Janadvorackova
komentáře u knih
Má americká krása
Veronika Bednářová
Náhodný výběr mě zavedl za velkou louži. Nebyla jsem tam, asi bych se výletu nebránila, ale pravděpodobně ne do centra New Yorku.
Autorka zajímavě popsala svoje zážitky, nějaké ty perličky a americké libůstky... spoustu jiných věcí, které by mě samostatně nezajímaly, nebo bych tyhle informace vůbec nehledala. Komplet působí pěkně.
Ale paní Hrzánová si asi při čtení dala trávu.
Novinářem v Číně: Co jsem to proboha udělal
Tomáš Etzler
Krátce po čtyřicítce se přestěhoval do Číny, aby tam žil a pracoval. Přitom ze začátku vůbec netušil, do čeho jde. Poznal hromadu věcí, které jsou se zemí špatně a miliony lidí, kteří na ně doplácejí když ne životem, tak zdravím určitě.
Čína je země kontrastů. Zatímco pozlátka se ukazují západu a papalášům, ve sračkách, a to doslova, žije podstatná část obyvatel, jejichž práce v podstatě drží zemi v chodu.
Spousta věcí mě nepřekvapila, protože jsem je třeba už dávno věděla, ale takhle hutný, ucelený pohled (i na vztahy Číny a Tibetu), cesty po nepředstavitelné rozloze zemí, toky peněz a schopnost lidí porvat se s následky zemětřesení, zákulisí pořádání olympiády a alergie komoušů na práci novinářů, lidskou lhostejnost v kontrastu s pohostiností... ty kráso... to jsem neviděla ještě nikde. Dík.
Tohle by si měli přečíst všechny ty duté lebky, které ještě dnes hlásají, jak bylo za komoušů dobře a jak jsme se měli úžasně...
Rozhodni se být zdráv
Jan Vojáček
Mám s těmito knihami jistý problém. Připadají mi "donucovací." Chovejte se takhle, musíte tohle přijmout a tamto odmítnout... Autor by asi řekl, že si za to můžu sama :), ale na druhou stranu v knize několikrát píše, že vlastně všechno záleží na vašem přístupu...
Přiznává, že vzdělávání lékařů jde špatnou cestou, protože dnešní medicína spočívá v tom, že ideálně dostanete pytel léků a pak chodíte na krevní testy, po nichž vám lékař vynadá, "že určitě prášky neberete a proč to děláte." Přitom nehledá příčinu nemoci. Jo, s tím bych souhlasila, neboť autor zmiňuje různá autoimunitní onemocnění, jejichž původ je v podstatě nejasný.
Tak proč to nesvést na duševní nerovnováhu pacienta, kterou je třeba řešit ale dávno předtím, než tyhle nemoci vzniknou... Aha, a kde je teď ta rada?
Ezoterickou rovinu knihy asi raději nebudu řešit, i když oproti jiným je tady zastoupena méně.
Takže v podstatě jde o to uvědomit si, po čem je vám blbě a vyvarovat se toho. Musíte být hodní i na členy rodiny, kteří se chovají jako pitomci, protože ti se pak změní, respektive jejich přístup.
Ne, tak tomu nevěřím.
Změna bude spočívat leda v tom, že ve vás budou hledat snadnou kořist pro podporu svých špatných návyků, kvůli kterým jste se odcizili. A ne, od toho pryč.
Pomoc druhým za cenu vlastní sebedestrukce už jsem zkusila. Bez efektu, dál nezájem.
Asi důvod, proč si občas takové knihy poslechnu, je možná potřeba hledat nějaké nové přístupy a aplikovat je na vlastní existenci. Ale spíš si nepamatuji, že bych z knih inspiraci získala. Náměty se opakují a případné rady se nedají aplikovat plošně.
Strážce brány
Stanislav Motl
Česká Akta X devadesátých let. Vzhledem k tomu, že se blížím věku vyzobané slunečnice, si na to podzemí dobře pamatuji.
Audio načetl pan Motl svým klasicky novinářsky-udýchaným způsobem. Kdo si vybaví jeho projev, pochopí. Při poslechu audia je to kapku otravné, v reprtech to mělo svůj styl...
Události z podzemí se prolínají s jinými, nejen jeho zážitky. Celek doprovází takový trialog jeho a dvou hodnotících hlasů, které se snaží pochopit mystično a vysvětlit nevysvětlitelné.
Síť
Håkan Nesser
Kladné hodnocení bohužel nepřidám.
Zajímavý námět, ale to zpracování bez emocí... podobně napsanou knihu jsem snad nečetla. Jako recept na buchtu - přidejte tohle a tamto, vraha a vězení a hups... je to? Ne, takhle to fakt nefunguje.
Mám tu ještě jednu knihu od autora, uvidíme.
Tylda
Richard Pachman
Vlastně je divné napsat "další příběh z války," protože by ho to mohlo nějak ponižovat. Ale tak to vůbec nemyslím.
Podobných příběhů mohlo být vyprávěno šest milionů, ale většinu z nich po válce prostě neměl kdo vyprávět. A u těch, které ano, se čekalo mnohdy desítky let, než na vzpomínky trochu padne prach.
Druhá šance
Adam Pýcha
No... pokud jste někdy viděli třeba "Černé zrcadlo," "Krajní meze," nebo podobné fantasmagorně-mysteriozní seriály, budete mít představu o atmosféře, jakou jsem z příběhu cítila.
Jo, ještě to kapku připomínalo "Anihilaci" a v náznazku "Pod kupolí."
A pokud jste slabé kusy a nikdy jste nebrali antipsychotika, možná začnete.
Je to poměrně zajímavě zpracovaná časovka/něco na ten způsob. Jen zhruba v polovině jsem se chvíli ztrácela. Některé postavy, které mohly být důležité, mi tam nějak překážely. Jako kdyby jejich přítomnost už tak zapeklitý děj ještě víc šmodrchala.
Začátek měl boží atmosféru. Zaprvé interakce Ely a Daniela, Temnoty. Pak dva na opuštěné cestě a řada náklaďáků. Tady jsem, přiznám se, nechápala, jak na onom místě funguje čas. A hlavně proč... se tam dělo "tamto."
Ale už jsem si při konzumaci sci-fi zvykla, že některé věci "tak prostě jsou." Jenomže bych to stejně chtěla vědět.
Údolí slz
Nikolaj Semjonovič Leskov
Zajímavá zapomenutá část historie.
Styl, z něhož čiší jednoduchost, mi kapku vadil, ale chápu, že kopíruje dobu a mentalitu lidí.
Most sebevrahů
Taylor Adams
Nebylo to vůbec špatné. Většina děje se odehrává během cca tří hodin na mostě. Lena řeší smrt své sestry, policajt k tomu má vlastní názor, v kraji zuří hnusný větší požár, který se k jejich pozici na mostě blíží. Ve vzduchu je napětí a popílek z ohně. A hromada otazníků. Chvíli to vypadá na jednu verzi, pak se zase "něco" objeví. Napětí by se nedalo krájet, ale strouhat možná jo. Jednou z výhod příběhu jsou rovnoměrně rozprostřené ingredience. Akce, strach, napětí, smutek, nejistota, očekávání, nebezpečí, různé puchy a představy, jak asi vypadá tělo mladé ženy, když spadne z padesáti metrů. Prý moc dobře ne...
Hra o přežití
David Urban
Tak to byl hutný příběh. Moje záliba v jistém druhu masa vzala za své :).
Né, kecám.
Ztrácejí se děti, ale dokud se nenajde dívčí nožka v hezké botce, policie nemá co dělat. Zato pak mají frmol.
Indicie čtenáře a vyšetřovatele vedou nějakým směrem. Líbilo se mi, že i když jsem od určité chvíle tušila nějaké možnosti, dlouho jsem nevěděla, která z nich je ta podstatná.
A ten konec... paráda.
Šeptuchy
Alena Sabuchová
Trochu jiný svět, dá se říct "za humny."
Nebo úplně stejný "o kus dál?"
Dumala jsem o vzdálenostech, podivnostech, pověrách a pravdách. O stejnosti a jinakosti. O snech a obyčejných slavnostech.
Něčím mi to bylo blízké, ale ta pověrčivost člověčí mi vždycky trochu vadí.
Pěkný příběh, dík, že jsem mohla nahlédnout.
Legendy české fantasy
* antologie
Konkrétně tyhle novely jsem dosud nečetla, ale autory a jejich světy znám.
Rozmanitě sestavená sbírka.
Štěňata vlků byla nejlepší. Ostatní zdárně za nimi.
Tchyně
Sally Hepworth
Skvěle napsané postavy Lucy a Diany.
Spíš než tím, co si dávají najevo navenek, zaujmou věci nevyslovené.
A kolikrát právě ty utvářejí vztahy...
Pekingský rozparovač
Peter May
Jack rozparovač v Číně :). A užívá si stejně jako svého času v Anglii.
Příběh je prostě klasický - vraždy, popis pitvy, ten nemůže chybět, interakce mezi těmi dvěma.
Furt to funguje a dobře se to čte.
Krysí ostrov a jiné povídky
Jo Nesbø
Nechápu ta nízká hodnocení. Povídky jsou totiž opravdu dobré.
Kdo od autora detektivek čeká stopro vždycky detektivku, je praštěný. Autor fakt není povinen psát to, co se od něj čeká, ale naopak překvapí odlišením od zaběhnutého, což se ve sbírce dost povedlo.
Je vidět, že ať sáhne na jakýkoli námět, umí s ním pracovat.
Pištec na bráně k západu
Jaroslav Mostecký
Mám k tomuhle příběhu, hlavně k tomu konci, prostě zvláštní vztah. Co na to říct :).
Ti nepohřbení
Kristina Haidingerová
Už protože byla naše česká kotlina, respektive příběh jisté šlechtičny předlohou pro vůbec nejznámější upířinu všech dob, je snad úkolem každého aurora fantastiky dalších pár krvesajů oživit a v případě autorky pro jistotu raději nepohřbívat. Její upíři jsou trochu jiní, což se mi zamlouvá. Kulisy jejich tajemného původu a krásy severské krajiny, kterou autorka i navštívila, dodaly celku jistou krásu.
Kristina svůj příběh rozvíjela dlouho a audiokniha se mi z verzí, které jsem měla možnost číst, zamlouvala zdaleka nejvíc.
Deník zvěrolékaře: Můj život nejen se zvířaty
Jaroslav Morávek
Tak on to byl doktor zvířecí i lidský :).
Úsměvné historky z praxe mě snad nedokážou nebavit.
Jen zvířátek bylo málo.
Devět nocí
Zuzana Strachotová
Mám ráda dystopie, moc.
Zaujal mě už první díl, i když některé výhrady k chování Sery bych měla už tam.
Ovšem ve druhém snad zblbla, nebo co. Proč se skoro třicátníci chovají jako náctiletí? To příběhu hrozně škodí.