Cestou špendlíků nebo jehel

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Manželský pár, Bohumil a Bohumila, se společně s mentálně postiženým synem přestěhuje z Prahy do malé vesnice v pohraničí, aby vyřešil svou manželskou krizi. V horkém létě se pokoušejí zapadnout mezi místní, drobná nedorozumění přisuzují nejprve své odlišnosti a neschopnosti pochopit venkovské prostředí. Avšak malých i velkých lží, podivných náhod a nepříjemných incidentů přibývá a pocit ohrožení sílí. Tušení, že jejich chalupu na dně rokle každou noc obchází velké zvíře, podivně koresponduje se záhadnými letáky s pohádkou o vlkovi, které nacházejí v místní nálevně. Jedné noci se Bohumil a Bohumila vracejí do prázdné chalupy – kluk zmizel. Podivné události vyvrcholí třetí den po chlapcově zmizení, kdy se před chalupou manželů shromáždí všichni vesničané ve slavnostních úborech. Převrátila se bizarní hra místních vidláků v jakousi zvrácenou podobu moderního folkloru? Jde jim o život? A co se stalo s klukem? Vesnický román, který chcete číst v bezpečí města....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/464136/big_cestou-spendliku-nebo-jehel-KcS-464136.png 3.580
Nahrávám...

Komentáře (27)

Kniha Cestou špendlíků nebo jehel

Alma-Nacida
15. května

Tak vidím, že jsem asi v menšině, když si představuju horor jako nepojmenované blížící se nebezpečí spočívající víc v atmosféře, že detailní popisy hnusu a ukrutností. Ty jsou pro mě prostě jen hnusné.
Jinak bych se mohla podepsat pod komentář saman001, rozpitvávání každého myšlenkového pochodu mi rychle všechny postavy otrávilo. A jo, vesnice bývá drsná, ale zas že by tam byli všichni uchylní, to taky ne. Celkově maximálně průměr, dvě a půl hvězdy

hungryreader00
21. dubna

Ač si nejsem úplně jistá, zda jsem pochopila ten konec, musím dát 5 hvězd. Autorka tak autenticky vystihuje myšlenky a vztahy. Její popisy vesnické přírody a počasí jsem skoro fyzicky cítila. A ta hrůza z celé knihy jenom čiší. Její morbidní a kruté popisy určitých "věcí" dodaly příběhu atmosféru místa, kde rozhodně nechcete být. A ty metafory! Ty byly naprosto skvělé! Příběh vlka se chvílemi i doslova prolínal s dějem. Jen ten konec. Nedá mi to spát! Musím vědět, co přesně se tam stalo. Rozhodně doporučuju!


Sorrow
01. dubna

Zmatek. To je bezprostřední pocit, který jsem po dočtení knihy pocítila. Ihned jsem si začala dohledávat související recenze, abych se přesvědčila, že jsem četla správně, a že mi něco podstatného neuniklo mezi řádky. Asi neuniklo, ale... 

Hned od začátku kniha zaujme a zcela pohltí stylistikou. Nedá se jinak, než použít klišé - slova i věty ožívají, působí na vaše smysly a vše popisované, jako byste sami prožívali. Úmorný žár parného léta, otravné mouchy, intenzivní déšť, rozškrábané jizvy nebo ruku strčenou v útrobách rodící krávy. Říhová používá neobvyklá slovní spojení a obraty, její sloh je vybroušený a velmi naturalistický. Zejména v první části zůstává děj samotný spíše upozaděný, ačkoliv čtenář tuší, že se ve vesnici rozehraje něco velice temného. Zprvu není jasné, co se reálně děje, a co se pouze honí hlavami aktérů, po půlce už ale kniha dostává jasnější obrysy a předehra první části plynule přejde v hlavní dějství té druhé. Po celou dobu si přitom Cestou špendlíků nebo jehel zachovává hororovou atmosféru, kterou přiživují úryvky z nejrůznějších starších verzí pohádky O červené Karkulce. Právě ta se nakonec ukazuje být stěžejním narativem a skze ni autorka metaforicky dokazuje, že vlk se schovává v každém z nás a jaké to má následky, vypustíme-li ho na svobodu. 

Přestože jsem tedy z knihy svým způsobem nadšená, vrátím se ke svému zmatení z úvodu minirecenze. Byť chápu ono metaforické spojení, přece jen mi, a to dost zásadně, chyběla hlubší motivace obyvatel vesnice. A to je vlastně hlavní a jediný problém, který s dílem mám, a proč ho nemůžu komplexně doporučit.

saman001
21. února

Dávám o hvězdy míň, protože ve slibném děsivém příběhu toho hodně přebývalo a hodně chybělo. Hodně mi vadila zbytečná rozvleklost nekonečného vrtání se v citech a necitech skoro všech postav, hlavně proto, že pořád dokola, zbytečná krutost, která se rozepisovala tak vydatně, až vyzněla lacině a do ztracena, zbytečné polovičaté náznaky, protože buď něco naznačím a pak do toho nevrtám, nebo nenaznačuju a řeknu to a naprosto jsem nepochopila, co ten konec. Přitom je to škoda, protože tím utrpěl dobrý nápad, spousta skvělých postav a šance na originální český horror. Musím zkusit i jiné autorčiny věci.

Jizi
28. ledna

Tohle není knížka o životě na českém venkově. Nesnaží se zobrazit, jak se u nás žije v Horní Dolní pod Smrkem, Kdo si chce přečíst knížku o životě na českém venkově, sáhne po jiném autorovi či autorce - po takovém, který si za cíl klade zasadit děj na český venkov.
Toliko řečeno, vyrazme do Podlesí.
Na místo odtržené od světa a zároveň kousek od Hradce a vlastně i od Prahy. Na místo, kam když jedete, nepotkáte velmi dlouho (podezřele dlouho) žádné jiné auto. Není to Shyamalanova vesnice, ze které byste nemohli jen tak odejít, ale tak trochu vlastně je. Není to načinčané místečko jako v Hot Shots, ale vlastně taky tak trochu je. Není to reálná vesnice jako ta ve Slídilovi od Frenchové, ale taky tak trochu je.
Je to místo, které budete poznávat. Nejen jeho kulisy a obyvatele dávné, nové i dočasné, budete poznávat to, co je pod povrchem, to co vás obklopí, to co není vidět, ale vy to vnímáte, ach bože, jak moc to vnímáte, smrdí to a ten smrad, to není kravín, to je něco mnohem horšího. Z toho se nezvedá jen žaludek, z toho se svírá krk i srdce.
Bohu nemilý Bohumil a bohu stejně tak nemilá Bohumila přijíždějí začít znovu. Jsou spolu a jsou si cizí, někdo přešlápl a někdo nepodržel, někdo mluvil, někdo mlčel, všichni to známe. Přijíždějí do chalupy v rokli, v temné, hluboké rokli na okraji vsi, kde se chlastá, kouří, bije, šmíruje, kde se zahušťují představy pěkně hustou jíškou z přepuštěného sexu vymíchaného bolestí. Kde se na utrpení nahlíží z odstupu kroku, dvou, tří. Kde se na všechny kolem nahlíží spatra, přestože se žije ve sklepě. S bohu nemilými přijíždí Kluk. Kluk jako defekt, jako závaží, jako něco, co se nepovedlo, jak mělo, co nedopadlo, jak mělo a prozradilo toho o nás tolik, že to, co teď víme, se nám hnusí víc než rození nebo inseminování krav. Je to smrdutá rána, která se nezhojí, kterou si zas a znovu rozryjeme, vytrháme stehy, sledujeme, jak hnije. Kluk neobtěžkaný jménem. Tak jako ona nebohá Karkulka, které se vlastně říkalo kapuce nebo klobouček, o níž nevíme, jestli to byla Maruška nebo Jarmilka. Karkulka. Kluk.
A v hlavní roli zvíře v nás. Vlk, kterého v duchu krmíme, vlk, kterého bychom tolikrát chtěli nakrmit ve skutečnosti. Společnost, která se krmí - schovaná za monitory, za obrazovkami, za displeji, kochá se bolestí, utrpením a násilím, rochní si v trápení jiných. Tohle není horor, kde se slastně bojíme. Tohle je obžaloba a my jsme vinni ve všech bodech.
A v hlavní roli jazyk. Vyprávění. Promluva. Symboly. Všechno má v knize Zuzany Říhové hlas, všechno. I to, o čem pro klid vlastní duše tvrdíme, že je to němé. A každé slovo tu má své místo. Četba toho jazyka bolí, fyzicky bolí - čtenář se s první stránkou vydává na cestu do lesa a musí si zvolit: jehly nebo špendlíky? Tak honem, babička čeká. A vlk taky.

fruitbueno
26.12.2021

Něco tak hrozného jsem už dlouho nečetla. Atmosféra by se dala krájet, byla neúprosná, děsivá a hororová zároveň, vše vlastně od začátku směřovalo k jedinému konci, přesto ve mně někde vevnitř něco volalo, aby vše bylo jinak. Krutý příběh o vlcích v nás. Opravdu silné čtení, kterému by víc než slušelo odstranit chyby a překlepy.

lencin
24.12.2021

Zvláštní kniha. Vynikající popisy atmosféry (až hororová) a lidského prožívání sebe sama. Na mě tam ale bylo příliš mnoho neřečeného,což mě znervózňovalo a trochu i mátlo.

petrarka72
14.12.2021

"Kam jsme to došli, milý můj?" Nemocná vesnice na konci světa, muž, žena a dítě prý Bohu milí, rodící krávy a roztrhané slepice, ztrácení se v lese i v ději, pohádka o Červené Karkulce a hry o vlkovi, vynikající atmosféra a vytříbený jazyk. (A v roli redaktora Miloš Urban. Příznačné.)

1