451 stupňů Fahrenheita

1 včera

"Nehasili dřív požárníci požáry, místo aby je zakládali a rozdmýchávali?"
Myslím, že se k této knize za pár let vrátím, protože si nejsem jistá, jestli ji teď dokážu plně ocenit. Netuším, jestli to bylo překladem, ale použitý jazyk se mi zdál dosti krkolomný a složitý. Každopádně námětem a myšlenkou, která nepřestane být aktuální snad nikdy, mě kniha dostala.

10 18. dubna

Nemám nic jako absolutní top knihu (no, možná jo, ale to sem teď netahejme), ale nějaký ten top10 výběr, kam dám knihy, pro které bych i do ohně skočil... což v případě této knížky sedí dost přesně. Nechápu, proč jsem se jí tak dlouho vyhýbal, ale lepší pozdě nežli později a lepší později nežli vůbec. Je to úžasné dílo, tak nadčasové a kladoucí tolik otázek, tak krásně bohatý a metaforický jazyk - a přitom je to (jen praštěné) sci-fi. A v tom to je - sci-fi neznamená, že tam lítají vesmírné lodě, střílejí mezigalaktické střely, bojují mezi sebou obludy z různých planet apod., ne. Sci-fi má nastolovat otázky coby kdyby? Až společnost zavrhne vzdělání a knihy (k čemuž i v současnosti není daleko bohužel), jak to na světě bude vypadat? Budou všichni šťastní u svých telestěn, seriálů a barevných časopisů? Nejsou přece jen knihy něco víc, než jen pár stovek stránek papíru popsaných hustě malým černým písmem? Nemá smysl odpovídat a kdo potřebuje odpověď, tomu ani svěcená voda už nepomůže. Hlavní hrdina Montag tady prožívá ukázkový přerod a procitnutí, chcete-li osvícení. Kniha krásně popisuje jeho pět sektání s různými lidmi, z nichž každý ho někam posunul a nějakým způsobem mu otevřel oči - nejdříve mladá sousedka Clarissa, pak manželka Mildred, šéf požárníků Beatty, pak starý Faber a nakonec uprchlý Granger - všichni hlavního hrdinu někam posunou a on se stává rozumnějším a uvědomělejším. Kež bychom i my dnes tak přemýšleli nad tím, co jsme zažili, více se bavili s lidmi, více četli a uvažovali nad světem a životem. Třeba bychom pak nemuseli končit u barrandovů, okamurů a burešů.

03. dubna

Tuto knihu bychom si měli v dnešní době přečíst úplně všichni. Je to velmi zajímavá a poutavá kniha, jejíž hlavní myšlenka je čím dál, tím víc aktuální.

2 03. dubna

Má oblíbená kniha. Sice je to kniha o pálení knih, ale stejně je krásná. Rád si ji čtu znovu a znovu...

2 01. dubna

Ďalšia z klasík, o ktorej sa s kludom môže hovoriť ako o nestarnúcej. Ray Bradbury vystaval zaujímavý svet, ktorý mrazí a na štýl Orwella v sebe nesie veľké posolstvo. Aj v dnešnej dobe stále aktuálna kniha.

17 29. března

Tak jak člověk stárne a již něco zažil, vrací se k tomu, co mu na začátku dospělosti nic neříkalo, protože to do něj někdy násilím jindy z jiných důvodů se snažili natlačit, že je to super četba, ale tenkrát jsem si říkal, že to nic moc není.
Nyní po x letech, když se vracím ke klasice, tak vidím, že je v ní kus pravdy, a to, že jsou mladí často považováni za lidi bez názoru, trošku symbolizuje i tato kniha. Ono je pak i jednoduché jim vnutit nějaký názor, který je obecně uznávaný, a pak proč číst knížky, když je to vlastně otrava. Vždyť stačí jenom poslouchat , nemuset moc pracovat a mít se vlastně dobře.
Ale všeho jenom dočasu. tato kniha je bohužel stále aktuální. Chápu, že v roce svého vzniku byla trošku poplatná době, krátce po válce, totalitní režim,...
Ale ona je opravdu bohužel aktuální stále. Vždyť si stačí poslechnout názory toho pro nás nejvyššího z nejvyšších, a ony nejsou daleko od těch, které si člověk přečte v této knížce. Ano, knihy, moudrost a vlastní názory jsou opravdu velmi důležité, nejsme ovce, které poslouchají staré totalitní strukury, které by rády spoustu knih stejně jako v této knize spálili nebo alespoň opět zakázali. Ale spoléháme zejména na Vás mladé, to nikdy nedopusťte....

3 21. března

Tohle byla první kniha, kterou jsem od pana Bradburyho četla, teď však vím, že určitě nebyla poslední. Nečekala jsem tak hezký poetický jazyk, to bylo příjemné překvapení. Hlavní hrdina mi byl moc sympatický; to, jak objevoval přírodu a „opravdový“ svět, mi přišlo skoro až roztomilé. Na druhou stranu jsem moc nechápala, proč pořád tak lpěl na své ženě, i když očividně nejevila žádné známky pochopení ani snahy pochopit, o co mu jde. Možná že prostě jen neměl komu jinému by dal lásku. Taky Clarissy mi bylo moc líto, tak nějak jsem napůl doufala, že se pak ještě na konci někde objeví, že to všechno s její smrtí byla lež.

Celkově na mě ten příběh působil až skoro kouzelně, snad právě tím způsobem vyprávění. Taky to bylo docela poučné – někdy se člověk začne koukat na televizi a po chvilce si uvědomí, že prázdně sleduje reklamu na zubní pastu a skoro o tom ani neví. Teď si představte, že by to byla celá telestěna... brr. No, rozhodně se těším na další díla autora.

3 17. března

Geniální dílo připomínající 1984 od Orwella. Jen zde není zobrazen tak propracovaný svět, ale jen jedna jeho část - nebezpečí skryté v knihách. Tak plochý a nudný život, jaký si vybrala Mildred, je pro mě naprosto nepochopitelný, ale zároveň nevím, zda bych dokázala bojovat proti systému stejně jako Montag.

2 17. března

absolútne povinná literatúra pre každého, čo v živote prečítal čo len obrázkové leporelo.

7 15. března

Bradbury nám ukazuje, jak moc pro člověka knihy znamenají. Svět, kde se knihy pálí, přestává být světem. Lidé si myslí, že jsou šťastní, ale celou dobu žijí v uměle vytvořené realitě, která má lidi "chránit" od skutečných problémů. Knížka vydaná v roce 1953 si najde místo i v dnešní době, kdy upozorňuje na to, co by se mohlo stát, pokud se lidé spokojí se zíráním do obrazovek a zapomenou si tvořit vlastní názory.
Velice doporučuji!

32 13. března

Ďalší čitateľský klenot !!!
V roku 1953 táto kniha predstavovala obraz sveta, premietnutý do budúcnosti, ktorý sa sčasti opieral o výdobytky dnešnej vedy a techniky alebo o predpoklady jej vývoja.
Teraz kniha predstavuje obraz sveta, ale premietaný z minulosti, kde už začínajú mať tieto výdobytky vedy a techniky pomaly historickú hodnotu.

Geniálne je to, že hlavný odkaz knihy je stále aktuálny.

Ľudia naďalej vyznávajú povrchnú kultúru, ktorá stále utláča hodnotu kníh.
Masmédiá nahradili sociálne médiá, ktoré sa stali priestorom, kde vytvárame a budujeme vzťahy, formujeme našu identitu, vyjadrujeme sa a učíme sa o svete okolo nás. Uzatvárajú nás do "skleníkového sveta", v ktorom strácame akýkoľvek kontakt s reálnym svetom...

Musím ešte vyzdvihnúť, ako autor dokonale vyprofiloval charaktery všetkých postáv, ktoré ešte viac umocňovali myšlienkovú silu tohto diela.

13. března

hezká knížka

12. března

Přestože má kniha pěkný námět, nezaujala mě. Nebyla psaná záživně a na mě tam bylo až moc metafor, na to že to je próza.

9 08. března

Nádherná a inspirující kniha o naší společnosti a jejích povrchních zájmech. O nic se nestarej, nic se neuč, nebuď kreativní, jen sleduj, lajkuj, bav se. Systém za tebe vše důležité rozhodne sám i vykoná. Ale běda ti jak vykoukneš z řady. Nepřipomíná vám to trochu něco? Velice nadčasové dílo ve kterém nechybí ani pořádná akce a napětí. Rád bych tuto knihu doporučil všem notorickým sledovačům nekonečných tv seriálů :)

05. března

Tato kniha mě dost překvapila. Pro mě to bylo něco mezi 1984 od Orwella a filmem Equilibrium a moc se mi to líbilo.

10 04. března

Silná kniha, plná odkazov pre našu dobu ktorá už predbieha príbeh knihy. V knihe sú knihy zakázané a hasiči / požiarnici nie sú ľudia ktorí hasia požiare ( domy sú ohňovzdorné ) ale vyhľadávajú a pália knihy. Ľudia sa venujú len plytkým veciam ako je napr. sledovanie telestien, robia len veci prízemné a ničím sa netrápia, čo majú robiť, kde majú ísť a ako sa majú stavať k vojne im určí propaganda ( SYSTÉM ). Smutná kniha ktorá je v podstate len čierna predstava autora o nevyhnutnej budúcnosti ľudstva.
A dnešok ? ako sa líši od knihy ? nijak...aktuálne zúri debilizácia ľudstva, spoločnosť je primitívna a vedená len k povrchnej túžbe po hrách, sexe, lacnej stupidnej zábave v podobe reality show. Telesteny sú naše obrovské televízory s tristo programami kde beží len to isté, telesteny sú sociálne siete kde sú " rodinnky " falošný priatelia, reklama, propaganda...mládež je už totálne mladá ( DE )GENERÁCIA, pripravená na to čo bude chcieť systém.... zombie ktoré tupo čumia do mobilov, tabletov a nevidia okolo seba trávu, stromy, krásu modrej oblohy....
Všetci ostatní ktorí čítajú, používajú vlastný rozum a myslenie, pracujú s myšlienkou, hľadajú zmysel a pravdu života sú nežiadúci ! sú označovaní ako podivné osoby, psychicky mimo, konšpirátori , popierači , antisemiti a extrémisti...lebo nežerú systém...lebo nemajú " telesteny " ...lebo " skrývajú knihy " lebo chodia radi na prechádzky pešo.....
Mrzí ma,že na konci vydania z roku 2015 je epilóg od Františka Novotného, ktorý zase jednostranne a manipulatívne podprahovo ukazuje kam sa máme v knihe dívať...čo si o nej máme myslieť o dnešnom svete....je to neuveriteľný paradox kedy úžasná nadčasová kniha o anti utopistickom a totalitnom svete má debilný záver, kedy Novotný diktuje, poúča, nariaďuje zase len jedným smerom....pozor na to .... on je ......požiarnik.

6 11. února

Je to v poličke science-fiction a dúfam, že to tam ešte dlho ostane.
Hoci pri popise telestien som trochu strácala istotu.
Nadčasové dielo s ponurým nádychom i nádejou zároveň.

Velmi znepokojivá kniha. A jak uplývá čas od jejího napsání, je víc a víc aktuálnější.

2 02. února

Přečtení této knihy jsem odkládal. Možná tím více mne Bradburyho vize oslnila. Z knihy přímo pryští autentičnost. Možná jen škoda trošku rozvleklého závěru, protože jinak se jedná o skutečně nadčasové dílo se vším všudy.

2 30. ledna

Když si člověk uvědomí kontext, kdy byla knížka napsaná a kým, chytne to člověka za srdce a donutí ho zamyslet se nad tím, jestli se k něčemu takovému, jako je ukázáno v knize, tak trochu neblížíme.. Knížku jsem zhltla jedním dechem a doporučuji, kudy chodím.

5 26. ledna

První ji četl manžel, tak jsem si říkala, že ji taky zkusím. Přiznávám se, že ze začátku mě kniha moc nebavila, ale některé úvahy se mi začaly zavrtávat pod kůží. Když jsem zjistila, že tento titul poprvé vyšel v roce 1953, tak jsem teprve viděla hloubku a sílu slov. Hlavně závěr byl opravdu silný.
Vždyť se rozhlédněme - máme k dispozici pořád větší a větší televize (mobily i tablety), velmi se zrychlily střihy v televizi, informace na nás prudí ze všech stran a názory, které média pro nás vytvoří, jednoduše bereme za své. A co seriály typu "rodinka"? Spousta lidí prostě "musí" vidět další díl.
Doufám, že knihy v papírové podobě zde ještě budou dlouho a pokud ne, tak snad do té doby vymyslí "oživovač paměti".

3 24. ledna

Společnost, která žije zbytečně ze dne na den jen pro uspokojování povrchních rozmarů. Manželé Mildread a Montag žijí vedle sebe jako dva cizí lidé, aniž by si měli co říct. Jejich hlavním cílem je vydělat si na obří televizní obrazovku, na které může Mildread sledovat seriály o ničem.
Autor ukazuje hodnotu knih, které nás nutí přemýšlet, podněcují naší zvědavost a zájem o svět a zároveň slouží i jako historické dokumenty - jako určitá paměť lidstva, kterou nelze jen tak jednoduše smazat...

9 22. ledna

"Nikdo už mě neposlouchá!", začal Montag. "Nemůžu mluvit s telestěnami, protože telestěny řvou na mě. Nemůžu mluvit se ženou, ta poslouchá telestěny. Chci jen, aby někdo slyšel, co mám na srdci.

Bradbury predbehol svoju dobu o 60 rokov. Myšlienky v tejto knihe nikdy predtým neboli tak aktuálne, ako teraz.
A k tomu tá psychologická premena hlavného hrdinu, pravda, možno príliš lineárna, okatá a bez zaškobrtnutia. Ale ako stabilne zdvihnutý prst vo vašej knižnici je to super poviedka.

"Pořádej pro lidi soutěže, ve kterých dostanou cenu za to, že se naučí zpaměti slova (...) Napěchuj do nich údaje, které nejsou nebezpečné, zahlť je tolika "fakty" až (...) budou mít dojem, že doslova srší informacemi. Potom se jim bude zdát, že myslí (...) Jenom jim nedávat nic jako filozofii (...) aby si uměli dát dohromady dvě a dvě."

2 16. ledna

Velmi nadčasová kniha, která s lehkostí popisuje naprosto odlitštěnou společnost smějící se nad válkou, i když nad městem létají bombardéry. Někdy se mi příběh zdál až přehnaný, i když to je asi cílem a konec trochu zdlouhavý. Plno reálných obav, hlubokých myšlenek a poselství.

34 06. ledna

Můj gymnaziální dluh :-) Vzpomínám si, jak krásně o ní pan profesor mluvil, že už tehdy jsem si řekla, že si tuhle knížku musím přečíst. Sice mi to trvalo déle, než jsem si tenkrát myslela, ale lepší pozdě, než vůbec... V tomhle případě je naopak dobře, že jsem se k ní dostala až teď, protože ve svých -nácti bych si tuhle znepokojivou alegorii určitě naplno neužila. Skvělá kritika konzumní společnosti, až mi místy z děje běhal mráz po zádech...

4 04. ledna

Musím uznat, že kniha mě naprosto uchvátila. Ta hloubka, jazyk, poselství.. Jako by se kniha do mě otiskla, do mé mysli i duše. Pri čtení tohoto díla jsem se stávala požárníkem pálícím knihy; ohněm stravující drahocenné stránky; dívkou jež se vymykala společnosti; stala jsem se ženou, která spálila sebe i své knihy.. úžasné čtení.

29.12.2017

Kniha plná nadčasových myšlenek čtenáře vybízí k zamyšlení.

1 24.12.2017

Kniha se mi četla velice špatně. Opravdu si nepamatuji knihu, kterou bych odkládal skoro po každé přečtené stránce. Ale na druhou stranu poselství knihy, její nadčasovost a genialita jsou skoro neskutečné.

I přestože se mi kniha moc dobře nečetla a jako o jedné z mála knih můžu o této knize prohlásit, že už jí znovu neotevřu, tak si myslím, že by si jí měl přečíst každý.

2 17.12.2017

Krátký román z dystopické budoucnosti, ve které je společnost otupělá televizními stěnami a jinými technologiemi, díky níž slepě přijímají skutečnost, že stát vede neustále války a mládež se běžně baví násilnostmi. V tomto světě jsou jedním z klíčových aspektů tzv. požárníci, kteří nehasí oheň (domy jsou už ohnivzdorné), ale vyhledávají a pálí knihy, jež jsou považovány za škodlivé. Jedním z těchto požárníků je Montag, který začíná o svém poslání pochybovat.

V knize je spoustu skvělých nadčasových myšlenek a poměrně dobře se čte. Určitě oceňuju, že něco takového bylo napsáno v 50. letech, kdy se toho ještě tolik o totalitních režimech nevědělo. Za dokonalou knihu ale 451 stupňů Fahrenheita nepovažuju.

Bradbury se na můj vkus příliš často vyžívá v emocionálním popisování různých skutečností. Takže i když má často našlápnuto na zajímavou akci (např. je tu nebezpečný robotí pes, který nesnáší hlavního hrdinu), často je napětí trochu rozmělněné v dlouhých popisných odstavcích. Místo nich bych se radši více dozvěděl o načrtnuté dystopické společnosti a konkrétních lidech v ní. Je tu třeba velitel požárníků, který je pro hlavního hrdinu nebezpečným protivníkem, ale má evidentně velmi načteno. Vystupuje proti knihám, ale dokáže mnoho z nich citovat a využívat je k ospravedlnění názoru, jak jsou nebezpečné a jak vám udělají v hlavě guláš. Z nějakého důvodu mi to ale nepřipadá moc důvěryhodné, že by se někdo tak vysoce postavený netajil svými znalostmi knih. Nevidím u něho žádnou motivaci, proč by je měl tak nenávidět, když se vlastně v knihách tak vyžívá.

451 stupňů Fahrenheita je velice zajímavá kniha, která má stále co říct, ale jako dobrodružný příběh není až tak působivá.


Sedm nespálených knih z deseti.