Janadvorackova diskuze u knih

KerliDepp: Odpovědi na všechny Vaše otázky, které jste položila v komentáři ke knize, najdete v názvu knihy.

1 20.01.2024

Hm... a co jako?

5 20.01.2024

Knížku jsem nečetla, ale film nebyl špatný :).

Ty tak zvané dvě zdejší recenze:
- jedna není recenze, ale komentář
- jedna neexistuje.

Knížka je zrovna k poslechu:
https://vltava.rozhlas.cz/karel-klostermann-zmizela-osada-dramaticky-pribeh-viny-a-trestu-odehravajici-se-9045023

2 19.08.2023

Kniha je momentálně k poslechu zde:
https://plus.rozhlas.cz/richard-glazar-treblinka-slovo-jak-z-detske-rikanky-pameti-vezne-kteremu-se-9039597

Kniha začíná a končí narozením telete, včetně všech slizkých, čvachtavých a fekálně páchnoucích popisů hlenů, šlemů, blemců a krve. Krása :).

02.05.2023

Audio:
https://www.youtube.com/watch?v=bN7UGvfRFPM

22.04.2023

Ivan Kučera: Nejspíš byly ty dvě "trochu" narušené. Dozorkyně na mě působila jako babochlap, na kterou by nikdo dobrovolně nevlezl, takže byla ráda, že to zfoukla "alespoň takhle."
Nebo byly rády za propuštění, takže práce pro ten spolek pro ně byla, oproti tomu, co by dělaly jinak, docela snadná a bezbolestná :).
A nebo něco na způsob Stokholmského syndromu?
Nebo to byly jednoduše blbky.

1 16.08.2022

Nestojí to za to. Ani kniha a už vůbec ne film. Větší ptákovinu jsem dlouho nepotkala.

Nai.ivka: Ale on tam psal pravý opak - že chřipka je v zimě slabší. Proto šli na sever.
Říkala jsem si při čtení, že_ "aha, má to opačně, než my teď." Spíš asi vycházel z účinků podobných epidemií v Africe, tj. teplejším podnebí. Nečekal, že tu budeme mít něco, co útočí v zimě a třeba ještě navíc jen od devíti do šesti během noci.

28.12.2021

No je vidět, že jste mi nerozuměl.
Pokud byla řeč o rouškách a pokud znamenají takový problém, neměly být v ulicích na chodníku vůbec vidět, protože by je samozřejmě pravidelný úklid zlikvidoval.
Nevím, proč bych se měla vymlouvat na obavu z nákazy :). Kdybyste četl a správně pochopil i mé předchozí příspěvky, zjistil byste, že to bylo to poslední, čeho jsem se bála.
A pokud jde o to, že napíšu technickým, že se někde něco válí, tak oni i lidi podněcují, aby to dělali. Jednak nemůžou být všude a pak zjistí, kdo u nich jak kvalitně dělá. A to víte, na to "lidé jako já" upozorňují hrozně rádi. Samozřejmě jsem jim nepsala jen jednou. Jsem pořádkumilovný tvor a jsem ráda, když městem nechodím mezi odpadky. Prima den i Vám.

Spíš je třeba se ptát: "Když zanedbají svoje povinosti ti, kteří je mají v popisu práce, co ostatní povede k tomu se snažit o něco víc?" Nebo alespoň nějak?

siena: Jojo, na tento postup jsem narazila. Dávala jsem to do našeho firemního interního měsíčníku pro klienty organizace, kde pracuji.
Padla tam otázka "nojo, ale v popelnicích se přehrabují bezdomovci. Protrhnou ty pytle s rouškami. Není třeba špatně je tam házet. A kam potom?"
Odpověď jsem na to neměla.
Proto mi to pořád vrtá hlavou.

V létě jsem pozorovala cestou z práce roušku, jak pěkně zarůstá do keře. Chodila jsem kolem s myšlenkou "jo, ještě tu jsi, hm." A za týden tam byla stále. Pak jsem tedy upozornila zdejší technické, aby ulici prošli, rouška zmizela :). Je to blbost jo, ale člověk si pak právě tohoto všímá nejvíc.

Neříkám, že ten odpad není nebezpečný, jenom mě zaráží nakládání s ním.
Respíky nosím do obchodů, v busech, jenom se jim co nejvíc vyhýbám. Když táhnu čtyři tašky a batoh, jako jsem to řešila v květnu, když jsem jídlem zásobila příbuzné v karanténě, nic jiného mi nezbylo, než do busu vlézt (auto nemám).
A to vyvstala další otázka: "Nosím jídlo pozitivním a lezu do MHD." Ano, taxíkem bych to také objela - za pětistovku. Jako vyhazovat peníze oknem, krom toho ten taxikář je také člověk. Další rozpor a neříkám, že už mi z toho nehrabe :).

Byly to spíš maličkosti, které mě furt překvapovaly. ale z nich by se mohlo vyklubat kde co. Proto mi pak časem přišlo, že si z nás vláda dělá srandu. Zanevřela jsem na ně, když jsem byla půl roku doma s bolestmi ploténkou skříplého nervu, protože nebyly rehabilitace. Logicky nemohly být, ale nešlo vymyslet nějaké elementární řešení pro některé případy?
Měla jsem dva dny, kdy jsem se na nohu nepostavila, pak se mi zúžil lýtkový sval, jako i viditelně. Nemá se to údajně, ale přes bolest jsem chodila venku, abych se hýbala. Dva prsty na noze vůbec necítím, možná moje chyba.
Proto se budou lidí furt dohadovat, každý to vnímal z vlastního pohledu a trochu jinak.

Kamarádka mi třeba furt posílala články o vládnoucích sedmi rodinách a převzetí světa. Neměla jsem to srdce jí říct, ať si to strčí do zadku, že mě teď zajímá, jestli budu normálně chodit.
V té době mi doktor napsal šest set prášků na bolest. Nekecám, fakt takové množství. Nesnědla jsem je, ale musela jsem se smát, protože chtít páchat sebevraždu, mám to jisté :). A pak proč se pojišťovny prohýbaly pod tíhou nákladů :).

DeepSea21: Ten argument o očkování, který jsem zmínila, jsem často slyšela v práci. Hodně kolegů se nechalo očkovat, aby mohli na vínko, pivko, do divadla. I kdybych do té doby měla pocit, že je to dobrý nápad, tak tohle mě znechutilo.

Nevyhledávám konspirační teorie, jenom pozoruji, co se děje kolem. A nelíbí se mi to.

Naučila jsem se chodit nakupovat jednou týdně, protože mi také dost vadí respíky proti prachu, které se teď používají i proti virům.
V práci jsem to odmítla nosit z důvodu hromadění částečně plastového materiálu v přírodě.
Jak se to recykluje, zpracovává? Proč se to válí po ulicích? Jak to, že se nepíšou články o hromadách roušek a respíků?
Proč v čase největší spotřeby neexistovala sběrná místa pro tento odpad a nebyl způsob, jak veřejnosti vysvětlit, co se s tím bude dít dál?
Hlavně že se každá použitá rouška musela balit do dvou pytlíků, k tomu hromada plastových kelímů a pytlíčků z testů?
Bylo tedy důležité nadělat takový bordel.
Kam to všechno v tichosti vyšumělo?

Ale zase hodně chodím pěšky, abych nelezla do hromadné dopravy a nakupuji přes eshopy, abych se nemusela dusit v krámech.

Očkovaná nejsem a nevím, jestli do toho jít. Nemyslím si, že bych byla očipována, sledována, nebo případně v budoucnu neplodná :), jen už mě hrozně nebaví ta veřejná masáž typu: "všichni neočkovaní zabijou svoje blízké." "Pokud se nedáte očkovat, přijdete o práci." Říkám si: "no a co, tak přijdu."
Už jenom nátlak tohoto druhu mě nutí reagovat opačně.

No my... byli doma pozitivní všichni dospělí, průběh střední. Děti, které byly s příbuznou pozitivní doma tři týdny - byly negativní. Po celou dobu pohoda.
Ale dozvídali jsme se, jak jsou děti nebezpečné :), jak ohrožují důchodce. Tak proto asi zavřeli školy, aby mohly babičky hlídat... Ano :).

Pamatujete ještě nákupní čas pro důchodce a ostatní?
Tak v čase pro důchodce do obchodů mohli i zdravotně postižení s průvodci všeho věku: takže vlastně žádná ochrana starší generace.
Na druhou stranu, ať si sáhnou do svědomí všichni ti starší, kteří se do krámu nechodili vykecávat.

Údajně existuje i "rouškový syndrom." Je to takový ten stav, kdy v práci s hadrem na hubě nepřirozeně mrzačíte krční páteř, aniž byste si to uvědomili.

Znám tři lidi, kteří zemřeli. Tři další byli na kyslíku a jsou relativně v pořádku. Dva další zemřeli dva týdny po očkování. Neznám jejich zdravotní stav, atd... Další kapitola.

V květnu jsem zažila tři týdny, kdy jsem měla v karanténě sedm příbuzných. Jela jsem na nějaký záložní zdroj, protože doteď nechápu, jak jsem je stihla obstarat (nebydlí spolu) a ještě chodit do práce.

Poslední dva roky stály dost za prd - asi pro každého jinak. Něco o tom píšu pro svého zaměstnavatele, protože chce tenhle druh reportu, proč ne.

Omezení služeb a kultury mi nevadilo. Nepodnikám, nedotklo se mě to, ale chápu, že to mělo zničující dopady, včetně sebevražd, dluhů a beznaděje...
Na druhou stranu, kolik lidí se nechalo očkovat, aby si mohlo jít sednout do restaurace a už nikoli proto, že věřili ve zdravotní přínos? Další věc, kterou nechápu.
Já byla ráda, že byl v devět večer klid, že jsem uprostřed města v neděli odpoledne potkala dva lidi, ne padesát.
Jsem unavená - to je asi výsledek celé téhle "akce."
Jsem zvědavá, co přinese podzim - také jeden z důvodů, proč tu včelku odkládám - zvědavost zabila kočku. Snad nezabije mě.

Testy na protilátky prodávají v lékárně, tuhle mi přišel leták. Ale ty vám údajně řeknou jen to, jestli je máte, nebo ne. Já potřebuju vědět, kde jsem v prípadě, že je mám.
Nějaký takový výzkum prováděla pojišťovna Ministerstva vnitra, myslím. Já u nich nejsem, kolegyně se účastnila. Ale že by jí to přineslo nějaké odpovědi?
Asi je ještě brzy.

Samuel508: Budete asi trochu zmatený, když Vám nedochází, že v médiích nepracuje jen a pouze jedna paní pod jménem "Lucie."
Na konci svého příspěvku zmiňujete jednoho moderátora. Nojo, ale ten pracoval s jinou Lucií, víte?
Chvíli jsem dumala, proč je spojujete. Pak mi došlo, že jste jen neinformován.
Navíc registrovat se jen proto, abyste poplival jednu knihu, také hodně vypovídá.

Zajímavost: Lucie se v ČR jmenuje 111 937 osob. Jméno Lucie je 8. nejčastější ženské jméno v ČR.

03.10.2021

vlkodlaq: Jak jste na to přišel?
Nevím jak poslední ročníky, ale ty, které si pamatuji já, samozřejmě hodnotili především autoři a lidé z okruhu literárního. Píšete to, jako kdyby právě tihle lidé nemohli.
Navíc šanci měli úplně všichni, stačilo se zapojit.

Každý měl nějaký vkus a docela šikovná tabulka pak všechny ty "vkusy" sečetla a vyčíslila.

Za sebe bych v Mlocích uvítala více sci-fi a méně "stejné" fantasy. Ale to je zase můj vkus, jiní čtenáři, zřejmě jsou ve většině, pak způsobí, jak vypadá celek. Nebo do soutěže tolik důvěryhodné a kvalitní sci-fi nedorazí.

Nebo nakladatel, jako každý, kdo chce ještě navíc v téhle době přežít, musí před touhle vydat pár jiných, které vydání této a budoucích pomůžou zaplatit. Ediční plán se třeba prostě posunul, změnil, zblázněte se.
Autor tohle asi těžko ovlivní. Chcete-li plakat, piště nakladateli.
Kdo z vás - hrdinů - to udělal?

Jako čistě ekonomicky přemýšlet asi nikoho nenapadlo.
Víte kulové o tom, jaké má nakladatel rezervy, jaké má platit faktury a jaké jsou rozpočty na vydání dalšího titulu a máte někteří tu drzost držkovat a vynášet soudy, případně fňukat "tuhle knihu si nekoupím."
Hustý, tak zrovna tenhle postoj je prvním krokem k tomu, aby si nakladatel řekl "tuhle knihu nikdy nevydám."
Tleskám.

siena: No vida, kolem toho bude ještě hromada záhad. Buďte ráda, že to s Vámi vlastně dobře dopadlo. Já se také spíš bála o rodiče.
Jsem v pohodě, doma jsem byla dvacet dní, ale předtím jsem to ještě pár dní nevěděla a chodila do práce.
Když jsem to oznamovala zaměstnavateli, řekla jsem mu, ať vše lidem řekne. Pracujeme v asi třicetičlenném kolektivu a bylo mi jasné, že kolegové můžou mít doma starší rodiče, sami jsou někteří různě nemocní... zaměstnavatel to ale nikomu neoznámil. Lidé se to dozvěděli z náznaků kolegyň, kterým jsem to napsala. Od vedení ne.
Nejsem v práci první ani poslední, ale ten přístup mě strašně naštval. Přesně tohle také způsobuje, že se toho nemůžeme zbavit rychleji. Jak si to vůbec mohl dovolit...
Jestli se mi v březnu zdálo, že se lidé dokážou v rámci téhle situace nějak slušně chovat, tak teď o tom pochybuji.
A souhlasím s Vámi.

Trochu to rozšiřuje ten článek z Novinek. S tím pánem prostě nemůžu souhlasit.
Autor se může snažit provokovat názory, když je ve hře kniha, ale tak, aby to sloužilo k prodeji, ne k naštvání lidí. I když... ono mu možná jde právě o tohle. Kupující z jakýchkoli důvodů se najdou...

Nemyslím, že je souvislost mezi nošením roušky a vítáním migrantů, či přijetím eura. To první dělám, s dalším nesouhlasím.
Pán by si měl (hlavně ve svém věku), aby to bylo zajímavější, tou nemocí projít. Aby věděl, jak "příjemné" to je.
Já měla pocit, že mi osm dní na hrudníku sedí slon (pocitově jako oboustranný zápal plic a chřipka dohromady). A při zbavování se horečky se mi potila snad i chodidla :).
Je trochu divné, i když já to vítám, že ani rodina, známí, s nimiž jsem byla, ani kolegyně v práci, s nimiž jsem pracovala, neonemocněli. Nemám tucha ani, kde jsem to potkala. Třeba právě proto, že se najde sorta takových jelit, jako je tady pan autor.

Netvrdím, že se svět nezmění, ale konspiracím se mi věřit nechce. Už tak je jich kolem všelijakých témat hodně. Proč přidávat další.
Podle nich bych měla mít v čumáku čip :), jsem sledována na každém kroku, jůůů, se bojím. A možná jsem určena k likvidaci :).

Je mi líto všech, kteří přišli o práci, nebo ji nemůžou dělat, ale byla bych pro to, aby se většina obchodů neotevřela ani před svátky, (nebo třeba ano, ale střídavě). Když mohly chodit do škol děti na střídačku, mohlo by se takové omezení týkat i krámů.
Líbily by se mi vánoce bez plašení a mraků lidí všude. Jenom tak v pohodě s rodinou doma.

Haha, a homecredit se svými úvěry na svátky by se mohl jít zahrabat, (i s klienty, kteří si berou úvěry na dárky).

Eee, fuj. Nečetla jsem, nehodnotím knihu. Stačí jméno autora, tento článek:
https://1url.cz/HzS82 (sice Novinky - sporná úroveň formy i obsahu), ale co už.
Hned bude jasné, co si o nás bývalý prezidentík myslí, (ano, je to dost v rozporu s anotací).
Chystá druhou knihu, píše se tam.

siena: jak tohle všechno souvisí s diskusí o zde neexistující možnosti udělování negativních hodnocení... Vždyť s Vámi část uživatelů nesouhlasí i bez toho.

Mrzelo mě, že to zde nefunguje kvůli nevyváženosti... Ale věřím, že opak by na obsahu zbytečných komentářů vliv neměl, takže je to vlastně jedno.

22.09.2020

protokol: Ale fuj, nestrašte s covidem. Teďka bude chřipková sezóna, pak konec roku, Nasterea, konec světa... Ale řekla bych, že to půjde hladce po sobě a všechno si náramně užijeme.

Podnikatel, který se chová lidsky - majitel pohřebního ústavu :).

Třeba se něco stane a dočkáme se před koncem roku.

Jaký zase zastaralý jazyk? O tom se nikde nezmiňuji. Zato x krát opakuji, že mi nevyhovoval styl podání informací. To nemá s jazykem nic společného.
Zmiňujete kultivovanost češtiny. A já s tím snad mám problém?
Zmínka o oné bohulibé vědě zabývající se kopáním v zemi pasuje přesně na to, co jsem psala - neprokopala jsem se tím. Odpusťte mi to.
Nebo klidně i ne...

No ano, jak píšete, mohlo vyjít skoro všechno. Tak asi proto jsem se divila, že zrovna tak očividná kritika společnosti a proměna lidí na poslušené ovečky (tedy androidy). Předpokládám, že zrovna tohle jste nečetla a obecně moc nerozumím zdejšímu trendu komentovat a hodnotit knihy, které dotyčný přečtené nemá.
Takové akce pak vedou k nedorozumění, jak je vidět i zde.

30.08.2020

Autoři taky.
Když bude každý čekat, než se série dopíšou a nebudou knihy kupovat tak, jak budou vycházet, autoři je třeba i dodělají, ale nakladatel nevydá. Přesně kvůli přístupu lidí, kteří si usmyslí, že koupí až celou řadu, se dneska hromada sérií nevydala celá. Lidi furt nechápou, že když chtějí přečíst třetí díl, musí koupit dva předchozí, protože ač nakladatel řeší tisk knih, těžko už tisk peněz nutných k zaplacení tisku a ostatního kolem knihy.

No, nejsem první, komu Tigridovu knihu doporučujete.
Proč nepřijdete s nějakou alternativou, když někdo napíše, že to kvůli nevyhovujícímu stylu nedočetl?
A neřekla bych, že jsem ji tím zesměšnila. Naopak právě TO je směšné.
Autor by určitě pochopil, že jeho kniha nemusí vyhovovat všem.
Došlo by mu to a dost možná by nepronášel projevy na téma, jak jsou čtenáři podřadní, když se podivují nad tématem knihy vydané ve sporné době.

Jak jsem také psala, nezkoumala jsem minulost autora "Blaženého věku," tedy knihy, ke které by se měla vztahovat diskuze. Jste si jista, že vyšla jen a pouze díky uvolněné době? Byla k dostání i pak? Byla třeba autorovi později vyčítána? Ovlivnilo její vydání jeho pozdější život? Nebo nic z toho?

Já třeba tohle nevím a v diskuzi ke knize bych čekala nějaké takové argumenty. Pak by se hodila i zmínka o rozvolnění a Kapesním průvodci.
Ne rovnou nějaké ty obvyklé Vaše způsoby.
Jako upřímně... nebaví mě to.
Napíšete třeba... "vždyť nemusíte reagovat."
Přesně tak.

27.08.2020

siena: knihu jsem nedočetla, nevidím v tom zločin.
Jistě existují alternativy, které historii připomenou neméně dobře.
Její připomínání je nutné zejména dneska. A hlavně lidem cca pětatřicet mínus.

27.08.2020

Siena: dokážu si představit, proč někteří autoři psát mohli a jiní ne. Stačí si vzpomenout, co vyprávěla babička...
Politickou příslušnost autora jsem nezkoumala.
Kapesního průvodce jsem zkoušela. Nejspíš to bude trochu archeologie. Až se prokopu přes styl podání, určitě objevím i to, co nevím.

27.08.2020

Měla asi vyjít dřív a seklo se to, myslím. Také se těším, ale jsem ráda, že jsem ke knihám přišla až teď.
Podobně jsem si šetřila jinou pětidílnou ságu, co nakonec nebude pětidílná. Z toho už mi též solidně hrabe.

Jako... cože? Ono tohle bude mít pět dílů? Nechci tedy malovat nastereu na zeď, ale co raději devět?
Já bych to číslo nepokoušela.

Jen tak jsem koukala, jak daleko je Hora mrtvých od mého bydliště. https://1url.cz/BzssM Tedy respektive, vis. wikina - osada Vižaj - poslední obydlené místo.
Tak autem, cestou přes Tribeč a Černobyl, aby to bylo zajímavější, bych tam dorazila za 55 hodin. Je to nějakých 4350 kilometrů.
A kdybych to vzala pěšky, je cesta dokonce kratší. Jen nějakých 3800 kilometrů, které bych ušla za 772 hodin -:))).
Koukám, že šílenství se u mě projevuje na začátku výpravy, čili na konci už budu úplně v pohodě :).
Hlavně je dobré vědět, že cesta vede v podstatě furt rovně :).
Cestou by se dal ještě chytit covid... možná.
A pak že plánovat letos dovču nemá smysl.

O několik minut intenzivního přemýšlení později:
Jak koukám na tu trasu a její nástrahy, je mi trochu jasné, jak vlastně vznikne nasterea - obyčejný středočech se vydá na výlet.

7 27.07.2020

Michal Maňas: Kde jste vzal, že jde o prequel? Spíš jde o retrospektivu. Je lepší číst knihy v pořadí, v jakém vycházejí, pokud jde o série a nevymýšlet pitomosti.
Dvojka byla jako druhá v pořadí dobrá právě proto, že vysvětlovala spoustu věcí, na které v prvním dílu nebyl prostor a čtenáře zajímaly.

Tak jsem zrovna dokoukala film a nevím, proč kolem něj bylo tolik rozdílných reakcí. Dokonce snad někdo řešil osobu režiséra, prosím?
Minulost rejžy mě nezajímá, koukala jsem na film. Ten byl jen takovým slabým odvarem knihy, která se mi líbila. Ano, v tomhle slova smyslu. Ten příběh byl dobře napsaný, byl hluboký, byť teda vymyšlený. Měl atmosféru. To je zase to, co mě zajímá u knihy. Že tam byla spousta krve, vražd, znásilnění, různého zvěrstva a nespravedlnosti, neboť ten kluk měl fakt pech, mi vůbec nevadí. Patřílo to do příběhu, proč by to tam nebylo.
Nejspíš bych jak ke knize, tak k filmu dala třeba upozornění, že citliví jedinci by mohli být otřeseni, ale to je tak všechno.
Sory, no, přečetla jsem z války víc příběhů skutečných, ačkoli tohle se také klidně mohlo stát. Nevím, co by je mohlo přebít, aby to mnou otřáslo, nebo abych se cítila pohoršena nějak společensky.
O chování ovcí ve stádě si iluze nedělám a historie se opakuje pořád dokola.

Paní Jílková je jako hračka na klíček - mele pořád dokola to samé, bez ohledu na reakce okolí.

Já v tom prostě ten historický dokument vidím také.
To ale neznamená, že souhlasím s rasismem... A proč bych se měla obhajovat? Mimochodem knihu jsem zatím nepotkala. Aktivně se o to nesnažím, ale když na ni natrefím, pročtu. Kupovat nebudu, spíš někde bokem.

Vydavatel mi sympatický nebyl, jestli se hlásí k nějakému hnutí, jsem si nehledala, ale jako se paní Jílková zaměřovala jen a pouze na jedno téma a o ničem jiném slyšet nechtěla, on prostě vydal knihu.

Pan hejtman chce například prosadit, že přechovávání předmětů s podobným tématem bude trestné. A přitom má doma hromadu hrnků a ještě se k tomu HRDĚ hlásí :). To mě dostalo :).
Mimochodem hrnky za historické dokumenty nepovažuji. Hrnky a předměty jsou už přes čáru. Vydání knihy mi takové nepřijde.
Vezměte si, že by třeba nějaké vemeno začalo stavět modely táborů a vyrábět figurky nácků. K tomu třeba ještě něco hnusnějšího, co mě teďka napadá, ale ventilovat nebudu.

Zajímavé bylo i srovnání knihy s Koránem a Biblí. Konkrétně navádění k vraždění komunit. A opět se u tématu nezůstalo. Proč asi. Zato paní Jílková se hned musela vrátit k hrnečkům.
Název pořadu mi též nesedí. Slovo má většinou ona, a to i ve chvíli, kdy by měla zklapnout.

Ve výsledku hukot jako kolem masturbující Andrejky. Akorát že zneužívání dětí se dítě většinou bránit nemůže. Debilitě ano. Tedy... také většinou.
Knihu "Co to tam mám" považuji z pohledu dnešní doby za větší zlo, než tuhle "jedovatou houbu."
Každý ví, že jedovaté houby se nepapají.

Kniha je špatně označena jako dětská literatura, ale zase původně, jak tam někdo řekl, měla sloužit právě dětem. Protože ty se dají ovlivnit nejlépe. Zpravidla řeknou, nebo udělají cokoli, co jim někdo nakuká, aniž by to chápali. Toho nacismus využil bohatě.
A právě proto věřím, že dnes by kniha sloužila spíš k poučení, než k čemukoli jinému.

V téhle diskusi jsem si všimla jediného: Je tu jakási divná kniha, která pobuřuje, žijeme v demokratické společnosti a půl diskuse je vymazáno, aby si ti, co přišli pozdě, nemohli celý ten skvost přečíst. Opět ponechána vesměs pozitiva "já nic, já muzikant."

Jednou byl antisemitismus součástí historie, tak je sakra snad každému jasné, že o něm budou vycházet knihy.
Teď už je snad doba, ve které se tyhle historické tragédie dají dětem vysvětlovat s přihlédnutím a přístupem k další historické literatuře podobného druhu.
Nic naplat, že polovina děcek poslouchá třeba hudbu s rasistickým, násilnickým a jiným podtextem. Zakažte to, ne? Existuje to jako jiné mory - pujčky a fastfoody třeba :). Prostě součást našeho života.

Další kniha, pro kterou je způsob hodnocení zde naprosto nedostatečný. Asi lidé, co to nechápou, málo čtou. Je jim tedy jedno, že dokážou míchat cukr se solí (každé se hodí k něčemu jinému), vis. také kniha s padesáti procenty. A kniha se šedesáti.
Ten rozdíl vyjadřuje obsahové (ne)dostatky.
A vždy fakt, že takový svůj názor nemůžu vyjádřit tak, jak ho cítím, mě otravuje.
A nevyjadřovat ho není řešní, aby bylo jasno.

24.01.2020

Jde sice o první díl, ale ještě dřív vyšel druhý.
A víte proč? Protože proto... Novela "Příliš blízké setkán," která je teďka v pořadí druhá, totiž v roce 2008 vyhrála novelí kategorii Ceny Karla Čapka.
Také jsem ty novely tehdy četla a vejrala jak rejsek z pole vyoraný :). Ve dvě ráno, přičemž jsem v půl páté vstávala do práce, jsem končila s celoplanetární likvidační "scénkou" a říkala si "ty vo.e, zjevení :). Hodiny? Koho to zajímá :).

V tomto díle zapůsobily bitevní scény a takové ty "vhledy" do situace na obou stranách. To mě hodně bavilo.

17.12.2019

Kdepak, já po tom měsíci ve stresu nebyla ani náhodou.
Bavilo mě to, lidé byli sympatičtí a prachy stály za to. Ve stresu jsem byla zbytek roku v mé běžné práci.
Po měsíci mě to do tohoto stavu snad ani dostat nemohlo. Proto jsem si to pak ve druhém roce ráda zopakovala. Kdyby mě to trápilo, asi do toho nejdu.

To, co píšete o spojení pracovní vytíženosti a negativních dopadů na lidi (neexistující rodinný život, zdravotní problémy atd.), je pravda. To ale není problém jenom tamní ekonomiky a ani u nás k tomu nikdo nikoho nenutí.
Přeci jestli se chci dřít jako soumar, nebo dělat něco, co mě baví, nestresuje a nežere čas, je věc volby. Nebo fyzických možností. A tomu pak podřídím i zbytek života (budu mít nějakou finanční gramostnost, nenasekám si děti, které neuživím. A nebudu mít o sobě zbytečně vysoké mínění, co se postavení v práci týče. Zkusím všechno, co se namane), aniž bych o tom ve společnosti mlčela, abych se neponížila.

Neobdivuji tamní způsob zaměstnávání, protože ho neznám. Jenom jsem zmínila, jak by se mi líbilo pracovat. Postupně se vypracovávat.
Asi v tom hrají roli ambice lidí s vyšším vzděláním, kteří prostě za čas a peníze investované do studia očekávají vhodné místo. I to je v pořádku. Ale pak musejí počítat s tím, že při pohledu z okna nebudou obdivovat jenom krásnou scenérii, ale zároveň budou dumat nad tím, jestli je skok zabije rovnou, nebo si mají pomoci jinak.
Nakonec i sebevražda je věcí volby.

21.10.2019

Držet si vysoké posty ve firmách pro našince dané země je v pořádku.
Také by se mi nelíbilo, kdyby mi do rodinné, nebo vztahově zpřízněné firmy nastoupil přistěhovalec a hned se cpal na vedoucí místo. Proč by si cizinec měl myslet, že vzdělání "v jeho zemi" stačí na "práci v té mé." Třeba právě s ohledem na kulturní zvyklosti a systém práce.

Co se toho přehnaného workoholismu týče, to je asi věc osobního rozhodnutí. Pokud se chce někdo strhat, umřít v padesáti na infarkt a do té doby trpět depresemi, ať si to užije.

Mně by se spíš líbilo, kdybych si mohla "svoje postavení zasloužit" v tom smyslu, že bych si opravdu zkusila všechno, abych pak jako okostýmovaná a načančaná panička nedržkovala na uklizečky, protože bych věděla, že drhnutí hajzlíků je fakt někdy docela síla :).

Před asi deseti lety jsem měla mesíční brigádu ve vojenském prostoru. Vlastně dva roky po sobě. Byla to práce na měsíc v kuse bez jediného dne volna, dvanáctihodinové směny, spíš čtrnácti, s ohledem na cestu tam a zpět. Po týdnu se střídala práce v kuchyni a úklidu areálu. Bylo nás tam v rámci týdne od dvou do šesti lidí. Byli jsme úplně vyřízení, hotoví a všichni jsme zhubli :). Smrděli jsme po přepáleném oleji a všem možném. Když jsme zrovna nepracovali, klepali jsme kosu, protože o nějakém zázemí pro civilní zaměstnance jsme si mohli nechat jenom zdát. Ale neměli jsme depku, necítili jsme se podřadní, nikdo nás nebuzeroval, neohrožoval. Naopak jsem měla dojem, že se ještě kde kdo zajímá o to, jestli nám něco nechybí a bylo mi to hrozně divné.

Naopak horší zkušenost mám z běžné práce, dlouhodobé, kde by po určité době měl každý vědět, kde je jeho místo. Ale u nás to pořád jaksi neplatí.

20.10.2019