Vnučka
Bernhard Schlink
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/488487/bmid_vnucka-QK1-488487.jpg
4
152
42
V roce 1964 se na festivalu mládeže ve Východním Berlíně do sebe zamilují studentka z Východu a student ze Západu. On jí pomůže utéct, vezmou se. Teprve po její smrti se sedmdesátiletý Kašpar dozví, co mu jeho žena Birgit celý život tajila: před útěkem porodila dceru a nechala ji v NDR. Kašpar udělá to, co ona vždycky chtěla, ale nedokázala – hledá ji. Pátrání se stává cestou do minulosti a setkáním s ranami a jizvami, které zanechala NDR, převrat v roce 1989 a přizpůsobení se Západu. Když dceru najde, žije provdaná v neonacistické národovecké komunitě na venkově. Její čtrnáctiletá dcera Sigrun je šťastná, že do jejího života náhle vstoupil dědeček, stejně jako on má radost z vnučky. Ale jeho svět je pro ni stejně cizí jako ten její pro něj. Může se s ní sblížit?... celý text
Přidat komentář
(SPOILER)
K autorovi jsem se vracela spíš ze zvědavosti, než z nadšení - co mi může jakožto současný spisovatel a právník nabídnout, když nebudu mít před očima už zpracovaný film (ano, první kniha byl Předčítač).
Mnohem víc pro mě tak vyvstaly idey, názory, kontext s dobou i s historickými událostmi, úvahy... ohromně mě zaujaly a vtáhly. O to víc mě ale zklamával děj, byl nerealistický. Že by hlavní postava zvládala tolik v takovém věku? Že by šli Kašparovi všichni tak ochotně na ruku? Zároveň vývoj a jednání Sigrun byly dost předvídatelné.
Kdesi v půlce jsem měla dokonce pocit, že autor dějem prostě jen tak nezáživně prolétává, aby se tak dostal k další úvahové pasáži.
O přesto byla knížka nesmírně chytlavá a pohltila mě.
Začátek byl pro mě obtížně stravitelný. Kdysi jsem kvůli diplomce musela přečíst Rozdělené nebe Christy Wolfové. Ta kniha nebyla extrémně tendenční, ale naprosto bez života, její hrdinové připomínali podivné loutky, jejichž úkolem bylo dotknout se tématu zdi, která rozdělila německý svět. Jenže těžko veřejně psát o ostnatých drátech pro systém, který vás v nich uvěznil.
A Bernhard Schlink jako by návratem do východoněmecké části Berlína atmosféru toho příběhu převzal. Když se z ní vlastním vyprávěním vymanil a konečně dávalo smysl, proč ji vůbec použil a k čemu se děj ubírá, chytil se naneštěstí do stejné sítě. Protože tak jako Christa Wolf v 60. letech nevěděla, kam se osud rozděleného Německa bude dál ubírat, netušíme ani my, jaký vývoj v současné Evropě nastane.
Autor rozehrál řadu témat a jeho hrdinovi, ani ne tak slabému, jak zkratkovitě navrhuje doslov, ale spíš mírnému a tolerantnímu, jsem přece porozuměla. Ale příběh je pro mě i tak něčím chladný, nebo spíš bezútěšný.
„Vzpomněl si na Pavlovův reflex, pes začne slinit pokaždé, když při úderu zvonu dostane žrádlo, a posléze slinil, i když jen zazněl zvon. Tento podmíněný reflex se zase dokázal odnaučit. Ale jakmile jen jednou dostal žrádlo při úderu zvonu, podmíněný reflex byl silný jako předtím.“
Vnučka je příběh ze současnosti, ale je také o minulosti. Příběh sledujeme z pohledu již sedmdesátiletého Kašpara, kterému zemřela žena a díky jejím zápiskům, se vrací v myšlenkách do mládí. On, původem ze západního Německa zamilovaný do dívky z východního Berlína, které nakonec pomůže i utéct, aby mohli být spolu. Střet dvou naprosto odlišných světů. Ze zápisků své ženy zjistí, že před svým útěkem porodila dceru, kterou zanechala v NDR.
Setkání Kašpara s nevlastní dcerou a dokonce s vnučkou je řekněme zvláštní. Jestliže on a jeho žena, byli každý z trochu jiného světa. Pak rodina nevlastní dcery je ještě větší extrém. Jsou součástí silné neonacistické komunity a asi nemusím říkat, jak vypadá výchova Kašparovy vnučky.
Takže na jedné straně je Kašpar, majitel knihkupectví, vzdělaný a milující hudbu, divadlo a klasické romány. A na straně druhé 14letá dívka, která je silně ovlivněna neonacismem a neuznává nic co není německé, jednoduše řečeno. Dvě rozdílnější osoby byste snad nemohli najít. Bylo zajímavé sledovat jak se jejich světy propojují, poznávají jeden druhého a snaží se předat tomu druhému to co mají rádi. Zároveň samozřejmě narážely na bariéry a naprosto odlišné názory nejen na historii.
Knihu jsem poslouchala a hlavním vypravěčem je Otakar Brousek ml., jeho přednes je úžasný a i díky němu se od příběhu nešlo odtrhnout.
Byla jsem naprosto pohlcená, šokovaná, fascinová. Nevím, jak to popsat. To, čím si prošla ta 14letá dívka je vlastně dost realita. Některé její názory nejsou v dnešní době bohužel ojedinělé. Konec mě trochu zklamal, ale jako celek je to neskutečné.
Už jen popis útěku z NDR stojí za to a šok z toho, co si může myslet dítě o holocaustu je také brutální.
Schlink prostě neumí zklamat. Tahle studie vztahů a zároveň německé společnosti je parádní.
Velmi zajímavý životní příběh. Přiblížení současné německé společnosti. Možnost porovnání vývoje Německa za 60 let.
Román Vnučka začíná jako příběh s častými náměty jako jsou rodinná tajemství a složité mezilidské vztahy, vzápětí se však přidává problematika rozděleného Německa před převratem, politické rozdíly mezi Východem a Západem, následky znovusjednocení a neonacismus.
Hlavní postava románu sedmdesátiletý Kašpar po smrti své ženy objeví její tajemství a zároveň velké trápení. Ačkoli po tom moc toužila, nikdy se neodvážila kontaktovat svoji dceru, kterou hned po porodu opustila. Kašpar najde nejen ji, ale také čtrnáctiletou vnučku. Při vzájemném poznávání dochází ke konfrontaci dvou naprosto odlišných světů. Kultivovaný Kašpar hledá způsob jak změnit názory vnučky ovlivněné výchovou v komunitě neonacistů. Zda zvolí správnou cestu odhalí až dramatický závěr knihy.
Nejde o jednoduchou knihu, ale určitě stojí za pozornost, její četba zasáhne. Lehce slabší byl pro mne pouze střed knihy, kde popis niterných pohnutek aktérů měl za následek trochu stagnující děj.
Hodně zajímavé čtení, co se moderní historie současného Německa týče, zároveň psychologický i dramatický rodinný příběh
Vnučka byla skvělým vhledem do německé historie i současné společnosti. Je to skvělé rodinné drama, které se odehrává na pozadí rozděleného a později sjednoceného Německa. Navíc díky nepřečtení anotace mi kniha otevřela jedno nečekané téma a já toho o Německu asi teď potřebuju číst víc.
Krásný, dojemný a hluboký příběh. Do knihy bylo vloženo spoustu mouder a zajímavých myšlenek.
Opravdu silná a úžasná kniha. Samotný děj je zdánlivě prostý a také nepravděpodobný. Ale autor do něj vložil tolik hodnot, tolik humanismu, tolik dobroty, tolik psychologie a citu Připadá mi to trochu jako nadčasové podobenství souboje dobra a zla. A také zpráva o stavu politického vědomí Němců, zohledňující válku, rozdělení, hrdost a stud a ukazuje, že Němci se se svou historií vyrovnávají různě. Je napínavé sledovat, jak tvárný je mladý člověk, jak vyhodnocuje a vnímá realitu a hodnoty ve kterých vyrostl. A jestli nakonec pochopí, co je normální a správné.
Po dlouhé době jsem si Schlinka užila... Příběh knihkupce Kašpara, který po smrti své ženy hledá její dceru, o níž neměl ani tušení, je silný sám o sobě. Průběžné téma rozdílů mezi způsobem života a myšlením "stoupenců" a potomků Západního a Východního Berlína a snaha postavit mezi nimi most, je strhující a provokativní. Obojí u mne budilo velké pohnutí a různobarevné emoce. A ten jazyk... Jsem ráda, že mám knihu doma a můžu se k ní vracet. Paráda to byla.
Tolik nejrůznějších podnětů a otázek k zamyšlení, ať už se jedná o mezilidské či rodinné vztahy, osamocení ve stáří či společenská otázka rozdělení a znovu sjednocení Německa a jeho obyvatel - k této knize se budu v myšlenkách ještě mnohokrát vracet.
VNUČKA mě překvapila svým jednoduchým stylem nejen vyprávění, ale celkovou jednoduchostí příběhu bez velkých zvratů.
Na celé knize mi vlastně přišel nejzajímavější pohled na Německo, na odbodí NDR a na následky postavení o pádu Berlínské zdi.
Přesto se jedná o zajímavý a lehce psaný příběh, který bych mohla doporučit všem, kdo potřebují podobnou knihu k maturitě nebo chtějí zkusit knihu z nakladatelství Odeon.
Vcelku poutavé, místy trpké, smutné, smutně romantické i trochu politické čtení. Kašparovi zemře žena, zkrátka se uchlastá vlastními démony a stíny z minulosti, které neumí vyřešit. Zjistí, že měla dceru, kterou opustila, chtěla ji najít, ale nedokázala to, ve všem se plácala. A tak začne pátrat on a nakonec najde.
Kniha je plná zajímavých myšlenek, poutavě napsaná, plná spletitých vztahů. Kašpar nalezne nevlastní vnučku, která je ale s úplně jinak politicky zaměřené rodiny, vyznává jiné hodnoty, ale najdou si k sobě cestu skrz umění... Složité téma je v knize zpracováno dobře, padala na mě poněkud sklíčená atmosféra, konec mi také nepřišel zrovna veselý. Chtěla bych, aby to bylo jinak, ale to není problém autora, nýbrž můj.
Teprve po smrti své ženy se knihkupec Kašpar dovídá, že předtím, než za ním emigrovala z východního do západního Německa, porodila a odložila dceru. Z nastalé prázdnoty se pouští do pátrání, které jej zavede až do neonacistické národovecké komunity, kde jeho nevlastní dcera žije. Kašpar navazuje vztah se svou "vnučkou", které otvírá jiný svět a obzory a názory, než se jí dostávají od autoritářského otce, jehož dosud nekriticky přijímala a od podvolené matky..... Velmi zajímavé téma z německého prostředí. Moc se mi líbilo, jak Kašpar reagoval na vnuččiny nacionalistické názory a postoje, které jí vštěpoval otec a jakým způsobem jí vysvětloval a ukazoval ty své.
Začátek jsem četla bez většího zaujetí, ale další kapitoly a osudy Kašpara už byly mnohem více poutavé. Ano, něco se dalo předvídat, něco bylo románově řešené, ale příběhu nechybělo napětí a bavilo mě neobvyklé téma a prostředí.
(Pro mě osobně byla milá připomínka města Niesky, tam jsme kdysi s rodiči zavítali na jediném našem zahraničním pobytu a ráda vzpomínám na koupání v jezeře a na paní Hildu, která nám půjčila svůj byt).
Od Bernharda Schlinka jsem už něco četl a vždy mě to bavilo ,tak jsem se pustil do čtení této knihy a opět spokojenost. Zajímavé čtení plné témat k zamyšlení, jako jsou třeba rodinné vztahy, osamělost, reakce na politiku atd.
Plně musím souhlasit s uživatelem Eva03, že ten doslov je naprosto zbytečný a trapný, a to mám doslovy u Odeonek velmi rád.
po dlhej dobe román, od ktorého som sa nevedel odtrhnúť, dokým som ho neprečítal, normálne sa mi vrátila radosť z literatúry....
Knihy od Odeonu mám moc ráda, protože je to takový dobrý mix literatury k přemýšlení a současně se krásně čtou. Tak to bylo i s Vnučkou Bernharda Schlinka, která kromě toho, že řeší soukromá dilemata - jak dobře známe toho, s kým prožijeme celý život? Do jaké míry se angažovat a nabízet pomoc? Kde jsou osobní hranice?; tak kniha otvírá i velmi silná celospolečenská témata, která jsou víc než aktuální.
Musím ovšem souhlasit s několika dalšími čtenáři, stejně jako oni jsem nepochopila, proč byl v knize takový doslov. Nebyl to doslov zasazující dílo do nějakého kontextu, jak bývá zvykem, shrnující literární vývoj autora, nebyla to ani interpretace Bernharda Schlinka, já jsem třeba postavu Kašpara vnímala úplně jinak, takže nechápu, proč tam byl. Bez něj by to bylo lepší. Po krásném pocitu z dočtené knihy zůstala nepříjemná pachuť.
Štítky knihy
německá literatura Německo komunismus adopce Německá demokratická republika společenské romány neonacismus prarodiče a vnoučata německé romány
Kniha Vnučka je v
| Právě čtených | 3x |
| Přečtených | 194x |
| Čtenářské výzvě | 35x |
| Doporučených | 11x |
| Knihotéce | 114x |
| Chystám se číst | 272x |
| Chci si koupit | 60x |
| dalších seznamech | 1x |
Za mě originální náhled moderní německé historie i současnosti. Ano, možná to pro někoho je moc komplikované a nelogické. Postava Kašpara ale přesně odráží moji zkušenost se starší a střední generací vzdělaných Němců ze Západu. Snaha do všeho se zapojovat, všude možně pomáhat, je jedno, zda v místní nemocnici, v Africe nebo uprchlickém centru. Takže Kašpar je pro mě uvěřitelný hrdina. Co nedokážu posoudit, jsou ostatní postavy – podivně jednající a tajuplná Kašparova žena Birgit, která má celý život před manželem velké tajemství. Neonacistická rodina s Kašparovou nevlastní vnučkou Sigrun. Počítám ovšem, že autor dobře ví, o čem píše.
Kniha mi ledacos osvětlila. Třeba to, proč je neonacistické hnutí u některých vrstev obyvatel v Německu tak populární – jak už to bývá, i zde jde o problémy, které politici nedovedou řešit, anebo se tváří, že dané problémy neexistují. Lidé si vždycky nějak poradí... dokonce tak, že vše zabalí do líbivého hávu pracovitosti, důrazu na zodpovědnost a dalších ctností. Když čtete o Sigrun, asi se neubráníte obdivu, co vše ve svém věku sama zvládá. Říkáte si, že ji rodiče nevychovali úplně špatně... do té doby, než dívka začne s Kašparem diskutovat na téma holocaust... Určitě doporučuji k přečtení všem, kdo se alespoň trochu zajímají o moderní dějiny Evropy a o to, jak se vše, co se událo, odráží v přítomnosti.