Raymond Douglas Bradbury

Hezké povídání o autorovi lze najít také na stránkách www.h7o.cz v rubrice Portréty pod názvem Kronikář zaniklých časů.

ČRo Vltava, 22.8.2020
Starost o hodnoty, bez nichž je lidský život pustý. Před sto lety se narodil mistr povídky Ray Bradbury (8 minut)
Jako překladatelka jsem prakticky každé jeho slovo prožila. Jarmila Emmerová hovoří o díle spisovatele Raye Bradburyho.
https://vltava.rozhlas.cz/starost-o-hodnoty-bez-nichz-je-lidsky-zivot-pusty-pred-sto-lety-se-narodil-mistr-8278149

Bradbury kouzlí obrazy, nasvícení, atmosféru. I v tom nejcizejším pro nás objeví něco lidského, z nenápadného či všedního stvoří fantastické dobrodružství. Jako bychom nikdy nevyrostli, jako bychom stále byli těmi dětmi ohromenými světem plným tajemství a významů. Jeho knihy čtu znovu a znovu s nezmenšeným potěšením.
V předmluvě k Pampeliškovému vínu najdete následující slova o půl století staré vzpomínce, která bych mohla nazvat svým osobním manifestem. Paměť. Veliké téma, slyším je ozvěnou v mnohých jeho dílech, od povídek po 451 stupňů Farenheita.

"... A vzpomínám si, jak mi do očí vhrkly slzy, protože bylo po všem, noc skončila a já pochopil, že taková noc už nikdy nebude.
Všichni mlčeli. Jenom jsme se dívali na nebe, dýchali a mysleli na totéž, jenom to nikdo nepronesl nahlas. Ale někdo to přece nakonec říct musí, no ne? A ten někdo jsem já.
To víno pořád ještě čeká dole ve sklepě.
Moje milovaná rodina stále ještě sedí ve tmě na verandě.
Balónek na horký vzduch se stále vznáší a září na nočním nebi jako nepohřbené léto.
Proč? Jak je to možné?
Protože to říkám já."

451 stupňami Fahrenheita mi Bradbury ukázal, že rozumie svetu, príčinám konania ľudí a z toho vyplývajúcich dôsledkov. Dokonalo predvídal, kam sa ľudia a svet, ktorý si tvoria, môžu jedného dňa dostať, pokiaľ... a to je kľúčové, pokiaľ sa opäť neprinavrátia sami k sebe a ku svojej podstate. Zvolil pútavý príbeh, "čtivý" štýl a žáner sci-fi, čím umne oklamal cenzúru a vnímavým dal víziu toho, kde sa "to celé" môže až dostať, keď zabudnú na to, kým sú.
Marťanskou kronikou ma oslovil menej, ale priznávam, že to bolo z veľkej časti mojím vtedajším (ne)naladením a z veľkej časti nevydareným (SJ) prekladom.
Avšak Pampeliškovým vínom si zaručil miesto medzi mojimi "top" spisovateľmi, keď mi zavoňal pod nosom letom a kúzelným, láskavým rozprávaním plným poznania a ľudskosti.

Bradbury je pre mňa majster poviedok. Môže písať horory, sci-fi alebo fantasy, vo všetkom exceluje. U niektorých jeho poviedok som mal pocit, že by si zaslúžili samostatnú knihu, kde by im bol daný väčší priestor.

Bradbury dokáže z jednoduchého konceptu (Raketa, Srýček Einar) urobiť krásny čitateľský zážitok. Dnes sa všetci autori ženú za epickosťou, pretechnizovanosťou a o citoch a pocitoch už málokto píše. Bradbury vie ukázať ľudskosť, svoju osobnú stránku tak silno, až mi z toho puká srdce. Preto sú jeho poviedky veľakrát nadčasové, aj keď po technickej stránke sú niekedy nelogické. A my, čitatelia, sme tu od toho, aby sme zapojili fantáziu a na chvíľu odložili zákony tohto sveta.

Od raného dětství, kdy jsem se dostala k Marťanské kronice, kterou jsem shltala, ač jsem jí plně porozuměla až po dobrých deseti letech, tohohle pána vřele obdivuju. Mám skoro všechno, co od něj u nás vyšlo, a jak kolega mimoreal zmiňuje, nádherné bylo autorem komentované Divadlo Raye Bradburyho. Úžasný seriál. Úžasný autor...

Četla jsem od něj pouze jednu knihu a musím přiznat - smýšlení tohoto autora, jeho představy o budoucnosti, o vývoji lidstva, o důležitosti knih (ano, tím pro mne osudným dílem bylo 451 stupňů Fahrenheita) mne prostě nadchlo, nahnalo mi mráz po zádech a zároveň pro mne bylo milým pohlazením na duši, způsob jeho vyprávění, který člověka donutí se zamyslet, zasnít... Jednoznačně geniální dílo. Už se těším, až si přečtu další. Všechna čest Mistrovi.