Fanda74 komentáře u knih

Knížky Michaely Klevisové mám rád a nebyl jsem zklamán. Vždycky je to takový napínavý příběh, který nejde vyloženě do extrému. Pěkné

21 10.02.2023

Výborný a čtivý román. Autorka píše tak lehce a citlivě o smutné a velmi těžké době a až neuvěřitelně smutných osudech lidí. Navíc vše umí velmi pěkně propojit, jako by opravdu žádné náhody nebyly a vše bylo předem tak nějak dáno.... a nakonec světlo na konci tunelu (ale čím vším musí člověk projít).
Román bych klidně doporučil jako povinnou četbu - nejen z literárního a historického hlediska, ale abychom si prostě uvědomili, že se máme velmi dobře.
Obdivuji schopnost pro velmi vkusné a citlivé vyjádření.

19 14.10.2019

Romány této autorky mám rád, ale k této knížce jsem přistupoval od začátku trochu s odstupem, protože se jedná vlastně o fikcí "co by kdyby...", ale uším říct, že jsem byl zase nadšený hlavně z toho, jak se toto téma může uchopit. Nejde o úplnou fantazii, protože kam až se může dojít vidime i jinde na světě, ale možná proto mi to připadá nalehavejsi. Romány paní Mornstajnove bych klidně doporučil jako povinnou četbu, myslím že zatím vždycky otevřela část naší historie, která ale a důsledky na naší současnost a na chování každého z nás. Za mě zase povedený román.

17 05.10.2022

Tady opravdu asi není, co dodat - knihy Aleny Mornštajnové jsou opravdu dobré, zase jsem mimo jiné obdivoval jak je na poměrně malém prostoru možné odvyprávět tolik příběhů, neboť čtenář má pocit, že sleduje osudy nejen hlavních hrdinů, ale i vedlejších postav. No a že nic není černobílé, to je prostě fakt. Krásná kniha kterou přečtete za chvíli a zároveň vás mrzí, že už je konec

17 28.06.2020

Výborná knížka - by to dárek, jinak bych možná po knížce nesáhl, ale jsem moc rád, že se mi nakonec dostala do ruky. Velmi čtivé přiblížení historických událostí, které třeba nejsou veřejně známé, osudy lidí z kraje, o kterém se zase tak často nemluví a není slyšet. Těším se na další díl.

16 16.02.2021

Detektivky Michaely Klevisové mě prostě baví a opět jsem nebyl zklamán. Příběh zasazený do venkovského prostředí, kde se všichni znají vč. minulosti a opět vyšetřující Bergman a Silvie. Pěkné.

15 14.05.2022

Knihy paní Mornštajnové mám fakt rád. Zase jsem nebyl zklamán, je tam všechno. Historie, napětí a překvapení a velmi obdivuju jak autorka umí "vyvolat" dojem, že čtenář sleduje osudy všech účastníků příběhu (nejen hlavních postav). O všech zmíněných postavách víte, nic nezůstává otevřené a nedovyprávěné. Po Slepé mapě a Haně zase výborné čtení

15 04.02.2020

Knížku jsem přečetl na jeden zátah, začal jsem v tramvaji a když jsem vystoupil, tak jsem si sednul na lavičku, abych jí dokončil. Smutné, ale i plné naděje, krásné, jemné a pravdivé. Knížka, u které se usmíváte a tečou slzy současně. Klidně bych to přirovnal třeba k „Malému princi“. Asi půjdu koupit hyacinty.

„Pamatuješ si, jak jsi ze začátku, když jsme byli čerstvě zamilovaní říkal, že spát je utrpení?“
„Ano. Protože spánek jsme nemohli sdílet. Každé ráno po probuzení jsem prožil několik nesnesitelných vteřin, než jsem zamrkal a uvědomil si, kde jsem. Než jsem si uvědomil, že jsi tam taky.“

15 24.07.2018

Tady jsem byl vcelku nadšený. První kniha Jiřího Hájíčka. Ten příběh je takový v podstatě normálně obyčejně neobyčejný, asi všechny postavy jsem chápal, nic mi nepřipadalo přehnané, čtivé.

14 12.07.2021

Velmi příjemné překvapení - detektivka trochu ve stylu Agathy Christie ale z našeho současného prostředí. Několik postav a každá má nějaký motiv nebo škraloup a čtenář fakt neví, resp. já jsem nevěděl :-). Na rozdíl např. od severských detektivek tento román není stavěn na "extrému, krvelačnosti a nejrůznějších zvláštnostech", ale na příbězích a charakterech postav, možná i náhodách - taková detektivka po česku, ale moc pěkná.

14 21.06.2021

Výborná detektivka, taková po Česku, ale pěkné. Připadá mi zajímavé, že samotné vyšetřování není tím ústředním tématem příběhu, ale spíš jakoby spojnicí mezi životy a osudy hrdinů jedné obce. Nezávisle na vyšetřování se odvíjí osudy hlavních postav. Styl autorky se mi hodně líbí a detektivka nemusí být jenom o krvi a uřezaných částech těla.

13 18.10.2021

Druhý díl rodinné ságy z Karviné musím říct, že opět jsem četl jedním dechem. Nejen, že se vrací k velmi zajímavym a ne úplně známým událostem naší historie, ale čtenář si velmi oblíbí jednotlivé postavy a vlastně je vůbec nechcete opustit. A hlavní je, že každý se snažíme nějak přežít a každý toužíme po štěstí. Kniha se mi líbila moc.

13 20.03.2021

Pro mě první setkání s touto autorkou a hned zásah. Velmi pěkné čtení, na osudech obyčejných lidí se nejlépe přiblíží historie - tady 100 let a osudy "jedné" rodiny. Nic moc veselého a napětí až dokonce. Těším se na další knížku autorky

13 09.09.2019

Výborná detektivka - první knížka autorky, kterou jsem četl a těším se na další

12 10.02.2023

Asi bych opakoval to, co jsem napsal k předcházející knize "Smrtící bílá". Vůbec mi nevadilo, že je knížka poměrně rozsáhlá - naopak. To se prostě dobře čte.

12 10.02.2023

Detektivky Michaely Klevisové mě baví čím dál tím víc, takže ani tentokrát jsem nebyl zklamán. Mám rád to naše prostředí a takový ten styl "Agathy Christie", v němž má každý nějaký motiv k činu a celý příběh se tak nějak rozvíjí aniž by tím jediným hybatelem děje bylo vyšetřování. Za mě opravdu dobré.

12 23.11.2021

Zase nezklamala. Po přečtení jsem mrknul na seriál C.B.Strike, který byl natočen poedle této knihy a také jsem nebyl zklamán. Naopak jsem mírně upravil představu o hlavních hrdinech. Líbí se mi styl autorka, jak chytá detaily a pomalu rozkrývá celý případ. Ale vlastně mě i baví vyvíjející se vztah obou hlavních hrdinů. Jo tyhle knížky mám rád

11 10.02.2023

Prostě skvělé, to se nedá ani jinak komentovat. Přečetl jsem na jeden zátah a nemohl jsem se odtrhnout. Je důležité, že se vypráví takto o našich dějinách a otevírají se třeba ne úplně známé kauzy a příběhy.

11 14.05.2022

Když čtenář toleruje takový ten „americký styl“, jako že všechno nakonec dobře dopadne, tak opět musím napsat, že to je velmi dobrý román. Je čtivý, nechybí tomu napětí, ale hlavně je to zase o běžných lidech, o tom, co se reálně může stát (a nejspíš stává), o tom, o čem možná ani nepřemýšlíme, ale týká se nás to všech (i když můžeme mít pocit, že ne). Autorka píše o skutečnostech i maličkostech, které prostě jsou. Na knihách Jodi Picoult mám rád to, že v konečném důsledku dokážu pochopit každou ze zúčastněných postav a vůbec to neznamená, že s jednáním všech postav souhlasím, prostě každý žijeme, tak jak umíme a tak, jak nám prostředí dovolí.
„Kolik výjimek uděláte, než si uvědomíte, že pravda, kterou vám říkali není pravdivá.“
„… není nic sobečtějšího, než snažit se změnit něčí mysl, protože ten druhý neuvažuje jako vy.“

„Sednu si na kraj postele a pak se na chviličku stulím pod její paži. Opírám se uchem o její hrudník. Naposledy můžu být jejím dítětem.“

11 29.06.2019

Takový hořký humor, i přes použity dialekt se knížka dobře čte, četl jsem už "Chirurga" a určitě se těším na další knížky autorky. Z toho je cítit život, prostě tak, jak plyne, možná žádná pozitiva, ale to je asi o úhlu pohledu.

10 12.07.2021