova.

A když drbu plovoučku, mám chuť se polít leštidlem a pak se pěkně vyválet. No a místy mám také chuť se pověsit :).

Holt Písek a Kočička byli hrozně praktičtí. Už od malička mě připravovali na krutosti každodenního života :).

66 07.09.2019

Autor je největší optimista ever -:))).

Když mi bylo pět let a měla se mi narodit sestra, umístila mě matka na prázdniny ke svému strýci, bráchancům a její tetě, mé pratetě. Zmiňovaný prastrýc mi tehdy nakukal, že řada garáží za plotem kolem jejich zahrady obsahuje nohy, ruce, oči, hlavy a různé části těla děvčete, ne jednoho, právě z básně "Zlatý kolovrat." Sice jsem pak měla docela hutné noční můry, ale zase mám (asi od té doby) ráda horory, muhehe -:))).
A také rádá skládám básně v podobném ražení. No vážně :), prastrýc by se divil.
Tak jsem dnes dala opáčko a veliká spokojenost :).

"Nůž bude dobrý. Někde v chladu, vypíchnem oči zlému hadu."
Jojo, nostalgie.
"jděte, mamičko do komory. Jsou tam ty nohy naší Dory."
Na ty garáže jsem se nemohla ani podívat. Taková dlouhá řada jich tam byla :).
"A oči v důlky položil a zhaslý oheň zas ožil."
Takže Erben vyrobil zombici?
"Vrrr, zlou to předeš nit."
"Vyjí čtyři vlci v lese. Každý z nich po jedné noze nese..."
Prostě z každého verše dýchá temná krása. Třeba z představ, jak si pro vás jdou mrtví. To jsem prožívala docela divoce.

Zajímavé jsou i další kousky. Hlavně autor se s tím nepáral a hned na začátek umístil tu nejsmutnější - Kytici.
"Polednici" a "Vodníka" jsesm svého času uměla.
A "Svatební košile" jsou zase strašně sugestivní.
Hlavně je též důležité určitě si nepřát nic na "Štědrý den." Fakt to nedělejte :).
A tak by se dalo hodnotit třináctkrát.

65 21.04.2019

Vražda v severském hávu. Polární den, téměř neobydlená vesnička, rybáři a zbytky někdy divných místních obyvatel :). A je zaděláno.
A když tam na dovču odjede český kriminalista, jehož myšlenkové pochody "ne, nebudu tady řešit vraždu, jsem na dovče... dobře, tak zjistím ještě tohle a pak už končím..." byly okouzlující.
Ta kombinace mě baví. Od naší autorky o to víc.

64 22.03.2021

Jaj, to se mi snad zdá. Výběr knih ke čtení neplánuji, prostě sáhnu po té, která se zrovna namane. Ale poslední dvě, včetně téhle a počítám, že pak dám druhý díl, propojují současné dění a historické události nějak zvláštně.

Skvěle napsaná kniha, i když momentálně radost ze čtení necítím.

60 03.03.2022

Starší autoři fantastiky byli nejspíš mimozemšťani. Jak dokázali dokonale odhadnout některé věci budoucnosti a ještě o tom napsat příběh. Jako by si říkali: "ha, děti, smradi jedni, nažerte se toho už teď, protože jinak nedopadnete."
Hasič, který zakládá požáry - pálí knihy. Ničí historii, tím i budoucnost. Utváří normy společenského nazírání na svět, myšlení a žití obecně. Protože jsme jenom lidi, na všechno potřebujeme návod. A povedou nás ti, kteří je budou psát a nám předkládat bez výčitek.

V příběhu vykreslená stádovitost závisláků na hloupostech mě vytáčela. Asi proto, že právě tohle určuje i dnešní společnost.
Manželka hlavního hrdiny je takový typ kravky, která si založí profil na sociální síti a mezi své záliby napíše "nakupování." Jéééžiš, tyhle lidi mi fakt smrdí. Takové ovečky, které jsou schopné sladit obleček pejska se svou kabelkou a považovat to za důležité... A na dotaz, jestli takoví někdy něco četli, zachichotají se a prohlásí: "nó, četli jsme, ale jenom takový ty krátký."

V poslední době se řeší hodně třeba cenzura internetu. Nedávno jsem si říkala, jak "výborný další krok do kulis podobných románů" to je.

O pár hodin později:
Bohužel jsem si pustila film. Ještě že se toho autor nedožil, protože to je tak strašná, bezduchá hrůza, že mít to na nějakém nosiči, asi ho spálím. Úplně to zprasili, vyškrtli to důležité a nechali minimum, plus nudu. Komu je takový film určen?

60 25.03.2019

Jo, vztahy na vesnicích, ty se musejí hýčkat, jinak byste taky mohli skončit dost bídně :). Autorka propletla několik osudů, z nichž pár také (ne)zdárně ukončila.
Mrtvoly jsou nalezeny na hezkých místech, jako by tam patřily. Svahy, lesy, roubenky, srnečky a rysí rodinka... pytláci a realitní makléři - samá zvěř :), jen si to představte.
Příběhy živých v rámci děje zaujaly, ale celkově text hlubší dojem nezanechal.
I když to byl ale dobře vystavěný příběh.
Určitě zkusím další autorčiny knihy.
A audio je načteno velmi povedeně.

59 12.03.2021

Nemám "klaunofobii," vím, že se to jmenuje jinak, proto mě klaun ve filmovém zpracování neděsil, i přestože "To," bylo po "Věci," jednou z děsivých filmových představení mého... dospívání, dejme tomu.

Knižní "To" je zajímavě hnusně a hnusně zajímavé. Je hluboké - a ne tím, že leze z kanálů. A jednoduché - ne tím, že jeho podobu interpretují divoké dětské smysly, které mu daly jasné tvary. I teď by mě dokázal slušně vyděsit mrtvě vypadající hnusák lezoucí ze sklepního okénka, vlkodlak, nebo hlasy z odtoků, světla v kanále, krev, kterou vidím jenom já a fujky ve stínech.

Knižní "To" má tvar. A nemá ho. Má původ, stejně tak se dá považovat za bezďáka. A lehce laškuje s filosofickými otázkami o vzniku vesmíru. Pohrává si s nekonečnem a nesmrtelností. Slibuje jako ďáblík a kňučí bolestí, když trpí. Smlouvá a vzteká se v jednu chvíli. A je připraveno vás sežrat.

Děti zabíjejí klauna, vlkodlaka a svoje démony. Dospělí můžou "To" vnímat jako špatnosti páchané v pozdějším věku. Jako duši pošpiněnou bezprávím na druhých, prohnilostí osobnosti, prohnaností a zlobou.
Knižní "To" je tu furt.

Autor knihu "nějak" ukončil. Filmové zpracování je takové povrchní, i když pro pochopení stačí.
Knížka je topka, pecka, mazlík na dlouhé večery, když zhasnu a "To" zašramotí ve skříni, pod postelí, ZA TEBOU :))!

57 15.03.2023

(SPOILER) Trisha je skoro desetiletá žabka, která se ztratí na výletě. A od té doby začíná její, docela dobrodružný boj o přežití v divočině. Místy ji lesem, bažinami a podél potůčků doprovází kamarádka, oblíbený sportovec, nebo hnusná zlá příšera, která její "boj" bedlivě sleduje.

Vyloženě jsem se nebála, ale příběh je psán poměrně svižně a bez zbytečných mysteriózních pindů, přitom ale s přijatelnou příměsí tajemna. Trisha má naději, pak zase nemá... do závěru nevíte, jak holka skončí.

57 06.02.2023

Autorka vždycky děj tak proplete, že máte pocit, že podezřelí ze zločinu jsou úplně všichni :). A to je věc, která se mi na jejích příbězích líbí. Neměla jsem ani chuť padoucha hádat, prostě jsem si počkala. Skoro opuštěné vesnické prostředí s nádechem starého tajemna a pachem lesů a luk připomínalo dětství :).
Prostě miluju takový ten pocit, když ze stínu vylezete na slunce, začenicháte posekanou trávu a teplo se do vás opře nikoli nepříjemně. Prohřeje vám kosti, aniž by vás peklo. Cítíte z kůže sálat vlastní pach a do paměti se vryje určitá chvíle.

57 30.05.2021

K čemukoli, co uděláte, vedou desítky cest. Ty se větví z dalších x desítek jiných.
Musíte jít po všech najednou, aby to dávalo smysl.
Zoufalé individum v této knize přijde vyloupit bezhotovostní bankovní ústav.
Má k tomu naprosto racionální důvod, to jen kolem se dějí samé šílenosti :).

57 11.02.2021

"Vyrobil bedýnku šedesát na třicet a do ní jsme pak pohřbili ostatky tří rodin."

Takové věty mi dokážou způsobit zajímavé noční můry. Ne, že bych se jich bála. Takové můry, stejně jako romány podobné Malevilu, jsou prostě čtením, které mám ráda.
Syrové popisy přizpůsobivosti člověka, najednou nepřipraveného na jakékoli snížení životního standardu. Chování generace těch, kteří si pamatují "dobu předtím," zatímco se musí vypořádat s nástupem takové, jež bude vnímat svět zcela odlišně. Dát si práci předat jim vše, co mohou potřebovat. Umět vědomosti srozumitelně dávkovat a s dětmi dalších generací komunikovat na úrovni snad mimosmyslové. Protože ti, co přežili, jednou zemřou. A pak co, lidi ovládne divošství? Ne ne, autor si tohle nepřipouští, zatímco já se takové věci děsím asi víc, než nějaké globální katastrofy - toho, že bychom pak už nebyli lidmi, ať to dnes znamená cokoli.
Malevil je v tomhle ohledu dílo snad až optimistické.

Při čtení podobných románů si neodpustíte klasické otázky.
Jak byste se v takové situaci chovali? Jak byste se změnili po duševní stránce? Dokázali byste zabít prostě jen ze strachu o vlastní budoucí přežití? Jedna ze scén tuhle situaci v knize přímo popisuje.
A hrozně se mi líbila myšlenka, která i po katastrově neodsuzovala lidstvo do bažin středověku, ale díky vědomostem a pokroku, jehož dosáhla civilizace před katastrofou, mu dávala šance do budoucna.

Knihu jsem poslouchala.
Musím se přiznat, že začátek, co do obsahu, byl takový rozvleklý a příliš mě nebavil. Jenomže ve své rádoby nudnosti byl vlastně drastický, protože spojoval dobu "před" a "poté." Jako když přejdete řeku po chatrném mostě a ten pak spadne. Už se prostě na druhý břeh nedostanete, ale pořád tam dokážete dohlédnout.

Hrdinové příběhu jsou sympatičtí, byť jsem si ta šílená francouzská jména hodně dlouho nedokázala k jednotlivým postavám správně přiřadit :).
Konec se dal i nedal předpokládat, indicie k němu vedly, ale nakonec i v něm byla taková míra jisté naděje, kterou autor prostě nedokázal šetřit :).

Jenom mi furt vrtala hlavou jedna věc: TADY MOŽNÝ SPOJLER:
Jak bude vypadat hospodářství ve světě, v němž neexistují ptáci a hmyz? Dnes se furt debatuje o vymírání včel. A něco na tom prostě je.
Autor na to zapomněl, nebo na tom nezáleží?
Jaké zapeklitosti si příroda vymyslí, když podstatný článek biosféry přestane existovat?
Sakra, teď budu mít botanické sny :).

57 09.09.2018

Skvělý hlasový projev pana Jiřího Zavřela udělal z tohoto, už tak dost neutěšeného příběhu, post apo další úrovně. Autor sice popsal strašlivé věci, ale až předčitatel mě donutil věřit, že by se klidně mohly odehrávat za dveřmi. A ne, abych otevírala.
Tak jsem to neudělala a poslech knihy zvládla za pár hodin.
Určitě jedna z těch, která si zaslouží pozornost a k níž se ještě vrátím.

54 19.07.2018

Docela se bojím - čtěte - dychtivě čekám, s čím autor přijde příště -:))). Je to vědecko fantastický cvok.

Ano, blahem jsem se tetelila, protože po kupě sci-fi dobrodrůža jsem po hodně dlouhé době četla vědeckou fantastiku, která je fantasticky vědecká a přijatelně šílená, aby připomněla některé starší doby a autory. Psali to samé, ale museli si vystačit s poznatky své doby, takže při čtení v současnosti mi tam pochopitelně vždy něco chybělo.
Snad to dává smysl.

Bylo fakt osvěžující sledovat plynutí děje a kolikrát s hlavním hrdinou dojít ke stejnému závěru. Kapacita mého mozku stačila, což mě těší asi tak stejně jako celý tento příjemný příběh.
Konec jsem neodhadla a měla bych pár otázek, ale... tak je to správně.

53 30.07.2022

Propletený případ vraždy, která se stane později a tajemství, které se váže k minulosti.

Aby to mělo šťávu, musí se přidat poválečná historie naší země, nějaký ten odsun a přísun obyvatel a krabice starých věcí uskladněné po chalupách.

Linda si chce odpočinout od práce a vydá se do vesnice, ve které vyrůstali její předkové. A dozví se víc, než čekala.
Vlastně si holka ani moc neodpočinula, ale nevšedních zážitků se jí dostalo -:))).

52 15.04.2023

Dlouho jsem to odkládala, ale nakonec jsem ráda.
Kniha se mi líbila. Spojení reality (archivy stb, výzkumy nacistů) a světa mimo ni (léčení s pomocí přírodních zdrojů a vnitřních sil), propojené v takový nadčasový příběh s trochou tajemna. Proč ne :).

52 29.12.2019

Výborná kniha, dala bych padesát hvězd, kdyby to šlo.
Sice víte, jak hlavní protagonisté dopadnou, ale to zážitky neumenšuje. Audio nešlo vypnout. Přesto je škoda, že nešlo jen o obyčejný dobrodružný příběh, ale o knihu napsanou na základě skutečnosti.

Co se obsahu týče, udělala jsem si lepší představu o lidech zapojených do atentátu na Heydricha a událostech jemu předcházejících.

Krásně znázorněná občasná bezradnost gestapa a některé komické momenty celku dodaly šmrnc a takový zvláštní rozměr.

51 23.05.2020