Tady byla Britt-Marie

od:


KoupitKoupit eknihu

Román o tom, jak se lidé ztrácejí, zamilovávají a kopou do všeho, co je kulaté. Nejhezčí věc, kterou můžete o vesnici Borg říct, je to, že leží u silnice. O Britt-Marii zase někdo řekl, že je pasivně agresivní, zpomalená a ukňouraná bába. A to není hezké vůbec – i když možná ne úplně nepravdivé. Britt-Marie po čtyřiceti letech manželství opustila město a manžela, který ji podváděl, a přijela do Borgu. Borg zasáhla finanční krize a nechala po sobě jen cedule s nápisem „Na prodej“ a pizzerii, která je cítit pivem. Britt-Marie nesnáší fotbal. Fotbal je to jediné, co v Borgu zůstalo. Tohle nevypadá na začátek krásného přátelství, to rozhodně ne. Ale když děti z fotbalového týmu v Borgu potřebují trenéra tak zoufale, že se nakonec rozhodnou přijmout kohokoliv, tak je detaily jako třeba ten, že ona opravdu, ale opravdu dělat kouče nechce, nezajímají. Tady byla Britt-Marie je román o tom, jaké to je mít předsudky (ne že by Britt-Marie nějaké měla, to samozřejmě ne), o ukládání příborů ve správném pořadí (vidličky, nože, lžíce, v tomhle pořadí, ale Britt-Marie na tom přece netrvá!) a o přírodě vedle silnice. Je to příběh o druhých šancích, prvních výkopech a o tom, že jedlá soda vyčistí skoro všechno....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/27_/275172/tady-byla-britt-marie-T4L-275172.jpg 4.4661
Orig. název:

Britt-Marie var här (2014)

Žánr:
Literatura světová, Humor, Romány
Vydáno:, Host
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (200)

Přidat komentář
Adell-ka
30. září

Moje druhá kniha od tohoto autora a stejně jako Muž jménem Ove byla super. Backmanovy hlavní hrdinové mi přijdou vždycky tak trochu autisti, což ale není na škodu. Tenhle příběh v sobě kromě humoru a nadsázky, s jakou je psán, nese také problémové téma ztráty nejbližších, chudoby a hlubokého přátelství. Řekla bych, že tahle kniha opravdu stojí za přečtení a nezklame.

IVANA0123
22. září

Pro mě je knížka skvělá, když se od ní při čtení nemůžu odtrhnout a když jsem na konci, tak nechci, aby skončila. Tahle knížka je skvělá.

A Britt-Marie? Na tu budu ještě dlouho s úsměvem vzpomínat. Třeba když otevřu šuplík s příbory, když se ke mně náhodou dokutálí fotbalový míč a nebo když někde nad dveřmi vesele cinkne zvonek, protože to prostě jinak neumí....

danipos
01. září

Třetí přečtená kniha od tohoto autora a opět jsem spokojená .... laskavý humor, dojemné chvilky i skvělá ironie, jako jsem si oblíbila Oweho, tak se mi pod kůži dostala i Britt-Marie...musím si koupit zásobu jedlé sody

P-puma-
30. srpna

Velice zajímavá kniha o životě napsaná s humorem. Moc jsem od knihy nečekala a dostala velice krásný příběh.

oskarka
22. srpna

Jedna z nejhezčích knih, které jsem v poslední době četla. Příběh s velkou dávkou humoru, ale i smutku. Knížku jsem si koupila i jako audioknihu, paní Zawadská skvělá, ale papír je papír.

PetraBery
01. srpna

Hlavní postava knihy Britt-Marie je svérázná šedesátnice, která nedá nikomu nic zadarmo. A jaký otisk po ní zůstal ve vesnici Borg, se můžete dočíst právě v této knize. A je to kniha lehce psaná, vtipná, smutná i laskavá. Zatím se mi nestalo, že bych byla z knihy od tohoto autora zklamaná.

Madluska
31. července

Román o vesnici u silnice, o paní, která miluje sodu a smetává neviditelná smítka, o dětech, které si nemají kde hrát, o naději i zklamání. Je to silné čtení, na kterém mě tedy upřímně udivil závěr. A je to další milá kniha od Backmana. Jen jednu potíž mám: u Oveho jsem nerozuměla autům, u Britt-Marie zase fotbalu. Ale i s tímto hendikepem se dá kniha příčíst bez větších potíží. :-) Na plný počet to tentokrát není - jednak se hrdinka trochu podobá Ovemu (asi jsem si měla dát větší pauzu), jednak mi bylo líto muže, který nabízel to, co Britt-Marie snad ani nikdy nechtěla. Jako vždy mi ale mimořádně sedl humor (nejhezčí věc, kterou můžete o vesnici Borg říct, je to, že leží u silnice), Tutovka a osvědčený postup pomalého odkrývání detailů ze životních eskapád jednotlivých aktérů. Právě proto se už teď těším na dalšího Backmana.

tweed
18. července

Myslím, že Backmanovy knihy budou patřit mezi mé oblíbené. Jak už jsem psala u "Babička pozdravuje a omlouvá se." - dá se mu mnohé vytknout. Příběh, postavy, cokoliv. Ale když on to umí napsat tak hezky! Tak mile! Dokonce i já v sobě pro tyto nedostatky najdu laskavé pochopení (tak velké, že dobrovolně použiju slovo "laskavé"). Kdyby byly knihy nápoji, tak ty Backmanovy jsou s láskou připraveným horkým kakaem na nočním stolku.

allyce
02. července

Nádherná kniha. Nesrovnávám s Owem, první je vždy první, ale Britt-Marie si zaslouží rovněž plný počet. Hřejivý pocit mám po přečtení, bylo to lidské, milé, dojemné i vtipné.
Zajímalo by mě, jak by Britt-Marie a Owe spolu fungovali jako manželé :)))

eiramka
14. června

Máte to taky tak? Dostanete bomboniéru, rozbalíte ji, ochutnáváte jednotlivé kousky a velmi si je vychutnáváte a ten poslední, zabalený ve zlatě a slibující největší pochoutku, si necháváte nakonec. Pak to poslední cukrátko rozbalíte a zjistíte, že je to přeslazený fondán. A tak jsem to měla já s touhle knihou. Britt je přesně hrdinka podle mého gusta - milovala jsem její postřehy, Faxin a a vzorně uklizené šuplíky a pak přišel konec a já mám chuť tuhle báječnou knihu vrátit autorovi k přepracování, protože takový konec si příběh o této fantastické ženské nezasloužil.

Rihatama
07. června

Akutní hypoglykemický šok. To by byl pravděpodobně jediný případ, kdybych chtěla navštívit Britt-Marii a já urgentně potřebovat dávku cukru, obchody zavřené a ona jediná sousedka v širém okolí. Je to vážně příšerná ženská, i když "nemá žádné předsudky", a taky (mimo jině, je totiž děsná v mnoha ohledech) je neuvěřitelný pedant. Setřást se vám ji podaří jedině, když dostane ránu fotbalovým míčem do hlavy. A i to jen na určitou chvíli.

Vlastně to celé začalo hodně nevinně, banálně, až dost nudně. Jenže Backman je vážně dost potměšilý, hooodně sarkastický: "Společensky nekompetentní" Britt-Marie přisoudil nemožně komplikovanou povahu a nebýt holky s krátkou ofinou na pracáku a přesunu Britt Marie do malé vesničky před zánikem, plné sirotů, starých dědků, babek a osamělých lidí, její hluboko zasunutá dobrota by nejspíš neměla šanci vyplout na povrch. Stejně jako její sny. Takže když překonáte prvních cca 80 stránek, postupně Britt-Marii začnete chápat, rozumět jí, cítit s ní a nakonec i mít rád Fakt nelze jinak. Backman pečlivě tvoří charaktery. Ty, co se starají jen o sebe a ty, co se starají jen o druhé. Ani jedno nefunguje dobře. I tentokrát holt zase upekl pořádnej doják... Kapesníky? Ty mám. I když nikdy ne dost. Ale běžím si koupit trochu sody. Faxin asi neseženu. Jo, a Snickers pro krysy ;-).

flanky
31. května

Nádherná kniha o ženě, která je naprosto skeptická a předpojatá pomalu vůči všemu, a to do doby, než ji život postaví před něco, co nečekala. Miluju tyhle Backmanovy postavy morousů, kteří se vlivem okolností mění k lepšímu a čtenáři i sobě toho dají opravdu hodně.

e.s.e.t.
31. května

Asi se nikdy nepoučím!! Nedokážu si odpustit číst knihy Frederika Backmana v šalině, vlaku nebo na jiném místě, kde jsou i cizí lidi. Potom vždycky vypadám jako magor nebo žena procházející nejtěžším obdobím života... Prostě vždycky brečím! A ne jednou, na konci, jako každej normální člověk. U Backmana brečím snad podle počtu kapitol - nebo možná vlastně taky jednou - od začátku do konce. Určitě Vám před touto knihou doporučuji přečíst si i předchozí Backmanovo dílo - Babička pozdravuje a omlouvá se. Právě tam se objevuje poprvé Britt-Marie, ta babizna hašteřivá, kterou budete ze začátku nenávidět. Dejte jí ale šanci, nejspíš si ji vážně zaslouží.

Aqua-bella
30. května

Po úžasné, vtipné a dojemné knize Muž jménem Ove jsem plna očekávání koupila i Tady byla Britt-Marie. Nicméně přišlo velké zklamání a knihu jsem po chvíli odložila. Přijde mi napsaná dost těžkopádně a "na sílu". Z knihy čiší snaha být za každou cenu vtipný, což je dost na škodu. 1/5

ber
18. května

Opět jeden nádherný příběh u kterého jsem se od srdce zasmála až mi tekly slzy, ale zároveň dojemný, kdy mě to chytlo za srdíčko, až jsem ukápla slzu.Tak to v životě prostě chodí. Škoda, že na šrámy na duši nefunguje jedlá soda.....ale co by tomu řekli lidi.....

Sandalkar
12. května

Knížka má velmi pomalý rozjezd, ale nenechte se odradit. Z počátku hlavní hrdinku budete nesnášet, stejně jako jejího manžela Kenta, který se objevuje v každé druhé větě... Autor ovšem postupně vybrousí celý příběh téměř do dokonalosti a na konci je člověku líto, že se nedozví, jak to bylo dál. Po přečtení jsem s vybavila R.Fulghuma a jeho "Teplé koláčky a studené mléko Ti udělají dobře". Stejný pocit, jsem měla po přečtení této knížky. Bylo mi dobře na duši.

Bobina74
14. dubna

Tak tohle určitě ano. Bylo to mé první seznámení s Backmanem a do dneška to nejlepší. Já tu babču prostě miluju. Její hlášky je přesně můj styl humoru a i když vás chvílemi rozčiluje jí prostě všechno odpustíte. A hádky kdo je lepší zda Ove nebo Britt-Marie - myslím, že se to odvíjí od toho, kterou knihu jste četly dříve...ten první je vždycky lepší ;-)
P.s. : tak jsem se navnadila, že si ji jdu přečíst znova :-)

110022
01. dubna

Po Ovem jsem se na knížku těšila. Líbilo se mi to, ale nebylo to takové, jako byl Ove. Čtení o nerudném, mrzoutském dědkovi mě bavilo daleko víc. Britt-Marie měla také své pro a proti, ale nebylo to zkrátka ono, ale i tak je to za čtyři hvězdy. Pro porovnání si určitě ještě nějakou autorovu knížku půjčím.

Misi78
26. března

Poslouchám jako audioknihu, ale asi to vzdám, fakt mě to nebaví. Čekala jsem něco jako Medvědín, takže těžké zklamání.

marta4697
19. března

Začtení bylo velmi pozvolné, Britt-Marie mi lezla krkem už v Babičce. Takže mi trvalo nějakou dobu, než si mě knížka vtáhla. Je úžasné, jak autor umí přesně vyhmátnout ty otravné části lidské osobnosti, které ostatní štvou a odrazují, ale ve finále se ukáže že nikdo není tak špatný, jak vypadá, jen prostě někdy okolnosti doženou člověka až tam, kam nikdy nechtěl. Britt-Marie není určitě prvoplánová hrdinka, ale nakonec si srdce čtenáře získá. Závěr byl pro mě zbytečně drastický a smutný, ale kdo ví, možná život v Borgu opravdu takový je. Opět další pěkná kniha autora, byť i pro mě zůstává číslem jedna Ove.

babiočka
18. března

Tohle někoho baví číst? Já se horko-těžko "prokousala" k 63. stránce, než jsem knížku znechuceně odložila. Za mě teda jen ztráta času.
Ale proti gustu...

Hannabee
02. března

Taky příjemné poslouchání, ale Ove je prostě nej. Autor si nasadil laťku hodně vysoko :)

Moonrose
24. února

Krásná kniha, ale mou srdeční záležitosti zůstává Ove, ač jsem si Britt-Marii také zamilovala.

bruntal
20. února

Dvě třetiny knihy jde o takové příjemné čtení, laskavý humor, pohlazení po duši. Závěrečná třetina pak čtenáře rozerve na kusy.

kap66
18. února

Vždycky, když po dočtení (napěchovaná dojmy) čtu opačné názory na knížku, kterou jsem já bezvýhradně a s nadšením přijala (tento případ), mám chuť a odhodlání ji bránit. (Hned si ale řeknu: neblbni, vzpomeň, jak jsi taky jednoho oblíbeného autora hodila do odpadu, zklamaná jeho knížkou, která je jinak v červených číslech; ti kritizující tam zkrátka neviděli to, co ty - těžko jim to zazlívat.)
Všechny tři, které jsem od autora četla, mám ráda. Tuto nejvíc. Se všemi klady v komentářích se ztotožňuji a připojuji ještě to, co okouzlilo mě:
Zatím jsem se ještě nesetkala s jiným autorem, který by uvedl na scénu děsivě nepříjemnou postavu odhánějící od sebe lidi - a postupně mě naučil ji až zbožňovat.
Takzvané vedlejší postavy byly pro mě další hlavní: právě ony dokázaly - někdo dřív, někdo později - "prokouknout" tu hašteřivou babiznu a nedaly se jí odradit. Působení bylo vzájemné a k dobru obou stran.
Ohromně mě bavilo číst záměrně opakované věty charakterizující Britt-Mariina schémata v hlavě (o předsudcích atd.); jinému bych to neodpustila, sem to naprosto patřilo.
Umění má působit na city člověka. Tato knížka je pro mě jednoznačně uměním; citově mě zasáhla do hloubi duše.

Clara del Valle
13. února

Já jsem zklamaná. Autor je rutinér, jede podle stejné šablony, jen místo nerudného vysírače Oveho stvořil pedantickou obsedantně-kompulsivní Britt-Marie. Obě knihy naprosto stejné a jsou velmi, velmi patetické. Zatímco napoprvé jsem to u Oveho přešla a kniha mě moc bavila, teď mě to dost štvalo. Závěr jsem dočetla jen s velkým sebezapřením a dost letmo, z toho uplakaného kýčovitého patosu se mi dělalo špatně. Vzhledem k tomu, že Babičku jsem odložila po zhruba dvaceti stranách myslím, že další knihy od tohoto autora už zkoušet nebudu, přeci jen mám raději autory, kteří umí nabídnout něco víc než jen šablonovité vypočítavé klišé.

wendulka0502
10. února

Chvilkama bavila, chvilkama ne, tak půl na půl. Ove zůstává mou srdcovkou. Britt-Marie se bohužel nepřidá.

Markushka
05. února

Pecka. Hlavně ve vývoji hlavní postavy a vztahu k ní. Od nepříliš velkých sympatií přes lehké povzbuzování až k úplné oblibě. A nejednou mě napadlo, že by mohla zaskočit uklidit :-)

OndřejMergl
29. ledna

Postava Britt-Marie mi svým puntíčkářstvím doslova učarovala. Celou knihu jsem se jenom usmíval, protože mi bylo jasné, jak se asi musí cítit podobná osoba v takovém prostředí. Na konci i drobná slzička ukápla. Mé první setkání s tímto autorem, ovšem jistě přečtu některá další díla, protože toto můžu jenom doporučit.

hannah2000
28. ledna

Knížky Fredrika Backmana mají tu vlastnost, že ač jsou na první začtení nenápadné, tak se člověku vryjí do podvědomí, zapůsobí na nejskrytější city a zůstanou tam. A tato není vyjímkou. Zvláštní hlavní postava Britt-Marie, její universální čistící prostředek soda, její potřeba nedat se udolat životem i když se nedaří, malé městečko a fotbal, svérázní obyvatelé Borgu. To vše s umem autora vytvořilo poutavý příběh, u kterého se zasmějete a který vás i dojme. Ten, kdo knihu četl, to určitě ví a pro ostatní uvedu alespoň pár úryvků. Třeba je přimnějou k přečtení.

...
Když člověk stojí na balkoně, nikdy není tak docela sám, jsou s ním auta a dům a lidé na ulici. Jste mezi nimi, a přece nejste. To je na balkonech to nejlepší. A druhé nejlepší na nich je, že se na nich dá stát brzy po ránu, zatímco Kent ještě spí, zavřete oči a ve vlasech cítíte vítr.

Britt-Marie si odfrkne nosem, protože tudy z Britt-Marie uniká hněv, když už ho má příliš plnou hlavu.

Než poznáte druhého člověka, trvá to celé roky. Celý život. To dělá z domova domov.

když neodpustíme našim milovaným, kdo nám pak ještě zbude? Co je láska, pokud ne to, že milujeme naše milované, i když si to nezaslouží?

Smrt je nejvyšší forma bezmoci. Bezmoc je nejvyšší forma zoufalství.

Každá smrt je nespravedlivá. Každý truchlící hledá viníka. A naše zlost skoro vždycky narazí na nemilosrdné poznání, že za smrt nikdo nemůže.

Vesnice u silnice mají tu zvláštní vlastnost, že vždycky vymyslíte stejný počet důvodů, proč odjet, jako výmluv, proč zůstat. Někteří lidé celý život nedělají nic jiného, než že vymýšlejí jedno nebo druhé.


TIP: Máte rádi Databázi knih? Podpořte ji v Křištálové lupě (Zájmové weby) - hlasujte zde.

Štítky

vesnice fotbal mezilidské vztahy úklid stereotypy startup, nový začátek děti

Autor a jeho další knihy

Fredrik Backman

Fredrik Backman
švédská, 1981

všechny knihy autora

Podobné knihy

Uživatelé mají knihu

v Právě čtených19x
v Přečtených872x
v Čtenářské výzvě221x
v Doporučených76x
v Knihotéce223x
v Chystám se číst350x
v Chci si koupit65x
v dalších seznamech8x