Tady byla Britt-Marie

od:

Tady byla Britt-Marie

Román o tom, jak se lidé ztrácejí, zamilovávají a kopou do všeho, co je kulaté. Nejhezčí věc, kterou můžete o vesnici Borg říct, je to, že leží u silnice. O Britt-Marii zase někdo řekl, že je pasivně agresivní, zpomalená a ukňouraná bába. A to není hezké vůbec – i když možná ne úplně nepravdivé. Britt-Marie po čtyřiceti letech manželství opustila město a manžela, který ji podváděl, a přijela do Borgu. Borg zasáhla finanční krize a nechala po sobě jen cedule s nápisem „Na prodej“ a pizzerii, která je cítit pivem. Britt-Marie nesnáší fotbal. Fotbal je to jediné, co v Borgu zůstalo. Tohle nevypadá na začátek krásného přátelství, to rozhodně ne. Ale když děti z fotbalového týmu v Borgu potřebují trenéra tak zoufale, že se nakonec rozhodnou přijmout kohokoliv, tak je detaily jako třeba ten, že ona opravdu, ale opravdu dělat kouče nechce, nezajímají. Tady byla Britt-Marie je román o tom, jaké to je mít předsudky (ne že by Britt-Marie nějaké měla, to samozřejmě ne), o ukládání příborů ve správném pořadí (vidličky, nože, lžíce, v tomhle pořadí, ale Britt-Marie na tom přece netrvá!) a o přírodě vedle silnice. Je to příběh o druhých šancích, prvních výkopech a o tom, že jedlá soda vyčistí skoro všechno....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/27_/275172/tady-byla-britt-marie-T4L-275172.jpg 4.4501
Originální název:

Britt-Marie var här (2014)

Žánr:
Literatura světová, Humor, Romány
Vydáno:, Host
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (153)

Přidat komentář
allebra
06. listopadu

Takové milé, oddechové čtení to bylo. Prožila jsem zábavné i vážnější chvíle s velice svéráznými obyvateli jedné malé zastrčené vesničky. To vše v doprovodu jejich nové sousedky, neméně svérázné Britt-Marie. Na první pohled se může zdát, že jsou pro ni čisticí prostředky a pečlivý úklid na předním místě. Po pár stránkách ale zjistíme, že to tak není. Je pravda, že mě zpočátku Britt-Marie svým jednáním občas poněkud „udivovala.“ Brzy jsem ale poznala, že všechno má své důvody a začala jí fandit. Je to moje třetí kniha od Fredrika Backmana a určitě není poslední. Muže jménem Ove sice nepřekonala, ale setkání to bylo velice příjemné. A tu jedlou sodu určitě vyzkouším. :-)

Michaeles
27. října

Zpočátku jsem si myslel, že knihu odložím a už se k ni nikdy nvrátím. Nakonec jsem se překonal a četl jsem dále a nebylo to a špatné. Sice každý ví už od začátku jak se děj bude vyvíjet a jak to asi tak dopadne, ale kniha byla docela čtivá. Škoda že hlavní postava byla až moc nesympatická, chvílemi mě až vadila.

tanjaj
17. října

Kniha se sice dobře četla, ale byla jsem zklamaná nudným a zbytecně překombinovaným dějem. Přesto jsem ji dala šanci a dočetla do konce. (Narozdíl od Babičky). Podle mě je Ove zatím nejpovedenější autorova kniha.

daniska
17. října

Právě jsem dočetla. Kniha byla naprosto skvělá. Doporučuji všem je to pohlazeni po duši. U knihy jsem se pobavila, ale i pobrečela.

Káča2015
12. října

Jako vždy skvělé! Jediné, co bylo změnou oproti ostatním knihám, že Britt Marii jsem fandila už od první chvíle, její "vnitřní průpovídky" byly tak chytlavé, že jsem si ji zamilovala prakticky hned.

jana277
11. října

Opäť krásne pohladenie od Backmana.

Danca196
11. října

Kniha je to svým způsobem humorná i smutná. Situace, kterých se Britt-Marie dostává jsou vtipně popsány a hlavní hrdinka je doslova vždy zařízne:-) Smutná je svým způsobem kniha z toho důvodu, že celkem názorně ukazuje, jak těžké to mají v životě sociopati. Navíc jeden z důsledků, který činí Britt-Marie takovou, je neradostná událost z jejího dětství a rodiny... Čtyři hvězdičky dávám jen proto, že Ove byl lepší.

DalJa
08. října

Jak jsem si tak přečetla Babičku a Britt-Marie těsně za sebou, tak mi přijde, že Backmann má na knihy jedno kopyto - vraž tam podivína, přisyp pár jiných vyhraněných charakterů, přidej smrt, ať je to dojemný... Jenže má svoje charaktery velmi přesně odkoukané z reality - kdo nezná nějakého toho Oveho nebo Britt-Marii, ať se přihlásí.
Paradoxně mi připomíná Pratchetta, byť ten hrál na trochu jinou notu. A když si uvědomím, kam se ten od Barvy kouzel dopsal, tak budu Backmanna se zájmem sledovat.

iveta3689
02. října

Krásný příběh. Vtipný, dojemný, milý.

Janoud
22. září

Tohoto autora jsem si oblíbila, zatím žádná z jeho knih mne nezklamala.
Hrdinové Backmanových knih jsou fakt podivíni, ale když si o nich člověk přečte celou knihu, chtěl by být jako oni.
Jdu vyzkoušet, jestli ta SODA skutečně funguje.

saez
19. září

Když člověk konečně najde sám sebe, pak už se nikdy nemůže ztratit. Do toho Britt-Marie, do toho!

babsi66
19. září

Backman stále drží laťku na stejně vysoké úrovni jako u Oveho a Babičky. Baví mě, jak dokáže, aby si čtenář zamiloval postavu, o níž byste na první dobrou řekli, že jí rozhodně nebudete fandit při plnění jejích tužeb ani vám jí nebude líto, když se jí začnou bortit sny. Ale přesně taková je Britt-Marie. Nejdřív byste ji nejraději někam zavřeli a utekli co nejdále od ní, ale nakonec zjistíte, že se opouští ne zcela snadno.

A to se dá ostatně říct i celém příběhu. bylo mi líto, když skončil. Krásně citlivě napsané, přesně s tou správnou dávkou sentimentu, ironie, nadsázky a životních pravd. To vše smícháno v mixu, který rozhodně nepůsobí vtíravě.

mone
06. září

Komu se tahle knížka bude líbit?
1) Tomu, kdo přečte víc než 25 knížek za rok!
2) Tomu, koho zajímá současná světová beletrie.
3) Tomu, kdo má rád severské autory, ale nechce už číst další thriller.
4) Tomu, kdo čte dál, i když si není jistý, zda je právě tohle jeho Cup Of Tea!
5) A taky tomu, kdo raději usíná s knihou než s plyšákem...

Jíťa512
02. září

Britt-Marie sice Oveho nepřekonala, ale číst mě bavila, rozhodně víc než Babička.

Mišule_11
29. srpna

Rozhodně jsem ze druhé zkušenosti od tohoto autora nebyla zklamaná, ale prostě něco mi k té Britt-Marie nesedělo nebo chybělo! :) Příběh to byl rozhodně poutavý a zajímavý, i když trošku smutný..Líbilo se mi, že nebyl jen o ní! A těch dětí mi bylo líto..pohár jsem jim přála, i když vlastně byli jen z Borgu..! :)

michaela2338
27. srpna

Tohle mám na jeho knihách ráda. Na začátku si řeknete, že tuhle postavu si nemůžete zamilovat. A pak se to navzdory všemu stane.

M100
25. srpna

Úžasná kniha, úžasný Backman jako vždy. Britt-Marie mě okouzlila a ukázala spoustu věcí, který by člověk měl či neměl dělat a určitě nesoudit lidi v žádném okamžiku. Doporučuji!!!

PetK
17. srpna

Ove bylo zjevení, a tak jsem s velkým očekáváním sáhla po audiu v podání Valérie Zawadské. Bylo to opět moc milé, dojemné i vtipné. Prostě zážitek.

adlenka
15. srpna

Nejdřív jsem četla jeho Babičku, takže nemám předsudky, že? Britt Marii rozhodně nesoudím, to se někdo má, když mu nevadí být hašteřivá babizna. Ale okna má čistá, to se musí nechat.
A je skvělá.

Privda
06. srpna

V této knize, stejně jak v knize Muž jménem Ove,člověk hlavního hrdinu ze začátku nesnáší a prostě mu leze na nervy....... Čím déle člověk tuto knihu čte tím více mu hlavní hrdina přirůstá k srdci. Opět moc pěkná kniha od tohoto autora. :)

Olafa
06. srpna

Já pořád nějak nevím, jak tuto knihu uchopit. Backmannův styl psaní je mi velmi blízký, jeho příběhy ve mě vyvolávají různorodé, ale vždy velmi intenzivní pocity. Britt-Marie mi chvílemi přišla jako splácanina několika vzájemně neprovázaných a zcela nahodilých událostí, chvílemi až směšná a hloupá. I když jsem tak občas kroutila hlavou, zejména v závěru knihy, stále ve mě dokázala vyvolat silné emoce, nejvíc snad něhu a zoufalství. Zoufalství z toho, co život může dát či vzít. Něhu a pochopení pro ty, kteří si prošli situacemi, které za jejich života utvářely jejich osobnost. Nestává se mi často, že bych měla takto rozporuplné pocity vůči knize, proto zatím nehodnotím hvězdičkami. Ke knize po nějaké době vrátím a třeba ji tentokrát pochopím lépe.

Čteno v norském překladu. Posléze poslechnuta audiokniha načtená opět skvělou Valérií Zawadskou.

P.S. Jdu se pustit do Medvědína, přijde mi, že Backmann řetězí motivy knihu od knihy, to mě baví.

Malýmedvěd
05. srpna

Moc pěkná knížka. Do třetice jsem uchvácen tou lidskostí, kterou autor do příběhů dává. Backman krásně ukazuje, že stojí za to se koukat na lidi vstřícně a zkusit hledat jejich skryté poklady a že se dají najít i u lidí, kdybychom to nečekali. Nikoho přece nesoudíme, nemáme předsudky že?

mirektrubak
01. srpna

Mám pro Fredrika Backmana slabost - a vlastně sám nevím proč. Ani s touhle knížkou to nebylo jinak, jakkoli je to vlastně už třetí kousek vyrobený podle stejné šablony. Smysl pro humor moc nemám, a tak jsem si spíš užil ten něžný a dojemný aspekt románu - protože i když se jednalo vlastně o smutný příběh, tak mě ovládla taková ta „feel good“ atmosféra (omlouvám se za anglický termín, ale napsat, že jsem se u čtení „cítil pohodově“ by mně přišlo ještě hloupější).

Samozřejmě: člověk nemusí být nijak velezkušený čtenář nebo protřelý literární kritik, aby pochopil, co autor dělá - že velmi přesně dávkuje smutné, dojemné a úsměvné scény a dochucuje je životními moudry tak, aby výsledek co nejlépe odpovídal vkusu cílové skupiny a zasáhl co nejvíc čtenářů.
Ale ono to nevadí. Vzhledem k tomu, že to na mě fungovalo, tak to Backmanovi rád odpustím. Hodně přes čáru podle mě byla jen ta dějová linka s krysou - tam jsem měl pocit, že je tam patosu až hanba a že to ze mě autor ždímá příliš okatě (a taky proti logice Britt-Mariina charakteru). Naopak jsem ocenil fotbalové narážky, které byly do děje začleněny přirozeně a vkusně.

Ten hlavní důvod, proč jsem k Backmanovým knihám tak vstřícně naladěn je možná ten, že se mi hodně líbí ta základní myšlenka. Tedy že lidé jsou často jiní, než se zdají být a že má smysl odolat prvnímu soudu a snažit se lidi kolem sebe lépe poznat. A taky, že když se nám člověk zdá protivný a nepříjemný, že to nemusí být vždy jen tím, že je to zlý člověk, ale že možná v životě prošel nějakou cestou, o které nic nevíme a kterou si třeba ani neumíme představit. To nejsou žádné objevné myšlenky, spíš banality, ale Backman je umí působivě popsat.

Jane100
22. července

Koukám, že jsem asi jediná, komu se knížka nelíbila. Od první strany mě neskutečně nudila, a proto jsem ji odložila.

GaleW
20. července

Tento autor je moje srdcovka, i tak musím přiznat, že ze všech jeho tří knížek se mi tahle líbila nejméně, ale přesto je to pořád na plný počet :-) Britt-Marie byla skvělá po celý příběh, ať už v Borgu, nebo v minulosti, místy smutné, místy humorné, přesně podle mého gusta.

hellena1523
18. července

Po Babičce, která mě poněkud zklamala, jsem Britt-Marii dlouho odkládala. Ale musím říct, že toho teď trošku lituji. Ove je srdcovka. Byl první a Backman ho asi nikdy nepřekoná (pro mě), ale Britt-Marie se mu hodně přiblížila.
Poměrně smutný příběh zásadové dámy a obyvatelů vesničky vypráví autor laskavě, humorně a s tou správnou dávkou lidskosti, bez zbytečného patosu.
Asi nečekejte žádný velikánský příběh, ale na sondu do obyčejných lidských životů je Backman snad zrozený expert.

hajrys
12. července

Po Ovem a Babičce jsem na ni moc těšila a musím říct, že to pro mě bylo trošku zklamání. Ale je to moje vina. Kniha Britt-Marie má v sobě více méně smutný příběh. Bohužel já čekala o trochu více humoru.

Acamar
03. července

Třetí kniha od autora, a pro mne už patrně poslední. Ne že bych nečekala - po dvou předchozích knihách, které se mi líbily - o čem tato kniha asi bude, jaké bude její ladění a "poselství". Z mého pohledu však značně ubylo břitkého a inteligentního humoru Oveho, vlastně si nevybavuji, že bych se u knížky aspoň usmála:-( , zato jej autor nahradil pořádnou dávkou patosu a velmi obtížně uvěřitelného děje. Pocity a myšlenky hlavní hrdinky ("životní pravdy") jsou podle mého vkusu už opravdu hodně polopatické až násilně. Podivně nesourodý rozbředlý konec špatný dojem jenom dorazil.

Ema22
30. června

Kniha mě zastihla v pravou chvíli ("Smrt je nejvyšší forma bezmoci. Bezmoc je nejvyšší forma zoufalství.") Čte se lehce, ale za poměrně jednoduchým příběhem se skrývá mnoho pravd. Chceme někam patřit, potřebujeme být milováni a některé situace si vyžadují zoufalé činy, a tak se třiašedesátiletá žena v domácnosti stane trenérkou fotbalového týmu. Britt-Marie má veliké srdce, svou přítomností dokáže změnit život mnoha lidem. Sice dokáže být pořádně otravná, ale tak nějak roztomile. Trochu mě iritovala autorova představa, že žena několikrát denně uklidí dům od půdy až po sklep, ale beru to jako velikou nadsázku.
Jednu hvězdičku jsem ubrala... já prostě fotbalu nefandím. Ale kdo ví:)

ufounek173
30. června

Tak zatím čtu a nějak mě to neuchvátilo,od Babičky jsem se nemohla odtrhnout,četla jsem ji nahlas i své nemocné dceři ,Ove byl úžasný,pracovitý hodný chlapík se zlatým srdcem,to dnes je jak šafránu,ale Brit mě nějak nefascinuje,už jsem alergická na to její Ha,ale snad se to rozjede,protože z jejího příběhu v Babičce jsem byla smutná,tudíž ji přeji taky trochu štěstí.
Tak jsem ji dočetla a nejsem nějak odvázaná.Ostatní knihy se mi líbily,ale Brit mě nějak nevzala.