Malevil

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Společenská fikce světově proslulého francouzského spisovatele se odehrává převážně v 70. letech 20. století, ale končí o celá desetiletí později. Skupinka lidí shromážděných zcela náhodou ve sklepě středověké tvrze Malevil náhodou přežije výbuch atomové bomby. Děsivá katastrofa zničí valnou část lidstva i živočichů na zemském povrchu. Ti, kteří přežili, stojí před problémem, jak uspořádat svůj život ve světě, z něhož zmizely všechny vymoženosti civilizace. V primitivních podmínkách bojují o přežití i o uhájení života před lidským nepřítelem… Vědeckofantastický, podle autora futurologický román je společenskou a charakterovou studií jedné z mnoha eventualit budoucího vývoje, současně však i varováním před možným zneužitím vědy....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/11_/11589/malevil-YhY-11589.jpg 4.51373
Orig. název:

Malevil (1972)

Žánr:
Literatura světová, Romány, Sci-fi
Vydáno:, Československý spisovatel
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (220)

Kniha Malevil

Přidat komentář
Loginus
09. března

Odpouštím autorovi lithiovou bombu, která umožnila tohle úžasné, slunečné a kvetoucí postapo. Je to vlastně spíš takový pokojný způsob řešení přelidnění. I náboženství a jeho důležitost se dá pochopit, vzhledem k době vzniku a také zemi. V naší zemi, v tom ateistickém hnízdě to působí dost zvláštně, ale stačí mrknout do sousedního Polska. Tam by se na to pohlíželo určitě jinak.
Co je však velký problém (možná jen osobní) tak to jsou ženské charaktery. Teda charakter je pro ty postavy asi silné slovo. Staré jsou omezené, otravné, protivné hašteřivé šílenosti. Ty mladé zase mají jediný důvod k životu a to je koketování, popřípadě uspokojování mužů. Většinou jsou jednoduché a vypočítavé. Nechtělo se mi psát, že jsou úplně blbé. Když jsem četl Smrt je mým řemeslem, tak mě ovládlo naprosté nadšení, jak se autor dokázal vžít do role sociopata. Po tomhle se začínám obávat, že se nemusel příliš vžívat. Dvě hvězdy za to, že jsem se u toho celkem bavil. I když to bylo většinou kouzlem nechtěného. Plus jedna hvězda za rozhlasovou dramatizaci. Ta se skutečně povedla a je mnohem zábavnější než kniha( čistě subjektivní názor)

jakub5831
07. března

Neni to vybuch atomove bomby. Spatne popsane. V pripade atomove bomby by nemohl tento roman vzniknout.
Byla to nepopsana jakasi druhem vodikova bomba. Nemela za nasledek kysely spad atd.

Sorrow
22. února

Hned na úvod je asi záhodno zmínit, že jsem poslouchala zkrácenou verzi ve formě rozhlasové hry od vydavatelství Kristián, což mohlo notně ovlivnit můj úsudek. Přesto se ale shoduji s většinou dvou a tří hvězdičkových názorů, takže zkrácení možná zas až takový vliv nemá...
Merlemu rozhodně nelze upřít spisovatelský talent a um navodit atmosféru (atmosféru hradu a maloměsta, abychom si rozuměli, nikoliv výbuchem zničené krajiny...). Co je ovšem špatně, a co se právě objevuje v mě sympatických komentářích, je velmi nerealisticky vykreslený příběh, který je černobílý jako film z 30. let. Je možné, a dost pravděpodobné, že to tak v době napsání jednak bylo a jednak, že se tak prostě psalo, mě to ale vytáčelo. Celá situace, krajina a hlavně psychologie postav působí tak nereálně, až je to skoro úsměvné. Za mě tedy příběhově ne a ne a jsem fakt ráda, že jsem to veledílo netrávila celé...
Co ale naopak musím vyzdvihnout, a co je vlastně důvodem tříhvězdičkového hodnocení, je perfektně zpracovaná rozhlasová hra, kterou načetlo zhruba třicet herců v čele s Martinem Myšičkou, Jiřím Lábusem nebo třeba Danielou Kolářovou. Dialogy díky tomu doslova ožívají před očima, čemuž jen napomáhá fakt, že je text taky vhodně doplněn zvukovými kulisami. Tohle je prostě audioknižní majstrštyk, o tom žádná...:)

Tozbee
18. února

Je to paráda. Přežijete náhodou jako jeden z mála jadernou katastrofu. Navíc s hojností potravin, dobytka, s bytelnou střechou nad hlavou a s partou přátel z dětství. Co víc si za dané situace přát?
Že by bylo fajn nemuset se zabývat radioaktivitou? Máš to mít. Krom toho jsi uznávaný, bystře uvažující óm nadsamec čistý jak lilie a v okolí tvé družiny se náhodou pase několik povolných samic, které toho moc nenamluví. Jupíjé.
To by bylo, aby z toho s trochou dalšího štěstí nebyl super román (utahanému úvodu navzdory).

Autor mi zkrátka předhazoval jednu absurditu hodnou úsměšku za druhou a dost se snažil, aby mě od dalšího čtení odradil. V mém případě se mu to nepovedlo, zvědavost, jak si bude hlavní „hrdina“ počínat, zvítězila. A když už se smířím s tím, že autor rozdal karty tak, jak rozdal, uznávám, že napsané je to skvěle a uvěřitelně. A tak se už rok rozmýšlím, jestli dát Malevilu tři nebo čtyři hvězdy...

C.Skilark
11. února

Merle je nepochybně skvělý vypravěč, například scéna ve sklepě, když jim poničí záhon nebo když čekají na déšť jsou opravdu skvěle napsány. Najdou se tam určitě zajímavé myšlenky, dobře popsané dialogy. Tím tak moje chvála končí. Pominu ty nesmysly, že radioaktivita jaksi nedorazí, že bez hmyzu by se asi těžko mohla obnovit flóra, že by asi těžko lidé přežili v neporušených domech chráněných jen skálou atd. ( ostatně asi každý román podobného rázu je určitě plný podobných nesmyslů, které by někdo, kdo rozumí fyzice, chemii a biologii hravě odhalil) Co mi ale vadí je hlavní hrdina - naprosto neomylný, nabubřelý, dokonalý jedinec, který s každým manipuluje a muži ho uznávají a všechny ženy mu padají k nohám. To mě přivádí k tomu, co mi vadí nejvíc, což je pojetí žen. Jak už tu někdo v komentářích zmínil, buďto jsou to staré slepice ( a fakt mě rozčilovalo číst o tom, jak se staré ženské hádají kvůli nesmyslům, obzvlášť postava Menou mi přišla naprosto nesnesitelná), a nebo sexuální mašiny bez mozku, které ani jedna nemají nic lepšího na práci než lézt každý večer do postele mužům. Jedna protože je asi úplně hloupá, druhá protože nezná nic lepšího a třetí je ochotná posloužit všem i po tom, co byla znásilněna. Jasně. Fakt jsem čekala něco jiného, chtěla jsem si přečíst o boji o život, strádání a ne o tom, jak partičku absolutně nerozhodí nějaký konec světa a řeší si na svém hrádku, kdo bude mít jaký náboženský titul a kdo se komu dostane první pod sukni. Nikoho třeba nenapadlo jít na průzkum do okolí, jestli třeba nepřežilo více lidí (třeba doktor), ne nic, raději řešili, jestli je Momo umytý. Taky mě fascinovalo, jak se během dne zbavili smutku po smrti svých blízkých, žádné truchlení, nic... K čemu taky byl zdlouhavý úvod o minulosti Emanuela, když pak neměl pro příběh žádný význam, jsem taky nepochopila. Závěrečná "bitva" taky neměla s bitvou a akcí nic společného. Ve své době to určitě musela být pecka, ale dnes už je to hooodně překonané. Do čtení jsem se nutila a těšila se, až to konečně dočtu a budu se moct vrhnout na jinou knihu.

asonka
31. ledna

Kniha na pustý ostrov

Chingiz
20. ledna

Četl jsem to kdysi, třicet let zpátky...a nic mi neutkvělo. Tak jsem to dal znovu. A hle, nasilu, s pauzami. Merle je mistr nad mistry, takže napíše-li oblak slovních nimráníček téměř bez děje a taky bez znalosti věci samotné, kritikové se půjdou ze**at celebrováním jeho úžasnosti. Když pak člověk čitatel má dost let a dost zkušeností, aby se vyflák na mainstreamové názory, je otráven právě tím mistrovým nimráním se v něčem, co už dávno ví a co ho už dávno naprosto nebaví. Dobrý příběh napsat je v skutečnosti to nejtěžší, a právě ten v Malevilu schází.

pavel.2
16. ledna

Mám rád postapo tematiku, proto jsem si tuhle knihu přečetl. Ale nudila mě, namísto očekávaného příběhu o protloukání se poničeným světem a jeho popisy a hledání příčin, je v knize spíše sociální tématika - komunikace a rozkoly mezi přeživšími. Takže pro mě nuda.

intelektuálka
06. ledna

Tak jsem se konečně dostala k dílu tohoto autora, které čtu poprvé...

Toto téma nepatří mezi moje oblíbené žánry, ale vzhledem k nesporným spisovatelovým kvalitám psaní mne toto zpracování zaujalo ...

Postkatastrofická vize společenství těch, kteří přežili atomový výbuch je zpracována tak, že se začíná znovu, od nuly...a nejdůležitější je boj o život...

Postava Emanuela - majitele hradu Malevil - postupuje podle základních životních potřeb člověka - soběstačnost, obrana společenství a zachování rodu...

Líbí se mi jeho myšlenka semknutí přeživších bez vyvolávání konfliktů, myšlenka neoosobního vlastnictví...vše je tu pro všechny ...

Vzhledem k tomu, kolik roků tato kniha počítá od vzniku je téma nadčasové...
Nevidím to jako sci-fi - ale možnou světovou alternativu.

ahomonicky
01. ledna

K žánru sci-fi jsem se dokopal teprve nedávno a to ještě spíše z nedostatku knih, které jsem měl po ruce. Ale musím říci, že ačkoliv se nepovažuji za fandu, celkem jsem si ho oblíbil a pár knih již přečetl. Líbil se mi Marťan, Den poté atd. Jakmile jsem tak uviděl knihu Malevil s podtitulem "stěžejní sci-fi kniha" neváhal jsem. Bohužel mě osobně kniha spíše zklamala. Možná, že optikou doby vzniku bych mluvil jinak, ale četl jsem ji zkrátka teď. Z hlediska sci-fi v knize není nic, co by mě bavilo. Jedná se spíše o sociologický průzkum co by kdyby. Hlavní hrdina je fajn, jeho řešení problémových situací je rozumné a uvěřitelné, ale jinak mě kniha spíše nudila a musel jsem se donutit ji dočíst.

Stanas513
31.12.2018

Podle různých zde uvedených komentářů a stručného obsahu jsem čekala něco víc sci-fi. Tato kniha mi připomíná popisy života tak z 15. století. Lidé přežili výbuch atomové bomby - a kde je nějaký spad? Ale asi to tak má být. Jsem trochu zklamaná, protože to není kniha, která se čte jedním dechem. Určitě se k ní vracet nebudu, ale je to můj názor a nechci ovlivnit další čtenáře (každý máme rád něco jiného).

tlllk
31.12.2018

S ohľadom na rok vzniku je to záslužné dielo, možno samotný zrod survivalizmu, ktorí dnes v USA generuje slušné obraty, ale na môj vkus sa viac ako post-apokalyptickou spoločnosťou zaoberal svojskou formou polyandrie. Dej bol celkom naivný, plný logických prešľapov a vystavaný na náhode a predsudkoch tej doby.

Estyr
20.12.2018

Co se týče téhle knihy, tak jsem na rozpacích. Pozor! Dále budou spoilery! Na jednu stranu je to velmi atmosférické dílo, ale na druhou stranu tam lze narazit i na několik selhání. V první řadě, což je asi nejmenší prohřešek je poměrně zdlouhavý úvod, kde autor popisuje dětství a následný život hlavního hrdiny v Malevil. Je to poměrně dlouhé a pro příběh vcelku nepodstatné. Není třeba vědět, že neměl dobrý vztah s rodiči, když zemřeli dávno před událostí. Nebo že nevycházel se sestrami, když se dále v knize nevyskytují. Upřímně jsem to málem vzdal. Ten úvod mohl být podstatně kratší nebo bychom si vystačili jen s občasnými vzpomínka v průběhu hlavního děje. Další, teď už vážnější chybou je, že si autor některé věci idealizuje, či usnadňuje náhodou. Narazí na mladou holku, která je smířená s tím, že střídavě potěší každého muže ne hradě? To je sakra náhoda a autor se tím vyhnul řešení vnitřních problémů. Navíc každý z Malevilské skupiny se chová velmi uvědoměle a když čelí v závěru koncové krizi, tak mají zase štěstí, že k nim jen tak přejdou zrádci, kteří je varují. Prostě autor si až moc pomáhá štěstím. No a posledním neduhem, co zmíním je to tlačení náboženství. Přijde chlápek, prohlásí se za kněze a všichni ho hned poslouchají? To jsou tak omezení jak venkovani ze 17. Století? Následně v postapokalyptickém světě dohadují o právních nuancích, zda má dle práva, které už neplatí větší autoritu to či ono? To mi přišlo fakt na hlavu. Řešit takové blbosti, když třeba v počátku je ani nenapadne jít prohledat okolí, zda někdo nepřežil v okolních vesnicích, či zda tam nenajdou něco užitečného atd.. Tohle jsou začátečnické chyby a dost to sráží hodnotu díla.

JohnyShorty
19.12.2018

Přečteno jedním dechem. Skvěle napsané, skvěle vytvořená atmosféra ze které šla deprese i radost. Každodenní boj člověka v prostředí, které člověk sám vytvořil/zničil.


SPOILER:
Hlavní hrdina je skvěle popsaný sympaťák. A přesto, taková zbytečná věc v těle a šlus-ende. :D

veronika0269
16.12.2018

Velice čtivé, chytré, je to trochu bichle :) Top ve svém žánru ????

Rawar
04.11.2018

Má druhá kniha tohoto francouzkého velikána. Post nukleární příběh, v tomto velice seriózním podání, má za následek výborný, hluboký příběh několika zdánlivě obyčejných lidí. Tedy až na hlavního hrdinu, ten je od začátku velice pečlivě popsán a tak je čtenáři brzy jasné, kdo je zde tou vzácnou duší. Hlavní hrdina je člověk mého gusta. Přemýšlivý a dobrosrdečný člověk, dobrodružné letory s úžasným pohledem na ženy a na svět kolem nich. Ne že by se svět točil kolem žen, to si snad nenecháme namluvit, že ano. Je to výpravná, napínavá a svým způsobem velice pozitivní kniha, je zde čitelně vylíčená krása lidí s velkým srdcem, na druhou stranu zde neskryjete znechucení nad obludností lidí s duší černou jako peklo samotné. Já bych si to nejraději přečetl ještě jednou, opravdu. Bylo to skvělé

sarka9190
31.10.2018

Beru Malevil s nadhledem. Příjemně napsané, srozumitelné dílko. S pár věcmi se neztotožňuji, ale beru, že dílko je z roku 72. Politické ideje mi nijak nevadí, po apokalypse budeme rádi, pokud nějaké budeme vůbec mít:-) Knihu mám ve své knihovně a rozhodně se k ní někdy vrátím. 3 hvězdy dávám proto, jelikož mé největší srdcovky jsou přeci jen pro mne oslovující, Malevil je kvalitní DOBRÉ počtení, ale že bych na něj po přečtení třeba týden myslela, se říci nedá.

Rihatama
29.10.2018

Merle vytvořil uvěřitelné postapokalyptické, společenské mikroklima. Přiléhavě zvolený společenský vzorek. Není až tak důležité, proč k apokalypse došlo, ale jak se s ní skupinka přeživších na jedné středověké tvrzi vyrovná, a především jak katastrofu a její následky přežijí ve světě, kde člověk člověku býval člověkem, ale nyní mnohem častěji vlkem. Myšlenky a otázky, které předkládá, jsou stále stejně aktuální. Zajímavé jsou náboženské disputace, politické rozpravy a poněkud stereotypní je vykreslení rolí žen a mužů. Je ale třeba vzít v potaz dobu, kdy Merle své dílo psal. Co mě ohromuje, je brilantnost jeho úvah o povaze, chování, reakcích a myšlenkách všech zúčastněných. Až v dobách zlých se projeví skutečná povaha člověka, jeho integrita, síla, odvaha a ryzost charakteru. Nic si nenamlouvejme, nikdo nejsme dokonalý. Obstála bych? Nesnadná a snad jen čistě hypotetická otázka.

"Nepodepsal prý jej (dopis), protože nechtěl, aby se jeho podpis ocitl vedle podpisu komunisty. Jo, a naproti tomu by se nehněval, kdyby se ocitl na volební kandidátce s komunistou, pokud by komunista nebyl uveden v seznamu na prvním místě." Déjà vue.

zuzana8133
25.10.2018

Čekala jsem od toho tak nějak víc. Není to kniha, kterou čtete ještě ve 3 ráno, protože se od ní nedokážete odtrhnout

Tedíkpikolík
16.10.2018

Jednoduše skvělé čtení, které nutí přemýšlet, kam to ta naše civilizace vlastně míří a jak to tu možná někdy v budoucnu bude vypadat.

jonas4731
15.10.2018

Mrazivý a opravdu chytlavě napsaný post-apo román, který mě opravdu dostal, a to už ve věku nějakých 14-15 let. Kdo máte tento žánr rádi, neváhejte.

Malýmedvěd
09.10.2018

Moc pěkná kniha, které nutí přemýšlet a uvízne v hlavě. Je to zajímavá sonda do myšlení a chování v uzavřené skupině po velké katastrofě. Napsané je to moc dobře, začátek má sice pozvolný rozjezd, ale od cca 150 stránky už to skoro nejde odložit. Ke knize je potřeba přistupovat trochu s nadhledem. Kniha je poplatná době vzniku, má v sobě prvky idealizmu i komunismu, některé technikálie nesedí, některé strategické otázky jsou podle mne mimo, popis ženských rolí může dnes někoho urážet, ale přesto je to dobrá kniha, která stojí za přečtení. Pár věcí, které mi uvízly:
- role „sounáležitosti“ v kolektivu, v rodině, ve společnosti. Tento prvek je zde hezky a zajímavě použit
- co dělá dobrého vůdce
- jaká je role náboženství ve společnosti
- co člověk udělá aby přežil
- jak je člověk zranitelný a závislý na tolika věcech, lidech, zvířatech, počasí, atd.

Janadvorackova
09.09.2018

"Vyrobil bedýnku šedesát na třicet a do ní jsme pak pohřbili ostatky tří rodin."

Takové věty mi dokážou způsobit zajímavé noční můry. Ne, že bych se jich bála. Takové můry, stejně jako romány podobné Malevilu, jsou prostě čtením, které mám ráda.
Syrové popisy přizpůsobivosti člověka, najednou nepřipraveného na jakékoli snížení životního standardu. Chování generace těch, kteří si pamatují "dobu předtím," zatímco se musí vypořádat s nástupem takové, jež bude vnímat svět zcela odlišně. Dát si práci předat jim vše, co mohou potřebovat. Umět vědomosti srozumitelně dávkovat a s dětmi dalších generací komunikovat na úrovni snad mimosmyslové. Protože ti, co přežili, jednou zemřou. A pak co, lidi ovládne divošství? Ne ne, autor si tohle nepřipouští, zatímco já se takové věci děsím asi víc, než nějaké globální katastrofy - toho, že bychom pak už nebyli lidmi, ať to dnes znamená cokoli.
Malevil je v tomhle ohledu dílo snad až optimistické.

Při čtení podobných románů si neodpustíte klasické otázky.
Jak byste se v takové situaci chovali? Jak byste se změnili po duševní stránce? Dokázali byste zabít prostě jen ze strachu o vlastní budoucí přežití? Jedna ze scén tuhle situaci v knize přímo popisuje.
A hrozně se mi líbila myšlenka, která i po katastrově neodsuzovala lidstvo do bažin středověku, ale díky vědomostem a pokroku, jehož dosáhla civilizace před katastrofou, mu dávala šance do budoucna.

Knihu jsem poslouchala.
Musím se přiznat, že začátek, co do obsahu, byl takový rozvleklý a příliš mě nebavil. Jenomže ve své rádoby nudnosti byl vlastně drastický, protože spojoval dobu "před" a "poté." Jako když přejdete řeku po chatrném mostě a ten pak spadne. Už se prostě na druhý břeh nedostanete, ale pořád tam dokážete dohlédnout.

Hrdinové příběhu jsou sympatičtí, byť jsem si ta šílená francouzská jména hodně dlouho nedokázala k jednotlivým postavám správně přiřadit :).
Konec se dal i nedal předpokládat, indicie k němu vedly, ale nakonec i v něm byla taková míra jisté naděje, kterou autor prostě nedokázal šetřit :).

Jenom mi furt vrtala hlavou jedna věc: TADY MOŽNÝ SPOJLER:
Jak bude vypadat hospodářství ve světě, v němž neexistují ptáci a hmyz? Dnes se furt debatuje o vymírání včel. A něco na tom prostě je.
Autor na to zapomněl, nebo na tom nezáleží?
Jaké zapeklitosti si příroda vymyslí, když podstatný článek biosféry přestane existovat?
Sakra, teď budu mít botanické sny :).

Bob1982
05.09.2018

tu knihu jsem četl asi pětkrát

imhotepcz
02.09.2018

Tato kniha byla pro mě jakýmsi zklamáním, první třetina bylo nutné povídání od dětství a mládí. zbytek knihy už byl lepší, ale i tak, jednalo se jednalo se o silně optimistický a jednoduchý příběh. Já osobně si postkatastrofický scénář představuji úplně jinak.

OdvaznyMladyMuz
02.09.2018

Sám jsem se několikrát přistihl při úvahách, jak bych některé situace řešil já. Ale pak mi vždycky došlo, že bych s největší pravděpodobností podobnou katastrofu nepřežil.

Vteřiny po výbuchu jsou jedním z vrcholů knihy. Robert Merle si mě svým poutavým vyprávěním získal a navnadil na další jeho díla.

evask
17.08.2018

Autor za to nemůže, ale mně dělalo často problém se soustředit. Občas se to prostě vleklo.

jaroiva
07.08.2018

Místy mi připadá kniha trochu vleklá, ale vtáhla mě do sebe a vyplivla až na konci. Trochu na mě vystrkovaly růžky některé nábožensko-politické názory, které úplně nesdílím, ale ne tolik, abych ubrala hvězdičku.
Připadá mi to hodně francouzské aniž vím vlastně proč.

radusak9806
07.08.2018

Svižná, čtivá záležitost která vás drží a nepustí.
Knihu jsem dostala jako doporučení mé kamarádky a musím říct, že jsem ji neskonale vděčná!
Tedy posledních 40 stránek je už táhlých a přišlo mi, že trvá celou věčnost je dočíst!

Jinak je to úžasný román a mě velmi bavilo porovnat mezi sebou Smrt je mým řemeslem a tento kousek, kde obojí je jiné a přesto neuvěřitelně návykové.

Affares
02.08.2018

Skvělý román, ve kterém ovšem najdete i náznaky myšlení doby, ve které byla napsána. Dnes by to již bylo psáno jinak. Ale díky tomu je kniha ve svém ději strohá, bez zbytečných technikálií, s pragmatickým přístupem k tomu, co musely postavy řešit, aby přežily. Místy jsem se neztotožnil s tím, co se tam dělo a jak se postavy rozhodovaly, nicméně to byl pohled autora. Chvílemi si říkáte, zda byste to zvládli vy v jejich pozici, jak byste se asi rozhodli. V tomto žánru je to povinnost, ale kniha je psaná jinak, než soudobá díla. A právě proto stojí za přečtení. Za mne výborné dílo.