Janadvorackova
komentáře u knih
Pohřbeno v hlubinách
James Rollins (p)
Začátek ještě šel. Najde se hrobka, možný poklad. Pak potvrzený poklad. Někdo se chce napakovat. Někdo ho chce zkoumat. Někdo je zabit vlastní blbostí a někdo cizí zbraní.
Ale v průběhu mi přišlo, že zůstat ve smrtelné pasti by měli všichni. Ty rádoby akční scény nebyly ani vtipné, natož představitelné.
Balada o ptácích a hadech
Suzanne Collins
Hezký byl vývoj osobnosti hlavního hrdiny.
Zbytek klasický scénář knih téhle série.
Světy bez hranic
Bertil Mårtensson
Žeby záblesk inspirace pro "světy JFK?"
Bylo tam pár indicií :).
Příběh spíš volně plynoucí pohádka.
Skleněný zámek
Jeannette Walls
Asi mi spíš vadila nevšímavot okolí k situaci její rodiny a přístup rodičů ke stravování dětí, než vyprávění samotné. Nevím, na kolik mohlo být přikrášlené, protože přeci jen špatné zážitky má lidská paměť tendenci kapku vybarvit.
Její rodiče "byli sví" a svoje děti vedli trochu netradičně... Ale že třeba za poslední peníze koupili zmrzku, protože je zdravá? Nebo že za tři dny jedli jen popcorn? Že jídlo hledala na wc v koši? Proč na wc. To běžně vyhazujete jídlo na wc?
Rukověť bojovníka světla
Paulo Coelho
Každý z nás je bojovník světla. A musíme si sami uvědomit, jak svou cestou půjdeme.
Jednoduché.
Co už jednoduché není, jsou některé "poučky."
Všeobecně motivační literaturu spíš nevyhledávám, ale tady jsem dala "na autora."
A potěšilo, že citoval Sun-C. Říkala jsem si, kdy s ním vyrukuje, protože některé poučky byly v podobném duchu. Tak nezklamal.
Vesměs je dobré si uvědomit, že nejsme otroky druhých, máme jít za svými sny a musíme se naučit říkat "ne." Povznést se nad pitomosti a blbcům nedávat druhé šance. Prostě nemarnit čas zbytečnostmi.
Já to říkám tak, že když je na Zemi osm miliard lidí, můžeme devětadevadesát procent poslat do háje a stejně jich kolem nás zbude víc než dost. A i to je uklidňující.
QualityLand
Marc-Uwe Kling
Ono to působí vtipně, ale vtipné to vůbec není.
Dobře, některé situace jsou úsměvné velmi, ale ve výsledku v takovém světě žít asi nechcete. Nebo že bychom v jeho soft verzi už žili?
Boží milost
Bernard Malamud
Námět včetně možnosti humoru v textu se mi líbil.
Zpracování bez humoru mě nebavilo.
Spát v moři hvězd. Kniha II.
Christopher Paolini
Na pokračování jsem se docela těšila, ale zklamalo mě.
Rihatama na to má názor, s nímž bych se ztotožnila.
Tady byla Britt-Marie
Fredrik Backman
Autor umí vyrobit hrdiny, které máte nejprve chuť zavraždit a pak si je oblíbíte.
Interakce s krysou byly zvláštní, vlastně smutné, ale prostě já bych si povídala taky...
Koho neprovází ona znepokojivá touha "být vidět."
Česká služka aneb Byla jsem au-pair
Petra Braunová
Odvážná holka to byla.
Snad jí to vydrželo :).
Dějiny lidských průserů aneb Co všechno jsme podělali
Tom Phillips
No... hezky to vedeme.
Přehled dějinných zvratů, které jsme jako lidi moc nevychytali.
Bezcitnost
Martyna Bunda
Celek se mi líbil, ale styl vyprávění byl hrozný. Navíc se mi ty ženy pletly.
Tamtamy času: Nová Guinea – svět, o kterém jste si mysleli, že už neexistuje
Jiří Hanzelka
Nadčasové Tamtamy času :).
Tahle kniha je tak brutálně obrazově a textově geniální, bohatá a jednoduše nádherná...
Při výrobě prvního vydání jsem chodila na brigádu do tiskárny, kde se dělala. A skládali jsme to ručně. Pamatuji, že jsme se tehdy rozhodli zůstat tam, dokud vydržíme. Byla to jediná jedenadvacetihodinová směna, kterou jsem kdy kde dělala. V nevyspané mysli bohaté obrázky působily jako energetické nápoje :). Jsem ráda i za audio podobu.
Dědina
Petra Dvořáková
Líbil se mi jazyk knihy. A v první půlce jsem se dokázala orientovat v postavách a vztazích mezi nimi. Druhá už byla v tomhle směru horší, ale celkově jsem ráda, že jsem si o takové vsi, ze které pocházejí i někteří mí předci, přečetla.
Vnučka
Bernhard Schlink
Bavila mě Kašparova trpělivost.
Jak má totiž vaše nevlastní čtrnáctiletá vnučka za vzor "bestii z Osvětimi," je třeba historii dávkovat po kapkách. Pravičácké smýšlení Sigrun bylo místy i vtipné, ale příběh se citlivě dotýká nejen pohledu mladých Němců na stigma národa, ale prostřednictvím náhodných znamení, nedopsaných románů a dobrých lidí... zachraňuje každou duši.
Bylo to prostě okouzlující a poklidné. Nudit se nemáte kdy.
Vrány
Petra Dvořáková
Další masakr.
Bára, budoucí výtvarnice, která má komplikovaný vztah s rodinou. Ale otázka je, kdo ty komplikace způsobuje, vytváří, zveličuje, řeší, nebo řešit neumí, nechce.
Dokonale vytvořený vztah jí a její matky mě místy strašlivě vytáčel. Postavy, jako kdyby žily za mou zdí... napsané skvěle, skutečné až hrůza.
Bára má klasické pubertální problémy. Určitě bych si vybavila podobná nedorozumění, která jsem sama zažívala. Ty bláho a to prostě dospělým nevysvětlíte...
Když jste malí a chce s vámi řešit něco nějaký dospělák, nesvěříte se mu. A když jste dospělí a vidíte, že by nějaký mrňous potřeboval pomoc a zeptáte se ho, on vám ochotu pomoci neuvěří.
Jako na houpačce, pořád dokola. Generační prokletí, sakra práce.
Vrány, které pozorují "dívku za oknem" také nejsou úplně blbé, takže poznají i její proměnu...
Chirurg
Petra Dvořáková
Zdá se to jako běžný nemocniční příběh. Doktor má z minulosti průser a v přítomnosti si ho vyžírá. Do toho běžné rodinné trable.
Akorát že autorka i z normální události dokáže spáchat hrozný nářez.
