Nabarvené ptáče

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

„Autobiografický“ román líčí osud malého židovského chlapce, který sám prožil druhou světovou válku na zaostalém venkově kdesi v prostoru východního Polska či Ukrajiny. Osamělé dítě působilo jako vetřelec a ve vypjatém období aktuálního ohrožení bylo vystaveno všem myslitelným útokům primitivních venkovanů a hrůzné válečné poměry mělo zostřeno svou odlišností a samotou. Ve chvíli životního ohrožení se chlapec dostal mezi rudoarmějce a u nich se poprvé setkal s lidským zacházením a porozuměním. Poválečné setkání chlapce s rodiči pak nebylo vůbec snadné....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/86_/86147/nabarvene-ptace-Yh7-86147.jpg 4.2669
Žánr:
Literatura světová, Romány
Vydáno:, Argo
Orig. název:

The Painted Bird (1965)

více informací...
Nahrávám...

Komentáře (188)

Kniha Nabarvené ptáče

Přidat komentář
anet8843
včera

Knihu jsem si přečetla až po tom, co jsem viděla film. Upřímně jsem si nebyla moc jistá, jestli už jsem jí kdysi nečetla, protože mi splývá téma s Plechovým bubínkem, Velkým sešitem, a ještě jednou knihou, co si nepamatuji název. Jsem překvapená, ale film byl dle mého zdařilejší než kniha.
Film byl málodějový - spousta bolestných obrazů, výjevů, které nedávaly dohromady ucelený, jasný příběh, divák se v mnohém dohadoval, byl v tom jako hlavní hrdina - zmatený, nejistý, sledující všechny ty hrůzy. Kniha byla až moc vyumělkovaná. Poláci to mají ve zvyku - přehánět a stylizovat. Není nutné uměle vytvářet hrůzy a větvit jednu za druhou, protože si pak čtenář zvykne a je mu to už tak nějak jedno.
Hodně tady je kritizován agitační konec, ale to respektuji vzhledem k době vzniku. Ale celkově mi tu chybí nějaké to vyústění, poetika konce, kterou si režisér filmu dokreslil.
Co se týče krutosti, nechutnosti. Moc nechápu, proč by tohle někoho mohlo pohoršovat nebo snad donutit knihu odložit. Tohle byla válka. Co mě daleko více děsilo byl primitivismus, vždyť to není ani sto let zpátky. Uvažovala jsem chvílemi, jestli to náhodou ještě v nějakých východních vesničkách pořád tak nějak nefunguje.
Knihu hodnotím jako lehký nadprůměr, stojí za přečtení, ale zas taková pecka, jak jsem po filmu očekávala to nebyla.

pobijecmuch
včera

S určitými komentáři lze souhlasit, u jiných se mně zdá, že čtenář asi nepochopil obsah a poselství této knihy.
Román, který se tváří jako oživlý obraz Hieronymuse Bosche, není jenom o válce, je především o normálních lidech, o jejich pověrách a jejich hloupostech.
Toto mistrovské literární dílo je neustále aktuální, protože zlo, nenávist, teror a brutalita je pořád okolo nás i v současné době.
Kniha je perfektní, ale pro někoho, bohužel, až díky filmu pana Marhoula.

Ziriath
včera

Představte si blíže neupřesněnou krajinu polí a bažin na pomezí Polska a Běloruska nebo Ukrajiny, na pomezí doby železné a druhé světové, kde highlightem techniky jsou plechovky vyhozené z projíždějících vlaků (z nich vyrobené ''komety'' vypadaj jako při vší primitivnosti geniální věc - proč už něco takovýho na zimu nemám?) a skleněné flašky. Míra duševní degenerace místního obyvatelstva, jak by řekl můj oblíbenec HPL, se vzpírá veškerému popisu. Co jim schází na inteligenci, však dohání mimořádnou agresivitou a nadržeností, připraveni ojet vše, co se hýbe a má díru.
Tak sem se dostane trochu tmavší, od ostatních vesničanů odlišný malý nevěřící (asi) žid, který pozoruje i zažívá absurdní řetěz krutostí, jak když přijíždí bagáž na letišti, což tvoří repetitivní vzorec a vždy když chlapec odněkud odejde, už víte, co ho čeká za rohem a říkáte si, co za krutost autor zas vymyslí.
Něco či víc z toho se mohlo stát různým lidem, ale na jednoho ptáčka mi toho přijde nějak moc - jako by se autor nechal poněkud unést, podobně jako Sosnarová vypráví o svém fiktivním pobytu v gulagu. Ve skutečnosti inbreeding neprodukuje jen markýzy De Sade, ale i Ferdinandy Dobrotivé. V knize též neexistují psí společníci, jen agresivní uštěkané ludry, které mají spadeno zrovna na něj. Bohužel poté co narazí na opravdového sadistu, ptáček objeví víru a ač jindy dokázal odejít, zrovna zde raději věří v sílu modlitby a pomoc boží. A když se objeví nacistický voják a esesák, ukáže se, že jde o jedny z těch slušnějších lidí, kteří kluka prostě nechají být.
Konci knížky je vyčítána propaganda SSSR, ale zrovna to mi nepřijde k režimu úplně pochvalné, ale naopak meziřádkově dost kritické.
Ať už je pravda kdekoliv, pobavila mě historka autora, jak jej v USA navštívila dvojice venkovských gopniků, kteří se hotovili jej zpracovat železnými tyčemi za to, že prý popisuje lživý a násilnický obraz jejich venkova.

Xylitka
včera

Velice brutální a krutý příběh, který mě dostal na několik dní do deprese.

Dani25
včera

Je hrozné čo to dieťa prežilo. Chýbalo mi tam kus ľudskosti, neverím, že všetci mali toľko zloby v sebe.

Jackjelly
předevčírem

Vrátil jsem se k románu díky filmu, na který se chystám jít. Četl jsem jej před léty a vnímal jsem jediný rozdíl mezi knihami typu "Nabarvené ptáče" a ostatními s touto tématikou v jediném - Kosiński se nebál explicitního popisu hrůz, které se tehdy děly. Tehdy jsem neznal díla Timothy Snydera, Anne Applebaum a dalších, kteří se po pádu bolševického Mordoru dostali k části Ruských archívů, ale samozřejmě jsem znal část díla Solženicynova, knihy úžasného Arnošta Lustiga a dalších spisovatelů, kteří se věnovali holokaustu a masovému šílenství, které přináší skupinová nenávist.
Absolutně nepochybuji o tom, že realita byla daleko šílenější, než je popsáno v románu. Jsem velice rád, že toto téma někdo uchopil právě v této době a že, dle všech signálů, které se ke mne dostaly stran momentálně tak medializovaného filmu, jej uchopil nadčasově. Ale to se ještě nechám překvapit, zda ten pocit budu mít i po shlédnutí filmu.
Nicméně tady jsme na "Databázi knih". Takže čtěte.
Čtěte o šílenství, co je skryto v hodných, slušných lidech, ve kterých se podaří vybudit nekontrolovatelný animální strach z neznámého, cizího.
Čtěte o omezenosti, divných tradicích, adoraci násilí coby důkazu, že muž je muž a žena je pouhá žena. Čtěte knihu, která mluví o strachu. Nepohrdá tradicemi, ukazuje, jak bezbranný může být uzavřený svět vůči z vnějšku vnesenému pocitu ohrožení, vůči vnějšímu násilí, které ono ohrožení uvede v život. Nikdo z nás neví, co se v něm skrývá a co nemusí nikdy vyjít na povrch, a nebo exploduje jako sopka, tlumící svou sílu a agresivitu, dokud to je možné.
A položte si otázku, zda je to ten svět, ve kterém byste chtěli žít. Kdo si s oním strachem a následnou nenávistí zahrává dnes.
V té otázce mám já jasno.

Kokin3
předevčírem

Kniha byla dobrá,těším se na film.

Manyna
14. září

Nemůžu říct, že bych byla nějak šokována, taková už zkrátka byla doba...nedělám si iluze, že obraz venkova se v těchto krajinách kdoví jak za ta léta změnil.
Tajně jsem doufala, že "ptáče" najde v životě trochu klidu a lásky...