Zápisník alkoholičky
Michaela Duffková
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/429531/bmid_zapisnik-alkoholicky-bVu-429531.jpg
4
767
767
Poslední sklenička dnes už popáté. Kniha podle blogu, který získal cenu Magnesia Litera. Michaela Duffková je mladá matka, která se rozhodla otevřeně promluvit o své závislosti na alkoholu i o složité léčbě. Chcete vědět, proč je tak těžké přiznat si problém s pitím? Proč není překážkou závislosti ani malé dítě? Co bylo autorce motivací k léčbě a jak vypadal první rok po ní? Všechny odpovědi přináší otevřená a přímá zpověď abstinující alkoholičky. Upřímně sdílená zkušenost o pádu doslova na dno vzbudila velký zájem veřejnosti, Michaela získala za svůj blog cenu Magnesia Litera a začala o závislosti veřejně přednášet. Dnes se věnuje svému vysněnému projektu – centru pro prevenci a léčbu závislosti na alkoholu. „Příběh Míši Duffkové je skvělým příspěvkem k destigmatizaci ženského alkoholismu a současně unikátní výpovědí o bolesti i naději.“ prof. PhDr. Michal Miovský, Ph.D. přednosta Kliniky adiktologie 1. LF UK a VFN... celý text
Přidat komentář
Velké zklamání. Kniha je k mému překvapení rozdělena na 3 části s krátkým dodatkem. První část je příběhem alkoholu, který autorka velmi pěkně popsala. Příběh je prokládaný fb bloky, které jsou vlastně shrnutí předchozího vyprávění. Přijde mi to zbytečné, ale ok. Druhou a třetí část hodnotím jako zbytečné natahování knihy, kde je spoustu slov o ničem. Dodatkem jsou vzpomínky rodiny na autorky těžké období, což mi přišlo zajímavé, přesto od jejich vyprávění jsem čekala trošku více..
Knihu jsem četla, protože se chystám na film.. doufám, že zfilmovaná bude pouze první část.
Kniha je psána opravdu nezajímavě, ale pro lidi, kterých se problematika alkoholismu týká, to má jistě velkou cenu.
Přesně jak píše v komentáři Bastien581, není třeba nic dodávat. Zde tolik zmiňovaná repetitivnost se opět odvíjí od faktu, že se jedná o původně blog doplněný o pár dalších zápisků a uspořádaný do knihy. Autorka to nicméně nezastírá, a pokud tu knihu opravdu čtete, tak to víte a nemělo by vás to překvapit. Literární hodnota za mě žádná, autorka nemá nijak vytříbený literární (ani žádný jiný) styl, ale věřím, že jako výpověď pro lidi, kteří si procházejí podobnou zkušeností, to má hodnotu opravdu vysokou. Na Zápisník abstinentky se nechystám. Smekám nicméně před odvahou autorky jít s kůží na trh i s ohledem na vztahy, které popisuje se svými nejbližšími, a které raději nechci hodnotit.
Není to literatura, je to překlopený blog do tištěné podoby. Jako blog to funguje, jako kniha nikoliv. Literární hodnotu to nemá. Jako výpověď je to ale pro mnohé jistě téma.
Kniha se těžko hodnoti, v komentářích se casto objevuje, že v knize jsou porad ty same vety a ano asi opravdu ze pani sla do vinoteky je tam casto, ale ono to tam patří, když píše o tom jak to bylo... prijde mi, ze autorka se opravdu snazila sdelit vse, ale zaroven nektere veci vynechat... ale určitě je to kniha, ktera by nekomu mohla pomoci
(SPOILER)
Dumala jsem, kolik této knize dám hvězdiček, protože takový příběh se hrozně těžko hodnotí. U mě by asi počet hvězdiček nebylo hodnocení díla, ale hodnocení autorky a tu hodnotit nechci.
Poslouchala jsem to jako audioknihu v letadle a kolikrát jsem se přistihla, že klimbám. Některé věci se tam dost často opakují.
Příběh jako takový je (jako každá autobiografie) zajímavý, ale nedokážu se ubránit pocitu, že to není tak do hloubky, jak by asi mělo. Například mi přijde, že u manžela a vztahu jako takového tam spousta věcí chybí a tím pádem mám pocit, že z manželovy strany tam nebyla vůbec žádná podpora. Autorka zmiňuje opakující se urážlivé sms, vyhrožování přes dceru, facky... A najednou bum! Chybí mi manžel a následuje happy end. Chápu, že autorka šla s kůží na trh a asi nechtěla zacházet do úplných podrobností, ale tohle by si možná zasloužilo trochu víc, abychom to pochopili lépe a nesoudili.
Smrt tatínka mě rozplakala a tohle mi přijde jako taková ta rána, kterou abstinent málo kdy zvládne. Míša jí zvládla a velmi jí za to obdivuji.
Tak či tak Míše smekám klobouk a držím palce!
Mé hodnocení je spíše neutrální, určitě zajímavé, nicméně chvílemi nezáživné, stále se opakující problémy, hádky. Obdivuji autorku, že šla s kůží na trh a vše popsala.
Z knihy mám smíšené pocity, asi jsem očekávala více do hloubky rozebrané téma alkoholismu, detoxu a léčby. Tato pasáž mi přišla stručná a hodně se opakující.
Druhá polovina knihy za mě byla slabší, neustále se opakující hádky s manželem, stokrát jinak a vlastně se člověk ani pořádně nic nedozvěděl. V závěru knihy naopak oceňuji pohled na věc i od ostatních členů rodiny.
Nicméně obdivuji, že šla autorka takhle s kůží na trh a fandím jí v založení Alkos centra.
Na knihu mám rozporuplný názor. Na jednu stranu obdivuji, že autorka zveřejnila svůj příběh, na druhou stranu mi nepřijde vhodné na veřejnosti takhle "pranýřovat" manželovi rodiče, popř. samotného manžela. Škoda, že na konci knihy není i pohled na věc jejího tchána s tchýni, dost by mě zajímal jejich názor a možná by to i objasnilo spoustu věcí. Ale jak její manžel na konci knihy sám prozradil, že autorka nemá jednoduchou povahu, tak to mluví za vše. Nejsem fanoušek takových blogových zápisků (raději si je přečtu přímo na blogu než knižně), ale četlo se to celkem dobře, jen ze začátku se dost opakovaly v každé další kapitole věci z předchozí kapitoly. Fandím autorce v založení Alkos centra. Je potřeba více mluvit i o takových tématech.
Autentické zápisky jak snad do toho člověk může spadnout. Přečteno během pár dní a určitě chci jít na film.
Přiznám se, že jsem čekala více příběhů z doby, kdy autorka pila, když další knihou je Příběh Abstinentky. Ale jinak se to četlo dobře. Myslím, že je super, že se do toho autorka vůbec pustila, je třeba o tom dávat vědět, že se tyhle věci dějí obyčejným lidem. Strašně ji fandím, že to zvládla na první léčení a ukázala světu, že to jde.
Přepisy blogů nebo jiných stránek z internetu nejsou obecně moje oblíbené a tady se mi to potvrdilo.
Téma je hodně těžké a klobouk dolů před autorkou, že dokázala zabojovat. Jen mi tenhle styl prostě nesedí.
No, co si budem, o hodnotné literatuře se zde, dle mého skromného názoru nelze příliš baviti. Přesto, tuto knihu považuji ve svém životě za velmi důležitou, poněvadž díky tomuto dílu jsem si uvědomil, že se mě též začíná zmocňovat démon s názvem Alkoholismus.
Tímto surovým popisem autorce patří můj vřelý dík, otevřela mi oči.
Zápisky alkoholičky Míši, která začala pít na mateřské dovolené v domě manželových rodičů, vypráví o jejím boji s alkoholem a pozdější nemocí. Svěřuje se také s manželskými problémy, kdy se chtěla rozvést, s manželem si každý našel nového partnera, aby se zase dali dohromady. Podívala jsem se i na její třináctou komnatu na ČT, kde už se chlubila druhým dítětem.
Ke knížce jsem se dostala, když jsem testovala půjčování auditoknih z veřejné knihovny, a musím říct, že jsem ráda, protože knížka byla v audio verzi fajn. Nejdříve mě mátlo, proč v audioknize vždy za sebou je dvakrát ten stejný příběh, ale co jsem pochopila zde z komentářů, je to kvůli zveřejňování blogových příspěvků. Michaela má bezesporu vypravěčský talent, díky tomu je knížka dobře poslouchatelná, protože alkoholismus je svinstvo, jak praví klasici. Ostatně řada komentářů zde se naváží do ceny Magnesia Litera pro tuto knihu, tak možná jen upřesnění pro ostatní, že tuto cenu získal ten původní blog, ne tato knížka. Knížkou jsem si opět potvrdila, že sklony k alkoholismu či závislostem obecně mohou být vrozené, chcete-li dědičné, tedy skutečně se jedná o nemoc, která se objeví, když se spojí predispozice s podmínkami k ní - s životní situací (stejně jako nádorové buňky jsou v každém z nás, ale jen při oslabení organismu se objeví rakovina), věřím tomu. Jinak bych si neuměla vysvětlit, že mladá krásná holka, která tak miluje svoji rodinu a má maličké dítě, to dotáhne až na samotné dno. Velký obdiv za to, co nastalo pak, za založení Alkosu, to je opravdu skvělé. Osvěta a pomoc postiženým, to je perfektní projekt. I proto dávám 4 hvězdičky a Míše moc fandím.
Tohle vyhrálo cenu? První polovinu knihy čteme jedno a to samé dokola. Kolikrát mi paní autorka sdělila, že jde do vinotéky ani nespočítám. Nemluvně o tom, že do děje knihy motá i příspěvky z facebookové stránky, takže čtete příběh a znovu si to stejné přečtete ještě jednou ale jako formu sociálního příspěvku. Jako proč? Do knihy zahrnuje i své problémy s manželstvím a tomu se velmi intenzivně věnuje druhou polovinu knihy. Tak teď nevím jestli čtu zápisník alkoholičky nebo zpověď nerozhodné manželky. Může mi někdo vysvětlit proč čtu o tom jak se s manželem rozchází, schází, rozvádí a nerozvádí a žije s ním a nežije s ním? Zatím nejslabší biografie, kterou jsem četla.
(SPOILER) Konec slabší, víc zaměřené na vztahy než jsem čekal, některé pasáže spíš pro ženy, ale na druhou stranu, některé pasáže i pro nás násosky. Oceňuji Michaelu že šla s kůží na trh, určitě to nebylo jednoduché. V pasáži kdy se Míše oběsil otec jsem skoro brečel.
Ukažte mi na rodinu, ve které se nenajde alespoň jedna černá ovce. Jojo. Některé situace si umím představit až nepříjemně živě.
Tyjo, Míšo, jste frajerka. Ať se Vám daří.
Věděla jsem předem, že tohle bude obtížná četba a nebýt čtenářské výzvy, tuhle knihu bych si s největší pravděpodobností nevybrala. Ale nakonec jsem ráda, že jsem po titulu sáhla. Velice oceňuji autorčinu odvahu upřímně a bez příkras popsat, jak se vůbec stala alkoholičkou, a jak probíhal její nelehký boj, který musela svést sama se sebou i se svým okolím, aby se mohla vrátit na správnou cestu a opět začít žít plnohodnotný život a být co nejlepší matkou pro svou dceru.
Závislost na alkoholu je problém, který je společností dost často opomíjen a bagatelizován nebo úplně přehlížen. O to víc je mi sympatická autorčina snaha svou výpovědí na problém upozornit a zviditelnit ho.
Nejsem přesvědčená, že by o sobě autorka smýšlela jako o spisovatelce a z mého pohledu to ani není důležité. Svým počinem prostě chtěla jen docílit záměru vyburcovat společnost a změnit tak vnímání problému. A pokud tato snaha povede k zpřístupnění potřebných informací a pomůže alespoň jednomu člověku, je to dobrá cesta a úctyhodná aktivita.
Některé aspekty autorčina života mi byly dost známé, protože jsem se s nimi ve svém životě také potýkala, naštěstí pro mě jsem je dokázala řešit ne tak zničujícím způsobem.
Moc autorce fandím ohledně aktivit spojených s neziskovou organizací, dokazuje tím, že je oddaná svému přesvědčení.
Každopádně jsem ráda, že jsem si knihu přečetla a získala tak nový náhled na věci, které mě samotnou dlouho ovlivňovaly a svým způsobem mě i trápily. život s alkoholikem opravdu není snadný a ta zkušenost vás poznamená na celý život. Ale díky této knize jsem dokázala pochopit pár věcí, které mi dříve unikaly a to je pro mě přínosem.
Štítky knihy
ženy rodinné vztahy alkoholismus závislosti podle skutečných událostí Magnesia Litera
Autorovy další knížky
| 2020 |  Zápisník alkoholičky |
| 2021 | Zápisník abstinentky |
| 2024 |  Zápisník nealkoholičky |
Pokud bych knihu hodnotila za otevřenost, osobní příběh, tam není co vytknout. Je obdivuhodné, jak se autorka s démonem alkoholu poprala a moc jí držím palce. Taky určitě palec nahoru za zveřejnění jména. To má fakt grády. Z hlediska literárního mi ale kniha přijde hrozně slabá. Nevadí mi, že se toho furt dokola dost opakuje, ale vadí pár nesrovnalostí, když třeba píše, že je ráda doma s knihou, ale pak neví, že existuje Magnesia litera, to mi nějak k vzdělanému člověku nejde. Pak taky mi chybí něco z vnitřního světa, je tam zmíněno, jak visí na psech, ale vlastně skoro nejsou zmíněni. Kdo se o ně staral, když ona nemohla? A taky pořád pohovory do práce... Ale nic víc. Připadá mi, že hodně obviňuje okolí, manžela, kamarádky... takové zjednodušování. To mě nebavilo.