Tady byla Britt-Marie

od:

Tady byla Britt-Marie

Román o tom, jak se lidé ztrácejí, zamilovávají a kopou do všeho, co je kulaté. Nejhezčí věc, kterou můžete o vesnici Borg říct, je to, že leží u silnice. O Britt-Marii zase někdo řekl, že je pasivně agresivní, zpomalená a ukňouraná bába. A to není hezké vůbec – i když možná ne úplně nepravdivé. Britt-Marie po čtyřiceti letech manželství opustila město a manžela, který ji podváděl, a přijela do Borgu. Borg zasáhla finanční krize a nechala po sobě jen cedule s nápisem „Na prodej“ a pizzerii, která je cítit pivem. Britt-Marie nesnáší fotbal. Fotbal je to jediné, co v Borgu zůstalo. Tohle nevypadá na začátek krásného přátelství, to rozhodně ne. Ale když děti z fotbalového týmu v Borgu potřebují trenéra tak zoufale, že se nakonec rozhodnou přijmout kohokoliv, tak je detaily jako třeba ten, že ona opravdu, ale opravdu dělat kouče nechce, nezajímají. Tady byla Britt-Marie je román o tom, jaké to je mít předsudky (ne že by Britt-Marie nějaké měla, to samozřejmě ne), o ukládání příborů ve správném pořadí (vidličky, nože, lžíce, v tomhle pořadí, ale Britt-Marie na tom přece netrvá!) a o přírodě vedle silnice. Je to příběh o druhých šancích, prvních výkopech a o tom, že jedlá soda vyčistí skoro všechno....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/27_/275172/tady-byla-britt-marie-T4L-275172.jpg 4.4587
Originální název:

Britt-Marie var här (2014)

Žánr:
Literatura světová, Humor, Romány
Vydáno:, Host
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (186)

Přidat komentář
ber
18. května

Opět jeden nádherný příběh u kterého jsem se od srdce zasmála až mi tekly slzy, ale zároveň dojemný, kdy mě to chytlo za srdíčko, až jsem ukápla slzu.Tak to v životě prostě chodí. Škoda, že na šrámy na duši nefunguje jedlá soda.....ale co by tomu řekli lidi.....

Sandalkar
12. května

Knížka má velmi pomalý rozjezd, ale nenechte se odradit. Z počátku hlavní hrdinku budete nesnášet, stejně jako jejího manžela Kenta, který se objevuje v každé druhé větě... Autor ovšem postupně vybrousí celý příběh téměř do dokonalosti a na konci je člověku líto, že se nedozví, jak to bylo dál. Po přečtení jsem s vybavila R.Fulghuma a jeho "Teplé koláčky a studené mléko Ti udělají dobře". Stejný pocit, jsem měla po přečtení této knížky. Bylo mi dobře na duši.

Bobina74
14. dubna

Tak tohle určitě ano. Bylo to mé první seznámení s Backmanem a do dneška to nejlepší. Já tu babču prostě miluju. Její hlášky je přesně můj styl humoru a i když vás chvílemi rozčiluje jí prostě všechno odpustíte. A hádky kdo je lepší zda Ove nebo Britt-Marie - myslím, že se to odvíjí od toho, kterou knihu jste četly dříve...ten první je vždycky lepší ;-)
P.s. : tak jsem se navnadila, že si ji jdu přečíst znova :-)

110022
01. dubna

Po Ovem jsem se na knížku těšila. Líbilo se mi to, ale nebylo to takové, jako byl Ove. Čtení o nerudném, mrzoutském dědkovi mě bavilo daleko víc. Britt-Marie měla také své pro a proti, ale nebylo to zkrátka ono, ale i tak je to za čtyři hvězdy. Pro porovnání si určitě ještě nějakou autorovu knížku půjčím.

Misi78
26. března

Poslouchám jako audioknihu, ale asi to vzdám, fakt mě to nebaví. Čekala jsem něco jako Medvědín, takže těžké zklamání.

marta4697
19. března

Začtení bylo velmi pozvolné, Britt-Marie mi lezla krkem už v Babičce. Takže mi trvalo nějakou dobu, než si mě knížka vtáhla. Je úžasné, jak autor umí přesně vyhmátnout ty otravné části lidské osobnosti, které ostatní štvou a odrazují, ale ve finále se ukáže že nikdo není tak špatný, jak vypadá, jen prostě někdy okolnosti doženou člověka až tam, kam nikdy nechtěl. Britt-Marie není určitě prvoplánová hrdinka, ale nakonec si srdce čtenáře získá. Závěr byl pro mě zbytečně drastický a smutný, ale kdo ví, možná život v Borgu opravdu takový je. Opět další pěkná kniha autora, byť i pro mě zůstává číslem jedna Ove.

babiočka
18. března

Tohle někoho baví číst? Já se horko-těžko "prokousala" k 63. stránce, než jsem knížku znechuceně odložila. Za mě teda jen ztráta času.
Ale proti gustu...

Hannabee
02. března

Taky příjemné poslouchání, ale Ove je prostě nej. Autor si nasadil laťku hodně vysoko :)

Moonrose
24. února

Krásná kniha, ale mou srdeční záležitosti zůstává Ove, ač jsem si Britt-Marii také zamilovala.

bruntal
20. února

Dvě třetiny knihy jde o takové příjemné čtení, laskavý humor, pohlazení po duši. Závěrečná třetina pak čtenáře rozerve na kusy.

kap66
18. února

Vždycky, když po dočtení (napěchovaná dojmy) čtu opačné názory na knížku, kterou jsem já bezvýhradně a s nadšením přijala (tento případ), mám chuť a odhodlání ji bránit. (Hned si ale řeknu: neblbni, vzpomeň, jak jsi taky jednoho oblíbeného autora hodila do odpadu, zklamaná jeho knížkou, která je jinak v červených číslech; ti kritizující tam zkrátka neviděli to, co ty - těžko jim to zazlívat.)
Všechny tři, které jsem od autora četla, mám ráda. Tuto nejvíc. Se všemi klady v komentářích se ztotožňuji a připojuji ještě to, co okouzlilo mě:
Zatím jsem se ještě nesetkala s jiným autorem, který by uvedl na scénu děsivě nepříjemnou postavu odhánějící od sebe lidi - a postupně mě naučil ji až zbožňovat.
Takzvané vedlejší postavy byly pro mě další hlavní: právě ony dokázaly - někdo dřív, někdo později - "prokouknout" tu hašteřivou babiznu a nedaly se jí odradit. Působení bylo vzájemné a k dobru obou stran.
Ohromně mě bavilo číst záměrně opakované věty charakterizující Britt-Mariina schémata v hlavě (o předsudcích atd.); jinému bych to neodpustila, sem to naprosto patřilo.
Umění má působit na city člověka. Tato knížka je pro mě jednoznačně uměním; citově mě zasáhla do hloubi duše.

Clara del Valle
13. února

Já jsem zklamaná. Autor je rutinér, jede podle stejné šablony, jen místo nerudného vysírače Oveho stvořil pedantickou obsedantně-kompulsivní Britt-Marie. Obě knihy naprosto stejné a jsou velmi, velmi patetické. Zatímco napoprvé jsem to u Oveho přešla a kniha mě moc bavila, teď mě to dost štvalo. Závěr jsem dočetla jen s velkým sebezapřením a dost letmo, z toho uplakaného kýčovitého patosu se mi dělalo špatně. Vzhledem k tomu, že Babičku jsem odložila po zhruba dvaceti stranách myslím, že další knihy od tohoto autora už zkoušet nebudu, přeci jen mám raději autory, kteří umí nabídnout něco víc než jen šablonovité vypočítavé klišé.

wendulka0502
10. února

Chvilkama bavila, chvilkama ne, tak půl na půl. Ove zůstává mou srdcovkou. Britt-Marie se bohužel nepřidá.

Markushka
05. února

Pecka. Hlavně ve vývoji hlavní postavy a vztahu k ní. Od nepříliš velkých sympatií přes lehké povzbuzování až k úplné oblibě. A nejednou mě napadlo, že by mohla zaskočit uklidit :-)

OndřejMergl
29. ledna

Postava Britt-Marie mi svým puntíčkářstvím doslova učarovala. Celou knihu jsem se jenom usmíval, protože mi bylo jasné, jak se asi musí cítit podobná osoba v takovém prostředí. Na konci i drobná slzička ukápla. Mé první setkání s tímto autorem, ovšem jistě přečtu některá další díla, protože toto můžu jenom doporučit.

hannah2000
28. ledna

Knížky Fredrika Backmana mají tu vlastnost, že ač jsou na první začtení nenápadné, tak se člověku vryjí do podvědomí, zapůsobí na nejskrytější city a zůstanou tam. A tato není vyjímkou. Zvláštní hlavní postava Britt-Marie, její universální čistící prostředek soda, její potřeba nedat se udolat životem i když se nedaří, malé městečko a fotbal, svérázní obyvatelé Borgu. To vše s umem autora vytvořilo poutavý příběh, u kterého se zasmějete a který vás i dojme. Ten, kdo knihu četl, to určitě ví a pro ostatní uvedu alespoň pár úryvků. Třeba je přimnějou k přečtení.

...
Když člověk stojí na balkoně, nikdy není tak docela sám, jsou s ním auta a dům a lidé na ulici. Jste mezi nimi, a přece nejste. To je na balkonech to nejlepší. A druhé nejlepší na nich je, že se na nich dá stát brzy po ránu, zatímco Kent ještě spí, zavřete oči a ve vlasech cítíte vítr.

Britt-Marie si odfrkne nosem, protože tudy z Britt-Marie uniká hněv, když už ho má příliš plnou hlavu.

Než poznáte druhého člověka, trvá to celé roky. Celý život. To dělá z domova domov.

když neodpustíme našim milovaným, kdo nám pak ještě zbude? Co je láska, pokud ne to, že milujeme naše milované, i když si to nezaslouží?

Smrt je nejvyšší forma bezmoci. Bezmoc je nejvyšší forma zoufalství.

Každá smrt je nespravedlivá. Každý truchlící hledá viníka. A naše zlost skoro vždycky narazí na nemilosrdné poznání, že za smrt nikdo nemůže.

Vesnice u silnice mají tu zvláštní vlastnost, že vždycky vymyslíte stejný počet důvodů, proč odjet, jako výmluv, proč zůstat. Někteří lidé celý život nedělají nic jiného, než že vymýšlejí jedno nebo druhé.

petrarka72
25. ledna

Všechny hašteřivé babizny světa, spojte se! Svět je díky vám lepší... :-)

eva2114
19. ledna

Krasna! Kolko takých Britt-Marii chodi po svete? Co nikdy nemysleli na seba a skoncia opustene, kazdemu lezuce na nervy? Nadherna kniha.

Silmarien
12. ledna

Ďalší koncert od Backmana. Opäť mi trvalo, kým som prestala nadávať na hlavnú hrdinku, tu mi to dokonca trvalo dlhšie ako u Oveho... ale potom to Fredrik urobil zas. Mávol svojím čarovným perom a rozlámal ma na kusy. Lebo tak som sa cítila v niektorých častiach knihy. Nerevala som ako pri Ovem, naopak, cítila som spokojné zadosťučinenie napriek mnohým veciam, ktoré sa tam stali. Páčilo sa mi, ako veci postupne vychádzali najavo, nič sme nedostali naservírované len tak.

A o čom to je? Celé je to u futbale. Aj keď to vlastne vôbec nie je o ňom. Lebo v každej krajine je jeden Borg, kde umierajú nádeje, aby sa znovu narodili. Hoci aj cez postaršiu pani, ktorá všetko rieši upratovaním.

"Dúfala, že mama skôr či neskôr vstane z postele, všimne si to a povie, že "to si urobila pekne", no to sa nestalo. O nešťastí nerozprávali nikdy, a keďže to neurobili, nevedeli sa rozprávať ani o niečom inom."

"Futbal je naozaj zvláštna hra. Lebo neprosíka o priazeň."

"Raz som kdesi počul toto: Láska k futbalovej lopte pramení z inštinktu. Ak sa prikotúľa k človeku na ulici, kopne do nej. Lebo ju má rád z toho istého dôvodu, ako sa zaľubuje. Lebo nevie, ako s tým prestať."

"Odpoveď jej neschádzala na um, iba prikývla. Obrala mu posledné pramienky z trička a dosť skleslo ich držala v dlani. Pirát ju objal. Za nič na svete nevládala pochopiť, ako mu čosi také mohlo zísť na um.
"Nemali by ste byť sama, človek s takým účesom by nemal byť sám," zašepkal.
Už bol takmer pri dverách, keď si Britt-Marie s pramienkami v dlani odkašľala a zašepkala odpoveď:
"Ak ti nepovie, že máš krásny účes, nezaslúži si ťa!"

"Ako sa volá tá hra?" stihla sa opýtať Britt-Marie.
"Idiot!" odvetil Sami a vzápätí sa do mobilu ohlásil slovo áno ako človek, ktorý pri tom nepoužíva ani výkričník, ani otáznik.
Britt-Marie pomerne dlho úporne premýšľala, kým sa odhodlala povedať:
"To je dobré pomenovanie pre toto cvičenie aj pre toho, kto ho vymyslel."

Na parkovisku zavládlo hlboké ticho. Preťal ho až hlas Osoby.
"Veď som hovorila - ako bodliak v zadku."
Osoba sedela na vozíku na prahu pizzerie a uškŕňala sa na Bankin chrbát. Britt-Marie si oprašovala sukňu.
"Netvrdím, že sa mýliš, to by som si nedovolila. No myslím si, že Bankin problém tentoraz nespôsobil bodliak v zadku, ale lopta v hlave."
Všetci sa rozrehotali. A Britt-Marie sa na nich za to neurazila. To bol pre ňu úplne nový pocit."

"Vega vykopla loptu cez celé ihrisko a ponad plot, takže zastala asi meter od Britt-Marie. Tá si odložila zoznam do kabelky, ktorú stisla tak silno, až jej zbeleli hánky, čo sa stáva, keď človek celý život očakáva, že sa čosi začne.
Potom trochu zadrobčila a z celej sily kopla do lopty.
Lebo teraz už nevedela, ako prestať."

"Takže preto ste necestovali do Paríža? Lebo nie ste taká, čo skáče?" spýtala sa.
"Lebo na Paríž som pristará," šepla Britt-Marie.
"Aký starý je Paríž?" pokračovalo dievča.
...
"Britt-Marie, ak nepatríte k tým, ktorí by skočili, ako dofrasa, ste sa dostali do Borgu?"

"Britt-Marie, viete, prečo robím svoju prácu?" znovu sa opýtala dievčina.
"Nie," priznala Britt-Marie.
"Moja mama celý život pracovala v sociálnych službách. Vždy tvrdila, že zo záplavy toho hovna a najväčšieho svinstva sa vždy vynorí slnečný lúč, krásny príbeh. A ten za to stojí."
Dievčina dlho-predlho mlčala. Potom jej slová rozžiaril úsmev:
"Vy ste môj slnečný príbeh, Britt-Marie."

Tirisa
05. ledna

Knihu jsem před chvílí dočetla a ještě teď posmrkávám. Bylo to krásné, lidské, zábavné i smutné a prostě nezapomenutelné. Britt - Marii jsem chtěla téměř po každé přečtené stránce pevně obejmout, a to i přes její sociální nekompetentnost. Jsem plná dojmů a neumím je úplně vyjádřit (chvíli jsem se smála, za chvíli jsem zase brečela a tak pořád dokola), takže vám prostě jen doporučím, abyste si knihu sami přečetli.
Pro mě to byla první Backmanova kniha a už teď je mi jasné, že rozhodně nebyla poslední.

Karborund
04. ledna

Ove byl nadstandartně výborný, poučný a lidský.Z Britt-Marie a Babičky si bohužel neodnáším zhola nic.

Mauj
31.12.2017

Miluju Britt-Marii! Ani vteřinu jsem se s ní nenudila a to se mi zatím u žádné,byť sebelepší,knihy nestalo!

Lenka.Vílka
28.12.2017

Wau! Já jsem se zase nasmála! Jako vždy s Backmanem.
Úvodní pasáž mě navnadila. Hned jsem si vzpomněla, jak se mnou byla mamka jednou na sociálce. Hodně podobné. A o tom knihy autora jsou. Trochu natažené, ale ze života. Každý si najde nějakou pasáž, ve které se najde nebo někoho, koho zná. A potom to jelo dál. Já ten fotbal taky moc nemusím, ale jako výtku to nebudu dávat, je to v anotaci. Takže berte nebo nechte být.

Leenah
23.12.2017

Frederik Backman mě asi jen tak nepřestane bavit. Třetí kniha, kterou jsem od něj četla, a další už mám připravenou. Skvěle vystavěný příběh, ve kterém se postupně odkrývají charaktery a životy postav. A čtenář nikdy úplně neví, co přijde... O hluboké myšlenky ale není nouze.
"Několik málo chvilek. Člověk, úplně každý člověk, má za život mizivě málo šancí takovou chvilku prožít. Pustit z hlavy čas a jen tak padat. Bezvýhradně něco milovat. Vybuchnout vášní. Možná párkrát v dětství, máme-li to štěstí, že jsme dětmi. Ale co potom, kolikrát se nadechneme, aniž bychom pevně vězeli v sobě samých? Kolik čistých emocí nás přiměje nahlas a beze studu jásat? Kolikrát zažijeme to požehnání, že nás postihne ztráta paměti?"

Pavlinka777
22.12.2017

Britt-Marie rozhodně není z těch, co by soudili ostatní, to v žádném případě, ale ...
Knihu velmi doporučuji.

Kingomolka
21.12.2017

Krásná knížka od začátku do konce :)

Alena_S
18.12.2017

Britt-Marie byla už v Babičce mojí favoritkou a když jsem četla, jak nařídila "své" kryse, že večeře bude přesně v šest, věděla jsem, že zklamaná nebudu ani tentokrát. Ale nakonec možná trochu jo - že ten příběh už dál nepokračuje. A že Britt-Marie ještě nemá svůj vlastní seriál. Obojí by se mělo napravit, "ale ne že bych do toho chtěla autorovi mluvit, to rozhodně ne". :) Nádherné čtení.

Romžiry
11.12.2017

Další kniha od Fredrika Backmana u které jsem uronila slzu.

VeronikaZ
02.12.2017

Babička i Ove byli zkrátka lepší. Příběh byl krásný, Britt-Marie výborná, ale ten fotbal mě tam otravoval.

Enolain
01.12.2017

Babicku sem cetla asik pred 3 mesici...uplne me uchvatila.. pak sem cetla asik 6 dalsich knich...ale pokazde sem byla mrzuta ze ani jedna z knizek nebyla aspn z poloviny dobra jak Babicka..a pak mi konecne prisla tahle kniha....aleluja