Náhradník

Velmi zajímavé čtení.

Zajímavý vhled do života královské rodiny.
Nesmírně mi ale vadila ukňouranost provázející celou knihu. Působí to na mě dojmem, že se princ snaží prostě ze svého osudu vynit všechny ostatní. Určitě nebylo jednoduché v tom žít. Ale já už si to znovu nepřečtu.

I když je z knihy občas cítit velká snaha získat čtenáře na Harryho stranu a vysvětlit skandály, které proběhly tiskem v souvislosti s Harryho chováním, je to velmi upřímná zpověď a nebývalou dávkou sebereflexe. Mnoho lidí vidí členy královské rodiny jako figurky na šachovnici (či herce v nekonečné soap opeře) a zapomíná, že i oni jsou lidé.

Název "Náhradník" není Harryho ufňukanost, jak se několik komentátorů níže domnívá. Je to název pozice, do které se v hierarchii narodil. Anglicky se říká, že úkolem královy manželky je "produce the heir and the spare".

Tak já jsem asi dosud byl do osudů a vůbec lore britské královské rodiny zcela neponořen, protože mi některé skutečnosti a informace připadaly jako z jiného světa. Asi jako celkem pochopím, že noviny píšou o tom, co nosí na sobě, že měl úraz nebo když si vyjde s novou holkou, že se objeví fotka - holt je po tom poptávka. Ale tam by to mělo končit. Dobře, nekončí, přehání, obtěžují, ale pořád mu to provádějí cizí lidé. Ale když tě v tom nechá máchat tvá vlastní rodina, no tak to pozdrav pánbů.

Už si asi nikdy nedovolím soudit někoho z tohohle okruhu nebo zjednodušovat, přesně jako to dělají titulky novin. Z toho prostředí, ve kterém by nikdo z nás nechtěl strávit ani pár týdnů, a z naprosto dysfunkční rodiny nemůže nikdo vyjít nepošramocený. Ta rodina nejenže nefunguje jako normální domácnost, ale úplně v ní absentují naprosto bazální vzorce bratr-bratr nebo otec-syn. Skoro to občas vypadalo, že je někdo dal dohromady jako v nějaké soutěži Big Brother a snažte se.

Chápu, proč někomu může tahle biografie připadat "ufňukaná" nebo jako praní špinavého prádla na veřejnosti. Ale Harry to, jak si může každý přečíst, vícekrát a opakovaně zkoušel prát uvnitř, za zavřenými dveřmi. Jako když tě tví nejbližší opakovaně vyfakují, když za nimi jdeš pro pomoc nebo aspoň pochopení, a pak pošlou na veřejnost oficiální komunikaci na hlavičkovém papíře, že o žádném tvém trápení neměli potuchu, tak asi můžeš jenom bezmocně řvát nebo bušit pěstí do zdi. Takže já se Harrymu nedivím, že provedl tuto terapii knihou.

Ano, kdyby k některým těm zásadním událostem přibyl třeba komentář Charlese nebo Williama, bylo by to ještě o hodně zajímavější, takhle se nedá vyloučit, že Harrymu vzpomínky prošly nějakým růžovým filtrem, který ho dělá lepším. Ale i tak je to velice zajímavé čtení.

Britská kráľovská rodina ma nikdy extra nezaujímala, považoval som ju za tak trochu prežitok, udržiavaný z tradície, pre pobavenie verejnosti a podporu turizmu. Objemná spoveď jedného z členov túto domnienku vcelku potvrdzuje, aj keď o stopercentnej pravdivosti predloženého samozrejme nemám ilúzie.
Kniha vyvoláva viacero dojmov, je to zároveň osobná psychoterapia, ublížené fňukanie, obžaloba fungovania celej rodiny, pomsta tým čo mu ublížili a dojemné spomínanie na zosnulú matku s občasnými nadprirodzenými mystickými vidinami. O plnej sile a praktikách britského bulváru som netušil, zlé je, keď sa človek stane predmetom jeho záujmu bez toho aby urobil čokoľvek iné než že sa narodil, ale napriek neustále prezentovanému odporu je ním Harry dosť fascinovaný a asi celoživotne poznačený, čoho dôkazom je aj táto kniha, kde často veľmi melodramatickým a patetickým spôsobom zverejňuje všetky možné intímne podrobnosti svojho života, vrátane alkoholového aj drogového hýrenia a dokonca omrznutého penisu z polárnej výpravy. Každopádne má jeho život ďaleko od normálu, od mala obklopený služobníctvom, ochrankou, na zlepšenie nálady si cestuje do Afriky, zakladá dobročinné nadácie, vydáva tlačové vyhlásenia a nesmiernu radost mu pôsobí pár dní anonymity.
Pravidelne som sa musel pozastaviť, či sa naozaj jedná o dospelých ľudí v 21. storočí a to sa týka členov kráľovskej rodiny, paparazziov aj čitateľov bulvárnych periodík.
Zaujímavá skúsenosť, neznalý čitateľ sa dozvie niekedy viac ako by mu bolo milé, vadil mi ale aj spôsob akým to bolo napísané aj niekedy preemotivované načítanie Daniela Krejčíka.

(SPOILER) Poslechnuto jako audiokniha.

Páni, tohle bylo zajímavé a extrémně dlouhé. Audio čte Daniel Krejčík, což mi ze začátku docela vadilo a nemohla jsem si na ten jeho hlas zvyknou, moc mi to k tomu nesedělo. Ale čím víc jsem poslouchala, tím lepší to bylo.

Ano, taky to na mě často působilo ufňukaně. Začátek mě nebavil. Jak popisoval dětství a dospívání, školu atd.. Možná ta část, kde popisoval jak pil nebo experimentoval s drogama byla "zajímavá". Bylo to zas něco jiného, to jak se snažil žít normálně. Část kolem armády zas naopak super, to mě hodně bavilo, to bylo moc hezky a zajímavě popsané. Líbily se mi informace ohledně výcviku, jak to celé probíhá, co se kde učil. A pak i samotná válka, to bylo wow. Nebo části o Africe byly krásné. Co mě hodně překvapilo tak byl jeho vztah s bratrem a pak i s otcem. Vypadá to, že jediná královna, když za ni nerozhodovali ostatní, byla lidská.

A celá ta bublina tisku. HNUS. To bylo fakt něco. Strašně mě zaráženo, že se ho nikdo nikdy nezastal. To že novináři propálili i místo, kde bude/byl v armádě. To jak se zachovali pak i k Megan. To jejich pronásledování, jak se snažili dostat co nejblíže, používání dronů a helikoptér. Fakt hnus.

Upřímně je pro mě nepochopitelný ten hate na Megan. I to nařknutí za co vše může ona... Nejsem zastáncem ani jednoho páru, ale to co si ti dva museli zažít byl a stále je hnus. To že ani po svém odchodu nemají klid. Neříkám že William s Kate to měli lehké, ale určitě ne takový mediální hnus určitě neměli.

Co je na tom pravdy a co ne se stejně nikdy nedozvíme. I kdyby "druhá" strana vydala knížku, stejně si přečteme jen to stejné ale naopak. To zůstane navždy tajemstvím.

Těžko hodnotit knihu o něčím životě. Královská rodina mě vždy fascinovala, jak v dnešní době stále žijí podle stejných pravidel.

10.02.2026

Poslouchala jsem v audio verzi kvůli Danovi Krejčíkovi, kterého mám ráda. Jinak bych do téhle knihy nešla. Je to jedno velké fňukají. Stále se nemůžu rozhodnout, zda je mi líto, že od své rodiny nedostal lásku, po které toužil a nebo v něm vidím slabocha, který nedokázal využít možnosti, které mu jeho postavením byly dány.

Po přečtení úvodu mi bylo jasné že mám v ruce velkou knihu a málem člověku.
Jazyk, jaký je použut nelze nazvat ani nešťastným, protože je účelový a prvoplánově zlý.
Chápu, že pan princ byl matkou rozmazlován, což v době jeho dospívání skončilo, ale označovat se za "náhradníka" jen proto, že rodiče si přáli dvě děti by se nelíbilo ani té slavné matce.

Romantickou literaturu čtu spíš výjimečně, nemám tak srovnání. Vyznání lásky prince Harryho k jeho tragicky zesnulé matce mě ale ohromilo. Hned od počátku knihy jsem si říkala, že nelze tak úplně věřit autobiografii člověka, který je/cítí se odmítaný, znevažovaný, ublížený a pronásledovaný, navíc z rodiny Windsorů. Tenhle vztahový moment je ale velmi působivý a přesvědčivý, Tak snad zpověď a úsilí "nenormálního" člověka žít "normální" život? Od narození žijícího s cejchem "náhradník"? Ten druhý? Ten, komu se lze proto vysmívat, ponižovat, šikanovat... a to od spolužáků, paparazzi a mediálních bulvárních plátků, a dokonce i od členů vlastní rodiny?

Dlouho jsem s knihou otálela. A mé obavy se částečně naplnily. Harry často zaujímá defétistickou pozici toho nespravedlivě ostouzeného a nepochopeného. Osobní pohled na ryze osobní prožitky. Významné pocity soucitu, pokud o to usiloval, ve mně nebudil. Určitě ne zpočátku. Chyba ve mě? Chyba ve způsobu sebepojetí a sebeprezentace na straně Harryho? Kdo ví. Jedno ale Harrymu upřít dle mého nelze, upřímnost výpovědi o vlastních pocitech, ale rovněž o konání (často nekonání) jeho rodiny - bratra, otce, babičky. Rodina, novináři, britští občané. Ti vši měli a mají velký podíl na Harryho frustraci. A na životech zničených i zmařených.

Harry se brání, a tak šel s kůží na trh. Ano, pere na veřejnosti špinavé prádlo. Za to má vlastně můj obdiv. I když trochu menší pozornost by býval mohl věnovat svému omrzlému penisu nebo marihuanovým tripům. Na druhou stranu se čtenář ledasco skutečně dozví, a dokonce se i zasměje. Řekla bych něco jako srdcerváč. A navíc umí psát. Ta kůže na trhu sice nebylo jen jeho, po letech ubíjející frustrace, obtěžování ze strany nesnesitelných, agresivních paparazzi, blahosklonnosti ze strany nejbližších členů rodiny, pozice otloukánka konče zbavením jej všech atributů člena královské rodiny, zdrojů a ochrany (což pro člověka, který do té doby nemohl žít normální život a poté díky bezuzdným paparazzi také ne) atd., se ale ani moc už nedivím.

Dlouhodobě mám problém s britskou královskou rodinou. A ani teď se to nezlepšilo. Williamovu zpověď bych si nicméně ráda přečetla taky. Aby se obrázek doplnil. Od Karla III. něco takového nepřichází v úvahu. Je mi jich líto všech. A ano, Harryho dnes asi nejvíc.

P.S.: Už snad lépe rozumím tomu, proč Harry zveřejnil podrobnosti nejen ze života svého, ale i životů svých blízkých. Řekla bych ale, že cestu zpět do Windsorského paláce si tím spolehlivě uzavřel.

Když jsem se rozhodla se do knihy pustit, nevěděla jsem, jak to nakonec dopadne. Nejsem zastánce ani jedné strany královské mince (ani po dočtení). Ale co nám teda princ Harry chce svou knihou sdělit? Jeho příběh ze svého pohledu se všemi pocity.

První část knihy je vyprávění zlomeného chlapce, který přišel o matku a co to v něm všechno spustilo. V rodině, kde se na emoce příliš nehraje, neustále vás konfrontují média, to pro malého kluka nemohlo být vůbec snadné. Je to psáno tak, jako by vám to vyprávěl přesně ten 10 letý chlapec. Potom se dostáváme do období puberty a užívání drog, alkoholu atd. Tahle část byla na pohlavek :D. Co ale musím zmínit, že mi přišlo, že v dětství hodně prožíval takový ten komplex druhorozeného. Měla jsem pocit, že i kdyby se nenarodil do královské rodiny, tak by mu pořád bylo zatěžko být ten druhý (a slovo náhradník je ze začátku velmi omíláno). Ale Harry, každý kdo má sourozence ví, že ten vztah je jak na horské dráze a i běžní sourozenci se dokážou chovat jak pitomečci. :D

Pak nastala fáze armády a musím říct, že tady mi byl velmi sympatický. Hodně cestoval, přemýšlel o životě a o tom, co chce pro svět udělat (protože ty možnosti má). Soucítila jsem s ním, když mu paparazzi ničili jeho kariéru v armádě. Našel si vášeň a někdo se mu ji neustále snažil brát.

Část s Meghan ale už byla jiná. Už to nebyl ten Harry, který objevuje svět a sám sebe. Stal se z něho ten, který měl za to, že jsou všichni proti němu. Vykresloval všechny situace tak, že zlí byli všichni ostatní. Ale opravdu tomu tak bylo? Fakt byl tak svatý a jeho rodina tak nefunkční?

Celkově si myslím, že to je kniha o jeho boji. O boji s paparazzi. Věřím, že život v bublině by si nikdo neužíval, že by se musel řídit protokoly a chápu, proč chtěl utéct. Na druhou stranu mi ale přišlo, že chtěl jen to nejlepší z toho balíčku “královský původ” a to špatné už si s sebou nebrat. Ale všechno má své pro a proti. A každý (bez ohledu na původ) se musí pro něco rozhodnout. Čtení to ale bylo zajímavé (i když občas příliš detailní).

Čteno v rámci spolupráce s nakladatelstvím Prah.

Poslouchala jsem s chutí už před časem a vlastně nevím.
Sebelítost je asi u Harryho terapie a snad po všem, co zažil je trochu omluvitelná. Je třeba brát informace s rezervou a nevíme, zda a co doopravdy psal či korigoval sám...
Přesto je jasné, že slovutná monarchie má docela slušné slabiny, zejména ve věrnosti ideálům a ve vztazích, ale přesto snad úplně neztrácí svůj historický smysl? Role bulváru je v celém příběhu samozřejmě tragická a neomluvitelná. A potom smutně proslulé internátní školství, co se podepsalo na povaze Karla III., o kterém jsem nečetla poprvé...
Poslechu určitě nelituji, jen Daniel Krejčík nevím, zda je ideální interpret? Svou emotivitou asi trochu zkresluje ...
Zaujal mě komentář evismaior a vyjma názoru na královnu Alžbětu II. vlastně i PREBURDA.

Poslouchala jsem jako audioknihu, kterou načetl Daniel Krejčík, a to fantasticky! Jak kdyby to vyprávěl sám Harry, kdyby uměl česky. Je to tedy mega dlouhý poslech, přes 19 hodin, takže jsem s Harrym, Danielem a Náhradníkem strávila fakt hodně času.
Harry mi byl vždycky sympatický. Utvrdila jsem se v tom, když psal o tom, že je obří fanoušek Přátel. Miluju pasáž v knize, kdy je na večírku u Courtney Cox.
Nezávidím mu jeho život, vůbec nic. Jak těžké pro něj bylo najít si partnerku, protože ne každá ten tlak médií vydržela. To bylo dost nespravedlivé.
Je to hodně intimní zpověď. Podle mě se naprosto otevřel a nic nezatajil. Pokud si dal drogu, přiznal to, pokud mu bylo ublíženo, snažil se obhájit.
Pasáže o armádě a jeho účasti na misích, mě nebavily, to není nic moc pro mě. Hodně se ale zmiňuje o mámě, i když sám přiznává, že si na nic konkrétního nepamatuje.
Odkrývá zákulisí královské rodiny a jejího fungování, což chtělo odvahu, protože si myslím, že zbytek rodiny zřejmě nebyl nadšený.
Poslední část věnuje vztahu s Meghan, seznámení, svatba a jejich odtrhnutí. To bylo za mě nejzajímavější.

Velmi silná kniha. Jakmile si jí přečtete, řeknete si, že tenhle život byste nikdy ale opravdu nikdy žít nechtěli. Je mi jich líto.

Kniha mě mile překvapila. Často se říká, že princ Harry jen fňuká, ale po přečtení chápu jeho životní rozhodnutí mnohem víc. Netušila jsem, kolik času strávil v armádě a přímo ve válce, což ho muselo hluboce poznamenat, stejně jako ztráta maminky v dětství. Ačkoliv se jejich útěk z královské rodiny setkal s kritikou, po přečtení knihy se na to dívám s větším pochopením.

kniha se če celkem dobře, je napsaná tak trochu bulvárím stylem...a tak "trochu" hend od začátku začíná ždímat z čtenáře emoce a manipulovat..no ano, každý autor manipuluje a snaží se získat čtenáře na svoji strachu. Není to suchý výčet bez emocí, je to výlev někoho, kdo má velký problém...a ne, jointy ho fakt nevyřeší. Oceňuji, že se přiznává, ale v mých očích ho to teda nikam neposouvá...práce naa psychiatrii člověka docela ovlivní ;)
nemůžu jinak, souhlasím s většinou, na které kniha působila ufňukaně...britskou královskou rodinu jsem vždy sledovala ráda, a všichni , kdo to tak máme - umožňují nám to hlavně paparazzi, co si budem...
Harryho zpověď je jedno velké všechno špatně...člověk má pocit, že vyrostl mezi vlky a ne mezi lidmi..že se pomalu vychoval sám, sám si dělá vše včetně vaření, praní, úklidu...že se svými příbuznými prarkticky nekomunikuje...zároveň ale blo dost prostoru na kamarády, party a podobně..hm...pořád dokona maminka, maminka...jako chápu, že mu chybí, ale v knize už to furt dokol působilo účelově, takové tlačení na pilu a pokus o dlší manipulaci publika Dianou...a v závěrečené části s Meghan - tam je Diana na přetřesu ještě víc...nekomentuji pasáž s médiem a sdělením, že Diana je s nimi, vede je a radí jim...dále tulení epizodka, jakkoliv mohla být rozkošná...(méně jointů, více psychoterapie ??). Dále její fotka na porodním sále -- opravdu to chceme vědět ? nebo ?
Člověk se po přečtení ptá -proč Harry ? fakt to tak máš ? fakt jsi to tak chtěl ?
fakt jsi neměl vlastně vzth s nikým, a s Williamem to bylo tak špaatné ? já si neumím pomoct, na spoustě fotek působí úplně jinak...
a...jestli je to v té rodině tak otřesné, to jsou všichni tak silní ? tak nezdolní ? tak úžasní ? že jen Harry předkládá "celé zle" zpověď ?
Celé mě to zklamalo, protože v úvodu jsem mu i Meghan hodně fandila..do doby nez začly všelijaká nejasná vyjádření, pak to stěhování, ukrývání dětí...aby je pak sama Meghan dávala na sociální sítě...hm. Je to kontroverzní. Snaží se nám naznačit, jak novináři lžou...takže o celém zbytku královské rodiny vymýšlí pozitivní lži ? když mají poblém hlavně a jen s Meghan a Harrym ? Pravdu se stejně nedozvíme.. a klobouk dolů před těmi, kdo dokáží s grácií nekomentovat, přehlížet a žít...asi na tom královnině přístupu nebylo vše špatně, když s grácií dokázala ustát spoustu věcí...tolik let...
P.S. a to neustálé řešení Náhradníka a Následníka - když chce mít pokoj, ak je přeci pozice náhradníka lepší, no ne ??? a ta Meghanina "myšlenka" na konci - "tohle je muž, tohle není Náhradník"...to úplně zabila a dorazila..howgh.

Královské rodině fandím a ráda se dočtu nějaké pikantnosti. Tahle knížka vzbudila dost pozdvižení, obsahuje hodně soukromých informací a vůbec se napětí v rodině nedivím. Je trochu paradoxní, že člověk, který údajně touží po soukromí, sám vystaví tolik intimních informací, Harry se vykreslil jako oběť a hrdina, nevím co vše je pravda, pokud je pravda byť jen desetina, tak z toho mrazí. Mám z knížky podobný pocit jako z poslední knihy Terezy Boučkové - vystavila spoustu soukromých informací bez souhlasu hlavních aktérů. To je pro mě rozporuplné, ale nemohu popřít, že neskutečně čtivé. Knížku doporučuji všem fanouškům královské rodiny, poslech Daniela Krejčíka je top, určitě dodal knížce grady, a to jich už měla dost sama o sobě.

Já nevím, co napsat. Chvílemi nuda, sebelítost, ale místy pochopení, souznění.

Kniha je dobře napsaná, je vidět, že to nepsal Harry sám. Obsahově pro mě hodně zdlouhavá a hlavně ufňukaná, sebelítostivá. Se sebezapřením jsem ji dočetla.

Pozor, tu knihu nepsal Harry! Napsal ji J. R. Moehringer , tzv. ghostwriter, člověk, který napíše knihu, ale není uveden na obalu knihy.Sebelítost z této knihy jen stříká. Chyby dělají všichni ostatní, Harry a Meghan jsou oběťmi. Věřím, že být členem královské rodiny není jen o sloužících, přepychu, drahých dovolených. Když jste tzv.senior member. Tedy ten, který "pracuje" Navštěvuje nemocnice,podniká zahraniční cesty s tiskem za zády,apod.
Tahle rodina je specifiská. Je to opravdu firma. Při každé příležitosti musíte mít od královny odstup. Nikdy to není jen babička. Harry má pocit, že není pochopen a snaží se, aby ho lidé pochopili, chce říct svou pravdu, jak se věci seběhly z jeho úhlu pohledu. Lepší by bylo přestat lidi přesvědčovat o své verzi událostí a stáhnout se do ústraní. A citově nevydírat ("Rád bych se s otcem usmířil. Nevím, kolik času mu ještě zbývá."- v překladu: tak mi nechej sakra tu královskou ochranku a uvidíš svá vnoučata.).