Matka noc

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Vonnegut je George Orwell, doktor Caligari a Flash Gordon, ti všichni vtěsnaní do osobnosti jednoho spisovatele, napsal o Vonneguttovi časopis Time. Matka noc patří k vrcholům jeho tvorby. Vypráví groteskní příběh Howarda Campbella, původem Američana, od dětství však žijícího v Německu, kde ho zastihl nástup nacistů k moci a druhá světová válka. Campbell pro režim pracoval v nacistickém rádiu a po válce mu za to hrozí trest. Ve skutečnosti však pracoval pro Američany jako špion. Jenže jak to dokázat?...celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/1790/matka-noc-Vn9-1790.jpg 4.4226
Žánr
Literatura světová, Romány
Vydáno, Argo
Orig. název

Mother Night, 1961

více informací...
Nahrávám...

Komentáře (29)

Kniha Matka noc

Přidat komentář
Acamar
03. dubna

Mnohovrstevnatá variace na téma zločin a trest ve svérázném, tragikomickém životním příběhu bývalého nacistického propagandisty, kde se to zakuklenými špióny, fanatiky a životními ztroskotanci jen hemží...
Pokud je Matka noc přirovnávána k černé grotesce (a karikaturní charaktery i bláznivé obraty v ději tomu přisvědčují), pak K.Vonnegut v podobě smutného klauna Howarda Campbella s černým humorem vypovídá o relativitě kategorizací jako dobro, zlo, vina a spravedlnost ... a především o neblahém sklonu lidstva přisuzovat všemu vysoce subjektivní úhel pohledu.

"Říkejte si co chcete o sladkém zázraku víry, která se netáže; já to, že to někdo dokáže, považuju za příšernou a naprosto hnusnou věc."

mirektrubak
22. března

„Bojovat má smysl se spoustou všelijakých věcí, ale nikdo nemá právo nenávidět bez jakýchkoli zábran, a představovat si, že sám Bůh Všemohoucí s ním nenávidí taky.“

Matka noc je příběh, který obrací na hlavu koncept takzvaného nespolehlivého vypravěče. Howard W. Campbell Jr. je k nám sice upřímný a otevřený (přestože se informace, pravda, dozvídáme postupně a po kapkách), zato v jeho okolí není pravdivého nic. Není nic, o co by se mohl opřít, co by mu mohlo dát v jeho životním směřování pevný bod. Není se co divit, že nenachází potřebnou energii k tomu, aby vlastnímu fungování vtiskl nějakou tvář. Nevyhnutelně je tak ve svém poválečném životě jen objektem, jen listem bezmocně plujícím na hladině dravého proudu dějin.
Jako obvykle je Vonnegut hravý a sršící nápady (pokud chcete vědět, co čeká na dalších stránkách, stačí si představit tu nejméně pravděpodobnou možnost :-), ale imaginace a grotesknost zápletek by neměla odvádět pozornost od velmi vážných otázek, které román klade: je omluvitelné zlo, pokud je krycím manévrem pro konání dobra, posvěcuje chvályhodný účel nenávistné prostředky? Dokážeme rozpoznat, kdy takovým chováním způsobíme víc škody než užitku? A dokážeme se pak zastavit? Nebo obecněji: můžeme svět rozdělit na Dobro a Zlo jako na dvě zřetelně oddělené entity? Vystačíme si s takovou klasifikací jednou provždy? Neměli bychom spíš každý den vážit každou naši jednotlivost jako na lékárnických vahách?

Jako u mnoha skvělých knih, i Matka noc nabízí mnoho přesahů mimo časovou linii svého děje. Zde jsem byl až překvapen, jak přesně popisuje Vonnegut mentalitu internetových názorových bublin dávno před vznikem internetu :-) Jsme holt pořád stejní, pořád stejně nepoučitelní, pořád stejně sami sobě škodící. Místo abychom ve světě trpělivě hledali pravdu, hledáme ve světě jen potvrzení svých postojů, logice navzdory. Neprospívá to ani nám samotným (je to jen dočasná útěcha z uklizených šuplíků), ani našemu okolí.

„Děsivá vlastnost klasického totalitního myšlení spočívá v tom, že každý takový převodový systém, i když je nevím jak zmrzačený, mívá přesto na svém obvodu nepoškozená dílčí ozubení, která bezvadně fungují. Ty chybějící zuby, to jsou samozřejmě prosté evidentní pravdy, ve většině případů přístupné a srozumitelné i desetiletým dětem.“


MakiMel
22. března

Knihu jsem četla ušima v rámci četby na pokračování v rádiu, je to famózní, nevím jak moc je ovlivněno dílo audiozpracováním, ale hluboce smekám a klaním se, něco tak dobrého, tak skvěle vypointovaného jsem už dlouho nečetla ani neslyšela.

Crimble
22. března

Úžasně vykonstruované a vypointované dílo. Ta nejčernější groteska? Nekecali.

Mayaku
21. března

Asi nejlepší Vonnegut, kterého jsem zatím četla. Pro mě dokonce o třídu lepší, než Jatka č. 5. Geniálně vymyšlený a propracovaný příběh plný autorova groteskního humoru, který mám velice ráda. Vše v tomto díle pro mě bylo dokonale vybalancované a fungovalo naprosto perfektně. Jedním slovem skvělé.

kob
17. března

Zvláštní styl vyprávění, zajímavý příběh plný zvratů.

miloslav0399
13. března

Poslouchal jsem jako audioknihu na Českém rozhlasu. Myslím, že označení černá groteska, které tu použili, je zcela přesné. Příběh má mnoho vrstev a o tu hlavní dějovou linii nakonec zas až tolik nejde. Nejvíc mě zaujala myšlenka, že i když někdo pracoval jako americký špion a v rámci toho se stal hvězdou nacistické propagandy, nelze jednoznačně říct, že byl kladný hrdina. Svou prací, nepřímo, mnoho lidí poškodil a zničil a je otázka, zda to jeho špionážní činnost nakonec vyvážila. A to se změřit nedá...

green.tea
13. března

Mistrovsky napsaný příběh. Děj je chytlavý: druhá světová válka, propaganda, agenti zleva i zprava, láska... Ale otázky postavené jsou obecné a hlubší a týkají se každého života. Je Dobro, které "pácháme", opravdu dobrem? Je Zlo skutečně tak pekelné, jak vypadá? Co má v životě smysl? Doporučuji také aktuální audio nahrávku na Českém rozhlasu. Pět hvězd.

1