Nabarvené ptáče

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

„Autobiografický“ román líčí osud malého židovského chlapce, který sám prožil druhou světovou válku na zaostalém venkově kdesi v prostoru východního Polska či Ukrajiny. Osamělé dítě působilo jako vetřelec a ve vypjatém období aktuálního ohrožení bylo vystaveno všem myslitelným útokům primitivních venkovanů a hrůzné válečné poměry mělo zostřeno svou odlišností a samotou. Ve chvíli životního ohrožení se chlapec dostal mezi rudoarmějce a u nich se poprvé setkal s lidským zacházením a porozuměním. Poválečné setkání chlapce s rodiči pak nebylo vůbec snadné....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/86_/86147/nabarvene-ptace-Yh7-86147.jpg 4.2684
Žánr
Literatura světová, Romány
Vydáno · Argo
Orig. název

The Painted Bird · 1965

více informací...
Nahrávám...

Komentáře (192)

Kniha Nabarvené ptáče

Přidat komentář
Mikino00
dnes

Kniha na mě působila poněkud nevyváženým dojmem. V podstatě se jedná o sled samostatných kapitol bez smysluplnějšího propojení, které působí jako přehlídka všemožných krutostí a obsceností mající za cíl šokovat a vzájemně se trumfovat. Což trochu upozaďuje to, co kniha vypovídá o lidech jako takových. I přes to všechno bych neviděl brutalitu knihy jako přehnanou. Právě naopak. Zcela vypovídá o tehdejší nepředstavitelně kruté době.

Crozz
včera

Brutalita v románu opravdu šokující, ale jinak se četlo samo.

TomasFan
včera

Film jsem neviděl, ale kniha mě hodně zaujala. Válka brutalitu nesituovala pouze na válečné pole a do koncentračních táborů. Ale hlavně do lidí samotných a tahle kniha ji v nich plně odhalila.

Nefilim
předevčírem

Václav Marhoul dovedl svůj životní sen do dokonalosti, jenom si zkrátka nevybral tu úplně nejlepší knihu. Kosińskému čtenář zahlcený brutálními výjevy odpustí ledacos, ale Marhoul má nevýhodu v tom, že na plátně vynikne každý hluchý moment. Tam, kde kniha nabízí "odpočinek" před dalším utrpením, film drhne, scény občas nemají příčinu a vyznívají do prázdna. Nicméně jsou často natočeny líp než napsány. Nabarvené ptáče se v obou případech trmácí bezútěšnou krajinou a nenaplní svůj potenciál dojetí, protože chlapec většinou jen přihlíží lidskému zlu a když je ho příliš, jde zase o vesnici dál. Marhoul se nebál do knihy zasáhnout a občas přijde s lepší pointou než originál. Finální scéna je důkazem toho, že jeden trefný záběr vydá za víc než několik stran knihy. Škoda, že takový není celý film.

anet8843
16. září

Knihu jsem si přečetla až po tom, co jsem viděla film. Upřímně jsem si nebyla moc jistá, jestli už jsem jí kdysi nečetla, protože mi splývá téma s Plechovým bubínkem, Velkým sešitem, a ještě jednou knihou, co si nepamatuji název. Jsem překvapená, ale film byl dle mého zdařilejší než kniha.
Film byl málodějový - spousta bolestných obrazů, výjevů, které nedávaly dohromady ucelený, jasný příběh, divák se v mnohém dohadoval, byl v tom jako hlavní hrdina - zmatený, nejistý, sledující všechny ty hrůzy. Kniha byla až moc vyumělkovaná. Poláci to mají ve zvyku - přehánět a stylizovat. Není nutné uměle vytvářet hrůzy a větvit jednu za druhou, protože si pak čtenář zvykne a je mu to už tak nějak jedno.
Hodně tady je kritizován agitační konec, ale to respektuji vzhledem k době vzniku. Ale celkově mi tu chybí nějaké to vyústění, poetika konce, kterou si režisér filmu dokreslil.
Co se týče krutosti, nechutnosti. Moc nechápu, proč by tohle někoho mohlo pohoršovat nebo snad donutit knihu odložit. Tohle byla válka. Co mě daleko více děsilo byl primitivismus, vždyť to není ani sto let zpátky. Uvažovala jsem chvílemi, jestli to náhodou ještě v nějakých východních vesničkách pořád tak nějak nefunguje.
Knihu hodnotím jako lehký nadprůměr, stojí za přečtení, ale zas taková pecka, jak jsem po filmu očekávala to nebyla.

pobijecmuch
16. září

S určitými komentáři lze souhlasit, u jiných se mně zdá, že čtenář asi nepochopil obsah a poselství této knihy.
Román, který se tváří jako oživlý obraz Hieronymuse Bosche, není jenom o válce, je především o normálních lidech, o jejich pověrách a jejich hloupostech.
Toto mistrovské literární dílo je neustále aktuální, protože zlo, nenávist, teror a brutalita je pořád okolo nás i v současné době.
Kniha je perfektní, ale pro někoho, bohužel, až díky filmu pana Marhoula.

Ziriath
16. září

Představte si blíže neupřesněnou krajinu polí a bažin na pomezí Polska a Běloruska nebo Ukrajiny, na pomezí doby železné a druhé světové, kde highlightem techniky jsou plechovky vyhozené z projíždějících vlaků (z nich vyrobené ''komety'' vypadaj jako při vší primitivnosti geniální věc - proč už něco takovýho na zimu nemám?) a skleněné flašky. Míra duševní degenerace místního obyvatelstva, jak by řekl můj oblíbenec HPL, se vzpírá veškerému popisu. Co jim schází na inteligenci, však dohání mimořádnou agresivitou a nadržeností, připraveni ojet vše, co se hýbe a má díru.
Tak sem se dostane trochu tmavší, od ostatních vesničanů odlišný malý nevěřící (asi) žid, který pozoruje i zažívá absurdní řetěz krutostí, jak když přijíždí bagáž na letišti, což tvoří repetitivní vzorec a vždy když chlapec odněkud odejde, už víte, co ho čeká za rohem a říkáte si, co za krutost autor zas vymyslí.
Něco či víc z toho se mohlo stát různým lidem, ale na jednoho ptáčka mi toho přijde nějak moc - jako by se autor nechal poněkud unést, podobně jako Sosnarová vypráví o svém fiktivním pobytu v gulagu. Ve skutečnosti inbreeding neprodukuje jen markýzy De Sade, ale i Ferdinandy Dobrotivé. V knize též neexistují psí společníci, jen agresivní uštěkané ludry, které mají spadeno zrovna na něj. Bohužel poté co narazí na opravdového sadistu, ptáček objeví víru a ač jindy dokázal odejít, zrovna zde raději věří v sílu modlitby a pomoc boží. A když se objeví nacistický voják a esesák, ukáže se, že jde o jedny z těch slušnějších lidí, kteří kluka prostě nechají být.
Konci knížky je vyčítána propaganda SSSR, ale zrovna to mi nepřijde k režimu úplně pochvalné, ale naopak meziřádkově dost kritické.
Ať už je pravda kdekoliv, pobavila mě historka autora, jak jej v USA navštívila dvojice venkovských gopniků, kteří se hotovili jej zpracovat železnými tyčemi za to, že prý popisuje lživý a násilnický obraz jejich venkova.

Xylitka
16. září

Velice brutální a krutý příběh, který mě dostal na několik dní do deprese.