Zápisník alkoholičky
Michaela Duffková
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/429531/bmid_zapisnik-alkoholicky-bVu-429531.jpg
4
714
199
Poslední sklenička dnes už popáté. Kniha podle blogu, který získal cenu Magnesia Litera. Michaela Duffková je mladá matka, která se rozhodla otevřeně promluvit o své závislosti na alkoholu i o složité léčbě. Chcete vědět, proč je tak těžké přiznat si problém s pitím? Proč není překážkou závislosti ani malé dítě? Co bylo autorce motivací k léčbě a jak vypadal první rok po ní? Všechny odpovědi přináší otevřená a přímá zpověď abstinující alkoholičky. Upřímně sdílená zkušenost o pádu doslova na dno vzbudila velký zájem veřejnosti, Michaela získala za svůj blog cenu Magnesia Litera a začala o závislosti veřejně přednášet. Dnes se věnuje svému vysněnému projektu – centru pro prevenci a léčbu závislosti na alkoholu. „Příběh Míši Duffkové je skvělým příspěvkem k destigmatizaci ženského alkoholismu a současně unikátní výpovědí o bolesti i naději.“ prof. PhDr. Michal Miovský, Ph.D. přednosta Kliniky adiktologie 1. LF UK a VFN... celý text
Přidat komentář
(SPOILER)
Za mě celkem zklamání. Čekala jsem vyprávění víc do hloubky, když už autorka říká, že se toto téma moc neřeší.
Čekala jsem, že bude konkrétnější, popíše situace... ale doba jejiho pití byla v knize poměrně krátká.
Z popisu mi její manžel byl dost nesympatický a sobecký. A vyhrožovat dítětem může jen ubožák. S tím bych už pak nechtěla nic mít.
A konec...no, autorka má můj obdiv, že se s pitím zvládla vypořádat, zároveň mě ale překvapuje, že to zvládla na první dobrou.
Zvědavost jsem ukojila a vím, že se ke knize nevrátím, škoda peněz.
Vlastně i její pokračování Zápisník abstinentky je takové vyprávění letem světem.
Knihu jsem přečetla jedním dechem za jedno odpoledne/večer. Velmi čtivě napsáno. Budí emoce, kladné i záporné. Je to zajímavý vhled do problematiky alkoholismu.
První polovinu knihy se neustále opakuje, že někde vytuhla a cítí se hrozně. Druhou polovinu zase, že vázne komunikace s manželem a cítí se hrozně. Za celou dobu se neobjeví žádná konkrétní situace nebo následek. V podstatě jako by se pár let neviděla s kámoškou a teď ji narychlo shrnula co se dělo. Syrové a bez cenzury? Fakt ne, když ani nejdeme pod povrch. O závislosti také nic nového (to, že je svině asi ví každý). Prostě o nicem - jsou lepší zdroje.
O závislosti na alkoholu jsem nikdy žádnou knihu nečetla. Tato byla první a je skvělá. Míša je skvělá. O této problematice málokdo mluví, přitom lidi trpící závislostí na alkoholu je hodně. Sama mám v rodině vyléčeného alkoholika..., bohužel to zanechá jizvy. Kniha se četla sama, nemohla jsem přestat. Chvíli mi bylo do place, na konci už jsem se usmívala. Klobouk dolů a autorce držím palce
Před přečtením knihy jsem měla trošku mylně nastavené očekávání. Myslela jsem, že zápisník bude detailněji popisovat jednotlivá stádia. Kniha se i tak četla jedním dechem, právě pro svoji autenticitu. Velmi obdivuji, že šla autorka s kůží na trh a svoji zkušenost se závislostí přeměnila na poslání.
Zajímavý vhled do zivota alkoholika a s alkoholikem. Mám obrovské štěstí, ze toto nemusím v rodině řešit, ale bohuzel vim o někom ze svého okolí, kdo je přesně na té špatné cestě. Bohužel si to (zatím?) není schopna přiznat. Míše přeji ať se drží a daří se jí v tom co dělá.
První čast šla hned k věci, to bylo dobré. Syrové.
Dál je to těžké, přestože jde o popis skutečného života, vůbec jsem s hlavní postavou nesoucítil, protože to byly akorát stížnosti na manžela a jak jim nefunguje vztah, jak se musí rozvést a pak...se zas dají dohromady...a zase...a zase. Pak mnoho stránek o tom s kým kdy mluvila a jak jí kdo chválil a co všechno udělala. Zmínka o tom, že při psaní knihy nečetla jiné knihy aby to neovlivnilo její styl...jaký styl? Byl to jenom popis. Žádné nastínění charakterů ostatních, motivací, ničeho.
Naproti tomu část s pohledy ostatních zůčastněných osob byla velmi zajímavá a odvážná. A na několika místech autorka ukázala, že je schopná dost hluboké introspekce.
Mám z toho rozporuplné pocity. Když to porovnám třeba s dětmi ze stanice zoo tak tohle je o několik úrovní níže.
Zklamání, jinak se to nazvat nedá. Čekal jsem osvětu co se děje v mysli alkoholika když má nutkání se napít, co prožívá pro pohledu na alkohol, jak k tomu dospěje, jaké má pocity při detoxu, při odvykání....tady to bylo psáno příliš povrchně a spíš jako soužití s alkoholikem. Druhá polovina knihy je ve stylu "já jsem nejlepší, tak koukejte, zachráním svět ". Udělám ze sebe celebritu a budu všem radit co dělají špatně, nakydam špínu na všechny okolo a spalím mosty.
To že dokážu umíchat maltu ze mě zedníka neudela.
Gratuluji že se z toho autorka dostala, ale takovýto počin v podobě knihy v tomto stylu si mohla odpustit.
Tuto knihu jsem četla ze zvědavosti. Alkoholu neholduju...
Nicméně Paní Michala má můj obdiv
Člověk, který nemá zkušenosti s alkoholismem, tak snadno druhého odsoudí, kor když jde o alkoholismus ženy a matky, ale z každé závislosti je těžké se dostat. Některá závislost ubližuje jen samotnému jedinci, ale u alkoholu je to horší, že ubližuje i spoustě lidem žijícím s tou osobou. Držím palce všem, kdo se z tohoto pekla dostanou a je vidět, že to opravdu jde, ale jednoduché to není.
Uff, to bylo těžké čtení. Mám podobnou zkušenost v rodině, proto jsem chtěla pochopit alkoholismus ze strany alkoholika. Znova jsem cítila bezmoc, to, že nikdo nemůže alkoholikovi pomoct, pokud on sám nechce. Bezmoc, která vyšťavuje alkoholikovo okolí. Téma je to silné a v našich podmínkách důležité.
Z literárního hlediska na mě působilo rušivě prolínání příspěvků na FB a opakování téhož v textu knihy. Příp i to, že občas tam byla deníková datace, občas jen přibližné období. Proto jsem pár hvězd ubrala.
Každopádně klobouk dolů za odvahu sdílet a pomoc ostatním...
Musí být hrozně těžké, aby se člověk dostal ze závislosti na alkoholu nebo drogách.
Spisovatelka se snažila napsat knížku, která by ukázala čtenářům, jak je to složité.
I když jsem ke konci knížky měla problémy vydržet její chování, tak kniha byla zajímavá.
Myslim, ze autorka to ve sve knizni zpovedi dobre vystihla. At uz alkoholicku ve svem okoli poznate sami, varuji vas jini nebo se zkratka jinym zpusobem dozvite o alkoholove zavislosti (zejmena pak zeny) - co dal? Co s tim? Jak to budete resit?
Nijak.
Chceme verit vsem lzim, ktere nam vyklada. Vzdyt zase tak zle nevypada, doma to ma blby, rodina ji asi pomuze ne... Kecy na druhou. Ale nikdo z nas nechce napr. matku tri deti videt na vlastni oci lezet oblicejem v blate s uvolnenym mechyrem. To vazne ne. A ten problem se neresi. Jen obchazi, omlouva, efektivne zameta pod koberec. Takze alkoholicka zustava alkoholickou. Dokud se ona sama nerozhodne ji prestat byt.
Je dobre o tom mluvit.
Tleskam pani Duffkove, ze o tom mluvit dokaze a stale mluvi.
Chápu, že to není nějaký extra literární počin, ale jako celkový pohled do hlavy alkoholika mi to stačilo. Autorku obdivuji, že s tímto šla ven.
Co se týče jejího manželství, osobně mi přišlo, že v tom období, kdy se už léčila byl její manžel až moc toxický, místo toho aby byl Míše oporou tak jí vyhrožuje tím, že ji sebere dceru Vůbec se mi to nečetlo dobre a divím se ji, že s nim vůbec zůstala.
Audiokniha
Hledala jsem něco na tohle téma do čtenářské výzvy, upřímně, moc se mi do něj nechtělo, takže když jsem narazila na tuto knihu v audioverzi, řekla jsem si, že poslouchat by to mohlo být snazší, než číst. No, ani to poslouchání nebyla zrovna odpočinková činnost. Ale stejně jsem ráda, že jsem si zvolila právě tuto knihu. Míšo, držím palce!
Knížka není nějaká beletrie, ale je velmi zajímavá. Jak bylo už psáno - obdivuji jí, že šla z kůží na trh. A přiznám se, že co jsem začala číst, až dosud jsem si raději nenalila.
Velmi obdivuji paní Míšu, že šla s kůží na trh. Že napsala svůj příběh pod svým jménem, že vydala všanc lidskému posuzování svůj život a život svých blízkých. To, jak se poprala se svou závislostí a jak se toho všeho snaží využít pro dobro jiných, je další věc hodná obdivu.
Vím, že o skutečném a velmi nedávno se odehrávajícím příběhu, který se osobně a hluboce dotýká žijících osob, se nedá psát stejně jako o románu - posuzovat, kritizovat, domýšlet si, radit, co by šlo příště napsat jinak a lépe. Přesto si neodpustím říct, že věc, která mi v knížce neladila, byl značný rozpor mezi tím, jak Míša uznává, že ji manžel byl velkou oporou, ale zároveň kdykoliv o něm píše něco konkrétního, jsou to převážně negativní věci, dle mého názoru už za hranou psychického teroru a materiálního zneužívání. To je přece velmi závažné a neumím si představit v něčem takovém žít dál. Míšin příběh přece poslední napsanou větou v knize nekončí....
Autorku a její příběh jsem neznala a nebýt čtenářské výzvy, asi bych po knize nesáhla. Držím jí palce a také lidem, kteří se závislostí bojují. Opravdu je nutné o tom hovořit.
Kniha se mi moc líbila a ještě víc se mi líbí, že upozorňuje na tak velký problém jakým je závist na alkoholu. I já sama jsem si v určitém období svého života až moc často ,,tykala" s alkoholem ale nikdy to naštěstí nezašlo tak daleko jako v případě paní Michaely. O to víc musím smeknout, že našla odvahu a chuť se svou závislostí bojovat a povedlo se jí to a ještě k tomu začala pomáhat dalším. Kniha je podle mě v podstatě vodítkem k tomu, jak se ze závislosti (jakékoliv) dostat a o to šlo určitě především.
Štítky knihy
ženy rodinné vztahy alkoholismus závislosti podle skutečných událostí Magnesia Litera
Zápisník alkoholičky
Dvě hvězdy = za literární úroveň; za to, co autorka udělala pro boj proti alkoholismu dávám pět hvězd