451 stupňů Fahrenheita

od:

451 stupňů Fahrenheita

Guy Montag, hrdina románu žije ve své ohnivzdorné vile obklopen civilizací tryskových aut, raketových letadel, mechanické hudby a také ovšem policejních helikoptér a mechanických „ohařů“, kteří svým chemickým čichem neomylně sledují stopu zločince. Kdo je však tímto „zločincem“? Ten, kdo překročí základní zákon této utopistické civilizace, tj. ještě vlastní a čte knihy, kdo nemyslí tak, jak je předepsáno myslet, kdo se pokouší uvažovat samostatně. Tohoto „zločinu“ se právě dopustí Montag. A o příšerné, hrůzné štvanici, kterou na něho uspořádá policie ve svých helikoptérách, o zmechanizovaném děsu, který je mu v patách v podobě mechanického ohaře s prokainovou jehlou v čelisti, o úděsné televizní reportáži z této honičky a o konečném zániku onoho odlidštěného světa vypráví tento příběh. Je to jedno z nejlepších Bradburyho děl, v němž nastavil křivé zrcadlo fantastiky civilizaci moderního světa, jež člověku nepřinese skutečné štěstí, dusí-li v něm to nejcennější – lidskou myšlenku....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/51_/5192/fahrenheita-5192.jpg 4.31708
Originální název:

Fahrenheit 451 (1953)

Žánr:
Literatura světová, Romány, Sci-fi
Vydáno:, Baronet
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (237)

Přidat komentář
OldřichHanton
včera

Je těžké napsat něco o takové klasice, jejíž příběh skoro každý zná. Já jsem pochopitelně také věděl "o čem to je", ale překvapilo mě, s jakou poetikou to bylo napsáno. Některé pasáže jsou akční, jiné vyloženě lyrické. Myšlenky 451 stupňů Fahrenheita se samozřejmě dají vykládat různě. Bradbury ji údajně psal mimo jiné jako reakci na Mccarthismus, v komunistických státech pochopitelně také silně rezonovala a dnes ji často citují lidé, kteří se bojí nových médií a komunikačních prostředků. Možná proto, že otázky, které si pokládá jsou staré jako lidstvo samo, zůstává nesmrtelných 451 stupňů Fahrenheita.

Marekh
předevčírem

Kniha se mi líbila. Zajímavé téma - svět, ve kterém jsou zakázány knihy, a pokud se přijde na někoho, kdo je schovává, tak knihy budou spáleny.

Hlavní myšlenkou bylo, nezapomenout na knihy, číst knihy, udělat si svůj vlastní názor, dát přednost knize před televizí. :)

Viděl jsem i film, který se mi také líbil. Film se v některých částech liší od knihy.

dedliipf
01. prosince

Není to dokonalá kniha. Je sice skvěle napsaná, ale někdy se zdá příliš roubovaná. Není to příběh o ději, akci a pointě, i když v něm ani jedno z toho nechybí. Je to spíš podobenství. Zdá se absurdní? To podobenství bývají, aby dokázala vyslovit to, co mají na jazyku.
Stejně tak to není příběh o cenzuře, jako spíš o osamocení a prázdnotě.

jana3526
29. listopadu

Doufám, že se takové doby nedožiji, resp. že ani nenastane. Skvělá kniha, která vtáhne do děje a nutí k zamyšlení, nad společností i sebou samým.

Noctua8
19. listopadu

K 451 stupňům Fahrenheita jsem se vrátila po dlouhých letech, abych si osvěžila čtenářskou paměť a znovu si uvědomila jak skvělý příběh to je... a je.
Je úžasný !!
Vize budoucnosti z roku 1953, budoucnosti, kterou možná teď už částečně prožíváme a zcela jistě se časem propracujeme i k jejím koncům, je děsivá a poetická zároveň. Z pohledu dnešního světa si nelze neuvědomit, jak plíživě zato neochvějně, nás obklopuje a pomaličku stravuje. Měl Bradbury možnost nahlédnout do budoucnosti? Nebo byl jen citlivý a vnímavý k dění okolo sebe a dokázal jednoduše analyzovat, k čemu nás pokrok, věda a vlastní děsy přivedou? Těžko říct. S odstupem času jen musíme pokorně přijmout fakt, že popsat to, co viděl nebo cítil, dokázal naprosto bravurně. Žádné složité konstrukce, technické popisky, nová/cizí slova... Jen příběh člověka, kterému se podaří zastavit se, zamyslet se a lehounce nadzdvihnout záclonku toho "high-tech" světa okolo sebe. Na pokraji sebedestrukce a zkázy nalezne naději, smysl a vlastní život. Jednoduché - krásné.
Jsem moc ráda, že se tato kniha stala povinnou četbou.

Mercatino
12. listopadu

Po dočtení této knihy nikdy nebudu volat požárníky, ale HASIČE!!!

Bucifalek
26. října

„Bez vyspělé technologie se civilizace v nejhorším případě obejde, ale bez kultury ne, bez ní přestane být civilizací." -- z doslovu Františka Novotného.

Těžko lépe popsat poselství tohoto nadčasového díla.

Ildi
17. října

Geniálna, nadčasová kniha.....Jednoducho nemám slov

Edith_17
14. října

Kniha plná hlubokých myšlenek. Chvílemi mne až mrazilo, jak to připomínalo nějaký z dnešních problémů...ale snad na tom nejsme ještě tak špatně. Tato kniha říká jedno: ,,Nenechte si diktovat, co si máte myslet nebo dokonce úplně nepřestaňte myslet. Nedopusťte, aby někdo ovlivňoval vaše názory!!!" A taky nesmíme ničit knihy, je toho hodně, co nám mohou říct. Rovněž konec příběhu bych chtěla vyzvednout, autor zde hezky ukazuje, že když nám je nejhůř, uchylujeme se zpět k přírodě, ze které pocházíme.

Sheemas
14. října

451 stupňů Fahrenheita nám překládá podobný příběh jako George Orwell, varuje nás kam spějeme a do jaké budoucnosti naše kroky kráčí, ale přesto asi né dost důrazně. ,,No tak, krize je za náma a všechno je v pořádku. Ovečka se vrací ke stádu. Všichni jsme ovce, které čas od času zabloudí.”

shimice
08. října

Úžasné vizionářské dílo

Stolda
06. října

Má cenu opakovat, že se jedná o geniální čtení, které vás nepustí, dokud nezavřete přečtenou knihu? Za mě tedy hodnocení to maximální, pro šedivý, nelaskavý podzimní den ideální četba.

koolsavage
05. října

Reálná dystopie. Bohužel.

Damato
03. října

Komentář? Jaký? Po komentáři triatlet už není co dodat. Jen jsem nechápala,jak dlouho mě kniha míjela. Už dlouho se mi nestalo,že bych u čtení zatajovala dech a prý méla vytřeštěné oči ( právě mi to sdělil partner,když o knize nahlas přemýšlím). Víceméně jsem po něm chtěla utvrzení,že se tohle přece nemůže nikdy stát. Opravdu nemůže?

smazenaryba
29. září

Bradburyho budúcnosť nie je ani tak totalitou (Hitlerovo nemecko, Stalinovo rusko) ako skôr totálnym kapitalizmom. V konečnom štádiu sú tieto režimy síce celkom podobné, no autorov svet má niekoľko čŕt, ktoré ho oveľa viac spájajú s tým našim, súčasným. Nekonečná honba za ilúziou slobody a šťastia, potreba vlastniť novú väčšiu TV, masmédiá vnucujúce človeku názory a produkty, potláčanie slobodnej myšlienky a voľby. Svet, ktorého pravidlá, nech to znie akokoľvek neuveriteľne, sme prijali dobrovoľne. Podobne ako My, alebo Kallocain, dielo oplýva ťažkou depresívnou atmosférou, no na rozdiel od menovaných, Bradbury v ľudstvo verí a vkladá doň nádej (návrat k prírode a múdrostiam minulosti obsiahnutým napríklad aj v knihách). Prial by som si, aby dielo bolo bývalo aspoň o 50-100 strán dlhšie, niektoré pasáže mi prišli príliš uponáhľané.

jakafe
27. září

Pro lidi knihomilné je to román až strašidelný, znepokojivý a pravdivý. Hodnotu knih Ray Bradbury velice krásně vyjádřil a snad nejsem sama, kdo úpěl a chytal se za hlavu, když požárníci a společnost jako taková dopouštěli na myšlenkách, příbězích a moudrosti takové hrůzy. V tolika věcech se popsaný svět podobá tomu dnešnímu - školský systém, povrchnost, vtíravé reklamy a další vzruchy atd. atd. Ale opravdu jsem šťastná, že žiji v naší zemi, kde je úcta ke knihám ve čtenářské základně pevně ukotvená. Kéž by to vydrželo a láska k poznání a nádherné češtině (staré i nové) nevymřela.

missbellatrixx
24. září

GENIÁLNÍ!!!

Mabie
22. září

Po všech komentářích, které tu čtu není moc co dodat, bylo to skvělé, mrazivé, a nabité hlubokými myšlenkami.

"Každý musí po sobě něco zanechat, když zemře, říkával dědeček. Dítě, nebo knihu, nebo obraz, nebo dům, musí vystavět zeď, nebo vyrobit pár bot. Nebo založit zahradu. Něco, čeho se nějak dotkla jeho ruka, takže duše má kam jít, až člověk zemře, a když se lidé podívají na strom nebo na květinu, kterou zasadil, je on v ní... Rozdíl mezi člověkem, který jenom seče trávník, a zahradníkem je ve stopě, kterou po sobě zanechají. Sekáč trávy jako by tam nebyl, zahradník tam zůstane celý věk."

Škoda, že je kniha tak útlá, jsem zklamaná, že už to skončilo. Skvělé čtení!

SmallLucia
12. září

Skvělé, místy až mrazící. O některých postavách bych se ovšem chtěla dozědět více.

ElizabethK
07. září

Žánr mi není nijak blízký, ale na doporučení jsem po knize sáhla. Do poloviny knihy jsem byla příjemně překvapená, až nadšená. Poté však následoval sled různých událostí, které mi připadaly poněkud chaotické.
Jako klad uvádím autorovu skvělou práci se slovy a s formou, dále hluboké myšlenky díla a zajímavě vykreslená budoucnost.

Schary
04. září

Je to trochu přeceňovaná kniha. Čekala jsem, že kniha bude trošku zábavnější, ale to je můj problém, stejně jsem se spálila i s 1984....Asi její hodnota bude v myšlence a ve varování nepodlehhnout nátlaku medií.... a zachovat si zdravý rozum...Ale stejně u knihy čekám víc zábavy...,což u mě splnila třeba kniha Zpěv drozda, který má podobné téma a při tom je to pecka....

BeyondHorizon
02. září

Pro jednou můžu povinné četbě ze srdce poděkovat, že mě přivedla k tomuhle skvostu. Nevím, co k tomu napsat, protože vše už o této knize bylo řečeno. Jedním slovem geniální. Antiutopie, která se silně otírá o dnešní společnost, ve svém nejlepším. Doporučuji každému přečíst.

slečnaBarbora19
01. září

Na tuhle knihu jsem se chystala dlouho a míjely jsme se. Díky čtenářské výzvě, jsem ji tentokrát cíleně zařadila a opět jako u Marťanské kroniky nelituji. Stále aktuální a možná ještě aktuálnější při pohledu na nás všechny, jak hledíme do svítících monitorů. Ale na cestě do práce má hodně lidí otevřenou knihu a nejsou to jenom oddychovky. Takže, nic není ztraceno, záleží na nás všech!

Walsroy
21. srpna

Když to člověk čte tak si uvědomí ,že už jsme v tom až po uši.Odstrašující dialogy manželek,tedy přítelkyň Montagovy ženy jsou přímo hrůzunahánějící ,ale slyším to i kolem sebe a to je ještě více frustrující.Zabavní parky všude vůkol,jedete do Beskyd-Tarzanie,Krkonoše -Tarzanie,Šumava -Tarzanie.A tak dále ,jen vytáhnout lidi z domovů,zabavit je blbostma aby nemysleli a nepřemýšleli. V rádiích se pouští stále stejné playlisty a vytváří se pocit bezmyšlenkového blaha.No a architekti už opravdu neprojektují u rodinných domků verandy,aby nebylo kde sedět a jen tak klábosit.Všichni se v montovnách ale i ve školách učí jak co udělat ale nikde se nedozví proč co udělat. Teplotu 451 Fahrenheita máme celoročně a obávám se že i doživotně.

Eridan
15. srpna

Můj první Bradbury a určitě ne poslední. Stále aktuální. Děj se povětšinou odehrává hlavně v chytrých dialozích. Je jakousi inspekcí do světa, který zapomněl na hloubku a vše prožívá jen povrchně skrze monitory televizorů. Tuto hlavní dějovou linku ještě autor občas protká dalšími otázkami, které jsou aktuální i dnes - např. jaká je hodnota humanitních oborů (např. dějepis, filozofie) oproti těm ´praktickým´? K čemu povede přílišná tolerance a snaha se přizpůsobit každému (v éře inkluze hodně probírané téma, taktéž v éře multikultury a otázek kolem islámu a islamistů)? Jak by mělo vypadat vzdělávání (jen hustění informací do žáků nebo je učit přemýšlet)? Musím říct, že jsem byl knihou pohlcen a nedokázal jsem úplně odhadnout její děj. Bradbury mě napínal do posledního okamžiku. Děkuji, mistře.

FireOfFilth
11. srpna

Po přečtení tohoto románu, kde máme vykreslen dystopický svět nejinak podobný jako od George Orwella, si člověk začne více vážit knih jako takových. V tomto světě jsou totiž knihy zakázány, ale bez knih není kultura. V tomto světě jsou všichni závislí na mušličkách do uší (rozuměj sluchátka) či telestěnách (rozuměj televizi). Když to tak člověk vezme, tak to skoro není o moc podobné jako dnes, kdy chytrá elektronika ovládá nás a ne my ji.

V hlavě mi ještě doznívají myšlenky této skvělé a hlavně nadčasové knihy, která vykreslila v podstatě podobu dnešního světa. Knihu by si měl přečíst každý povinně. Takže kdo nečetl alou pro ni!

Ajinka126
30. července

Ten věkový odstup je znát. Ať jsou zde jakkoliv pozitivní reakce a přirovnání k dnešnímu světu, tak jazyk, syntax a literární projev je mi cizí. Na druhou stranu jsem nečetla nikdy nic tak emotivního, naléhavého s takovou osobitou nadějí. Je to možná ten rozdíl mezi dnešní a minulou literutaru, mezi dnešním a dřívějším člověkem. Nikdy bych ale nevěřila, že mě natolik ovlivní a prostoupí jedna knižní postava, která zabrala asi 2 strany textu. Je vidět, že ta kniha je malinko osobní zpověď, že je to právě to zrnko pochybností, které se zaseje v každém čtenáři. Neumím dobře pochopit ten autorův dar, jak umí do textu zakomponovat hluboké myšlenky a pravdy. Je jich tam hned několika já jsem jako čtenář je přijímala, neměla pocit nátlaku nebo opozice. Například tato věta mě zasáhla: " Ostatní umírají, já žiju dál. Nic nemá žádné následky, neexistuje odpovědnost. Háček je v tom, že ona existuje. Ale o tom se nemluví...".. WOW.. nebo (parafrázuji) "Umírají manželé těch ostatních.".. Je to tak citlivé až mi je líto té věkové bariéry, kterou neumím překonat a plně to docenit.

xxtom
26. července

Zajímavá knížka, nemůžu říct, že by mě úplně nebavila, ale chvílemi jsem se musel přemlouvat abych četl dál.

triatlet
17. července

Antiutopická vize napsaná velice úderně a přesvědčivě. Na jedné straně zlo v podobě Beattyho, povrchnost (Mildread) a zneužití techniky (Mechanický Ohař), na straně druhé svoboda (Clarissa), moudrost (Faber) a touha (Montag).
Knihy, které mají sílu poznání, ničí síla ohně. Ale oheň má nejen zničující sílu…
Alegorické poselství, které vnímavý čtenář rozluští i bez šifrovací mřížky.

„Představ si to. Člověk devatenáctého století se svými koňmi, psy, kočáry, pomalým pohybem. A pak, ve dvacátém století - pusť svou kameru rychleji! Knihy se zkrátily. Zkondenzovaly. Vykuchali je. Víc obrázků než textu. Všechno se sesychá na vtip, na senzační závěr." (…) „Seškrtali klasiky na patnáctiminutový rozhlasový program, pak je znova seškrtali, aby se vešli na jednu stránku, a nakonec to dotáhli na deseti - nebo dvanáctiřádkové heslo v naučném slovníku. (...) Výtah z výtahu, výtah z výtahu výtahu. Politika? Sloupek, dvě věty, palcový titulek! A pak jde všechno k čertu! Roztočte lidskou mysl, rozpumpujte ji rukama vydavatelů, literárních zlodějů, rozhlasových podnikatelů asi tak rychle, aby ta odstředivka odmrštila všechny nepotřebné myšlenky, které jen ukrádají čas!" (monolog Beattyho - s. 61/62)

„Víte, proč jsou knihy, jako je tato, důležité? Protože mají hodnotu. A co znamená slovo hodnota? Pro mne znamená tkáň. Tahle kniha má póry. Má výrazné rysy. Na tuhle knihu se můžeme podívat pod mikroskopem. Pod čočkami v ní uvidíte život, který se tam valí nekonečným proudem. Čím víc pórů, čím víc pravdivě zachycených detailů života dokážete dostat na jeden čtvereční centimetr papíru, tím jste literárnější. Ať je to jak chce, tohle je moje definice. Říkat detaily. Stále nové detaily. Dobří spisovatelé se života dotýkají často. Prostřední po něm jen občas rychle přejedou rukou. Špatní ho znásilní a dál se o něj nestarají.“ (dialog Montaga s Faberem - s. 88)

„A ty, Montagu, ty jsi břemeno. Oheň tě sejme z mého hřbetu, čistě, rychle, bezpečně. Nezbude nic, co by jednou mohlo začít zahnívat. Je to antibiotické, estetické, praktické.“ (dialog Montaga s Beattym - s. 119)
......................................................................................................................................
Čtenářská výzva 2017 - 4. kniha odehrávající se v budoucnosti

Kariol
17. července

Jednoduše geniální.