Matka noc

Kniha se mi moc líbila, opravdu mi sedla, stylem vyprávění, tím postupným odhalováním, různorodými charaktery a jejich popisem a v neposlední řadě také tím, že mi připomínala moji oblíbenou Noetickou trilogii Karla Čapka. Příběh mě nutil neustále přemítat nad tím, co se skutečné a kde je vlastně ona pravda.
Nemůžu říct, že bych ji zhltla, ale když jsem nad ní přemýšlela, tak mě zajímalo, jak to celé skončí, jak se příběh rozmotá. V závěru mě to ale moc neuspokojilo, ten prapodivný konec… Vše tak nějak logicky vyplynulo bez aha momentu, bez překvapení, co asi jiného mohlo být východiskem této situace?
Bavilo mě se ale zamýšlet nad pravdou a lží, dobrem a zlem, nad relativitou názoru, který považujeme za ten správný.
Od autora si, doufám, přečtu ještě něco.

Audio ČRo: Zpočátku mě to nijak extra neoslovovalo, ale postupem času jsem až žasl, jak si mě ta hra příběhem, který je schopný zajít daleko a různě se odhalovat, dokáže získat. Těžko se to popisuje, ale nejen že mi to nakonec sedlo, ale nějak mě to i zcela pohltilo.

(SPOILER) ...četl jsem toho od K.V. Jr. už docela dost, pokaždé mne překvapí něčím novým a pokaždé potěší něčím, o čemž se domnívám, že to znám, nějakou myšlenkou kterou považuji za vlastní, ale pokaždé si vzápětí uvědomím, že je to pro jeho vypravěčský rukopis typické, že se v každé knize pořád dokola vrací k těm samým hodnotám a tématům tím samým jazykem, díky kterému si člověk vždy u jeho knih uvědomí nadčasovost jeho myšlenek a úvah

..."já jsem vždycky při tom svém vysílání doufal, že je jenom absurdně směšné, ale v současném světě, kde tolik lidí vůbec nemá chuť se smát, neumí přemýšlet, dychtivě uvěří čemukoliv a strašně rádo se vzteká a nenávidí, je obtížné být jenom směšný. Tolik lidí mi chtělo věřit. O sladkém zázraku slepé víry si říkejte co chcete, ale mně připadá náklonnost k ní přímo děsivá a odporná. "

...připadá vám tato myšlenka jako z roku 1961?

K mé smůle jsem neznala tohoto spisovatele. Napravím tu chybu a přečtu si od něj vše, co se mi dostane do ruky.
My všichni co jsme žili za totality, zvlášť novináři, rozhlasáci, televizáci, spisovatelé, hudebníci a další se můžeme nad tou knihou hodně zamyslet. No i my, kteří jsme proplouvali, přežívali, drželi hubu a krok.

Poslouchala jsem na Rozhlase a paráda. Dlouho se mi nic tak nelíbilo. Vtipný, přitom vážný, napínavý a v pozadí tolik otázek. Přemýšlela jsem, jestli to bylo tim skvělym načtením, ale myslím, že tentokráte je to v první řadě skvěle napsáno.

silny pribeh plny silnych myslenek...
nejvic me dostala naivita hrdiny (velmi volne parafrazuji), ze vysilal takove absurdity, ze to prece nikdo nemohl brat vazne. A komentar jeho tchana - tve vysilani me utvrzovalo v presvedceni, ze je to v poradku, ze se Nemecko nezblaznilo...
Vonnegut je mistr

Moc pěkně načtené na českém rozhlasu v rámci pořadu četba s hvězdičkou. Pro mě první poslech knihy tohoto autora a bylo to skvělé, velmi mě to chytlo, dobře vypointované, plné skvělých myšlenek a úvah.

Stydím se, že jsem od autora dosud nic nečetla, protože tohle bylo naprosto excelentní. Může zlo šířené ve jménu dobra být ve skutečnosti dobrem?

S. 64: "A víš, proč je mi teď jedno, jestli jsi byl špión nebo ne? (...) Protože jsi nikdy nemohl sloužit nepříteli tak dobře, jako jsi posloužil nám. Uvědomil jsem si, že skoro všechny myšlenky, které teď mám, kvůli kterým se nestydím za cokoliv, co jsem mohl pocítit nebo udělat jako nacista, nepocházely od Hitlera ani od Goebbelse ani od Himmlera – ale od tebe."

Bravo!

....Žádný mladý člověk na celém světě není ve všech ohledech tak dokonalý, aby nepotřeboval ani trochu nekritické lásky....
....Největší příspěvek Ameriky světu, příspěvek, který bude tisíce let v paměti lidí, je vytvoření Anonymních alkoholiků....
....Většina věcí na tomto světě nefunguje. Ale aspirin jo....
....Pochybuju, že vůbec někdy existovala společnost bez silných a mladých lidí, kteří by nedychtili dělat pokusy s vražděním za předpokladu, že s tím nejsou spojeny žádné přímé tresty....
....Co mě mrazilo, bylo to, že jsem neměl naprosto žádný důvod k pohybu v jakémkoli směru. To, co mě hnal po tolik mrtvých a bezcílných let byla zvědavost....
....Zrovna, když si myslíš, že není v životě žádnej cíl, tak úplně najednou zjistíš, že seš úplně přesně k něčemu nasměrovanej....
....Je spousta dobrých důvodů pro boj, ale vůbec žádný dobrý důvod pro nenávist bez výhrad....

Zajímavá kniha, která věru netradičním způsobem pojímá téma viny a trestu, ne/možnosti cesty zpět a vykoupení. Postava Campbella má v sobě něco z filozofa a něco z Forresta Gumpa, spojujících se ve vyhořelém a životem zklamaném, přesto však sympatickém chlapíkovi.
V dnešní době, kdy se celá společnost rozpadá na nejrůznější vzájemně znesvářené skupiny jdoucí proti sobě s fanatickým zápalem, je to velmi užitečná a varovná kniha. Leč jak praví klasik, historie je učitelka s nejblbějšími žáky...

SPOILER: není mi jasná logika ústřední premisy, na které je celá zápletka postavena. Proč nebylo po válce možné přinést pravdu o tom, že Campbell byl americkým špionem? V této roli byl přece nadále nepoužitelný, ani jej dále nevyužívali žádným jiným způsobem.

Je to mistrovsky napsané, napínavé a plné palčivých otázek, jsem z textu tolik nadšená, že se musím pustit i do dalších autorových děl.

Autorův styl moc nemusím.
Tady mě zaujal námět.

„Zajíc dějin zase jednou
předbíhá želvu umění.“
Citát z knihy

Za sebe musím konstatovat, že to byla hodně zvláštní kniha. To téma je celkem jednoduché. Řekl bych, že prakticky každý z nás má dvojí tvář. Zde je to mnohem závažnější. Byl to zrádce nebo hrdina? Světec nebo mučedník? Pravda ale nebývá pouze jedna. A svědomí? Někteří takový termín vůbec neznají.

Tretia Vonnegutova kniha na mňa urobila zatiaľ najlepší dojem. Sarkazmus a absurdita premiešané s realitou- pre mňa akási jeho verzia Hlavy XXII. Toto budem isto čítať ešte niekoľkokrát.

Příběh o muži, o němž se předpokládalo, že je válečným zločincem, spáchal velezradu, zločiny proti lidskosti, a zločiny proti vlastnímu svědomí.
Byl …
– tím, jenž pošpinil to nejsvatější lidské právo, právo na život v míru, ale taky
– tím, jenž byl překvapivě mužem se skrytě ctnostným nitrem!

Vonnegutův příběh …
– je příběhem o fanatismu instituce, jejímž účelem bylo hubit lidské bytosti po miliónech,
– je výpovědí o nesprávném pochopení hodnot, o relativitě pravdy, o zločinu a vině,
– je pokusem o vysvětlení schizofrenie doby, která nutila ignorovat skutečnosti a podřídit se tak šíleným názorům a myšlenkám,
– je ukázkou toho, jak lze legitimizovat, prostřednictvím všeobecně vymáhané pravdy, zlo,
– je působivým připomenutím toho, že válka nenechá na pokoji nikoho!

Svým zvláštním rozměrem černého humoru a sarkasmu zaplnil autor příběh, o touze jednoho muže skončit tu nekonečnou hru na schovávanou, jež mu zachránila život a zároveň mu z něj udělala peklo, aby tak možná ještě víc ukázal na zločiny proti lidskosti, které by neměly být nikdy zapomenuty.

„Jak dávno ta válka, ta II. světová válka, byla! Jak dávno se staly ty zločiny v ní! Jak na to všichni skoro zapomenuli, dokonce i samotní Židé - alespoň ti mladí.“

A víte, co je nejhorší? Že příběh, na první pohled plný humorného sarkasmu a ironie, jejímž prostřednictvím Vonnegut (ve všech svých knihách) přemýšlí o válce a jejich následcích, je přes to všechno, vlastně šíleně skeptický – nevidí totiž pro lidi lepší budoucnost, naopak, stane se, že ztratíte i poslední iluze o schopnosti lidí učit se z vlastních chyb!

„Myslím, že svět přestal existovat v první světové válce, kdy lidé radostně posílali své děti do zákopů po stovkách. Myslím, že tehdy zanikla civilizace. To nejhorší se již stalo. Ne, že se to stane, již se to stalo. "

Je to už dávno, co se tento příběh, a mnoho a mnoho dalších podobných, odehrál, a pořád ta otázka visí ve vzduchu … „Proč?“

"Kdybyste o tom napsal knihu," řekl, "a tam na tuto otázku, na toto ‚Proč?', odpověděl, napsal byste doopravdy velkou knihu."
"Vy tu odpověď znáte?" zeptal jsem se.
"Ne. A proto bych zaplatil pěknej balík za knihu, ve které by ta odpověď byla."
...
„Kde je zlo? To je ta velká část každého člověka, která chce neomezeně nenávidět, nenávidět s Bohem na své straně.“

Bohužel, hodně, hodně moc, aktuální :-/.
A humor, ten chutná … pořádně hořce!

"Přineslo vám to hodně velké uspokojení?"
"Ne," řekl, "byl jsem jako skoro většina těch, kdo prošli válkou."
"Co tím myslíte?"
"Došel jsem tak daleko, že jsem necítil nic."

Asi jsem od toho čekal víc, ale celý mi to přišlo divný. Že začátku jsem se fakt bavil, druhá čtvrtina začala jako slušný a smutný drama a od druhé poloviny jsem se už jen nudil, aniž by mě zajímalo, jak to celé skončí... Škoda

I když tato kniha byla méně chaotická než Snídaně šampionů, stejně tam je poznat ten rozevlátý chaotičtější autorův styl, který jsem ve Snídani nechápala. Tady mě asi i to mírné roztříštění bavilo. A celkově, i přes to těžší téma, je kniha lehce a vlastně vtipně psaná.
Pro mě prostě zajímavý způsob psaní bez ohledu na samotné téma. Určitě se pustím i do nějaké další autorovy knihy.

Matka noc je kniha venovaná vážnej téme na zamyslenie, napriek tomu však na jeho spracovanie volí ľahký, niekedy až groteskný, tón. Je označovaná aj ako čierna groteska. Rozpráva príbeh Howarda Campbella, pôvodom Američana, od detstva však žijúceho v Nemecku, kde ho zastihol nástup nacistov k moci a druhá svetová vojna. Je naverbovaný do vojny ako člen tajnej služby USA, aby počas druhej svetovej vojny v Nemecku ako hlásateľ v rádiu šíril nacistickú propagandu a prostredníctvom šifier informovať spojencov. Po vojne ho hľadajú ako vojnového zločinca. Absurdne vtipný, absurdne reálny príbeh o vine a zmysle pre spravodlivosť, o bezcharakternosti a hrdinstve v absurdnej dobe.

VYNIKAJÚCE!

Skvělé, po dlouhé době jsem přečetl další knihu od Vonneguta a zase jsem nadšený (jako u jiných autorů platí, že není na škodu si dát chvíli pauzu). Je to taková beletristická komediální variace na Eichmanna v Jeruzalémě.