Tady byla Britt-Marie

Jak to tak u Backmana bývá, kniha veselá i vážná. Četla se výborně, na dovolenou skvělá volba. Nebudu prozrazovat víc, je to jedna z těch veselejších knih, co vás rozesměje nahlas, ikdyž chvílemi je vám ouzko.

Sáhnout po jakékoliv knížce od Fredrika Backmana je pro mě vždycky sázka na jistotu. Jeho autorský styl je naprosto nezaměnitelný a já se na každé jeho další dílo těším jako malá holka. Jedinečnost autorova rukopisu možná nesedne úplně každému, ale ve mně rezonuje naprosto neskutečně – a "Britt-Marie tu byla" není výjimkou.
Hlavní hrdinka je přesně ten typ postavy, ke které si za pár stránek vytvoříte hluboký, ale dost protichůdný vztah. Chvíli ji milujete, chvíli nesnášíte, a občas máte chuť ji pořádně obejmout – nebo s ní naopak zatřást, ať se konečně vzpamatuje. I tímhle nám ale autor znovu připomíná, že bychom nikdy neměli soudit druhé, dokud neznáme celý jejich životní příběh.
Britt-Marie zažívá to, co v nějaké podobě potkává nás všechny – ztrácení sama sebe, hledání lásky, otázku, kam vlastně patříme, a proces sebepoznání. A je úplně jedno, jestli je vám 18, nebo 63.
Kniha totiž nese jedno zásadní poselství: na to, abychom začali doopravdy žít, není nikdy pozdě. Neměli bychom se tolik zabývat tím, co si o nás myslí ostatní, protože jediné, k čemu to vede, je promarněný čas – čas, který bychom místo toho mohli věnovat věcem, které nás naplňují, baví a do kterých jsme schopni dát skutečnou vášeň.
Ačkoliv se příběhem proplétá sportovní tematika, rozhodně to není kniha o fotbalu. Je o tom, že i v šedesáti letech se dá – třeba právě díky fotbalu – od základu změnit celý život.

Milá a laskavá kniha, která má pochopení pro každého. Nejen pro tu babiznu Britt-Marii a všechny ty postavičky z Borgu, ale i pro toho všiváka Kenta a dokonce i pro mladistvé vrahy. Je to vlídné, dojemné a povzbudivé, taky často vtipné, ale ve srovnání s "Babička pozdravuje a omlouvá se", "Muž jménem Owe" a hlavně Medvědínem jako by příběh byl trošku rozmělněný a méně úderný. Ale přesto výborné čtení, které pobaví i přiměje k bilancování a zamyšlení.

Knihy Fredrika Backmana ve mně vyvolávají silné, očistné emoce. Chvíli se směju nahlas, chvíli si utírám oči. Už jen tohle stačí, abych řekla, že jsou to dobré knihy. Britt-Marii nevyjímaje. Jsem ráda, že je této postavě, se kterou jsme se už setkali v jiném díle, věnována celá kniha. Moc se mi líbí její urputnost a opravdovost. Knihy Fredrika Backmana jsou milé, laskavé, vtipné. Proto je čtu.

Miluji Britt-Marii a celý její svět. Překrásná knížka.
Jen více takových "sluníčkových případů ".
Kdo z nás kdy prostřel kryse Snickersku na talířek, a vykal jí,
jen proto, aby nechcípla někde ve zdi a nesmrděla tam?
To musí být strašný konec. I pro krysu.
Každý někoho potřebuje, někoho, kdo by si všimnul, když nepřijdete.

I já mám osvědčený způsob "rozuklízet to", v tom mi byla Britt-Marie velmi blízká.
Jak je nějaký problém, stres, smutek, hněv, vezmu nejlepší kámošku švédskou utěrku a už to jede.¨

Chvilku mi to trvalo, ale nakonec jsem si cestu k Britt-Marii našla. Tak jako ke všem obyvatelům Borgu, dětem a taky k té, jak se jí nadává, Osobě.
"Promiňte, že jsem vám řekla babizno," vzlyká Vega.
"Rozhodně jsem to neslyšela poprvé," uklidňuje ji Britt -Marie.

Krásně vystavěný příběh, který v čtenáři postupně probouzí snad celé spektrum emocí – od smíchu přes dojetí až po tiché zamyšlení. Typický Backmanův rukopis: citlivý, lidský a přitom nenásilně hluboký. Děj mě doslova vtáhl doprostřed Borgu, kde jsem si dokázal živě představit každou postavu i její malé i velké radosti a strasti.
Postava Britt-Marie je vykreslena s mimořádnou empatií. Navzdory svým zjevným sociálním obtížím působí naprosto autenticky a lidsky – možná právě proto si k ní čtenář tak snadno najde cestu. Její příběh je jemný, ale silný, a zůstává v hlavě ještě dlouho po dočtení.

Skvělé překvapení. Jako kniha o staré protivné ženě? Ale kdepak, to by nebyl Backman. Životní bilance, nadšení pro fotbal, úklid, změny předsudků, nadšení pro život, přijetí minulosti a smíření. Vše v jednom. Krásné.

Ha.To jsem nečekala, že se mi bude tak líbit.

Pět hvězdiček je asi moc, ale s gustem jsem si audioknihu poslechl.
Ta jedna hvězda chybí, protože mi to občas přišlo až příliš předvídatelné. Ale proč ne - svíčkovou taky nepřestanu jíst proto, že dokážu předvídat, co na tom talíři bude a koneckonců KAŽDÝ fotbalový zápas v knížce může skončit jen dvěma způsoby. Remíza v příběhu nic neřeší :-).

Kniha, která je na začátku velmi mírná, ale na konci ve vás rozehraje veškeré emoce od smíchu, po slzy a smutek, a zjistíte, ze je o něčem úplně jiném, než jste si mysleli, že je :)

Britt-Marie je žena, jejíž život je pouze o nastavených pravidlech a hranicích, která jsou nudná a rozhodně se nepřekračují, a pak přijde Borg, aneb jak jeden omyl, malá mrtvá vesnice a pár lidí změní člověku život.

Doporučuji, protože Backman.

Zajímalo by mě, odkud bere Backman inspiraci pro svérazné postavičky svých knih :-). Jsou zkrachovalí, protivní a tak nějak sami. První okamžiky s Britt-Marie byly jasně dané - prostě stará a zbytečná babizna či ježibaba. Jenže nic není jak vypadá. A já si jdu koupit jedlou sodu a až budu mít nějaké trápení, začnu uklízet. Protože nikdy není pozdě uklidit kolem sebe a nikdy není pozdě začít žít svůj život. Škoda konce, který se tak nějak nekonečně táhl a zvláštně skončil. Jinak určitě kniha pro zlepšení nálady. P.S. Až se jednou budu nudit, zkusím spočítat kolikrát bylo v knize napsáno Britt-Marie a nemá předsudky.

Knížka je vyprávěná zvláštním, neobvyklým stylem, jako by hlavní hrdinka žila ve svém vlastním světě a jednala úplně jinak, než se očekává. Často působí až neohrabaně zvláštně, skoro autisticky, což příběhu dodává zvláštní jemnost a humor. Je nepochopitelné, jak dlouho si nechala ubližovat a brala to jako normu. O to silnější je sledovat, jak se z toho probouzí a konečně začne měnit svůj život. Ale celkově, už bych znovu nečetla... ale byla jsem zvědavá, jak to s hlavními hrdiny dopadne.

V knihách pana Backmana je vždycky tolik moudrého, moc ráda ho čtu a těším se na další titul.

Po knize Úzkosti a jejich lidé jsem měla asi hodně velká očekávání. Pořád jsem čekala nějaký nepredvidany zvrat, wau efekt, kdy mi spadne brada jak to autor zase zaonačil. Nepřišlo to, ale i tak se mi kniha líbila a uz se těším na dalsiho Backmana

Mám ráda Backmanovy zvláštní postavy, stejně jako byl Ove je i Britt-Marie zvláštní, svá, ale čím blíž ji poznáváme, tím víc ji chápeme. I její posedlost sodou.

Po Muži jménem Ove jsem touto knihou byla spíš zklamaná. Je to podobné schéma, jenom mi to přišlo nějak dost málo přesvědčivé. První třetinu jsem nemohla přečkat, pak se to rozjelo a přišlo mi to fakt vtipné, ale poslední část mě úplně zklamala. Pro mě je přesvědčivost hodně důležitá, a tady jsem ji nenašla.

Autora môžem a kniha opäť nesklamala. Skvelo som sa bavila na britt -marie. Príbeh nie je len o humore, skôr by som povedala, že nič tu nie je na smiech. Príbeh je o sile, o plnení si cieľov....ale skvelo som sa bavila

Krásné citlivé a přitom vtipné vyprávění o milé a vždy svérázné Britt Marie, která až v pokročilém věku najde své místo, překročí svůj stín a udělá tolik dobra, pro sport, pro lidi v Borgu nebo pro krysy -) a Fredrik to zase neuvěřitelně celé sepsal, skvěle.