451 stupňů Fahrenheita

od:

451 stupňů Fahrenheita

Guy Montag, hrdina románu žije ve své ohnivzdorné vile obklopen civilizací tryskových aut, raketových letadel, mechanické hudby a také ovšem policejních helikoptér a mechanických „ohařů“, kteří svým chemickým čichem neomylně sledují stopu zločince. Kdo je však tímto „zločincem“? Ten, kdo překročí základní zákon této utopistické civilizace, tj. ještě vlastní a čte knihy, kdo nemyslí tak, jak je předepsáno myslet, kdo se pokouší uvažovat samostatně. Tohoto „zločinu“ se právě dopustí Montag. A o příšerné, hrůzné štvanici, kterou na něho uspořádá policie ve svých helikoptérách, o zmechanizovaném děsu, který je mu v patách v podobě mechanického ohaře s prokainovou jehlou v čelisti, o úděsné televizní reportáži z této honičky a o konečném zániku onoho odlidštěného světa vypráví tento příběh. Je to jedno z nejlepších Bradburyho děl, v němž nastavil křivé zrcadlo fantastiky civilizaci moderního světa, jež člověku nepřinese skutečné štěstí, dusí-li v něm to nejcennější – lidskou myšlenku....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/51_/5192/fahrenheita-5192.jpg 4.31781
Originální název:

Fahrenheit 451 (1953)

Žánr:
Literatura světová, Romány, Sci-fi
Vydáno:, Baronet
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (250)

Přidat komentář
Silmarien
11. února

Je to v poličke science-fiction a dúfam, že to tam ešte dlho ostane.
Hoci pri popise telestien som trochu strácala istotu.
Nadčasové dielo s ponurým nádychom i nádejou zároveň.

pifffka
03. února

Velmi znepokojivá kniha. A jak uplývá čas od jejího napsání, je víc a víc aktuálnější.

petr9807
02. února

Přečtení této knihy jsem odkládal. Možná tím více mne Bradburyho vize oslnila. Z knihy přímo pryští autentičnost. Možná jen škoda trošku rozvleklého závěru, protože jinak se jedná o skutečně nadčasové dílo se vším všudy.

Any410285
30. ledna

Když si člověk uvědomí kontext, kdy byla knížka napsaná a kým, chytne to člověka za srdce a donutí ho zamyslet se nad tím, jestli se k něčemu takovému, jako je ukázáno v knize, tak trochu neblížíme.. Knížku jsem zhltla jedním dechem a doporučuji, kudy chodím.

Briv
26. ledna

První ji četl manžel, tak jsem si říkala, že ji taky zkusím. Přiznávám se, že ze začátku mě kniha moc nebavila, ale některé úvahy se mi začaly zavrtávat pod kůží. Když jsem zjistila, že tento titul poprvé vyšel v roce 1953, tak jsem teprve viděla hloubku a sílu slov. Hlavně závěr byl opravdu silný.
Vždyť se rozhlédněme - máme k dispozici pořád větší a větší televize (mobily i tablety), velmi se zrychlily střihy v televizi, informace na nás prudí ze všech stran a názory, které média pro nás vytvoří, jednoduše bereme za své. A co seriály typu "rodinka"? Spousta lidí prostě "musí" vidět další díl.
Doufám, že knihy v papírové podobě zde ještě budou dlouho a pokud ne, tak snad do té doby vymyslí "oživovač paměti".

Kadibut
24. ledna

Společnost, která žije zbytečně ze dne na den jen pro uspokojování povrchních rozmarů. Manželé Mildread a Montag žijí vedle sebe jako dva cizí lidé, aniž by si měli co říct. Jejich hlavním cílem je vydělat si na obří televizní obrazovku, na které může Mildread sledovat seriály o ničem.
Autor ukazuje hodnotu knih, které nás nutí přemýšlet, podněcují naší zvědavost a zájem o svět a zároveň slouží i jako historické dokumenty - jako určitá paměť lidstva, kterou nelze jen tak jednoduše smazat...

Blekmun
22. ledna

"Nikdo už mě neposlouchá!", začal Montag. "Nemůžu mluvit s telestěnami, protože telestěny řvou na mě. Nemůžu mluvit se ženou, ta poslouchá telestěny. Chci jen, aby někdo slyšel, co mám na srdci.

Bradbury predbehol svoju dobu o 60 rokov. Myšlienky v tejto knihe nikdy predtým neboli tak aktuálne, ako teraz.
A k tomu tá psychologická premena hlavného hrdinu, pravda, možno príliš lineárna, okatá a bez zaškobrtnutia. Ale ako stabilne zdvihnutý prst vo vašej knižnici je to super poviedka.

"Pořádej pro lidi soutěže, ve kterých dostanou cenu za to, že se naučí zpaměti slova (...) Napěchuj do nich údaje, které nejsou nebezpečné, zahlť je tolika "fakty" až (...) budou mít dojem, že doslova srší informacemi. Potom se jim bude zdát, že myslí (...) Jenom jim nedávat nic jako filozofii (...) aby si uměli dát dohromady dvě a dvě."

Bee.M
16. ledna

Velmi nadčasová kniha, která s lehkostí popisuje naprosto odlitštěnou společnost smějící se nad válkou, i když nad městem létají bombardéry. Někdy se mi příběh zdál až přehnaný, i když to je asi cílem a konec trochu zdlouhavý. Plno reálných obav, hlubokých myšlenek a poselství.

Chytuš
06. ledna

Můj gymnaziální dluh :-) Vzpomínám si, jak krásně o ní pan profesor mluvil, že už tehdy jsem si řekla, že si tuhle knížku musím přečíst. Sice mi to trvalo déle, než jsem si tenkrát myslela, ale lepší pozdě, než vůbec... V tomhle případě je naopak dobře, že jsem se k ní dostala až teď, protože ve svých -nácti bych si tuhle znepokojivou alegorii určitě naplno neužila. Skvělá kritika konzumní společnosti, až mi místy z děje běhal mráz po zádech...

Shinstria
04. ledna

Musím uznat, že kniha mě naprosto uchvátila. Ta hloubka, jazyk, poselství.. Jako by se kniha do mě otiskla, do mé mysli i duše. Pri čtení tohoto díla jsem se stávala požárníkem pálícím knihy; ohněm stravující drahocenné stránky; dívkou jež se vymykala společnosti; stala jsem se ženou, která spálila sebe i své knihy.. úžasné čtení.

LimonádaZonka
29.12.2017

Kniha plná nadčasových myšlenek čtenáře vybízí k zamyšlení.

pejty
24.12.2017

Kniha se mi četla velice špatně. Opravdu si nepamatuji knihu, kterou bych odkládal skoro po každé přečtené stránce. Ale na druhou stranu poselství knihy, její nadčasovost a genialita jsou skoro neskutečné.

I přestože se mi kniha moc dobře nečetla a jako o jedné z mála knih můžu o této knize prohlásit, že už jí znovu neotevřu, tak si myslím, že by si jí měl přečíst každý.

Ninjer
17.12.2017

Krátký román z dystopické budoucnosti, ve které je společnost otupělá televizními stěnami a jinými technologiemi, díky níž slepě přijímají skutečnost, že stát vede neustále války a mládež se běžně baví násilnostmi. V tomto světě jsou jedním z klíčových aspektů tzv. požárníci, kteří nehasí oheň (domy jsou už ohnivzdorné), ale vyhledávají a pálí knihy, jež jsou považovány za škodlivé. Jedním z těchto požárníků je Montag, který začíná o svém poslání pochybovat.

V knize je spoustu skvělých nadčasových myšlenek a poměrně dobře se čte. Určitě oceňuju, že něco takového bylo napsáno v 50. letech, kdy se toho ještě tolik o totalitních režimech nevědělo. Za dokonalou knihu ale 451 stupňů Fahrenheita nepovažuju.

Bradbury se na můj vkus příliš často vyžívá v emocionálním popisování různých skutečností. Takže i když má často našlápnuto na zajímavou akci (např. je tu nebezpečný robotí pes, který nesnáší hlavního hrdinu), často je napětí trochu rozmělněné v dlouhých popisných odstavcích. Místo nich bych se radši více dozvěděl o načrtnuté dystopické společnosti a konkrétních lidech v ní. Je tu třeba velitel požárníků, který je pro hlavního hrdinu nebezpečným protivníkem, ale má evidentně velmi načteno. Vystupuje proti knihám, ale dokáže mnoho z nich citovat a využívat je k ospravedlnění názoru, jak jsou nebezpečné a jak vám udělají v hlavě guláš. Z nějakého důvodu mi to ale nepřipadá moc důvěryhodné, že by se někdo tak vysoce postavený netajil svými znalostmi knih. Nevidím u něho žádnou motivaci, proč by je měl tak nenávidět, když se vlastně v knihách tak vyžívá.

451 stupňů Fahrenheita je velice zajímavá kniha, která má stále co říct, ale jako dobrodružný příběh není až tak působivá.


Sedm nespálených knih z deseti.

OldřichHanton
13.12.2017

Je těžké napsat něco o takové klasice, jejíž příběh skoro každý zná. Já jsem pochopitelně také věděl "o čem to je", ale překvapilo mě, s jakou poetikou to bylo napsáno. Některé pasáže jsou akční, jiné vyloženě lyrické. Myšlenky 451 stupňů Fahrenheita se samozřejmě dají vykládat různě. Bradbury ji údajně psal mimo jiné jako reakci na Mccarthismus, v komunistických státech pochopitelně také silně rezonovala a dnes ji často citují lidé, kteří se bojí nových médií a komunikačních prostředků. Možná proto, že otázky, které si pokládá jsou staré jako lidstvo samo, zůstává nesmrtelných 451 stupňů Fahrenheita.

Marekh
12.12.2017

Kniha se mi líbila. Zajímavé téma - svět, ve kterém jsou zakázány knihy, a pokud se přijde na někoho, kdo je schovává, tak knihy budou spáleny.

Hlavní myšlenkou bylo, nezapomenout na knihy, číst knihy, udělat si svůj vlastní názor, dát přednost knize před televizí. :)

Viděl jsem i film, který se mi také líbil. Film se v některých částech liší od knihy.

dedliipf
01.12.2017

Není to dokonalá kniha. Je sice skvěle napsaná, ale někdy se zdá příliš roubovaná. Není to příběh o ději, akci a pointě, i když v něm ani jedno z toho nechybí. Je to spíš podobenství. Zdá se absurdní? To podobenství bývají, aby dokázala vyslovit to, co mají na jazyku.
Stejně tak to není příběh o cenzuře, jako spíš o osamocení a prázdnotě.

jana3526
29.11.2017

Doufám, že se takové doby nedožiji, resp. že ani nenastane. Skvělá kniha, která vtáhne do děje a nutí k zamyšlení, nad společností i sebou samým.

Noctua8
19.11.2017

K 451 stupňům Fahrenheita jsem se vrátila po dlouhých letech, abych si osvěžila čtenářskou paměť a znovu si uvědomila jak skvělý příběh to je... a je.
Je úžasný !!
Vize budoucnosti z roku 1953, budoucnosti, kterou možná teď už částečně prožíváme a zcela jistě se časem propracujeme i k jejím koncům, je děsivá a poetická zároveň. Z pohledu dnešního světa si nelze neuvědomit, jak plíživě zato neochvějně, nás obklopuje a pomaličku stravuje. Měl Bradbury možnost nahlédnout do budoucnosti? Nebo byl jen citlivý a vnímavý k dění okolo sebe a dokázal jednoduše analyzovat, k čemu nás pokrok, věda a vlastní děsy přivedou? Těžko říct. S odstupem času jen musíme pokorně přijmout fakt, že popsat to, co viděl nebo cítil, dokázal naprosto bravurně. Žádné složité konstrukce, technické popisky, nová/cizí slova... Jen příběh člověka, kterému se podaří zastavit se, zamyslet se a lehounce nadzdvihnout záclonku toho "high-tech" světa okolo sebe. Na pokraji sebedestrukce a zkázy nalezne naději, smysl a vlastní život. Jednoduché - krásné.
Jsem moc ráda, že se tato kniha stala povinnou četbou.

Mercatino
12.11.2017

Po dočtení této knihy nikdy nebudu volat požárníky, ale HASIČE!!!

Bucifalek
26.10.2017

„Bez vyspělé technologie se civilizace v nejhorším případě obejde, ale bez kultury ne, bez ní přestane být civilizací." -- z doslovu Františka Novotného.

Těžko lépe popsat poselství tohoto nadčasového díla.

Ildi
17.10.2017

Geniálna, nadčasová kniha.....Jednoducho nemám slov

Edith_17
14.10.2017

Kniha plná hlubokých myšlenek. Chvílemi mne až mrazilo, jak to připomínalo nějaký z dnešních problémů...ale snad na tom nejsme ještě tak špatně. Tato kniha říká jedno: ,,Nenechte si diktovat, co si máte myslet nebo dokonce úplně nepřestaňte myslet. Nedopusťte, aby někdo ovlivňoval vaše názory!!!" A taky nesmíme ničit knihy, je toho hodně, co nám mohou říct. Rovněž konec příběhu bych chtěla vyzvednout, autor zde hezky ukazuje, že když nám je nejhůř, uchylujeme se zpět k přírodě, ze které pocházíme.

Sheemas
14.10.2017

451 stupňů Fahrenheita nám překládá podobný příběh jako George Orwell, varuje nás kam spějeme a do jaké budoucnosti naše kroky kráčí, ale přesto asi né dost důrazně. ,,No tak, krize je za náma a všechno je v pořádku. Ovečka se vrací ke stádu. Všichni jsme ovce, které čas od času zabloudí.”

shimice
08.10.2017

Úžasné vizionářské dílo

Stolda
06.10.2017

Má cenu opakovat, že se jedná o geniální čtení, které vás nepustí, dokud nezavřete přečtenou knihu? Za mě tedy hodnocení to maximální, pro šedivý, nelaskavý podzimní den ideální četba.

koolsavage
05.10.2017

Reálná dystopie. Bohužel.

Damato
03.10.2017

Komentář? Jaký? Po komentáři triatlet už není co dodat. Jen jsem nechápala,jak dlouho mě kniha míjela. Už dlouho se mi nestalo,že bych u čtení zatajovala dech a prý méla vytřeštěné oči ( právě mi to sdělil partner,když o knize nahlas přemýšlím). Víceméně jsem po něm chtěla utvrzení,že se tohle přece nemůže nikdy stát. Opravdu nemůže?

smazenaryba
29.09.2017

Bradburyho budúcnosť nie je ani tak totalitou (Hitlerovo nemecko, Stalinovo rusko) ako skôr totálnym kapitalizmom. V konečnom štádiu sú tieto režimy síce celkom podobné, no autorov svet má niekoľko čŕt, ktoré ho oveľa viac spájajú s tým našim, súčasným. Nekonečná honba za ilúziou slobody a šťastia, potreba vlastniť novú väčšiu TV, masmédiá vnucujúce človeku názory a produkty, potláčanie slobodnej myšlienky a voľby. Svet, ktorého pravidlá, nech to znie akokoľvek neuveriteľne, sme prijali dobrovoľne. Podobne ako My, alebo Kallocain, dielo oplýva ťažkou depresívnou atmosférou, no na rozdiel od menovaných, Bradbury v ľudstvo verí a vkladá doň nádej (návrat k prírode a múdrostiam minulosti obsiahnutým napríklad aj v knihách). Prial by som si, aby dielo bolo bývalo aspoň o 50-100 strán dlhšie, niektoré pasáže mi prišli príliš uponáhľané.

jakafe
27.09.2017

Pro lidi knihomilné je to román až strašidelný, znepokojivý a pravdivý. Hodnotu knih Ray Bradbury velice krásně vyjádřil a snad nejsem sama, kdo úpěl a chytal se za hlavu, když požárníci a společnost jako taková dopouštěli na myšlenkách, příbězích a moudrosti takové hrůzy. V tolika věcech se popsaný svět podobá tomu dnešnímu - školský systém, povrchnost, vtíravé reklamy a další vzruchy atd. atd. Ale opravdu jsem šťastná, že žiji v naší zemi, kde je úcta ke knihám ve čtenářské základně pevně ukotvená. Kéž by to vydrželo a láska k poznání a nádherné češtině (staré i nové) nevymřela.

missbellatrixx
24.09.2017

GENIÁLNÍ!!!