Vnučka
Bernhard Schlink
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/488487/bmid_vnucka-QK1-488487.jpg
4
153
44
V roce 1964 se na festivalu mládeže ve Východním Berlíně do sebe zamilují studentka z Východu a student ze Západu. On jí pomůže utéct, vezmou se. Teprve po její smrti se sedmdesátiletý Kašpar dozví, co mu jeho žena Birgit celý život tajila: před útěkem porodila dceru a nechala ji v NDR. Kašpar udělá to, co ona vždycky chtěla, ale nedokázala – hledá ji. Pátrání se stává cestou do minulosti a setkáním s ranami a jizvami, které zanechala NDR, převrat v roce 1989 a přizpůsobení se Západu. Když dceru najde, žije provdaná v neonacistické národovecké komunitě na venkově. Její čtrnáctiletá dcera Sigrun je šťastná, že do jejího života náhle vstoupil dědeček, stejně jako on má radost z vnučky. Ale jeho svět je pro ni stejně cizí jako ten její pro něj. Může se s ní sblížit?... celý text
Přidat komentář
Knihy od Odeonu mám moc ráda, protože je to takový dobrý mix literatury k přemýšlení a současně se krásně čtou. Tak to bylo i s Vnučkou Bernharda Schlinka, která kromě toho, že řeší soukromá dilemata - jak dobře známe toho, s kým prožijeme celý život? Do jaké míry se angažovat a nabízet pomoc? Kde jsou osobní hranice?; tak kniha otvírá i velmi silná celospolečenská témata, která jsou víc než aktuální.
Musím ovšem souhlasit s několika dalšími čtenáři, stejně jako oni jsem nepochopila, proč byl v knize takový doslov. Nebyl to doslov zasazující dílo do nějakého kontextu, jak bývá zvykem, shrnující literární vývoj autora, nebyla to ani interpretace Bernharda Schlinka, já jsem třeba postavu Kašpara vnímala úplně jinak, takže nechápu, proč tam byl. Bez něj by to bylo lepší. Po krásném pocitu z dočtené knihy zůstala nepříjemná pachuť.
Skvělý a poučný příběh, mnoho témat k zamyšlení. Knihu kazí jen doslov - naprosto zbytečný a trapný.
Moje první setkání s autorem. Po jeho Vnučce jsem sáhla, protože jsem na ní četla samé pochvalné recenze. A i když byl příběh od začátku čtivý, musela jsem si k němu najít cestu a prvních cca 100 stránek sem četla opravdu šnečím tempem. Jakmile se ale příběh trochu rozjel a začal mít spád, začetla jsem se do něj i já.. A musím říct, že zhruba od poloviny jsem byla lapena a četla stále dál a dál. Zajímal mě konec a na druhou stranu jsem ho hrozně nechtěla. Rozhodně zajímavé téma, mám ráda, když se i v knihách ukazuje, že svět není černobílý a že jsou stále lidé, kteří by brali sjednocené Německo a uctívají názory, které většině přijde padlých na hlavu.. A nutno dodat, že to není vůbec lehké téma.. rozhodně to nebyla moje poslední Schlinkova kniha.
Další kniha od autora mého milovaného Předčítače a Olgy. Opět nezklamala. Na pozadí dějin rozděleného a později opět sjednoceného Německa se odehrává soukromé drama jednoho nešťastného manželství, temné viny , osamělosti i lásky mezi dědečkem a vnučkou.....Za mne spokojenost a doporučuji.
Vnučka byla moje první setkání se Schlinkem a nejsem si jistá, zda mi autorův styl sedí. Příběh je napsaný nesmírně čtivě, zároveň mě ale neuchvátil natolik, že bych měla potřebu po knize neustále sahat.
Myšlenka v knize byla zajímavá, ale za mě se s ní mohlo pracovat o něco lépe
Berhard Schlink si mě v minulosti získal jak svým celosvětově známým románem Předčítač, tak jeho Olgou.
Na Vnučku jsem se hodně těšila a díky bohu jsem nebyla zklamaná! Příběh se čte úplně sám (na to, že je to Odeonka). Líbilo se mi, kolik témat do knihy autor zakomponoval - manželství, rodinu, tajemství, odpuštění i naději.
Po celou dobu čtení jsem si kladla otázku, jak se asi musí hlavní hrdina cítit, když zjistil, že jeho žena mu celý život tajila dceru...
Vnučka je krásně napsaný, citlivý román o lidských osudech, který vám mohu rozhodně doporučit.
Mně se knížka líbila, nejvíc pak prostřední druhá část. Četla se mi hodně lehce. Jediné co se mi na knížce nelíbilo, byl ten doslov. Proč ho tam vydavatel vůbec vložil ?! Kdyby ho napsal sám Schlink, tak by to bylo OK, ale proč má třetí osoba vysvětlovat čtenáři proč a jak to autor myslel a dokonce proč, jak a co si myslela hlavní postava příběhu a proč to či ono dělala ? No tvl. to je ale hodně absurdní.
S Bernhardem Schlinkem jsem se seznamila v Predcitaci a Olze. Olga me uchvatila a tak jsem pochopitelne privitala Vnucku.
Roman je opet nesmirne ctivy ( precteno za dva dny ), prvni cast se mi libila velmi, bohuzel me ale zklamala cast druha a podle meho, az nasilne prezentovane nazory autorova socialistickeho smysleni. ( Schlink je socialni demokrat a clovek, bohuzel trpici nemeckym dedicnym hrichem ).
Davam 3,5 hvezdy.
Zajímavá kniha, zajímavé téma. V doslovu se kniha přirovnává k Pygmalionovi, ale já to tak nevnímala. Kašpar se tak moc snaží přiblížit se k Sigrun, že je ochotný tolerovat vše, co se v její rodině děje. Má svou pravdu, ve které byla vychovaná. Ráda bych věděla jak se její život utvářel po odchodu do Austrálie.
Kniha nebyla špatná, ale ... Já jsem v tom nějakou hlubokou myšlenku nenašla,ten hlavní hrdina měl nějaké masochistické choutky nebo co,když si toho nechal tolik líbit a všechno to navíc delal dobrovolně.
Skvělé,silné čtení,zajímavý i smutný příběh,plný lži,bolesti,tajnosti,lásky,mateřství,mezilidské vztahy,,
Je mi jasné, o co autorovi šlo. Je správné stále připomínat hrůzy války, i to, že někteří lidé holokaust popírají. Ale proč k tomu použít tak strašně nesympatické lidi? Číst to, bylo jako brodit se medem. Takže mám hvězdičku za statečnost, že jsem to dočetla. Opravdu pravý opak než Předčítač. Tam jsem se ráda zamyslela. Určitě si přečtěte i doslov. Ke knize je to další úhel pohledu.
více takových kontroverzních románů, které nutí čtenáře zvažovat motivace všech stran a nazírat dění v historických souvislostech, témata jako extrémní nacionalismus, totalita, (nejen) "německá" vina, rozdělení Východu a Západu atd. k nim rozhodně patří a zvláště dnes je nezbytné o nich přemýšlet
akorát doslov mi přišel trochu mimo - v Kašparově příběhu (ať už v životě s Birgit, nebo později se Sigrun) nevidím pygmalionskou paralelu a odkazy na Ukrajinu jsou spíš pro aktuální efekt
ve Schlinkově Vnučce, podobně jako v Předčítači, čtu především apel, jakých chyb a pošetilostí se v životě dopouštíme a jestli dokážeme nést jejich následky
S ohledem na to, že v dnešní době nejen v Německu, ale i u nás existuje opravdu velký počet lidí, co popírají hrůzy válek, ať už druhé světové nebo na Ukrajině, holocaust apod. mi čtení nebylo moc příjemné. Zaslepenost těchto lidí je na vrcholu mého žebříčku, co mě v životě sere.
A do toho postava Kašpara. Lze vůbec žít tolik let vedle někoho a doopravdy jej neznat?Birgit si sama myslela, že Kašpar její tajemství zná, že není možné, aby nevěděl nebo alespoň netušil, ale on ne. Jeho chování mi v lecčems přišlo nelogické, iritovalo mě (půjčka na fejkové dědictví), jeho neschopnost jednat... Nevím. Asi jsem čekala víc. Víc psychologie, víc lidskosti, víc autentičnosti.
Kašparovi je sedmdesát jedna let, žije v Berlíně a právě mu zemřela manželka Birgit. Při uspořádávání její pozůstalosti přijde na to, že Brigit prožila několik životních kapitol, o nichž Kašpar nemá ani zdání. Největším překvapením je zjištění, že Birgit porodila dceru, které se vzdala a již plánovala najít. Kašparovi se to podaří a tím pádem se z něj stane nevlastní dědeček čtrnáctileté Sigrun. Ta ovšem vyrůstá na venkovském statku v bývalé NDR v prostředí neonacistické komunity
Knížka přináší témata, na která jsme u Schlinka zvyklí: řeší nacistickou minulost Německa, jeho rozdělení a západní a východní (komunistický) blok či současné problémy s neonacismem Pro Schlinka je i typické zobrazení vztahu dvou lidí opačného pohlaví, které od sebe dělí několik desítek let
Kašpar je vykreslen jako muž, který nerad vyvolává konflikty a nerad řeší vypjaté situace, což se ale v mnohém ukazuje jako negativum. Nechává se totiž až příliš unášet osudem a v důsledku vlastně žije dost pasivně, v určitých momentech se chová jako vyložený slaboch, což ovlivní i jeho vztah s nově nalezenou vnučkou.
Pro mě osobně byl zajímavý popis života v NDR, zcela absurdní se například jeví, že jestliže chtěl někdo emigrovat z Východního Berlína do Západního, jel z Východního Berlína vlakem do Prahy, pak dále do Vídně a z Vídně přiletěl do Západního Berlína letadlem.
Knížka se mi moc líbila (byť uznávám, že některé postavy se můžou jevit trochu černobíle) a při čtení jsem si uvědomila, že přesně takový zážitek jako u Vnučky chci prožívat u každé knížky: chci mít ze čtení radost, chci číst takový příběh, který mě nutí pokračovat dál a dál a který mi otvírá nové obzory, a rozhodně mi stojí za to, knížku odložit, když mě prostě netěší, nebaví, irituje, a najít takovou, s níž mi bude dobře
Hodnocení: 5* z 5*
3,5/5 - hodnocení
Ke knize mne přivedla zajímavá anotace, která poukazovala na sféru novodobých německých národních socialistů, o které jsem toho příliš nevěděla a už vůbec jsem netušila, že se jedná o celkem rozšířená uskupení, která se vyznačují různými hodnotami a zejména činy.
První část knihy byla velkým zklamáním, zejména kvůli hlavní protagonistce- Birgit - která byla jednou z nejnesnesitelnějších postav, o kterých jsem kdy četla. Její nerozhodnost a sobectví byly do nebe volající. V závěsu jí asistoval její manžel Kašpar, kterémužto autor propůjčil velice příhodné jméno. Jeho filozofie spočívala v mottech “žít a sloužit” a “proboha ať se jen nikoho nedotknu”.
Druhá část byla zajímavou sondou do života jeho nevlastní vnučky a střetu dvou naprosto odlišných světů. Jejich debaty a filozofické dialogy byly velmi dobré.
Třetí část je vyústěním části druhé, přičemž jako postava s největšími “koulemi” v knize, se ukazuje býti vnučka Sigrun. Tato část mi také připomněla knihu Vzdělaná a jakousi snahu vymanit se z komunity a nalezení svébytné cesty.
Tato kniha má mnoho společného s autorovým nejslavnějším dílem - Předčítač.
Kašpar byl v mnoha ohledech tím mladým chlapcem, který se zamiloval do Hanny a celý život se od ní nedokázal odpoutat. Birgit mi ale v mnoha ohledech přijde jako mnohem strašnější postava, nežli byla Hanna, která sice využila nerovného postavení ve vztahu s náctiletým hochem a za války páchala zvěrstva, přesto jste její chování dokázali pochopit, tím samozřejmě nechci nic z toho, co spáchala, ospravedlňovat! Birgit ale ničila životy lidí okolo sebe naprosto systematicky a jejím hlavním zájmem byla jen ona samotinká.
Hlavním tématem autorovy prózy je opět zejména německé vyrovnání se s kolektivní vinou za druhou světovou válku. K čemuž přibývají taktéž motivy prostředí a výchovy nové generace.
Knihy německého spisovatele Bernharda Schlinka mám opravdu ráda. Ač se nejedná o žádné lehké, povzbudivé čtivo, vždy mě jeho knihy nějakým způsobem zasáhnou. Vnučka je autorovou nejnovější knihou, která vypráví příběh starého muže, který po smrti své manželky zjišťuje, že ji vlastně neznal. Kniha je rozdělena na několik částí, přičemž v první části sledujeme okamžik, kdy Kašpar nachází tělo své mrtvé manželky. Ve druhé části se vydává hledat svou nevlastní dceru, a zjišťuje, jak špatný život měla.Ve druhé části se vydává hledat svou nevlastní dceru, a zjišťuje, jak špatný život měla.
Vnučka je příběh o jednom muži, jeho osudové ženě, která mu celý život lhala. Kniha se mi líbila, ale byla náročná, bolestivá. Prostřední část knihy se nepatrně vlekla, ale začátek a závěr byl ve skvělém tempu. Autor do knihy nejen zahnul zajímavé charaktery, ale také se zaměřil na dobu a politické okolnosti, o kterých jsem doposud nečetla.
Ačkoliv jsem celou knihu fandila Kašparovi, po přečtení doslovu jsem si uvědomila i jeho chyby a slabost. Rozhodně tuto část v knize nevynechejte, jelikož pak dostanete na příběh zcela nový pohled.
Štítky knihy
německá literatura Německo komunismus adopce Německá demokratická republika společenské romány neonacismus prarodiče a vnoučata německé romány
po dlhej dobe román, od ktorého som sa nevedel odtrhnúť, dokým som ho neprečítal, normálne sa mi vrátila radosť z literatúry....