451 stupňů Fahrenheita

3 15. srpna

Můj první Bradbury a určitě ne poslední. Stále aktuální. Děj se povětšinou odehrává hlavně v chytrých dialozích. Je jakousi inspekcí do světa, který zapomněl na hloubku a vše prožívá jen povrchně skrze monitory televizorů. Tuto hlavní dějovou linku ještě autor občas protká dalšími otázkami, které jsou aktuální i dnes - např. jaká je hodnota humanitních oborů (např. dějepis, filozofie) oproti těm ´praktickým´? K čemu povede přílišná tolerance a snaha se přizpůsobit každému (v éře inkluze hodně probírané téma, taktéž v éře multikultury a otázek kolem islámu a islamistů)? Jak by mělo vypadat vzdělávání (jen hustění informací do žáků nebo je učit přemýšlet)? Musím říct, že jsem byl knihou pohlcen a nedokázal jsem úplně odhadnout její děj. Bradbury mě napínal do posledního okamžiku. Děkuji, mistře.

3 11. srpna

Po přečtení tohoto románu, kde máme vykreslen dystopický svět nejinak podobný jako od George Orwella, si člověk začne více vážit knih jako takových. V tomto světě jsou totiž knihy zakázány, ale bez knih není kultura. V tomto světě jsou všichni závislí na mušličkách do uší (rozuměj sluchátka) či telestěnách (rozuměj televizi). Když to tak člověk vezme, tak to skoro není o moc podobné jako dnes, kdy chytrá elektronika ovládá nás a ne my ji.

V hlavě mi ještě doznívají myšlenky této skvělé a hlavně nadčasové knihy, která vykreslila v podstatě podobu dnešního světa. Knihu by si měl přečíst každý povinně. Takže kdo nečetl alou pro ni!

2 30. července

Ten věkový odstup je znát. Ať jsou zde jakkoliv pozitivní reakce a přirovnání k dnešnímu světu, tak jazyk, syntax a literární projev je mi cizí. Na druhou stranu jsem nečetla nikdy nic tak emotivního, naléhavého s takovou osobitou nadějí. Je to možná ten rozdíl mezi dnešní a minulou literutaru, mezi dnešním a dřívějším člověkem. Nikdy bych ale nevěřila, že mě natolik ovlivní a prostoupí jedna knižní postava, která zabrala asi 2 strany textu. Je vidět, že ta kniha je malinko osobní zpověď, že je to právě to zrnko pochybností, které se zaseje v každém čtenáři. Neumím dobře pochopit ten autorův dar, jak umí do textu zakomponovat hluboké myšlenky a pravdy. Je jich tam hned několika já jsem jako čtenář je přijímala, neměla pocit nátlaku nebo opozice. Například tato věta mě zasáhla: " Ostatní umírají, já žiju dál. Nic nemá žádné následky, neexistuje odpovědnost. Háček je v tom, že ona existuje. Ale o tom se nemluví...".. WOW.. nebo (parafrázuji) "Umírají manželé těch ostatních.".. Je to tak citlivé až mi je líto té věkové bariéry, kterou neumím překonat a plně to docenit.

2 26. července

Zajímavá knížka, nemůžu říct, že by mě úplně nebavila, ale chvílemi jsem se musel přemlouvat abych četl dál.

12 17. července

Antiutopická vize napsaná velice úderně a přesvědčivě. Na jedné straně zlo v podobě Beattyho, povrchnost (Mildread) a zneužití techniky (Mechanický Ohař), na straně druhé svoboda (Clarissa), moudrost (Faber) a touha (Montag).
Knihy, které mají sílu poznání, ničí síla ohně. Ale oheň má nejen zničující sílu…
Alegorické poselství, které vnímavý čtenář rozluští i bez šifrovací mřížky.

„Představ si to. Člověk devatenáctého století se svými koňmi, psy, kočáry, pomalým pohybem. A pak, ve dvacátém století - pusť svou kameru rychleji! Knihy se zkrátily. Zkondenzovaly. Vykuchali je. Víc obrázků než textu. Všechno se sesychá na vtip, na senzační závěr." (…) „Seškrtali klasiky na patnáctiminutový rozhlasový program, pak je znova seškrtali, aby se vešli na jednu stránku, a nakonec to dotáhli na deseti - nebo dvanáctiřádkové heslo v naučném slovníku. (...) Výtah z výtahu, výtah z výtahu výtahu. Politika? Sloupek, dvě věty, palcový titulek! A pak jde všechno k čertu! Roztočte lidskou mysl, rozpumpujte ji rukama vydavatelů, literárních zlodějů, rozhlasových podnikatelů asi tak rychle, aby ta odstředivka odmrštila všechny nepotřebné myšlenky, které jen ukrádají čas!" (monolog Beattyho - s. 61/62)

„Víte, proč jsou knihy, jako je tato, důležité? Protože mají hodnotu. A co znamená slovo hodnota? Pro mne znamená tkáň. Tahle kniha má póry. Má výrazné rysy. Na tuhle knihu se můžeme podívat pod mikroskopem. Pod čočkami v ní uvidíte život, který se tam valí nekonečným proudem. Čím víc pórů, čím víc pravdivě zachycených detailů života dokážete dostat na jeden čtvereční centimetr papíru, tím jste literárnější. Ať je to jak chce, tohle je moje definice. Říkat detaily. Stále nové detaily. Dobří spisovatelé se života dotýkají často. Prostřední po něm jen občas rychle přejedou rukou. Špatní ho znásilní a dál se o něj nestarají.“ (dialog Montana s Faberem - s. 88)

„A ty, Montanu, ty jsi břemeno. Oheň tě sejme z mého hřbetu, čistě, rychle, bezpečně. Nezbude nic, co by jednou mohlo začít zahnívat. Je to antibiotické, estetické, praktické.“ (dialog Montana s Beattym - s. 119)
......................................................................................................................................
Čtenářská výzva 2017 - 4. kniha odehrávající se v budoucnosti

3 17. července

Jednoduše geniální.

2 16. července

Hodně nadčasová kniha, ze které běhá mráz o zádech.

1 03. července

Klasická kniha.

5 29. června

Nikdy mě nepřestanou udivovat tak nadčasové knihy. První vydání z roku 1953, kdy spousta myšlenek byla hodně vzdálená budoucnost a dnes? Lidé se drží stád, jsme závislí na mobilech a jiných technologiích, jsme ovládáni a manipulováni, ten kdo se snaží žít po svém a otevřít oči ostatním, je považován za zločince....
Knížka se mi místy špatně četla, ale množství myšlenek, které si z ní odnáším a za doslov na konci dávám 4+ hvězdy.

1 29. června

S takýchto kníh ma až mrazí.Tak opisuje dnešný svet.

1 22. června

Nejlepší kniha jakou jsem četl. O kousek, ale poráží i maranskou kroniku.

3 18. června

Předčilo to moje očekávání. Zvýrazňovala jsem si myšlenky, které mě zaujaly a mám zvýrazněnou 1/4 knihy. :D
Přestože kniha měla být svým způsobem reakce na tehdejší dobu pořád je aktuální, i když už asi v něčem jiném než tehdy.
Skvěle napsané, ale přiznávám, že jsem se občas trochu ztrácela v metaforách.

10 09. června

Mrazivé čtení, není mi z toho moc dobře. Když vidím, co se teď ve světě děje..
Uvízla mi v hlavě spousta zajímavých myšlenek z knihy, ale jednu větu bych raději zapoměla:
"Od roku 2022 jsme vyhráli dvě světové atomové války".
Krindy pindy, co já teď s tím, jak si to mám vytlouct z hlavy?

03. června

Knížka, která nesé krásné poselství. Nelíbil se mi konec, myšlenka je ale krásná.

4 31. května

Úžasné, jak se povedlo autorovi před 60 lety přesně předpovědět obraz naší doby a společnosti. Až z toho mrazilo!

1 15. května

Také souhlasím - velmi nadčasová kniha. Problém, kdy není vhodné, aby lidi mysleli, tu už několiktrát byl. A také doufám, že se nebude už opakovat. Bohužel nás ale technologie obklopují čím dál více a není to vždy jen ke prospěchu věci. Pozor -zkuste být někdy off line, bez TV....Taky bych si neuměla představit život bez knih, jako ti, co psali přede mnou.

7 10. května

Souhlasím,že je to nadčasová kniha a mám pocit,že je i dnes aktuální. Jsme čím dál víc připoutáváni k systému,který nám podbízí,že nemusíme myslet,on myslí za nás. Ale to jen tak na okraj.
Kniha je jednou z mých srdcovek hned vedle jeho úžasných hororových povídek

4 09. května

Neuvěřitelně nadčasová kniha! Na poměrně nízký počet stránek, je ohromná svým obsahem, který chtěl autor předat čtenářům. Knihy jsou nebezpečné, protože nutí lidi přemýšlet a tak se určitá část společnosti snaží takových knih zbavit. To už tady párkrát bylo a jen doufám, že se to už nebude nikdy opakovat. Zkusila jsem si představit, jak bych se asi cítila já (kterou uklidňuje už jen pouhý pohled na knihovnu), kdyby mi někdo spálil všechny knihy a nebyla to vůbec příjemná představa. Kniha se četla velmi dobře, určitě doporučuji!

05. května

Kniha byla dobrá, i když jsem se od začátku té utopie bála. A bylo proč. Nelíbila se mi ale víc než na tři hvězdy, a nebo spíš 2,5. Asi zkusím film.

3 23. dubna

Kniha je velmi čtivá, navíc (bohužel) je stále aktuální.

3 21. dubna

Byla jsem nadšená a vyděšená zároveň. Bohužel mám pocit že se naše generace začíná te společnosti z knihy děsivě přibližovat.

6 19. dubna

Je to velmi zvláštní, až záhadné a trochu děsivé. Zatímco na zkoumání našeho prostředí máme celý systém přírodních věd a účinné technologie, spoustu sofistikovaných přístrojů od elektronických mikroskopů přes počítačovou tomografii a magnetickou rezonanci až po cyklotrony, Hubbleův teleskop, družice a kosmické lodě a sondy, nejúčinnějšími nástroji, jimiž můžeme pronikat do tajů naší civilizace a odhalovat mezilidské vztahy a city jsou umělecká díla.

Pozoruhodným na této skutečnosti je fakt, že ačkoliv umělecká díla vznikají výběrem určitých rysů a úmyslným potlačením jiných - takže žádný obraz není odraz reality tak jako fotografie, žádný román není tak realistický, není úplným popisem skutečného světa a žádná socha není dokonalou kopií živého tvora - jsou ve svém účinku pravdivější než realita sama.
V tom co použít a co vynechat pak spočívá genialita tvůrce.

Za takové podobenství, za takovou šifrovací mřížku je pak možné pokládat i geniální sci-fi román Ray Bradburyho.

Tato kniha je bohatou pokladnicí . Zdroje informací o nás samých, o civilizační cestě, kterou lidstvo doposud urazilo.

2 12. dubna

Skvělá kniha, která mi dala nový pohled na dnešní společnost. Přečetla jsem ji jedním dechem, ačkoli sci-fi obecně moc nevyhledávám. Částečně mě deprimovala, ale zároveň mi dala naději, že jsou lidé, kterým není jedno, co se děje. Hodně jsem ocenila v novém vydání i předmluvu a doslovy. Jakmile se s někým bavím o knihách, tuhle ihned doporučuji.

5 11. dubna

Dlouho jsem tuto knihu odkládala, ale zbytečně jsem se toho bála. Rozhodně daleko lépe napsané než Orwellovo 1984 ( podobný utopistický román). Čeho se v budoucnu opravdu můžeme malinko bát, je ztráta zdravého rozumu a schopnosti logicky myslet. V dnešní době internetu, kde si všechno najdete bez nějakého většího úsilí, mobilní komunikace, která zase nabízí pestrou nabídku aplikací a služeb, člověk malinko ztrácí své já. Ray Bradbury se snažil zajímavě popsat zrychlený svět bez knih a vlastního myšlení, zaměřený pouze na svoji osobu a zábavu. Rozhodně dílo vhodné k zamyšlení, mne tedy malinko děsilo .... asi jako ostatní tady si nedovedu představit život bez knih a vlastních úvah.

1 11. dubna

Ticho. Tma. Zkáza. Smrt. ... ale i naději, tohle všechno najdete v této knize. Pocit stísněnosti a strachu z toho, že by se něco takového mohlo stát. Měli bychom se nad sebou zamyslet a přestat se chovat jak ten hloupý pták - Fénix :)

1 08. dubna

Moc filozofování, moc vaty, příběh tak na 50 stránek. Pochopil jsem poslání, které měla kniha předat a to je všechno. Zábava žádná, jediný sci-fi prvek je mechanický ohař. Zatím se mi nic od Bradburyho nelíbilo.

04. dubna

Nějak jsem se bohužel neztotožnila se stylem, jakým byla kniha psána. Někde jsem slyšela, že existují dva překlady a že ten jeden se dá číst lépe, ale nevím, co je na tom pravdy. Rozhovory nedávaly smysl a to mi celkem vadilo. Děj byl celkem zajímavý, ale nějak mi přišel nevyužit ten potenciál.

1 15. března

Kniha se mi vážně moc líbila. Jen úplně nedokážu říct proč, prostě ve mně něco zanechala a nikdy se mě nepustí. Jediné, co mi vadilo byly občas poměrně dlouhé a podrobné popisy, proto 4*

1 14. března

Kniha byla opravdu velmi zajímavým zamyšlením nad hodnotami světa. I přestože byla napsána před více než 60 lety, má stále co říct - tehdejší ochladnutí vztahů mezi Západem a Východem se dnes mění na boj uchování vědomostí se stále rychlejším technickým pokrokem. Vřele doporučuji.