Jedovatá houba

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Tato ilustrovaná kniha, dle originálního podtitulu pro mladé i starší, je klasické antisemitské dílo německé nacionálněsocialistické propagandy. V roce 1938 jej ve svém nakladatelství Der Stürmer vydal jeden z nejaktivnějších kritiků Židovstva své doby Julius Streicher. Ležérní formou dětem například radí, jak poznat Žida: podle odporného, nasládlého zápachu, anebo dle pohledu, který je číhavý a bodavý. Už na očích mu člověk okamžitě pozná, že je to špatný a prolhaný člověk. Nesmlouvavě autor zkomponoval taktéž básně, kterými zakončuje každou jednotlivou kapitolu. Kvůli svému břitkému antisemitismu byla Jedovatá houba (v originále Der Giftpilz) i tehdejšími německými elitami přijímána různě: vedením strany vychvalovaná, některými špičkami SS naopak klasifikovaná jako mládež ohrožující. Z dnešního pohledu může být bezesporu považována za učebnicový příklad protižidovské agitace....celý text

Tato kniha se neslučuje s pravidly demokratické společnosti a Databáze knih její existenci neschvaluje. Jelikož vyšla legálně, rozhodli jsme se ji zde ponechat.

https://www.databazeknih.cz/images_books/36_/368501/jedovata-houba-8F9-368501.jpg 225
Žánr
Politologie, mezinárodní vztahy
Vydáno, Guidemedia
Orig. název

Der Giftpilz, 1938

více informací...


Nahrávám...

Komentáře (12)

Kniha Jedovatá houba

Přidat komentář
pohledvenkova
dnes

Kniha nepřináší nic nového ani převratného, jsou to výňatky z nacistického týdeníku Der Stürmer, opatřené českým překladem.

Vašek63
předevčíremodpad!

HNŮJ!!!

mol378
předevčírem

Přivedena ke knize současnou hysterií kolem ní jsem ji včera prolistovala dosti zevrubně. Je fakt dost hloupá, až člověka ten primitivismus zaskočí. Nejsem příznivkyní předstírání, že se lidé mezi sebou neliší, děti dobře vidí, že liší a neošidíte je, a vše neznámé, cizí, jiné budí přirozenou pozornost a obavu - a tak je potřeba vysvětlovat, ovšem ne způsobem Jedovaté houby. Rozhodně jsem proti tomu, aby se knihy zakazovaly, likvidovaly - ale takovéto knihy by se neměly už vydávat a především ne propagovat (milá média, vaše služba je mnohdy medvědí). Ať jsou dostupné hlavně pro učitele a studenty historie, ale to bohatě postačí. Ti pak spoluvytvářejí společenské klima a bylo by na jejich odpovědnosti, zda a jak knihu prezentovat. Zajímavé, že spousta starších knih znova nevychází a nikdy už nevyjde z důvodu prý zastaralosti, ano, výtěžek z prodeje nějakého klasika by byl zanedbatelný. Myslím, že k vydání této a podobných knih vede hlavně naděje na dobrý kšeft. Nevydávat, neprodávat, nezakazovat, půjčovat v univerzitních a podobných knihovnách nejlépe prezenčně. Tenhle škvár fakt nikoho neobohatí, ale jeho vydání a prodej cosi napovídá o naší společnosti, že?

ElfkaEleanor
18. února

Knihu jsem pořídila... Pro dceru... Jednoho dne jí chci ukázat a říct, co se kdysi dělo, co se kdysi učily malé děti a co bylo špatně. Co by se dít znovu nemělo... Ta kniha není zlo. Zlo je, že před zlem zavíráme oči. Nepřipravujeme naše děti na to, že se s antisemitismem jednou setkají... S ním, rasismem, sexismem a dalšími -ismy. Naše děti jsou náš odkaz budoucnosti, pokud jim neukážeme, co bylo špatně... Vynoří se to znovu a ony nebudou vědět, jak s tím naložit a snáze podlehnou... Zopakují tak naše chyby a chyby našich předků.

Yoshika
18. února

Příběh by nebyl špatný, kdyby ho psal někdo jiný. Autorka očividně psát totiž neumí. Kniha nevyvolá žádné emoce, přímá řeč prakticky neexistuje, protože je jednodušší celé rozhovory raději popsat, že jo. Vážně, i puberťačky na Wattpadu mají mnohonásobně větší literární talent.
I příběhové mouchy kniha má, ale oproti stylu psaní se nad nimi dá mávnout rukou. Chyby a překlepy v českém vydání vše jen podtrhují.
Tohle že má být NYT Bestseller?

rhogog
16. února

Jedinečný pohled do historie propagandy, bez příkras, kompromisů a zbytečných vysvětlujících komentářů. Obsah odpovídá původnímu vydání roku 1938 včetně ilustrací. Názor ať si udělá každý sám, jen připomínám, že zakazování a pálení knih měli v oblibě zrovna nacisti.

triatlet
13. únoraodpad!

"To je nestydatost. To není otázka na diskuze, to je otázka pro policii." (Tomáš Radil, přeživší Osvětim)

Ta publikace je zlo. A označit zlo zlem není znak povýšenosti.
Jednoduché texty útočí na děti, které jsou velice snadno manipulovatelné.
Zaštiťovat se studijním materiálem? Máme očekávat, že nějaké nakladatelství ke studijním účelům vydá i Sekorova zlého brouka brambobrouka? Stačí ukázka...
Dobře, že média informovala o tomto zlu. Řešit by to měla policie.
Ni(á)ckové odkazující na nacistické ideje jen potvrzují, kam spěje databáze knih...

ctuacturad
12. února

Knihy se nezakazujou a nepálí, knihy se čtou a studují. Nikdo by neměl být nucen cokoliv povinně číst, ale nikomu by také nemělo být zakazováno číst, co ho zajímá. Kniha je to nesmírně zajímavá z kulturního a hlavně lidského hlediska, jak se může člověčí myšlení vyvýjet a kam až může ideologie dojít... Proč by to měl někdo zakazovat? Z jakého práva? Četli jste? Já ano a jsem rád, další životní zkušenost. Stejně jako jsem četl Bibli a nejsem věřící, Kladivo na čarodějnice a nezačal jsem upalovat babky kořenářky nebo zápisky Olgy Hepnarová a nikoho přejet náklaďákem neplánuju. Přestaňte řešit každou blbost, co vám média podsunou a čtěte, co se vám líbí.

1