Mezi světy

Chvíli mi trvalo, než jsem přijala knihu jako osobní deník z cest, aniž by se mi ozýval v hlavě hlas autorky, jak ho mám naposlouchaný z rozhlasu a skutečně jsem se začetla. Její mluvené a psané slovi jsou hodně odlišné, ostatně jako asi u většiny z nás, jen u Lucie Výborné má její hlas každý tak moc pod kůží. Jinak je to opravdu jen deník, ne cestopis. Její zamyšlení byla určitě zajímavá, jde vidět její široký rozhled a sečtělost, to mě bavilo a bylo to inspirativní. Kdyby byly záznamy doplněny i o cestopisná fakta, určitě by byla kniha celkově dotaženější.

souhlasím s Pasadenkou níže: ač si rád poslechnu rozhovory Výborné v rozhlase, tahle knížka je spíš instagramovým profilem na papíře se vším tím sebezahleděním a sebeprezentací (na správných místech a mezi správnými lidmi), bublinou fanoušků, motivačními hláškami, upravenými fotkami a reklamou na sponzory; není to cestopis s fakty a zajímavostmi o navštívených místech, ale záznam pocitů a hlášek

Líbilo se mi moc. Klobouk dolů před Luckou... Zírám, jakou má páru! Cestopis mě bavil, zpočátku jsem se trochu ztrácela v lezecké hantýrce, ale hltala jsem každý zdolaný vrchol a vše, co cestu k němu provázelo. Líbily se mi i skoky do světa žurnalistiky a přemety, které autorka musela v krátkém čase dělat, když vlezla do pomyslného portálu a ocitla se rázem v jiném světě. Myslím, že ty žurnalistické vsuvky ten kontrast světů tam venku - v horách a v uspěchané civilizaci, jen podtrhují. Líbil se mi epilog. Přesně vím, jaký tento pocit je. V horách, v kopcích nebo kdykoli, když jsem sama ve volné krajině, přesně tohle cítím.

Asi jsem udělala chybu, že jsem poslouchala jako audioknihu a tím pádem přišla o pravděpodobně krásné fotografie. Ale i tak se mi to líbilo. Někdy to sice působilo chaoticky, ale při hektickém způsobu života Lucie Výborné to vlastně ani nemůže být jinak.

Lucie je člověk, který se pohybuje mezi několika světy: věnuje se moderování (ať už v rozhlase nebo na charitativních akcích) a miluje náročné, až extrémní sporty, hlavně horolezectví. Samozřejmě má i svůj soukromý svět uvnitř své rodiny. O tom se ale moc nezmiňuje, což je pochopitelné.

Více se zmiňuje o lidech, se kterým dělala rozhovory (M. Svatošová, R. Honzák, B. Pomahač a spousta dalších). V těchto rozhovorech jde poznat její citlivou a empatickou duši.

Líbily se mi dva citáty z knihy:
"Mám radši sny než vzpomínky" (horolezec Gaston Rébuffat)
"Vydrž, vole, Bůh Tě zkouší" (psychiatr Radkin Honzák)

Poslechnuto jako audiokniha, protože slyšet to přímo od autorky je víc než fotky. Kniha je skvělá, ale kdo čeká cestopis nebo literaturu naučnou, tak bude asi zklamaný. Je to spíš kniha duchovní, niterná, a vlastně jsem z ní měla úplně stejný pocit jako z Dalajlámovy kočky, kterou jsem náhodou poslouchala předtím. Krásné pohlazení po duši. Nemám ráda zimu, po horách nelezu, ale na tom přece vůbec nezáleží. Každý máme to své, co nás nabíjí a navozuje vnitřní klid, i když je pak tělo třeba zhuntované. :-)

Lucii mám rád a respektuji, jen jsem měl jiné očekávání od knihy.

Paní Výbornou obdivuji hlavně za její roli v rádiu, než za její horalský ambice a toulky. Přestože lozí po vrcholcích, které mě zase tolik nelichotí, takto bylo poutavé, i když ne tolik poučné. Bavila mě Antarktida různé medailonky od hostů. Zdolávání hor a osobní přemožení i třeba na úkor Vánoc s rodinou mi zase zavánělo trochou sobečna. Úžasný člověk rozhodně ano, vzhlížím k ní aneb "kdo se bojí sere v síni", ale zároveň bych jí třeba potkávat denně spíš nechtěl. Světlo pro světlušku a moderování je ale další záslužná práce.

Radost číst!!! Byla to nádherná kniha. Užila jsem si ji do poslední stránky. I s těmi krásnými fotografiemi.
" Miluju hory,moc toho nenamluví a stojí pořád zpříma". K tomu není už co dodat.

Docela zajímavá kniha o lásce k lezení a přírodě. Cenná osobní zpověď o tom jak je někdy těžké zkombinovat své koníčky a práci. Navíc kniha namluvená samotnou Lucií Výbornou.

Strašně ráda čtu cestopisy a úplně nejvíc z cest, kam se nejspis nemám šanci dostat. Havaj ani Afghánistán mě uplne neláká, ale Antarktida moc. Mám v plánu Ohňovou zemi a kdoví, třeba se i díky Lucce vydám ještě kus na jih:). Protože popsala drsnou, chladnou a krasnou, bilou a tichou krajinu opravdu dokonale. A samozřejmě součástí knihy jsou prenadherne fotky.

Jinak jsem vůbec netušila, že je Lucie takový dobrodruh. Klobouk dolů před její fyzičkou a optimismem.

Cestopisná kniha Lucie Výborné Mezi Světy čtenáře zavede do Antarktidy, na vrcholky hor,do Afghánistánu nebo na Havaj. Je to jiná Lucie než ji známe z rádia či televize. Obdivuji její výřečnost, nadhled i humor. A přestože cestopisy nejsou mým šálkem kávy, tento mohu doporučit.

Sedím a poslouchám, ani nedutám. A prostě žasnu.

"S vedomim vseho proziteho to muzu klidne napsat: videla jsem zacatek i konec sveta a jeho podstata je daleko LASKAVEJSI, nez si vetsina z nas umela nebo umi predstavit."

Tohle byla ohromne zvlastni kniha. O umeni ptat se, naladit se na druheho u L.V. vim, ale o jejim druhem sportovnim zivote? O tom, ze useda k mikrofonu po x hodinach jizdy autem osprchovana jen deodorantem? O pevnem rozhodnuti delat vystupy pro sebe, bez svetel reflektoru a nalepky sponzora? Navic v padesati? Obdiv.

Moc me bavily ustrizky z vysilani, to ze v knize otevrene otvira nespavost, vycitky mamy a manzelky, ktera pri ceste za svymi sny nechava svou rodinu jinde i dalsi tezka mista...

A zaverecna antarktida? Ta me posadila na zadek a pripomnela mi me zablesky, kdy jsem si uvedomila (nebo pripomnela?), ze VSE JE JEDNO. Schodou okolnosti jsem je take zazila v tichu prirody. Tam, kam hluk a spech civilizace muze jen stezi. Tesim se na dalsi setkani a dekuji Lucii za pripomenuti, ze honba za temito momenty, zpet k sobe, domu, dava smysl.

Ač se kniha může zdát zmatená (přeskakování v čase, rozhovory z rádia, různá písma), orientovala jsem se a bylo to asi k věci. Výrok: " Vydrž, vole. Bůh se kouká.", mě dostal. A poslední část z Antarktidy to byla krása. Jen nevím, kde na to všechno paní Lucka bere energii. Tu jí závidím, ale přeju. Sobecky, ať se máme zase na co těšit.

Lucie je mi velice sympatická. Obdivuji její energii a hlavně vnímání života každým smyslem a obrovské nasazení- nenechat si utéct ani pidikousek té krásy. Mít tak její cit pro vnímání světa! Z knihy jsem byla chvíli trochu zmatená- přeskakování různých míst, roků, mezi kapitoly rozhovory hostů rádia - asi bych jinak uspořádala - ale vše odpuštěno, neboť mne nabyla tak neskutečnou krásou a hravostí a neuvěřitelnou silou. Díky knize jsem mohla po jejím boku vše prožít s ní. Paráda! Prosím - prosím Lucko ještě nám toho hodně posílejte do tisku - je to lék! Děkujeme a držte se!

Popis druhé strany života moderátorky a matky. Knihu bych asi nenazvala cestovatelský deník, ale druhá tvář moderní ženy. Krásné vyprávění.

Tak bohužel mě kniha vůbec neoslovila. Nebylo v ní nic podrobnějšího, jaké bylo počasí, jak vysoké byly hory. pořád jen, že lezou tam a pak zas tam.
A o Antarktidě, která byla alespoň trochu zajímavá, také jen zkratkovité pojednání. Nic kolik bylo mrazu, jak foukalo apd. Za mě slabých 50%.
Nejpodrobnější knihou o cestovaní Antarktidou je kniha od Mika Horna: Antarktida: můj životní sen. moc doporučuji.

Audiokniha byla Výborná :D

Posloucháno audio s hlasem samotné autorky. Neuvěřitelná žena s takovou chutí do života a hlavně s touhou po objevování krásných a neobvyklých míst, objevování svých možností a limitů. Doporučuji.