Barvy loučení

7 30. ledna

Krásné, působivé povídky. Ačkoliv by se podle tématu mohlo zdát, že budou smutné či melancholické, ve skutečnosti mi nepřipadaly depresivní, naopak byly velmi rozmanité, psychologicky propracované a zanechaly ve mně spíše pocit příjemné nostalgie. Autor umí velmi dobře proniknout do různých nuancí lidské povahy.

1 24. ledna

Na můj vkus příšerně melancholické a přecitlivělé. Těšil jsem se na nějaké postřehy o loučení, nečekaná vyústění. Buďto tam nejsou, nebo jsem přešel kolem a nevšiml jsem si jich. Kniha Olga se mi od něj moc líbila, tohle nebyl rozhodně můj šálek.

84 11. ledna

Téma životního loučení a hodnocení zdařilých i nevhodných skutků se autorovi velmi zdařilo. Čeká nás to všechny. Hodně si cením autorova přístupu, kdy píše v několika vrstvách a příběhy nechává doznít v čtenářově hlavě. Jednotlivé povídky jsem si rozdělil po dnech a dobře jsem udělal, zůstaly mi v hlavě a rezonovaly podobně jako poslech dobré hudby. K tomu vyhřezlé pocity vzteku, smutku, nevratnosti osudu, špatné volby na křižovatkách života. A akcentaci důležitosti sebereflexe a přiznání vlastní chyby v kterémkoliv okamžiku života. Pan Schlink v povídkách ponechává otevřené konce, takže mi dopřál zapojení fantazie. A hlavně na mě nepřenesl žádnou depresi, ačkoliv by se tak mohlo zdát.

27.12.2022

Bernhard Schlink je výborným spisovatelem. Jeho románům Olga a Předčítač nemám co vytknout. Jeho novinky Barvy loučení jsem se nejprve trošku bála, jelikož se jedná o povídkovou sbírku. V posledních měsících mě ale povídkové sbírky opravdu baví a téma loučení a všech jeho forem znělo skvěle. Bohužel ale musím říct, že na mě nějakým větším způsobem nezapůsobila ani jedna z povídek. Téma bylo zajímavé, ale asi mi něco unikalo...

14 18.11.2022

V doslovu je krásně shrnuto, že každý se musí vypořádat s vlastní minulosti... že pojmenovávat pravdu je obtížné, ale také potřebné a leckdy úlevné...
Všem devíti povídkám je společná konfrontace : jednak s těmi, s kterými už nemáme šanci se potkat, s těmi, s kterými kontakt ještě máme, a pak vnitřní vhledy, kdy sami sobě nelžeme : hráli jsme s našim životem rovnou hru ? Jsou podbarvené smutkem, vztekem, ale i smířením a prozřením. Život jde dál.
( Mně se nejvíc líbila povídka Léto na ostrově, je pozitivní a laskavá ).

65 02.10.2022

,,Možná se někdy člověk osvobodí jen tím, že zradí ty, kterým dluží věrnost."

Devět příběhů a každý jiný.
Současnost a minulost - retrográdní prolínání.
Co by, kdyby...? Vzpomínání...
Minulost se zeptala: ,,Jakou barvu má loučení?" Barvu zrady, smrti, lásky, bolesti či strachu?
Devět povídek bez zakončení, vše spočívá ve smíření.

Čtěte. Přijměte výzvu autora k nahlédnutí možná i do vlastního svědomí, nenaplněných tužeb, ztrát i nálezů, do vlastní barevné škály loučení.
Co se skrývá za vaší duhou? Kolik má barev? Čtěte pozorně, soustředěně, protože špatným úhlem dopadu, lomu a rychlosti světla ta vaše duha může barvy poztrácet.
V mojí duze se objevily barvy Medailonku, Pikniku s Annou, Umělé inteligence.
Přesto všudypřítomná naděje moji škálu o jednu barvu obohatila. Jaká že je to barva? Zelená :-).

,,Tak často se něco dobrého obrátí ve špatné. Tak proč by se nemohlo špatné obrátit v dobré."

Audiokniha: Miroslav Táborský čte jednobarevně , solidně, vážně. Hnědě.

140 25.09.2022

Takové mají být povídky.
Mistr svého oboru pan Bernhard Schlink.
Nejsou dlouhé a nechávají čtenáře rozjímat. Mají atmosféru, kterou radostně přijímáte, i když je téma smutné.
V každé povídce je výčitka. Osobní, morální, citová. Autor na ní lehce pracuje a dává čtoucímu otázky. Někdy je zodpoví sám, jindy nechá příběh vyplynout.
K tomuto textu nelze mít výhrady. Moudrý muž píše o drobných, ale i zásadních tématech lidského soužití, melodramaticky a něžně, s jistotou, klidně, ale i vášnivě.
Povídky, které nejde odmítnout.
Nechci vyzdvihnout žádnou z nich, protože žádná se nevyvyšuje. Každá má svůj neměnný osud a význam.
Zamilujete si je. Protože je snadné je číst znovu. Je v nich láska a síla pokání...