Janadvorackova
komentáře u knih

Těšila jsem se, až si to přečtu, nicméně takhle patetickou podivnost jsem fakt dlouho nepotkala.
Ta terminilogie mě rozčilovala.


Skvělé hlášky. Jednou prdlou situací to začne a pak to jede.


Ilan nedávno zjistila, co znamená to zvláštní dunění, které slyší. A já při čtení také. Pokud se v noci nalejete litrem černého čajíku a srdce se vám snaží vyskočit z hrudi, je to jasný :).
Líbí se mi, jak se to vyvíjí. A když se něco zvrtne, říkám si, že ono to přeci nesmí dopadnout hrozně a tragicky. Ne vždy se mi přání vyplní, ale to je v pohodě. Prvky nepředvídatelnosti a vývoj postav neočekávanými směry málokdo umí.
A jen málo knížek mě donutilo bdít uprostřed pracovního týdne. Jakože fakt málo.
"Holky, kdybych nepřišla do práce, je to tím, že s takovou mrňavou nastereou sedíme u ohně v horách a kecáme, jo?" Chtěla jsem napsat zprávu v tomto duchu do naší pracovní skupiny na "wocasu," ale bylo už půl třetí ráno a asi bych je vzbudila. My jsme totiž v práci tři, které máme rády fantastiku, takže... naše následující pracovní setkání dopadlo nějak v duchu plánování aktivit a... "hele ta mrňavá je taková nečitelná, ŽEJO..."
Někdy se zasekneme, ale zatím nás nevyhodili.
Petro, děkujeme. A časové prodlevy chápeme, protože život je potvora. Ti, kdo si zaslouží klid, ho většinou nemají.


Vím, že se to nedělá, ale nechávala jsem si tuto knihu stranou, dokud nevyšla i kniha následující.
Pak už jsem to nevydržela a za dva dny přečetla obě.
A to je snad ještě "horší," než kdybych poctivě čekala.
Svět Naslouchače je dost návykový a příběhy tak hezky dávkované. Pokud se v průběhu čtení snad dočkáte nějakých odpovědí na otázky z dřívějška, vězte že další vám přibudou.
U sérií, které vznikají delší dobu se mi líbí i připomínání děje když vyjde další nový díl. Takže se těším na repete :).


Začátek fakt potrápí, protože se zdá, že se absolutně nechytnete. Ale pak to začne dávat smysl a je to jízda.
Zajímalo by mě ale, jak taková směska vznikla.


Jsem na rozpacích. Intriky a děj připomínají předchozí díly, ale už to neni vončo.
Vadí mi dlouhé časové úseky v příběhu vynechané a nevyužité... V knize není jediná výrazná postava. Částečne bych vyškrtala i mnohá rozjímání a opakující se skutečnosti.


Pokračování nemravné série plné sprosťáren nadchlo méně než první díl, ale na odreagování ideál.
I přesto, kolikrát je zmíněn pták, ornitology příběh asi nerozvášní.


Příběh je na yt kanále Knih Dobrovský pro ty, kdo nechtějí na písmenka koukat, ale vyhovuje jim poslech, čili čtení oušky.
Pan Jančík to čte bombově, bohužel příběh a styl mě neuchvátili.
Společnost jde do kytek soustavně, prostě furt a to šlo fakt podat lépe.


Vtipná sonda do životů úplně normalních lidí. Občas mě nahlas rozesmála.


Čekala jsem víc Dána. Název odkazuje na dílo Shakespeara. Za mě je to bohužel znát.


Pěkná fantazárna s trochou cest v čase a prostoru na začátku.


Příběh a to, jak do sebe střípečky hezky zapadaly, ať už si může člověk myslet cokoli, se mi líbil.
Místy jsem se blbě orientovala v "místňácích :)."
A bohužel korunu mému snažení o opak dala paní Milada Čechová, která načetla audio.
Její příšerný "přednes" by se měl celostátně zakázat. Její neochota vnímat angličtinu jako jiný jazyk a tak se k ní chovat, mě vytáčí už poněkolikáté. A nakonec i jména faraonů místy komolila, jak se jí zachtělo. Nedokáže vůbec pochopit, kdy čte dramatickou část, kdy něco jiného. Jede pořád stejně od začátku do konce.


Tyjo... Konec krásně ukázal, "jak to vlastně všechno do sebe zapadlo."
S knihou jsem určitě nepromarnila čas.
Směřování příběhu je zpočátku mírně zapeklité, ale jak to do sebe zapadne, vezete se. Jednotlivé příběhy jsou někdy úsměvné, většinou ponuré, ale dává to smysl.
Kdo si představoval věci, které by se v jeho bytě, domě nikdy nezměnily?


No... detektiv pořád žije s dcerkami, protože jeho žena se pohřešuje. A sem tam něco vyšetří, i když nechápu, kde na to bere energii :).
Příběh o na první pohled tajemné vraždě ženy v bílém kabátě, na kterou "něco" skočí v lese... se časem docela srozumitelně vysvětlí.
Nebyla jsem zklamaná, další díly uvítám.


Jen podle anotace bych si knihu nevybrala, ale protože mě autorka ještě nezklamala, ráda si od ní přečtu cokoli.
Její příběhy mají hloubku.
Vrány a Zahrada zatím vedou, ale v každém je něco zajímavého.


Pokud bylo záměrem čtenáře kapku vykolejit, tak se povedlo.
Gavin mi přišel jako skrytý milovník dětí, i když říkal, že ne.
Pouliční básník Šimon by zapadl mezi květinové děti. Hodně cestuje a vyrábí básně na počkání. Ale je divnej.
Flypovi by měl někdo říct, že dlouhodobé vdechování plísně v kombinaci s alkoholem fakt není dobrá kombinace. Ten mi byl extrémně nesympatický.
Chemik Mojmir vybočoval zjevnou inteligencí a vzděláním.
Chlápek přes počasí byl kapku křehčí, z čehož asi také pramenily jeho životní cesty. Doslova.
Ivan, který prodává vzpomínky na minulost, kdejakou pitominu a samozřejmě věci, které všichni potřebujeme, protože jsme je v průběhu životů poztráceli, byl pro mě rozporuplný. Jakože týpek, který by i uspěl, kdyby uspěl...
Lenka jako jediná žena v knize nezaujala. Šla svou cestou, někdo to tak zvládne. Já ale příznivkyní kočovné komunity a jejich návyků nebudu.


Vyprávěcí um Herriota nikdo nepřekoná, ale zvířecí příběhy se mi vždycky dobře čtou.
Vtipná byla kastrace medvěda, nebo zmínky o lidech, kteří nechápali, že mrtvá zvířata se nedají vyléčit :).


Jako obdivuji jeho výdrž. Mám pocit, že jsem s ním i slyšela nějaký rozhovor.
Ale to by ho zabilo, kdyby se rozepsal podrobněji?
Jo, vlastně asi jo.


Dnes jsem šla přes náměstí 17. listopadu a říkala jsem si, kde asi tak přesně ležela ta mrtvola :)?
Je divné číst příběh z místa, které znám.
Ale je dobrý.


Konec moc rychly a tak jakoby odflaknuty. Bohuzel to cee zkazil.
Chybely mi k nemu postupne kroky.
Zbytek se mi libil.
