Spát v moři hvězd. Kniha II.
Christopher Paolini
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/469216/bmid_spat-v-mori-hvezd-kniha-ii-gTw-469216.jpeg
4
307
69
Spát v moři hvězd série
< 2. díl
Strhující závěr epické vesmírné ságy od autora bestsellerové série Odkaz Dračích jezdců. Xenobioložka Kira Navárezová na průzkumné misi objevila mimozemský organismus a celý život se jí obrátil vzhůru nohama. Měkké ostří – jak organismus pojmenovala – ukrývá řadu děsivých tajemství. Poté, co se Kiře a jejím přátelům nepodaří najít mystický artefakt pro boj s medúzáky a strašlivými nočními můrami, představuje poslední naději pouto, které mezi Kirou a Měkkým ostřím vznikne. Pouto, které může pro lidstvo znamenat rozdíl mezi životem a smrtí.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno:
2021
,
Fragment (ČR)
Originální název:
To Sleep in a Sea of Stars. Part Two , 2020
více info...
Přidat komentář
Když by jste měli nějaké tipy na podobné knihy napište mi prosím budu rád za každou knihu doporučenou
Jako první část knihy naprosto úchvatné čtení. Detailně popsané vesmírné putování Škoda ze nemám až takovou představivost bylo by ještě lepší. Doufám že se autor pustí ještě no nějaké scifi- vesmíru . Myslím ze mu to jde lépe než fantasy
Rozhodla jsem se, že první a druhý díl zrecenzuji jako jednu knížku, protože co jsem našla na internetu v originále se jedná pouze o jednu knihu. U knihy Spát v moři hvězd se dočkáte opravdu skvělého vesmírného dobrodružství! Na tuto sérii jsem se těšila, protože jsem jako mladší milovala filmy s tématikou vesmírných lodí, objevování nových planet a boji proti mimozemšťanům. Knížky tedy do určité míry naplnily má očekávání. Děj měl propracované postavy, celkově i chápání vesmíru a mimozemských bytostí bylo do detailu popsané. Nechyběla ani spousta akce, napětí a zvratů. Autorova představivost je naprosto dechberoucí a musím ocenit propracovanost samotného díla do nejmenších detailů. Vytkla bych ale, že všechny poznámky a dodatky se vyskytují až v druhé knize. Hodně mi tedy v té první chyběly vysvětlivky, které bych ocenila třeba jen jako nějakou poznámku pod čarou. Dělá to nejspíše ale fakt, že v originále se jedná pouze o jednu knihu. V knize se vyskytuje spoustu postav, ale mezi mé nejoblíbenější rozhodně patří posádka Šneka. Jejich odhodlanost a sounáležitost bylo opravdu radost sledovat. Párkrát jsem se u knížek také zasmála, díky sarkastickým poznámkán lodního mozku Gregoroviče. Závěrečná bitva za mě byla dosti zdlouhavá, ale musím ocenit samotný konec, který jsem rozhodně nečekala a v úžasu jsem jenom dočítala poslední stránky a loučila se s posádkou Šneka. Rozhodně knížky můžu doporučit. Já přesto že jsem do poslední doby moc sci-fi knih nečetla, jsem si toto putování vesmírem zamilovala a trochu mě i mrzí, že už nejsou další díly.
Moc děkuji @humbook_blogeri za možnost si knížky přečíst!
Pokračování první části, které tento příběh zakončí. Mě se čtení líbilo, užívala jsem si Vesmírné dobrodružství. doporučuji :)
Druhý díl byl stejně čtivý jako ten první, i když některé části mi přišly až moc zdlouhavé jako popisy boje atd., ale to je prostě Paolini. Souhlasím, že se zde objevují až moc sentimentální chvíle, ale konec je zase skvělý, dokážu si představit i třetí díl, i když Kira už není ta Kira, jak ji známe z prvního dílu. Opět obdivuju schopnost autorovi rešerše a znalostí technologie, která se pojí s jeho neskutečnou představivostí.
Druhý svazek této knihy byl o poznání náročnější na představivost a autor popustil fantazii ještě více. Kira, měnící se s xenoorganismem, nakažená na planetě, kterou zkoumala se dostane k problému, jehož vyřešení má zachránit veškerý život v Galaxii a odvrátit nebezpečí mezi civilizacemi, které se střetly. Bylo to moc fajn čtení, přesto jsem již vyhlížel konec a závěr, možná autora napadl, když věděl, že se blíží příběh ke konci. Ale je to povedené sci-fi, dodržující finesy plné emzáků, lidí a tajemství po němž všichni pasou i za cenu vesmírných bitev a obětí. Stojí za přečtení.
(SPOILER) Až na ten složitý a překombinovaný konec to bylo dost dobré! V něčem je Paolini vskutku originál, některé věci mi přišly hodně klišé (dary pro posádku šneka, a tak). Celkově jsem si ale oba díly moc užil.
Dodatky měli být už v první knize !! A ideálně i v textu označeny hvězdičkou, když se tam prvně objevili... Nebo aspoň já bych to uvítala, takhle jsem je už nečetla, proč taky? Už mi neměli co dát, když příběh skončil.
Návrat do vesmírné lodi Šnek a k jeho posádce obskurního složení, spíše partičce odlišných planetárních druhů, mi neposkytl identický prožitek, jako jeho první část, která byla podstatně nápaditější (když odhlédnu od inspirace Vetřelcem) a obsahově členitější. Paolini přesunul téměř veškerý děj na Šneka a jeho posádku, či kontakty s dřívějšími členy jiných útvarů. Absenci nového tak, zdá se mi, nahradil zvýšenou melodramatičností úvah a činů hlavních postav, až patetičností, zejména Kiry Alvarez, nebo lodního mozku. Ale abych nekřivdila, minimálně symbióza Kiry a Měkkého ostří alias Osévače se dále a zajímavě vyvíjí... Přece mi však nevyhovovalo, že se Paolini uchýlil k dvoubarevnému popisu událostí a chování, který sám o sobě má nést žádoucí morální apel na to, co je správné a co ne, taková pohádka plná správňáků typu Káji Maříka zapadajících do mustru dnešního globalizovaného světa. Je evidentní, že samotná slova označující správné a špatné ani přehnaná expresivita pojmů citového zabarvení nemusí probudit emoce shodného označení ani vyvolat účast. Pokračování objevování tajemné mimozemské civilizace u mě bohužel nevzbudilo míru očekávaného zájmu ani emocí.
(SPOILER) Hrůza. Všechny nešvary prvního dílu se ještě prohloubily. Opravdu každá postava tam brečí do náruče hlavní hrdinky, která se jí chápavě ujímá. Tragédie. A tragédie je to i stylisticky. Objevují se tam neskutečné bláboly typu: "Úsměv se stával její nejoblíbenější emocí." Nebo: "Oba protivníci čekali na chybu toho druhého, ale žádný z nich ji nechtěl udělat." WTF? Ta kniha je taky neskutečně patetická a strašně se bere vážně, i když je to obyčejná marvellovka. Možná jako film by to fungovalo víc. Jo a taky se tam drtí kosti v chapadlech (sic!), nemluvě o tom, že tam po sobě postavy střílí raketovým motorem a na to, aby se udržely na místě, když ten zapnutý raketový motor běží, jim stačí držet se právě tím chapadlem. Asi proto, že v něm jsou ty kosti, je tak silný... A ten závěr, kdy zlo (které pramení z nás) je přemoženo jeho pochopením, to je tak na úrovni young adult literatury (styl Čaroděj Zeměmoří). A tomu odpovídá i pohádkový závěr, kdy hlavní hrdinka rozdává dárky jako dvanáct měsíčků svejm Maruškám... Postupně se rozpadá celý koncept knihy. To, co na začátku vypadalo promyšleně, dostává díry. Proč se vůbec vede ta válka normálníma zbraněma a střílí se osoba proti osobě. To fakt nechápu... Líbilo se mi, jak autor ten svět propracovává postupně. Třeba ty nové sociální skupiny, které rozkreslil až později. Trochu mi to připomínalo Metro. Jenže nakonec to bylo prostě takové k ničemu. Všechno to vyšumělo. Skvělý začátek, ale až v půlce první knihy to ztratilo a závěr to bohužel pro mě nezachránil.
Příběh měkkého ostří míří do grandiózního finále a my si můžeme vychutnat trošku akčnější závěr, ve kterém není o zajímavé skutečnosti nouze.
Pokud bude autor v tvorbě pokračovat. Mohl by se svými hlavními hrdiny v závěru naložit jiným způsobem.
Paolini moc konce neumí. Jako překombinoval konec Odkazu dračích jezdců, přeplácal i tohle. Rozhodně to bylo akčnější než první díl, to zas jo, jeden únik a jedna vééélkááá dloooouuuuhááá bitva. Ok, to by nebyl problém. Ale ten přeslazený konec, z kterého mě bolí zuby ještě teď?
Jsem ráda, že jsem knihu přečetla, ale jednou stačilo, takový průměr. Dobrý příběh, pár vtipných pasáží, ale nic extra bez čeho by se nedalo žít.
Druhý díl je ve svých kvalitách i záporech prakticky totožný jako jednička. Celá kniha se naprosto skvěle čte. Většina postav mě baví, jejich pozadí je hezky vykreslené, chápu jejich motivaci. Svět je taky navržen velmi dobře.
Jenže pokud se ve čtení byť jen na chvíli zastavíte, zjistíte, že je těžké se vrátit. Spát v moři hvězd je totiž plné vaty, výplňových rozjímání nad nesmrtelností brouka a několika stran popisu ničeho. A to táhne knihu neskutečně dolů. Mohla by být o dobrou třetinu kratší a vůbec nic by se nestalo.
Hodně mi nesedl i samotný závěr. Všechno je vlastně sluníčkové, všichni jsme kamarádi. Meh, tohle mě nebere.
Pokud se Paolini někdy do tohoto světa vrátí, půjdu s ním, ale u vytržení nejsem.
Druhá část knihy je o kapku lepší, čtivější, akčnější. Přesto mě bohužel i tato kniha převážně spíše nudila. Pěkné rozuzlení a závěr.
" "Tak co, jak jsi odvážný?" - Ukázalo se, že velice, skutečně velice odvážný. " :)
Ale jo.. kdo přečkal šílenství lodního počítače, aniž by mu z toho zdřevěněly oči, tak se dočkal docela hezkýho zakončení. Druhý díl je kompaktní vyprávění, bez zbytečných odboček a zdržovaček, a závěr nezklame. Paolini má jenom tu smůlu, že to lepší dílo napsal už jako náctiletý, a teď, o dvacet let později, je každý po právu zvědavý na to, kam se autorsky a umělecky posunul... nezáviděníhodný stav :)
Ale i k Moři hvězd se dá vracet, a jestli Paolini ještě něco napíše, určite po tom sáhnu (už ze zvědavosti)..
Štítky knihy
vesmír mimozemské civilizace mimozemšťané kosmické lodě záchrana planety sci-fi kolonizace vesmíru
Autorovy další knížky
| 2004 |  Eragon |
| 2012 | Inheritance |
| 2006 | Eldest |
| 2020 |  Spát v moři hvězd. Kniha I. |
| 2009 | Brisingr |
Kniha Spát v moři hvězd. Kniha II. je v
| Právě čtených | 11x |
| Přečtených | 405x |
| Čtenářské výzvě | 72x |
| Doporučených | 18x |
| Knihotéce | 249x |
| Chystám se číst | 135x |
| Chci si koupit | 70x |
| dalších seznamech | 5x |
Závěr Fractalversu byl dechberoucí. Až mě mrzí, že příběh skončil. Ačkoliv bych byla radši, aby to skončilo malinko jinak, v hloubi duše jsem tušila, kam to směřuje a smířila jsem se s tím. Posádka Šneka byla skvělá, stejně jako celej příběh. Ráda bych si přečetla další a další knihy, i když dál už série nejspíš pokračovat nebude. Díky za skvělou jízdu.